Otázka zní: mám začít hrát jinak, když vyhrávám? Je vlastně správné přizpůsobit svou hru aktuálnímu úspěchu? Daniel Negreanu zdůrazňuje jedno pravidlo: nikdy neodcházejte od hry, které zcela dominujete. Je to ale pravda za všech okolností?
Představte si situaci (možná ji sami znáte), kdy sedíte u stolu s žetony v řádu několika buy-inů, vaše straight a flush draws bývají často dokončeny a všechno jde podle vašich představ. Buď jste pokerový bůh se superaccountem, pravděpodobněji při vás ale zrovna stojí paní Štěstěna.
Jedna z věcí, která je při zdravém uvažování jasná, je, že každá další situace může dopadnout jakkoliv, karty jsou vždy rozdávány náhodně. Člověk však může v euforii nechat rozum stranou a očekávat, že po čtyřech trefených riverech mu dojde i pátý. Rozhodně tedy nikdy nespoléhejte na to, že karty budou dále přicházet ve váš prospěch.
S čím však počítat můžete, je vaše psychická výhoda a taktéž nalomená psychika soupeřů. Štěstí má příznivý vliv na vaši hru a rozhodně zvýší vaše sebevědomí. V důsledku navíc ovlivňuje to, jak soupeři reagují na vaši hru. Často budou hrát podvědomě tak, jako by karty na boardu opět přály vám, i když to tak ve skutečnosti být nemusí. Sice si uvědomí, že vaše výsledky nemusí - a pravděpodobně ani nejsou - dílem hry pokerového génia, ale přesto s vámi budou jednat jako s velice nebezpečným hráčem.
To, zda dokážete z takové situace vytěžit, záleží především na umění ovládat se a hrát co nejlépe. Pokud nehrajete dobře, může vám tato série výher v důsledku i přitížit. Opatrní hráči mohou hrát ještě opatrněji, čekat na dobré karty a pak využít vaší euforie, uvolněné hry a vytěžit z toho maximum. Pokud jste však dobrým hráčem a hrajete rozumně, víte, které startovní kombinace hrát a které položit a hodnotu vašich karet měníte v závislosti na pozici, na které se právě nacházíte, pak vám vaše aktuální forma a nálada většinou pomůže hrát ještě lépe. Troufnete si například hrát karty, které byste za normálních okolností zahodili s tím, že pokud jim board nepomůže, snadno se jich zbavíte. Samozřejmě tím není myšlena proměna v calling station, která chce vidět 90% flopů, avšak v rozumné míře je toto využití vašeho velkého stacku prospěšné. Zkrátka si to v této situaci můžete dovolit.
Reakce vašich soupeřů potom, co vyhrajete několik potů, je pro vás velice výhodná. Začnou více respektovat vaše navýšení, minimálně z toho důvodu, že svým počtem žetonů pravděpodobně pokrýváte ten jejich. Průměrní hráči vás často nebudou navyšovat, pouze dorovnávat a z toho plyne další šance trefit dobré karty, minimálně se podívat na turn a river s minimem investovaných prostředků. Často pak, pokud dostanete například postupku nebo barvu, je vaše kombinace dobře zaplacena. Soupeři dorovnávají s tím, že „tentokrát vám to nemohlo přijít“.
Celá situace funguje i naopak, pokud se vám nedaří, soupeři často navyšují, snaží se využít vaší potenciálně špatné psychiky a podvědomě předpokládají, že vaše neúspěchy budou pokračovat (což ovšem nemusí být pravda).
Jaký si tedy můžeme z následujícího udělat závěr? Mnoho hráčů, i těch profesionálních, se shoduje na tom, že pokud jste dejme tomu poslední tři hry vyhráli, měli byste hrát další hru i s kartami typu 9-4 a dát tak šanci svému úspěchu, aby pokračoval. Tento přístup samozřejmě není jednoznačný. Jak už bylo řečeno, předchozí úspěchy nijak nezvyšují či neovlivňují pravděpodobnost dalších výher. Po devíti hozených orlech na minci je šance při dalším hodu 50-50 (jako při každém pokusu předtím). Poker je však – naštěstí – hrou, která nezáleží jen na matematice a výpočtech pravděpodobnosti. Zákony pravděpodobnosti by tvrdily, že je vhodné hrát každou ruku vždy stejně a nebrat ohled na předchozí úspěchy či neúspěchy. Poker je však z velké části také hrou, kde rozhoduje psychika hráčů, a z toho důvodu je dobré využít toho, co vám momentální „hot run“ přináší.
