Josef Klinger: Od šachového velmistra k pokerovému milionáři

Pepi Klinger se narodil v rakouském St. Johannu a již v juniorském věku udivoval svými šachovými schopnostmi, které dokázal prodat i na světových juniorských šampionátech. První úspěch zaznamenal v roce 1983 v Belfortu, kde obsadil dělené 7. až 11. místo (v této soutěži mj. porazil i Nigela Shorta). Za dva roky nato se Pepi v Emirátech dostal již na bednu (3. příčka) a v roce 1986 dokonce stačilo, aby remizoval s Kubáncem Arencibiou a mohl být i světovým juniorským šampiónem. To se po jeho prohře nestalo, nicméně i zde Pepi potvrdil svoji juniorskou extratřídu. V letech 1986 a 1988 startoval jako vůdčí osobnost rakouského národního týmu na dvou šachových olympiádách, přičemž při své premiéře v této soutěži v Dubaji se stal druhým nejlepším hráčem na první šachovnici (před něj se dostal již jen Gari Kasparov). Klingerovi vynesly šachové schopnosti v roce 1985 titul mezinárodního mistra a tři roky nato se stal velmistrem, když také překonal, jako první Rakušan v historii, hranici ELO 2.500. I přes velké šachové úspěchy bylo Klingerovi na začátku 90. let minulého století jasné, že v šachu mnoho peněz neleží, a tak se začal věnovat pokerové hře, s níž ho poprvé seznámili přátelé v proslulém vídeňském Concordu.

První turnajový úspěch zaznamenal Pepi Klinger v roce 1995 v pokerové disciplíně, která mu v transformaci na pokerového hráče nejvíce pomohla – jednalo se o turnaj v Seven Card Studu a Klinger v něm na Vienna Poker festivalu v Concordu obsadil druhé místo, přičemž si na své konto připsal v přepočtu cca 6.000 dolarů. Tento první úspěch Klingera hodně povzbudil, a proto se začal věnovat pokerové hře na plný profesionální úvazek. Ačkoliv v následujících letech nebyl pokerově neúspěšný, první velký výsledek zaznamenal až za čtyři roky v roce 1999, kdy ve své domovské herně vyhrál hlavní turnaj na Vienna Spring Festival (ATS 15.000 European World Series of Poker Trial). V tomto turnaji získal Klinger za výhru nejen svůj první milion (tedy milion šilinků), ale udělal si v pokerovém světě i jméno, neboť ve finále porazil amerického veterána Randyho Hollanda a také skoro kompletní britský Hendon mob team (Joe Beevers, Ross Boatman, Ram Vaswani – u finálového stolu chyběl jen bratr Rosse Barny). Tuto slavnou vídeňskou výhru, která se stala dalším mezníkem v Klingerově kariéře, si potom Pepi zopakoval ještě v předvečer světového pokerového boomu v roce 2003 – jednalo o stejný turnaj, ovšem hraný již v eurech (z této soutěže s buy-inem €2.000 tehdy Klinger vydoloval €80.000, když porazil 215 hráčů včetně finalistů Michaela Keinera, Marcela Lűskeho a Pascala Perraulta). I v dalších letech o tomto úspěchu se Klinger pohyboval především na domácích turnajích, přičemž v roce 2004 například zvítězil v rámci prestižního concordského festivalu festivalu Austrian Classics v soutěži s buy-inem €1.000.

V roce 2008 udělal Klinger opět ve své oblíbené Vídni výborné umístění na Vienna Spring Festivalu (druhá příčka v turnaji 3k European Challenge) a potom se v roce 2009 výsledkově odmlčel. Jak se ale letos ukázalo, jednalo se z jeho strany pouze o klid před bouří – ta se z jeho strany dostavila letos v Monte Carlu ve finále European Poker Tour. Ve městě, které postavilo a proslavilo nejznámější kasino na světě, získal Klinger svůj druhý pokerový turnajový milion (tentokrát v eurech), když obsadil druhou příčku v EPT Grand Final Main Eventu. Díky tomuto výsledku mohou dnes Rakušané oslavovat Pepiho Klingera nejen jako šachovou, ale i jako pokerovou legendu.

Turnajové výsledky velmistra Pepiho Klingera opět dokazují, že se špičkoví šachisté mohou bez problému přetransformovat i na úspěšné pokerové profesionály. V minulosti již to samé dokázala třeba známá jména jako Dan Harrington nebo Ylon Schwartz. Dalších špičkových šachistů, kteří zkouší novou kariéru v pokerové hře, je dnes opravdu hodně (Sarwer, Kreiman, Shahade, Griščuk, Glenner, Gustafsson, Skripchenko, SuperNova Elite „simona75“ atd.), takže v budoucnosti se zrodu nového šach-pokerového milionáře jistě ještě dočkáme.