Chipleader vítězem Main Eventu? Esnanův výkon patří spíše mezi ty výjimečné

Hossein Ensan to dokázal, Hossein Ensan se stal šampionem 50. vydání WSOP Main Eventu. Chiplead, se kterým k devítičlennému finálovému stolu nastupoval, v průběhu třídenní dohrávky opustil pouze na několik minut v úvodu heads-upu.

Ačkoli vítěz pražské EPT z roku 2015 čelil několika nebezpečným soupeřům, otěže dění svíral pevně ve svých rukou a právě on může být oslavován jako mistr světa v No-Limit Hold'emu, právě jemu náleží $10milionová vítězná odměna.

• Světovým šampionem je po osmi letech opět Němec, Hossein Ensan získává $10.000.000
• Main Event a daně: Jako profík Ensan přijde o miliony, Marchington ani o cent

Jedním slovem by se Ensanův výkon dal popsat jako suverénní. Měli bychom být překvapeni, když Hossein v začátku finálového klání držel téměř dvojnásobek žetonů svého nejbližšího pronásledovatele? Pohled do nedávné minulosti říká, že vlastně ano; chiplead v úvodu finálového stolu sám o sobě ještě nikdy nikomu turnaj nevyhrál a ačkoli někteří z lídrů za svým výkonem skutečně napsali zlatou tečku, jiní nejostřeji sledovaný finálový stůl pokerového světa opouštěli zklamáni - eufemisticky řečeno.

Nejprve si při našem historickém výletu stanovme časové mantinely. Příhodné bude začít ročníkem 2001, kdy byl finálový stůl poprvé 9-handed; o rok dříve, kdy si pro zlatý náramek dokráčel Chris Ferguson, ještě k poslednímu stolu usedalo pouze šest hráčů. Ferguson, mimochodem, do finále nastupoval s 55,7% podílem globálního stacku.

Dva výbuchy na úvod, poklidnější období

Podobně dominantnímu postavení se už nikdo další za posledních 18 let netěšil, což je však vzhledem k rozšíření počtu zúčastněných hráčů pochopitelné. Vůbec nejvíce se židle podle lídrem houpala již v roce 2001, kdy si Henry Nowakowski, první německý lídr - tím druhým je až Hensan - k finálovému stolu přenášel 17,6 % ze všech chipů. Téměř pětina žetonů, solidní nadprůměr, avšak nic oslnivého. To potvrzuje Nowakowskiho konečné umístění, s Carlosem Mortensenem opanovanou dohrávkou se rozloučil na sedmém místě a na jeho konto tak míří jeden z největších finálových výbuchů všech dob.

To Brit John Shipley o rok později držel 32,2% podíl z globálního stacku, cokoli mimo top 3 by jistě bylo velkým zklamáním. A víte vy co? Shipley se nechal inspirovat výkonem svého předchůdce a také on to dotáhl pouze na sedmou příčku. Z vítězství se radoval Robert Varkonyi, poslední šampion před vypuknutím moneymakerovského boomu.

Tím se dostáváme k revolučnímu roku 2003, kdy se pokerový průmysl díky triumfu Chrise Moneymakera počal od základů měnit. Tučné zvýraznění čerstvého člena Pokerové síně slávy napovídá, že Chris byl lídrem závěrečného klání. K nejdůležitějšímu stolu své kariéry si přenášel 27,9 % všech žetonů, přetavil je v zisk vítězných $2.500.000. Dobře pro něj, dobře pro nás.

V letech 2004 až 2006, kdy návštěvnost Turnaje turnajů postupně narostla až na rekordních 8.773 účastníků, se chipleaderům vcelku dařilo - pokud tedy jejich výchozí pozice byla silná. Vítěz z roku 2004 Greg Raymer k poslednímu stolu usedal s 32,4 % všech chipů, což byl pro příštích deset let nejmarkantnější lead. Jamie Gold o dva roky později schraňoval 28,5 % žetonů, po navýšení svého podílu na kýžené kilo na něj čekalo pohádkových $12.000.000. Část tedy měla čekat na jeho podílníky, ale to už je jiný příběh. Mezi dvojici šampionů se v roce 2005 vklínil jistý Aaron Kanter. Jeho jméno vám nic neříká? Nejste v tom sami; americký hráč dohrávku opustil na 4. místě, tehdejší titul zásluhou Joe Hachema putoval do Austrálie.

Výbuch na druhou

Dostáváme se k roku 2007, který přinesl překvapivý triumf Jerryho Yanga, jednoho z nejméně viditelných světových šampionů historie. Yangovi v úvodu finále patřil až osmý největší stack, chipleader tedy tehdy skutečně nezabodoval. Oním lídrem byl Dán Phillip Hilm a s jeho jménem se váže největší výbuch v moderních dějinách Main Eventu.

Formát November Nine byl představen až o rok později a troufneme si tvrdit, že absence čtvrtletní pauzy před finálovou dohrávkou možná Hilmovi v jeho trápení pomohla. Očekávání a budovaný hype by jinak byly obrovské a jen těžko si lze představit, co by se v Hilmovi dělo po naplnění té nejčernější možné noční můry. Jistě, Phillip v úvodu finále držel „pouze“ 17,3 % všech žetonů a podobně marginálního chipleadera jsme předtím ani potom nepoznali. Fakta ale hovoří jasně: Hilm u finálového stolu stihl odehrát pouhých 15 hand (!) a jeho turnajová pouť skončila již na devátém místě. Žádných $8.250.000, ze kterých se těšil Jerry Yang; Hilm obdržel $525.934 a na vyplácené příčky pokerového turnaje už od té doby nedokráčel. Více štěstí se pokoušel hledat v sektoru realit, good luck.

Ani v dalších dvou letech, kdy se svět radoval z nového konceptu November Nine, lídrům pšenka nekvetla. Dennis Phillips, který do finále nastupoval s 19,2 % všech chipů, v roce 2008 obsadil třetí příčku. Darvin Moon, původně majitel 30,2% podílu na globálním stacku, to pak o rok později alespoň dotáhl do heads-upu s Joem Cadou (původně pátý, 6,8 % chipů). Až rok 2010 přinesl triumf původního lídra, výchozích 30 % dokázal Jonathan Duhamel navýšit na 100.

Druhá místa? Bohužel

Pro pokerový svět byl revolučním rok 2003, v Česku pak ten skutečný pokerový boom nastal díky Main Eventu 2011. Martin Staszko se z Las Vegas po ukončení letní herní fáze vrátil jako chipleader, v našem srovnání se však třinecká legenda řadí k těm méně majetným lídrům - jako vedoucí hráč historicky čtvrté třídy November Nine Staszko držel 19,5 % dostupných žetonů.

Jak to dopadlo? To pravděpodobně víte. Martin se dokázal probojovat až do heads-upu a dodnes si myslíme, že právě on se měl stát světovým šampionem. Tato pocta však připadla mladému Němci Piusi Heinzovi, který přitom do mezinárodně pestré dohrávky nastupoval až ze sedmého místa a s pouhými 8 % všech žetonů.

Podobně jako Staszko si o rok později počínal také Jesse Sylvia, který v úvodu finále schraňoval 22,2 % chipů. Nad jeho síly byl pouze Greg Merson a my už nyní můžeme prozradit, že jako runner-up od té doby původní lídr finálové klání nikdy neopouštěl.

Ne ne, takovému JC Tranovi se v roce 2013 vedlo prachbídně. Jeho původní podíl na globálním stacku činil 19,9 %, osudným se však americkému hráči s vietnamskými kořeny stalo již páté místo. Po explozích pánů Hilma, Shipleyho a Nowakowskiho se jedná o jeden z největších chipleaderských výbuchů posledních 18 let. To Nizozemec Jorryt van Hoof, teprve pátý a až do letoška poslední evropský chipleader, svých výchozích 19,1 % dovedl alespoň na bednu vítězů. Bronzová medaile, třetí místo - nenadchne, neurazí.

Od třicítky ke stovce

Dostáváme se k roku 2015, kdy se světovým šampionem stal Joe McKeehen. Pouze tři lídři si od roku 2001 k finálovému stolu přenášeli 30 a více procent všech chipů, McKeehenův podíl na celkovém objemu žetonů byl s 32,8 % vůbec největší. Nebylo zbytí, suverénní výchozí pozici Joe přetavil ve stejně suverénní triumf, po světovém okruhu se pohybuje dodnes a pokeru dělá skvělou reklamu.

To Qui Nguyen naopak patří k těm méně viditelným šampionům. Podle původních předpokladů se přitom vítězem edice z roku 2016 neměl stát on, nýbrž zkušený Američan Cliff Josephy. Jeho chiplead však patřil k těm marginálnějším, 22,2 % rozhodně nepatří k těm největším uvedeným číslovkám. Josephy si na krk nasadil bronzovou medaili, v růžičkovském roce obsadil třetí příčku.

Scott Blumstein se v roce 2017 stal další pověstnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. K finálovému stolu si přenášel solidních 27 % a i on, jako jeden z mála v moderní éře, svůj lead přetavil ve zlato. Zato Nicholas Manion musel loňské finále opouštět tuze zklamaný. V jeho úvodu držel velmi nadějných 28,6 % ze všech dostupných chipů, leč vyřazen byl již na 4. místě. To, jen tak mimochodem, žádný z předchozích lídrů neobsadil. Volná je i šestá a osmá příčka, to deváté místo z roku 2007 je prostě skandální.

Naše historické putování se chýlí ke konci, vítězství Hosseina Ensana je stále teprve několik hodin mládo. Dalo se předpokládat? To bezesporu ano. Ensan si totiž k finálovému stolu přenášel 34,4% podíl z globálního stacku a právě jeho vedoucí pozice byla nejpevnější za posledních 18 let - žádný z námi uvedených chipleaderů nedržel přes třetinu žetonů ve hře. Good game.

Šest z posledních 19 chipleaderů v úvodu finále WSOP Main Eventu reprezentovalo evropské země, získat titul se však podařilo pouze Ensanovi. Ten se stal teprve sedmým chipleaderem, který od roku 2001 své tažení zakončil vítězně - po zásluze, i vzhledem k objemu výchozího stacku. Nejmarginálnější chiplead ze všech světových šampionů posledních 19 ročníků pak držel Scott Blumstein. 7 z 19, původní lídr se světovým šampionem tedy stává v 36,8 % případů. To jen dokazuje, že jako je fotbalový míč kulatý, tak je poker...prostě poker.

Jak si vedli lídři finále Main Eventu od roku 2001