Sam Grafton: Poker a mlčenlivost

Fotografie Daniela Colmana, stojícího s rozmrzelým výrazem nad patnáctimilionovou hromadou bankovek, jako by poskytovala smutný a zvláštní epilog k období pokerového boomu. Pokerová média tenhle obrázek rychle postavila proti fotografii dojatého Antonia Esfandiariho, kterak o dva roky dříve bosky křepčil za svojí pohádkovou výhrou. Jiným zase posloužila jako kontrast ke snímkům, na nichž Chris Moneymaker v roce 2003 držel nad hlavou zlatý náramek a pyšně pózoval se svým vyhraným milionem. "To už jsme opravdu klesli tak hluboko?" měl by se pokerový hráč a fanoušek správně ptát. Jestliže díky této úžasné hře tak velký počet lidí pohádkově zbohatl a dalším poskytla obrovskou porci zábavy, proč tisk nemůže vymámit pár slov či dokonce pouhý úsměv z muže, který je právě na vrcholu své kariéry?

Když jsem poprvé zaslechl, že vítěz Big One for One Drop odmítl poskytnout rozhovor, až tolik mě to nešokovalo. O Colmanovi jsem toho před jeho triumfem příliš mnoho nevěděl, nicméně zapálení profesionálů pro zažité dogma s názvem "propagace hry" dlouhodobě upadá. Existuje řada mnou obdivovaných profesionálů, kteří už někdy odmítli dát rozhovor nebo to udělali jen velice neradi, a to i z jiných důvodů, než je pouze jejich stydlivost. Bylo jen otázkou času, kdy některý z nich vyhraje něco velkého. Tak obrovské pozdvižení okolo toho panuje pouze proto, že se to stalo u turnaje s milionovým buy-inem.

Během své ještě stále mladé kariéry na turnajovém okruhu jsem si poskytování rozhovorů vždy užil. Pozornost médií, které se vám dostane, pokud úspěšně vpadnete na pokerovou scénu, je ohromující. Asi neexistuje mnoho jiných sportů, chcete-li forem soutěžení, v nichž by talentovaní novináři vkládali tak velké množství energie do propagace hráčů v tolik pozitivním světle. V současnosti však přesto můžeme mezi oběma tábory pozorovat jakési přerušení tradičních pout. Těmi dvěma tábory mám na mysli velmi talentovanou a tvrdě pracující skupinu lidí, jejichž prací je poker propagovat a podobně talentované a tvrdě pracující individuality, které jej hrají.

Myslím si, že to má co do činění s tím, jakým způsobem se pokerová ekologie vyvíjí a jak se současná generace profesionálů dostala na výsluní. Pokud si jasněji načrtneme pravé rysy současného pokeru, možná se společně dokážeme posunout někam dále.

Colman a One Drop

Stejně jako většina pokerových fanoušků jsem sledoval záznam One Dropu s velkým zaujetím. Turnaj vyvrcholil fascinujícím heads-upem mezi Colmanem a Danielem Negreanem. Vzhledem k věkovému rozdílu obou hráčů, odlišnostech v jejich herním stylu a mediálním dispozicím, to byl souboj plný symboliky.

Colman je po celý průběh vysílání vyobrazen jako nerozvážný, nezkušený a nepřipravený mladík. Negreanu je naproti tomu v kontrastu popisován jako zkušený hráč a muž hodný respektu. Dokonce má na sobě oblek, který si komentátor Mike Sexton nemůže vynachválit, zatímco divákům neustále předhazuje neformální vzhled Colmanova oděvu. Příběh je televizní stanicí ESPN postaven jako klání mezi mladým narušitelem pokerového světa a ambasadorem, jenž má na své straně celé obecenstvo. Nežijeme ale ve filmu, takže z něj jako vítěz vzešel právě Colman. Člověk by si na tomhle místě dost dobře dokázal představit, že by přenos obsahoval komediální vložku, kdy by po odehrání závěrečného handu kamera prolétla na hlavami týmu producentů a novinářů, kteří by právě ve frustraci zahazovali svá sluchátka.

Snaha komentátorského týmu prezentovat Colmana jako nezkušeného mladíka je v rozporu s jeho vyspělým chováním a skvělou hrou v průběhu celého heads-upu. Spíše než souboj mladého internetového génia s distingovaným ambasadorem se však tento heads-up do mé paměti zapsal jako střetnutí, v němž jsme byli svědky smrtelné agónie tzv. "feel-hráčů" pokeru a triumfální nástup herní teorie. Kdykoliv se Negreanu na finálovém stole dostal na river, sázel příliš thin a jeho zkázou se stal calldown s King high, kdy se na poslední streetu dostal s téměř spodkem své range. V jeden moment Colman dokonce na riveru uhodl přesnou kombinaci svého soupeře, což je taková televizní kratochvíle, která právě Negreana proslavila. Považuji ho za skvělého chlapíka, který pro poker udělal spoustu skvělého, ale teď přišla Colmanova chvíle a zástup profesionálů, které ESPN do přenosu nasadila, aby rafinovaně odvedla pozornost od jeho mlčení, na tom nemůže nic změnit.

Krátce poté, co Colman svým odmítnutím vítězného rozhovoru značnou část komunity rozlítil, vysvětlil své důvody prostřednictvím diskusního fóra two-plus-two. Od svého vítězství nepodnikl nic, co by alespoň vzdáleně nasvědčovalo tomu, že jeho rozhodnutí nepropagovat poker bylo neuvážené nebo dokonce dílem pokrytectví. Nebýt si jistý svým místem na světě, tím, jak si vyděláváte na živobytí a svými vlastními výsadami, jsou podle mého názoru jasnými známkami vyzrálosti. Právě tohle jsou přitom vlastnosti, z jejichž absence Colmana jeho kritici viní. Zajímavé teď bude sledovat, zda se Colmanův postoj stane určitým trendem a jak pouhá možnost, že profesionálové mohou v souvislosti s propagací hry odmítnout spolupracovat, ovlivní současný stav věcí.

Pokeroví profesionálové a média

Důvodem, proč Colmanovo mlčení způsobilo napříč pokerovým průmyslem takové zděšení, je jen zřídkakdy zmiňovaná skutečnost, která je pro pokerovou ekonomii přitom zcela zásadní. Úspěšní profesionálové jsou totiž žijícím příkladem, jak moc se naše hra odlišuje od jiných forem gamblingu, a proto je prezentování takových příběhů zcela zásadní. Průmysl v sobě prolíná dva dosti protichůdné předpoklady o tom, jak poker funguje. První se točí kolem myšlenky, že pokerový turnaj může vyhrát kdokoliv. To proto, aby zůstal zachován neustálý přísun ztrátových amatérských hráčů a nadšenců, kteří se však stejně jako profesionálové mohou prakticky kdykoliv dočkat velké trefy. Ten druhý říká, že poker je disciplína, v níž hrají zásadní roli schopnosti daného hráče, a někteří lidé v ní excelují podobným způsobem, jako prvotřídní sportovci. Pokud by byli výherci pokerových turnajů jen nějakou nezajímavou řadou anonymů, pak by hra zcela logicky připomínala pouze loterii. Něco, co by země na svém území chtěly postihovat. Takže předpoklad, podle něhož je pokerový profesionál přirozeným exemplářem, je nutný k zdůraznění toho, že důležitou komponentou pokeru jsou právě schopnosti. Ještě jinak - pokerový profesionál je jednoduše zcela ústředním stavebním kamenem legitimity pokeru. Proto takový rozruch.

Pokračování zítra...

Původní článek naleznete zde.