Používání zažitých stereotypů je v naší společnosti běžnou záležitostí, ale v některých případech zcela logicky vede k nesprávnému úsudku. Ve své podstatě na něm nic špatného není, neboť jde o přirozený způsob, jakým náš mozek vyhodnocuje předchozí zkušenosti k tomu, aby se dokázal adaptovat novým okolnostem. To samé platí i za pokerovými stoly, kde je však o to důležitější, abychom byli schopni vše přehodnotit na základě nově získaných informací. Stereotypy za pokerovými stoly vás provede Carlos Welch.
Mnohokrát již bylo řečeno, že poker je hra informací, ale když usednete ke stolu, o strategii vašich oponentů toho příliš nevíte. V takových situacích se hodí použít nějaký stereotyp jako opěrný bod, ale stejně jako v reálném životě, musíte být při získání nových informací ochotní svůj postoj přehodnotit.
Během letošního léta jsem na WSOP tímhle procesem procházel na denní bází. Z nějakého makro pohledu jsem se sám sebe zeptal, jaký typ hráče zaregistruje pravidelný denní turnaj s buy-inem $125 a okamžitě jsem měl představu o úrovni pole, jemuž budu v konkrétní den čelit. Všeobecně to znamenalo nezkušené hráče, jejichž pokerové myšlení nedosahuje příliš vysoké úrovně. Odtud jsem začal zapojovat nějaké běžné stereotypy, které jsou v pokeru často používány.
Mnoho hráčů z asijských, evropských a jihoamerických zemí má sklon k agresivnějšímu stylu hry, než jaký byste zahlédli u průměrného Američana. Zjistil jsem, že hráči používající tento či podobný styl mají podstatně vyšší frenkvenci bluffů, než na co jsem z turnajů s malým buy-inem u nás zvyklý. Jejich bluffy se mohou vyskytnout ve formě 3betování light, triple barrelování a nebo floatování s úmyslem bluffovat později. Takovému stereotypu se běžně dá přizpůsobit tak, že s hotovými kombinacemi (made hands) spíše sáhnete po nějakém call downu, než abyste sázeli či raisovali. Pokud se však konkrétní jedinec tomuto stereotypu vymyká, pak bude můj úsudek pěkně drahý. Bluff catching do někoho, kdo příliš často nebluffuje není příliš dobrý nápad. Ve skutečnosti pro to existuje příhodné pojmenování - calling station.
Většina hráčů ženského pohlaví má reputaci, na základě které je všeobecně bereme jako pasivní a příliš tight v okamžiku, kdy raisnou. Uvidíte je hodně limpovat s marginálními handami a navyšovat pouze se silnými kombinacemi. Ty, jež hrají tímto stylem, spatříte zřídkakdy bluffovat a většinou hrát stylem trefa/fold. Takovému stylu se přizpůsobuji tak, že sázím dokud nesloží karty. Pravděpodobně začnu na jejich blindy otevírat se širší range či je isolovat light, jestliže vstoupí do hry limpem. Posflop pak budu pokračovat barrelováním až do riveru, kde očekávám značný počet foldů v můj prospěch. Druhou stranou mince je obezřetnost, které je potřeba v případě, že raisnou či 3betnou. Většinou to totiž znamená velmi silnou ruku.
Je velmi jednoduché poznat, kdy tento stereotyp na konkrétní ženu nesedí - rychle si všimnete, že se její hra obejde bez limpů a uvidíte ji raise-foldovat ve spotech, kde by tak nikdy neučinila se silnou kombinací. Co víc, pokud si je dotyčná dáma vědoma své image, může vás snadno a efektivně exploitovat 3betováním light a obratem z vás učinit tight hráče.
V některých případech byste se při při použítí zažitého stereotypu spálili...
Image seniorů je často brána stejně, jako u žen, tedy jako velmi tight a všeobecně pasivní. Při použití uvedeného stereotypu proti postaršímu gentlemanovi jsem jednou udělal legrační chybu. Do jeho open raisů a 3betů jsem několikrát složil hratelné karty, naopak po otevření na jeho big blind jsem postflop prohrál většinu hand, neboť jsem předpokládal, že při projevu agrese dobře trefil board. Uplynulo dvacet minut, on si objednal koktejl a já jsem uslyšel jeho evropský akcent. Zkrátka jsem si vybral špatný stereotyp a pravděpodobně se tak nechal vybluffovat z mnoha potů. K podobné situaci často může dojít u žen a ze své zkušenosti vím, že regionální stereotypy většinou přetlučou ty věkové či spojené s pohlavím.
Drtivá většina soupeřů v malých turnajích nejsou dobří hráči a moho dalších patří do kategorie zmiňovaných stereotypů, ale stačí potkat jednoho, co vyčnívá z uvedené kategorie a váš turnajový život může být u konce. Jestliže se nechcete stát obětí dobrého hráče, který si je vědom toho, jak stereotypy ovlivňují jeho image a zároveň je schopný tuto informaci použít proti vám, musíte být schopní takového soupeře rozpoznat.
Jak už bylo řečeno, poker je hra informací. Jakmile si někoho v malých turnajích zařadíme podle nějakého stereotypu, musíme svůj pohled na základě pozorování jejich hry patřičně přehodnotit. Během prvních orbitů sice častokrát neuvidíme žádný showdown, ale tendence soupeřů odhadneme podle frekvence limpování, raise-foldování, 3betování atd. Každá z vypozorovovaných akcí by měla posloužit k tomu, abysme si původní obrázek o dotyčném soupeři upravili.
Jakmile s konkrétní osobou strávíme více času, spatříme její kombinace v showdownu. Díky tomu můžeme upevnit náš názor, neboť přestane vycházet z pouhých předpokladů a bude se zakládat čistě na faktech. Pokud uvidíte staršího pána v showdownu, kde otočí second nuts flush s K-5s po tom, co s touto startovní kombinací 3betoval před flopem, je nutné se od jakéhokoliv stereotypu odprostit.
Dalším zdrojem k ujasnění informací může být to, co hráči říkají u stolu, styl oblékání či výběr doplňků a nebo způsob komunikace s jejich přáteli. Pozorujte, co se dá, nezapomeňte při svém pozorování zapojit kreativitu a následně vše přehodnoťte dle potřeby.
V pokeru není používání stereotypů vůbec na škodu. Před první odehranou rukou je to totiž jediná informace, kterou na soupeře máme. Jakmile však odehrají více hand, je nutné rychle posoudit, zda dotyčného akce onen stereotyp potvrdí či vyvrátí. Pokud nebudete dávat pozor, můžete narazit na jednoho hráče, který se stereotypu vymyká a vše se otočí proti vám.
