Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Největší pot všech dob? Možná se odehrál sto let před pokerovým boomem

Na online scéně? Za dohledu televizních kamer? Ne, ten vůbec největší pokerový pot se možná odehrál dávno před tím, než se poker stalo masovou záležitostí - a dokonce pár let před tím, než vůbec začalo 20. století. Na Klondiku se do toho během zlaté horečky uměli pěkně opřít.


Největší pot online historie se odehrál v listopadu 2009, Patrik Antonius tehdy po PLO přetahované s Viktorem „Isildur1“ Blomem zinkasoval bank ve výši $1.356.947. Co se živého (a televizního pokeru týče), o tučné sumy se hrávalo v dávných shows typu Million Dollar Cash Game, High Stakes Poker či Poker After Dark. Novodobý rekord byl však upečen v jihokorejském Jeju, kde se v rámci festivalu Triton Poker Super High Roller Series pánové Paul Phua a Tom Dwan rozhodli doprostřed stolu narvat v přepočtu neuvěřitelných $2.353.500.

Před několika dny nás Tony G obohatil tvrzením, že nejlepším pocitem jeho pokerové kariéry byl zisk hned pětimilionového potu. To jen potvrzuje naše tušení, že o astronomické částky se soutěží i mimo zraky veřejnosti; co se stane za zavřenými dveřmi, to za nimi také zůstane, avšak není třeba pochybovat o tom, že úspěšní byznysmeni, sportovní hvězdy či celebrity při své oblíbené partičce klidně sáhnou hlouběji do kapsy. Zeptejte se třeba instagramového krále Dana Bilzeriana.

O tom, kdy a kde se odehrát ten vůbec největší pot pokerové historie budeme moci navždy zřejmě pouze debatovat. Do této diskuze si nicméně dovolíme přihlásit jeden vlastní příspěvek. Zapomeňte nyní na televizní studia v Las Vegas, zapomeňte na soukromé rezidence či luxusní kasina - a také zapomeňte na to, že se vůbec píše třetí tisíciletí. O pohádkové peníze se totiž hrávalo i dávno před tím, než ke karetním stolům usedli Doyle Brunson a jeho kumpání i dávno před tím, než Chris Moneymaker svým triumfem v Main Eventu WSOP odstartoval pokerovou revoluci.

Jdu s děravou patou...

Při osídlování dnešních Spojených států amerických bývaly často nalezeny zlaté žíly, zpráva o jejich objevení vždy a bez výjimek vyvolala zlatou horečku a desítky tisíc mužů i žen se s vidinou rychlého zbohatnutí vydávaly na strastiplnou (a nezřídkakdy také fatální) cestu, občas i napříč kontinenty. Kalifornie, Denver, Aljaška...více či méně romantickou představu o těchto zlatokopeckých výpravách máme zřejmě všichni.

Zlaté horečky se však neomezovaly pouze na americké území. Na samém sklonku devatenáctého století, v letech 1896 až 1899, jedna taková propukla také na severozápadě Kanady, v sousedství nyní americké Aljašky. Bude to statně právě zlato, které se nám všem při vyslovení názvů Klondike a Yukon vybaví jako první. Yukon jest nejzápadnější teritorium Kanady, Klondike je oblast v něm - a na zlato zde místní horníci poprvé narazili 16. srpna 1896. Když se zpráva o objevu dostala do hustě obydlených západoamerických měst Seattle a San Francisco, na pouť do drsné yukonské krajiny se vydalo na 100.000 dobrodruhů.

A taková invaze samozřejmě život na Klondiku převrátila naruby. Nebo snad ne? Ve zkratce lze říci, že život před objevením zlata zde byl drsný - a po jeho nálezu byl, ehm, taktéž drsný. Řeky zde zamrzají již koncem října, průměrná celoroční teplota se zastavuje pět stupínků pod nulou a v červenci, nejteplejším měsíci roku, zde průměrně bývá 11,7 °C. To leden jako dlouhodobě nejchladnější měsíc pravidelně přináší v průměru 20stupňové mrazy.

Jak si v takovém drsném prostředí zkrátit dlouhou chvíli - a že takových byla většina? Ano, tušíte správně. Hazard patřil k oblíbeným radovánkám zlatokopů a i když nějaký No-Limit Hold'em se ještě nenazýval Cadillacem pokeru (ani NLHE, ani zmíněný vůz totiž ještě neexistovaly), jiné karetní varianty v čele se Studem či Draw pokerem se těšily velké oblibě.

...mám horečku zlatou

Kde je poker, tam je třeba peněz - snad jen s výjimkou zlatokopeckých center. Dawson City, centrum yukonské zlaté horečky, sice při posledním sčítání lidu v roce 2016 obývalo jen 1.375 lidí, v době svého největšího rozkvětu zde však na konci 19. století sídlilo na 40.000 obyvatel. Univerzálně přijímaným platidlem zde bylo zlato: valouny, prach, jakákoli forma cenného kovu. Ani dolary se ale samozřejmě neplivalo. Denní příjem dělníků během vrcholící zlaté horečky dosahoval 15 dolarů, tedy zhruba $420 po přepočtu na dnešní hodnotu. Taková mzda vysoce převyšovala všeobecné dobové standardy - ovšem v rámci životních nákladů přímo v Dawson City šlo jen o almužnu.

Měsíční nájem malé dřevěné budky vyšel na $100 ($2.800 v dnešní měně). Za sůl se při jejím nedostatku v zimě 1897 platilo její váhou ve zlatě. Půl kila tolik důležitých hřebíků si stavaři mohli pořídit za dnešních $780. Ano, za nějakých 25 tisíc korun. Plechovka másla vyšla na $5 ($140), jedno vajíčko stálo $3 ($84), do jablka se šlo zakousnout po zaplacení jednoho tehdejšího, respektive 28 dnešních dolarů. Až se během EPT Prague budete zase bát objednat si něco k jídlu nebo až budete poslouchat další historky o cenových relacích během EPT Monte Carlo, vězte, že se stále nacházíme v levném kraji.

Už tedy máme alespoň letmou představu, jaké cenové bomby se na Klondiku odpalovaly. A jak to vypadalo v samotných kasinech? Žijeme v domnění, že high stakes scéna začala rašit až někdy po roce 2010. Ve skutečnosti ale hra na vysokých limitech vzkvétala už o století dříve; podle knihy Big Pan Out Kathryn Winslow nebyly výjimkou hody kostkou za $1.000 či pokerové poty ve výši $5.000. Všechny tyto částky při převodu na dnešní sumy násobíme 28 - rozhodně nešlo o drobné. Rozveselení přinášela i ruleta či blackjack - zase tolik se toho vlastně nezměnilo.

Cooler za všechny prachy

Do našeho vyprávění nyní vstoupí dva muži: Sam Bonnifield a Louis Golden. Prvně jmenovaný byl majitelem vůbec prvního saloonu a kasina v Dawson City a vyhlášeným místním gamblerem, ten druhý, s jménem jako stvořeným pro časy zlaté horečky, byl Samovi konkurentem v podnikání i při hře. Právě tito dva reguláři akční yukonské scény se utkaly v handě, v níž uprostřed stolu ležel rozpočet menšího města.

Hrál se Stud, tedy hra se stejným hodnocením hand jako nám dobře známý Hold'em - namísto společných karet uprostřed stolu jsou však jednotlivé karty rozdávány každému hráči samostatně a oponent vždy vidí jen část soupeřovy handy. Jak se píše v knize Klondike: The Last Great Gold Rush od Pierra Brentona, v potu leželo vskutku solidních $50.000, když se mezi oběma soupeři rozjela raisovací válka. Raise, raise, raise - a rázem byly všechny peníze uprostřed stolu a šlo se do showdownu.

Louis Golden, známý také jako Goldie, otočil čtveřici dam a s třetími nejvyšší quads exitovala jen hrstka hand, kterých se měl obávát. Sam Bonnifield však držel jednu z nich: v ruce totiž držel čtyři krále a celý bank zamířil k němu.

O jakém potu se bavíme? Při tomto cooleru se v srdci stolu sešlo $200.000. To je samo o sobě solidní suma i na dnešní poměry, tehdy však šlo o bezprecedentní částku - vždyť antes ve Stud hrách obvykle vyšlo na $1 (i když sami hráči tuhle částku rádi navyšovali až někam k pěti stům dolarů.

Nu a vzpomínáte na naši poučku o násobení uvedených sum dvaceti osmi? Teď je ideální čas si ji procvičit v praxi: v přepočtu na dnešní peníze Bonnifield zinkasoval pot v hodnotě $5.600.000. Žádný Patrik Antonius, žádný Paul Phua, žádní Iveyové, Dwanové, Isildurové či Tony G. Dost možná největší bank v historii pokeru vydoloval chlápek, který se sice dožil úctyhodného věku, ale paradoxně zemřel v chudobě.

Divoké swingy nejen u stolů

Za zlatými ložisky cestující muž si ale o podobný osud koledoval. Více než cokoli jiného byl Bonnifield skutečně gambler; v již citované knize Klondike je zmíněn večer, v jehož průběhu u pokerových stolů ztrácel $72 tisíc, respektive celé své aktuální jmění. Půjčka od kamaráda Sama udržela ve hře - a o šest hodin později měl Bonnifield všechny ztracené peníze zpět. Ne všechno se ale v jeho rukách ve zlato proměnilo; jedné noci prý v kartách vyhrál Yukonia Hotel, téže noci ho ale samozřejmě stihl i prohrát.

Divoké swingy, divoký životní styl. Bonnifield byl svého času považován za nejbohatšího muže severu, po vyprchání zlatého nadšení na Klondiku se přesunul na sousední Aljašku, kde společně s bratrem založil První národní banku. Ani v tomto byznysu se Samovi nevyhnul velký swing – tahle banka později zkrachovala. Všechny ty výkyvy se podepsaly na Bonnifieldově duševním zdraví: nechme promluvit dobové vydání novin Sacramento Union z 24. října 1909.

„Samuel A. Bonnifield, bankéř z Fairbanks na Aljašce, jehož jmění je odhadováno na $3.000.000, dnes vtrhnul na policejní velitelství a požadoval ochranu před svými nepřáteli, kteří, jak řekl, ho pronásledují. Bonnifield byl zadržen, ale později byl propuštěn do péče svého bratra Johna Bonnifielda, jenž souhlasil s jeho umístěním v soukromém sanatoriu.“ Listopadový výtisk skandinávským emigrantům věnovaných novin Vestkusten na rovinu tvrdí, že se Samuel zbláznil. „Zřejmě z příliš mnoho whisky.“

První vlaštovka prý jaro nedělá, tento incident ale předznamenával Samův budoucí mentální pád. Po krachu banky se Bonnifield nervově zhroutil a strávil nějaký čas v psychiatrických léčebnách, pobyt v nich mu byl nařízen i soudem. Za dob své největší slávy si přitom Bonnifield vysloužil přezdívku Přímý Sam – svým závazkům se nevyhýbal a jednal čestně. Smutnou tečku za jeho životem napsala nehoda, při níž jej v Seattlu v roce 1943 srazilo auto. Následkům zranění Sam podlehl ve věku požehnaných 98 let.

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.

Sdílet tento článek na Facebooku
26.7.2020 | Autor: Ondřej Balíček, zdroj: Klondike: The Last Great Gold Rush, Big Pan Out

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 2
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
1vecera
02.08.2020 12:41:10
Skvělý článek ::R
1vecera
Quadsimodo
03.08.2020 14:05:13
1VECERA 02.08.2020 12:41:10: Mockrát díky ::; Byla ale radost po něčem takovém pátrat.
Quadsimodo
 

Spolupracujeme:

Forbes Casino