Doyla Brunsona čeká operace, lékaři mu odstraní melanom v oblasti hlavy

Doyle Brunson podstoupí další operaci

Jedenaosmdesátiletý Doyle Brunson je posledním žijícím pamětníkem zromantizovaného období texaských kočovných hráčů, kteří za hrou společně cestovali po tamních prériích, kde na sklonku padesátých let pomohli světu objevit variantu Texas Hold'em a nakonec ji rozšířili i mezi lasvegaské gamblery, čímž se zasadili o jeden z mezníků pokerové historie. Sám se může ohlednout za veleúspěšnou kariérou. V průběhu pěti dekád se stal dvakrát světovým šampionem, získal deset zlatých náramků pro vítěze WSOP, titul z World Poker Tour a do této chvíle je pravidelným účastníkem nejvyšších dostupných cash games. Když v předloňském roce po svém vyřazení opouštěl hlavní turnaj Světové série, vyprovázel ho z hracího sálu potlesk stovek dalších účastníků turnaje.

V průběhu čtvrtka Brunson svým fanouškům prostřednictvím Twitteru oznámil, že v dohledné době podstoupí operaci, při které se mu lékaři pokusí odstranit rostoucí melanom v oblasti hlavy.

"Ještě štěstí, že ho mám tam, kde ho mám. Všichni totiž vědí, jak tvrdohlavý jsem," oznámil Kmotr pokeru s humorem sobe vlastním. "Ještě předtím si ale půjdu něco zahrát. Říká se totiž, že těsně před smrtí mají lidé štěstí," dodal.

Simple or not, this will be my 12th major operation. Gonna play poker now because i always heard u get lucky right before u die.#justsaying

— Doyle Brunson (@TexDolly) 5. Únor 2015

Přestože je Brunson v rizikovém věku, potíže se podle něj povedlo odhalit v brzké fázi a operace by měla patřit do kategorie těch jednodušších. Nejedná se přitom o jeho první setkání s tímto typem nemoci. V roce 2011 podstoupil menší chirurgický zákrok, kdy mu byl melanom odstraněn z paže a vůbec poprvé musel se zapeklitými zdravotními potížemi bojovat již v roce 1962.

Možná ten příběh znáte. Brunson se jako už několikrát předtím ocitl ve zdánlivě bezvýchodné situaci a pokud snad dříve měl ještě osud částečně ve svých rukou, tentokrát mohl doufat pouze v zázrak. Podle lékařů mu zbývalo jen několik týdnů života.

Tváří tvář smrti

Psal se rok 1962 a Brunson podnikal společně se svými nerozlučnými přáteli Sailorem Robertsem a Amarillem "Slim" Prestonem mnohdy velice dobrodružné výpravy do ilegálních card roomů po celém Texasu. Hodně napilno měl také v osobním životě. Od svatebního obřadu stačilo uběhnout jen několik týdnů a jeho žena Louise otěhotněla. Krátce před prvními společnými Vánoci ale Brunson na svém krku nahmatal podivně vypadající výběžek, což sice nemuselo znamenat nic vážného, kdyby to ovšem nebyl stejný symptom, který u sebe zjistil jeho bratr Lloyd čtyři roky předtím, než podlehl rakovině.

Lékaři zprvu hovořili o neškodné banalitě. Předepsaná léčba nicméně nefungovala a protože se výběžek i nadále zvětšoval, rozhodli se pro jeho chirurgické vyjmutí. Objevili tak melanom, který se v Brunsonově krku začal šířit poté, co si o rok dříve nechal odstranit nebezpečné mateřské znaménko. Začal boj o holý život. Sluneční paprsky aktivovaly melanomové buňky, jež se rychle šířily celým Brunsonovým tělem. Brzy bylo jasné, že nemoc v tak pokročilé fázi nebude možné zastavit.

"Melanom nereagoval na ozařování ani chemoterapii, jen na chirurgický zákrok. Říkali, že se nemoc rozšířila tak moc, že v nich není možné pokračovat. Nakonec se jednomyslně shodli, že pro mě nemohou už nic udělat, a vysvětlili Louise, že se ještě nikdy nikomu nepodařilo v takovém stavu přežít déle než tři nebo čtyři měsíce. Řekli, že po několika týdnech rakovina napadne můj mozek a já upadnu do kómatu. Louise poradili, aby mě poté, co se tak stane, vrátila zpět do nemocnice. A předem ji varovali, že poslední týdny svého života strávím ve vegetativním stavu. Navzdory šoku Louise zvládala celou situaci pozoruhodně dobře. V těžké situaci v sobě objevila obrovskou vnitřní sílu. Nikdo mi o smrtelné diagnóze dlouho neřekl. Nechali mě několik dní odpočívat, aniž by mi naznačili, jak na tom opravdu jsem.

Mezitím se u našeho domu ve Fort Worthu začali scházet lidi, dokonce i někteří staří pokeroví hráči, kteří nebyli mými blízkými přáteli. Přišlo několik stovek kamarádů a jejich reakce by probudily snad i mrtvolu, což jsem ostatně tak trochu byl. Wayne Hamilton se zhroutil a plakal. Zastavil se dokonce i Johnny Moss a i když nedával najevo emoce, bylo mi jasné, že tohle pro něj není jen běžná návštěva. Hrál jsem s Mossem poker dost dlouho na to, abych věděl, že v tomhle potu bylo hodně mých žetonů. Všechny. Brzy bylo jasné, že se všichni přijdou rozloučit. Konečně jsem si uvědomil vážnost situace. Mohl bych zemřít," napsal Doyle Brunson ve své autobiografické knize Kmotr pokeru.

Houstonský zázrak

O dva týdny později se Brunson za doprovodu Louise a Sailora Robertse vypravil do Houstonu, kde se měl podrobit další operaci. Vyhlídky byly i nadále nekompromisní. Nejednalo se o zákrok, jenž měl zachránit život. Pokud by však dopadl dobře, mohl jej Brunsonovi o několik měsíců prodloužit. Na operačním sále strávil 15 hodin. Odebrána mu byla velká část napadené tkáně a všechny lymfatické uzliny na pravé straně obličeje a hlavy. Přestože se někteří z lékařů obávali, že Brunson operaci nezvládne, nakonec se stalo něco neuvěřitelného. Ukázalo se, že v těle není po rakovině ani stopy. Možnost, že by se lékaři v texaském Forth Worthu spletli, byla přitom razantně smetena ze stolu.

"Vyloučeno, zmražené vzorky to potvrdily. Dokonce i znaménko, které vám původně odebrali v San Angelu, bylo v té chvíli částečně zhoubné, řekl mi můj hlavní doktor. Vysvětlil mi, že lékaři v San Angelu neodebrali dostatek napadené tkáně kolem znaménka a ta se po mém pobytu na slunci začala rozšiřovat. Zmražené úseky potvrdily, že se jednalo o nějaký druh vysoce nebezpečného melanomu. Ale prostě zmizel. „Nedokážeme si to nijak vysvětlit,“ přiznal doktor. Nazval to spontánní remisí a dodal, že on a jeho kolegové viděli podobný případ jen párkrát v životě. Mohl jsem jen spekulovat, jestli by se „spontánní remise“ přihodila i tehdy, když by Louise nenaléhala na tu operaci. Předpokládám, že ne a že bych s největší pravděpodobností zemřel."

Úplná rekonvalescence Brunsonovi trvala celý následující rok. Přestože byl lékaři upozorňován, že v takových případech je návrat nemoci velice pravděpodobný, k tak razantnímu útoku se již nenadechla. Legendární hráč měl zkrátka odds vždy tak trochu na své straně.