Aktuálně
Přednáška Fedora Holze na Websummit 2017: Důležitá je cesta, nikoli cíl
„Ahoj, všichni, jmenuji se Fedor Holz a jsem jedním z nejúspěšnějších pokerových hráčů nové éry." To je věta, kterou stále teprve čtyřiadvacetiletý Fedor Holz uvedl svoji přibližně třináctiminutovou přednášku na Websummit 2017, dalším ročníku jedné z největších - a podle mnohých té zcela nejlepší - technologických konferencí světa. Ta se letos koná ve dnech od 6. do 9. listopadu a do portugalského Lisabonu přilákala více než 60 tisíc účastníků ze 170 zemí světa, z toho více než 2,5 tisíce novinářů a dvanáct stovek řečníků, jejichž výběr je skutečně rozmanitý.
Před publikem vystoupí (nebo již vystoupili) spoluzakladatel a výkonný ředitel Slacku Stewart Butterfield, CEO Redditu Steve Huffman, CEO Intelu Brian Krzanich, spoluzakladatel Tinderu Sean Rad, prezidentka a CEO Booking.com Gillian Tans nebo třeba CTO Amazonu Werner Vogels. Není to ale pouze o technologiích. Mezi vážené hosty se zařadili také eurokomisařka Margrethe Vestager, bývalý viceprezident Spojených států amerických Al Gore, bývalý francouzský prezident François Hollande, boxerská legenda Vladimir Kličko nebo modelka Victoria's Secret Sara Sampaio.
Během své přednášky s názvem „Poker: The most skillful sport in the world?" dostal Holz možnost promluvit o své společnosti Primed, ještě než tak učinil byl však hlavním tématem poker a to, jak ho úspěšná kariéra profesionálního hráče dovedla až k podnikání.
Networking je základ
Univerzita pro mě byla bolestivou zkušeností. Neexistovalo nic, co by si tam získalo moji pozornost. Nic, do čeho bych se nadchnul. Každý den jsem se přinutil vstát a jít tam aniž byl měl ponětí, proč to vlastně všechno dělám. Myslím si, že tohle byl důvod, proč jsem ve studiu nikdy nemohl excelovat. V tu dobu jsem začal hrát poker se svými přáteli. Byly to takové ty klasické home games o drobné, kde šlo pouze o zábavu. K pokeru se mnoho z vás jistě dostalo stejným způsobem. Měl jsem dva kamarády, kteří mě neustále poráželi. Hra jim šla, věnovali se jí už delší dobu a už si pomocí ní vydělávali celkem slušné peníze, řekněme 1k až 2k eur měsíčně. Což byly peníze, s nimiž jste si mohl jako student žít velice dobře.
Tak jsem si řekl, že se pokusím dosáhnout jejich úrovně. Ale ve skutečnosti s jejich přispěním, protože jsme se zlepšovali společně jako skupina hráčů. A právě tohle považuji za základní stavební kámen mého pozdějšího úspěchu - budování sítě lidí, s nimiž můžete sdílet své zkušenosti a všechno to, co jste se naučili. Takže když jsem se za 20 hodin něco naučil, vybral jsem z toho ty nejdůležitější myšlenky a sdílel je s ostatními. Nemyslím si, že bych byl výrazně talentovaný. Jen jsem kolem sebe měl vždy velkou skupinu lidí, kteří přemýšleli stejným způsobem, měli stejnou vášeň a motivaci a mohl jsem se na ně spolehnout. Takže takhle nějak jsem začínal.
Stanovte si vysoké cíle a nebuďte result oriented
První rok mé profesionální kariéry byl příšerný, v podstatě jsem bydlel sám v jedné malé místnosti s 300 až 400 eury měsíčně a v pokeru jsem ještě zdaleka úspěšný nebyl. Dopředu mě však poháněla vášeň a vědomí, že je to něco, co chci dělat já sám. A ne to, co si někdo jiný myslí, že byl měl dělat. Když jsem přerušil studium, abych mohl hrát poker, tak si všichni mysleli, že jsem se zbláznil. I když se mi první rok nedařilo, tak jsem to nevzdával.
Stanovil jsem si poměrně striktní cíle, což je z mého pohledu další důležitá věc. Nastavit si je dostatečně vysoko a každý den pracovat na jejich dosažení. A záleželo mi jedině na tom, jestli jsem se jim zase o něco přiblížil. Když se na to dívám zpětně, tak to byla doba, kdy jsem kompletně změnil svůj mindset. Přestal jsem být result oriented - nedíval se na to, zda-li jsem vyhrál nebo prohrál, ale spíše na kvalitu své hry a zda se blíže posouvám ke svým stanoveným cílům.
Pokud to pokládáte za nutné, nebojte se změnit okruh lidí kolem vás
V té době jsem začal ještě usilovněji pracovat a dále rozšiřoval okruh lidí, se kterými jsem se věnoval zlepšování své hry. V roce 2013 jsem ale kolem sebe spatřoval stále velké množství lidí, kteří mě od téhle kariéry odrazovali, takže jsem se musel z tohohle negativního okolního prostředí nějak vymanit. Což je třetí nesmírně důležitá věc. Uvědomil jsem si, kolik energie mě stojí dělat něco, co nevede ke splnění mých cílů. V tomto případě neustále někoho přesvědčovat, že vím, co dělám nebo alespoň zdůrazňovat, že jsem díky tomu šťastný. Řekl jsem si: dobře, tenhle svůj starý život musím opustit, odstěhovat se a začít žít podle sebe.
To je mimochodem ta chvíle, kdy zjistíte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. Vypravil jsem se na cestu po světě, kde jsem si uvědomil řadu dalších věcí. Především to, že jsem to udělal ze správných důvodů. Vědomí, že dělám něco, do čeho jsem zapálený, mi dodalo ještě větší sebevědomí ponořit se do pokeru opravdu naplno. Zakotvil jsem ve Vídni a své kariéře věnoval všechen svůj volný čas. Byl jsem na novém místě, poznal nové lidi, neustále rozšiřoval svoji síť stejně smýšlejících pokerových hráčů a výsledky se dostavily. Na začátku roku 2014 jsem neměl takřka nic, ale během něj už jsem vydělal svůj první milion.
Mnohé jsem se naučil také o rok později. Pokerový hráč je totiž podnikatel. Nebuduje ale společnost s lidmi, kteří by pro něj pracovali, všechno je pouze na něm. Pokud uděláte chybu, je to jen vaše chyba. Pokud něco nejde podle představ, jste za to zodpovědní jen vy sami. Právě tenhle proces nabývání vědomostí na pokeru miluji, ať už mluvíme v obecné rovině nebo o jakési přípravě na podnikání. Lze na něm nalézt spoustu mnoho podobných znaků mluvíme-li o procesu rozhodování. Každý den musím udělat tisíce rozhodnutí, stejně jako těch investičních. A znovu je to spíše o procesu, než o konečném výsledku.
Důležitá je cesta, nikoli cíl
Pak přišel rok 2016, v průběhu něhož jsem získal 16 milionů dolarů v celkových výhrách a také nespočet skvělých zážitků. Chtěl bych se vám svěřit s nejzajímavějším momentem, který mě v tomhle období potkal. A sice s tím, co jsem po dosažení tohoto úspěchů cítil v porovnání s tím, jaké bylo moje očekávání. Dobře, dáte si za cíl, že chcete být jedním z nejúspěšnějších pokerových hráčů a pak toho dosáhnete. Najednou si uvědomíte, že vás to vlastně ani příliš nenaplňuje. Dosáhnu do nějakého bodu a poté budu žít šťastně až do konce života, říkáte si. Ale tak to vůbec není. Ve skutečnosti se dostavil pocit frustrace, protože jakmile jsem se dostal do bodu, kdy jsem se finančně zajistil, uvědomil jsem si, že to všechno stejně bylo o té cestě.
O tom, co jsem se naučil, jaké přátele jsem potkal, na jaká místa se podíval. To mě ještě více utvrdilo v tom, že důležitý není výsledek, ale cesta k němu. Začal jsem se zamýšlet nad tím, co budu dělat dál. Mohl jsem zůstat u pokeru, jak ode mě všichni očekávali. Stále hrát a stát se ještě úspěšnějším. Uvědomoval jsem si ale, že ta sláva ani finanční status nejsou to hlavní. Vždy to byla vášeň, dozvídání se nových věcí a jejich sdílení s ostatními. Takže jsem s profesionálním hraním přestal prakticky ze dne na den, založil svoji společnost Primed a teď už se hře věnuji pouze jako koníčku.
« Zpět
Day 4 Main Eventu EPT Prague se odehrál už bez české účasti, ale o napínavou akci nebyla nouze. Na konci čtvrtého dne předvedl Pawel Wojciechowski hero call, který poslal hru do posledních 16 hráčů. Turnaj chipleaduje Paul Runcan a ve hře je stále poslední žena Sylwia Studniarz.
Video
Spolupracujeme