Zapomenuté příběhy EPT: Luca Pagano ve finále. A znovu. A znovu…

• Čtěte také: Zapomenuté příběhy EPT: Jak Phil Ivey crushoval Barcelonu

Náš redakční systém má určitá omezení, délka titulků jednotlivých článků má svůj limit. Pokud bychom ho mohli překročit, plný název tohoto článku by zněl: Luca Pagano ve finále. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. A znovu. Snad se ani nechce věřit, čeho v červenci 40letý italský hráč v Main Eventech EPT dosáhnul. Usednout k ostře sledovanému finálovému stolu je snem snad každého hráče živých turnajů, Paganovi se to podařilo celkem sedmkrát.

Pojďme si Lucův výkon zasadit do širšího kontextu. V letech 2004 až 2016 bylo odehráno celkem 115 Main Eventů European Poker Tour, ten 116. přibyl teprve nedávno v ruském Soči (a 117. bude následovat velmi brzy v monackém Monte Carlu). Probojovat se alespoň ke dvěma osmičlenným finálovým stolům se podařilo rovné stovce hráčů. Není bez zajímavosti, že mezi dvojnásobné finalisty patří i Antonín Duda s Janem Škampou, kromě nich už si z našinců finále EPT zahráli pouze Miroslav Beneš s Martinem Hrubým, Michal Mrakeš pak vloni v prosinci obsadil třetí místo ve "spin-offu" EPT PokerStars Championship Prague.

Posuňme se dále. Řady troj a více násobných finalistů už jsou o poznání řidší a čítají pouze 26 jmen, jedno z nich patří i slovenské jedničce Jánu Bendíkovi. Čtyřikrát se pak k poslednímu stolu kromě Pagana usadili pouze (následující výčet vás jistě potěší) světový šampion z roku 2014 Martin Jacobson, vítěz dublinského Main Eventu ze zahajovací sezóny Ram Vaswani, aktuální číslo dvanáct historického all time money listu Steve O’Dwyer a také fenomenální Kanaďan Mike „Timex“ McDonald, společně s O’Dwyerem a Olem Schemionem lídr money listu všech turnajů European Poker Tour.

A pak je tu Pagano. K dnešnímu dni se dokázal probojovat k finálovým stolům v 6 % všech odehraných Main Eventů EPT. Naposledy se mu to podařilo během osmé sezóny ve francouzském Deauville, celkově 78. turnaji historie European Poker Tour. V danou chvíli bylo ono i takto fantastické číslo ještě výraznější, mezi nejlepší osmičkou se Pagano představil v 9 % Main Eventů. Dodejme, že úspěšnost kvarteta čtyřnásobných finalistů nedosáhla ani 3,5 procenta.

Jistě, ne vždy se Paganovi podařilo zvítězit, ostatně jedinou dvojnásobnou šampionkou tolik bohatých dějin EPT zůstává Victoria Coren Mitchell (ta se, mimochodem, může pyšnit 100% tahem na branku - k zisku dvou titulů jí stačily přesně dvě finálové účasti). Ve skutečnosti se Paganovi nepodařilo zvítězit ani jednou, ba dokonce ani neokusil atmosféru heads-upu. I tak si Luca vysloužil profesionální smlouvu s pořadatelskou hernou a členem týmu PokerStars Pro byl až do loňského roku. Pojďme si připomenout sedm zastávek, které pomáhaly psát historii EPT.

Barcelona, 2004

Svého maxima Luca dosáhnul hned při první finálové účasti, shodou okolností se jednalo i o první turnaj historie EPT. V €1.000 Main Eventu v Barceloně, která sérii zůstala věrná až do dnešních dní, bylo v roce 2004 napočítáno 229 entries. Pagana předčili pouze Ir David O'Callaghan a švédský šampion Alexander Stevic. Italským hráčem získaných €20.000 možná z dnešního pohledu působí směšně, v dané době se ale jednalo o solidní odměnu a Pagano jejím ziskem posunul laťku svého kariérního maxima.

Deauville, 2005

Stále ještě se psala první sezóna European Poker Tour, tým pod vedením dodnes aktivního vizionáře Johna Duthieho do jejího harmonogramu vepsal sedm zastávek. Ta v pořadí pátá navštívila normandské městečko Deauville, do turnaje s buy-inem €2.000 se zapojilo 245 hráčů.

Zajímavostí je, že první čtyři příčky obsadili výhradně američtí hráči, série EPT si již od počátku budovala značný věhlas. Čtvrté místo mimochodem obsadil jistý Justin Bonomo. Jednalo se o jeho teprve druhý živý cashout tehdy devatenáctiletého hráče, od té doby jich ještě několik nasbíral... Náš hrdina Pagano se spokojil s postupem k finálovému stolu - a to bylo vše. Odměnou za osmé místo mu bylo €13.500, šampion Brandon Schaefer zabral solidních €144.000.

Monte Carlo, 2008

Na další finálovou účast si italský profesionál musel počkat tři roky, v sérii European Poker Tour mezi tím rozkvetla do krásy. V roce 2008 se ke konci nachýlila čtvrtá sezóna Tour a její zakončení bylo skutečně velkolepé - €10.600 EPT Grand Final Monte Carlo se zúčastnilo 842 hráčů. Průběh samotného finále byl olemován eliminací pozdějšího šampiona milionového Big One Antonia Esfandiariho na osmé příčce a vítězstvím Kanaďana Glena Chornyho, který si z Monackého knížectví společně s titulem odvážel i odměnu v hodnotě €2.020.000.

Do mezičasu se vešla Paganova eliminace, současná devítka italského all time money listu obdržela €337.000 za šestou příčku. Bez okolků můžeme dodat, že větší odměnu už Luca nikdy poté nezískal.

Dortmund, 2009

Dostáváme se do páté sezóny. Ačkoli se mezi nejlepší osmičku polem 667 unikátních hráčů kromě Pagana probojoval například Mike Timex McDonald, rybník všem vypálila domácí Sandra Naujoks. Ta se po Vicky Coren Mitchell stala teprve druhou dámskou šampionkou EPT, těšit ji mohla €917tisícová odměna i následný podpis smlouvy s hernou PokerStars.

McDonald v turnaji, jehož vítězství o rok dříve pomohlo nastartovat jeho kariéru, obsadil pátou příčku. Pagano pokladnu navštívil těsně před ním, původní investici v hodnotě €5.250 tentokrát proměnil v zisk €153.000.

Varšava, 2009

Polské hlavní město hostilo zastávku EPT čtyřikrát v řadě, festival z šesté sezóny byl zároveň tím posledním. Buy-in do tehdejšího Main Eventu byl nastaven na 25.000 zlotých, což v danou dobu přibližně odpovídalo klasickému €5tisícovému vstupnému. Varšavským turnajem se EPT dotkla svého dlouhodobého návštěvnického dna, pouhých 203 registrací bylo nejhorším výsledkem od badenské zastávky z druhé sezóny a nikdy poté už tak nízký počet registrací zaznamenán nebyl.

Celkově se jedná o pátý nejhůře obsazený turnaj dějin EPT, jeho výsledkům to ale nijak neubírá na důležitosti. Ze zisku posledního titulu na polském území se radoval Francouz Christophe Benzimra, Pagano tentokrát obsadil čtvrtou příčku a vyinkasoval 357.790 zlotých, resp. $126.579. Easy money.

Praha, 2009

Dostáváme se k turnaji, o kterém toho v souvislosti s EPT bylo na našem webu napsáno zcela jistě nejvíc - a rozhodně ne zásluhou Pagana. Buy-in €5.250 byl v pražském hotelu Hilton složen v 586 případech, i během třetí pražské zastávky byla dodržena vzrůstající tendence (o rok dříve bylo napočítáno 570 registrací, při premiéře v roce 2007 jich pak bylo 555).

Pro vítěze turnaje bylo přichystáno €682.000, podle dobového přepočtu databáze Hendon Mob $1.022.090. Ač už jsme si zvykli na mnohé, podobná čísla dodnes budí úžas; dolaroví milionáři se v našich končinách přeci jenom nekorunují každý den. Luca Pagano měl k této pohádkové prémii opět velmi blízko, ke svému již šestému finálovému stolu si přenášel pátý největší stack. Turnaj však nakonec opustil již na šesté příčce, osudným se mu stal shove s A , J  do pocket Q , Q  později třetího Stefana Matssona. Své earnings Pagano rozšířil o dalších €100.000, stejnou odměnu toho dne shodou okolností získal i Martin Kabrhel jako vítěz €2.150 side eventu.

A kdo turnaj nakonec opanoval? To si budeme navždy připomínat velmi rádi, větší odměnu do dnešních dní získala pouze hrstka domácích hráčů.

EPT Deauville, 2012

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš - Pagano tohoto přísloví nedbal a dvakrát se ponořil do pokerových vod lamanšského průlivu. Dlouhých sedm let po své první francouzské finálové účasti (v mezičase ještě v deauvillském Main Eventu v roce 2010 obsadil 72. místo) se Luca mezi nejlepší osmičku probojoval znovu, k dnešnímu dni jde o jeho poslední posezení u ostře sledovaného stolu.

Během osmé sezóny se poker v Deauville ještě těšil rekordnímu zájmu, €5.300 EPT Main Eventu se tehdy zúčastnilo 890 hráčů a o pouhou jednu registraci se tak nepodařilo překonat návštěvnost z předchozího roku. Už následujícího roku se však počet entries meziročně poklesnul o varovných 12 % a propad vedl až k vyškrtnutí francouzského městečka z kalendáře EPT po 592 registracích v roce 2015. Ještě že Prahu nic podobného nepotkalo, není-liž dobře?

Jako první běloruský šampion EPT se v Deauville do historie zapsal Vadim Kursevich, společně s vítěznou trofejí mu náležela i šťavnatá €875tisícová hlavní odměna. Paganova rozlučka s finálovými stoly EPT mu vynesla €110.000, taková tehdy byla prémie za sedmé místo.

A to je vše, přátelé. Na Paganovy výkony můžeme nahlížet rozličnými optikami. Sedm finálových účastí v jedné z nejobtížnějších turnajových sérií světa je prostě fascinující. Na druhou stranu je zarážející absence získaného titulu či alespoň účasti v heads-upu (vítězné pocity Pagano zažil alespoň v doprovodné sérii IPT, na domácí půdě se v roce 2011 stal šampionem €2.200 IPT Sanremo).

Je Luca dítětem štěstěny, nebo naopak svým způsobem patří k největším smolařům dějin EPT? To necháme na vašem posouzení, dodat však můžeme to, že Pagano si z Main Eventů úhrnem odnášel v přepočtu $1.444.554, do ITM fáze se mu podařilo probojovat celkem 21krát. Vědět o sobě navíc Pagano dal ještě v Dublinu v roce 2016, kdy mezi 605 účastníky obsadil 17. příčku. Smolař? Možná. Chudák? Rozhodně ne. I když jak se to vlastně vezme...

Finálový stůl EPT moc dobře znají: