Doyle Brunson odpovídá na dotazy fanoušků: Ztrátový rok jsem neměl už šedesát let

Chybí vám sedmdesátá léta a souboje proti nejlepším hráčům té doby, jako byl třeba Johnny Moss?

Chybí mi ten prvek kamarádství. To, že jsem znal každého, kdo se v poker roomu objevil. Všichni moji staří přátelé už nejsou mezi námi. Johnny Moss byl nejlepším holdemovým hráčem, proti kterému jsem kdy hrál. Jasně, byla to jiná doba, ale byl úžasný. Z těch mladších je pravděpodobně nejlepší Phil Ivey. Chip Reese byl největší univerzál a Stu Ungar byl nejlepší hráč, pokud zrovna vyhrával, ale příšerný v případě, že se mu zrovna nedařilo.

Jak dlouho trvala vaše nejdelší session v kariéře?

5 dní a 5 nocí. Vzhůru mě drželo jen kafe. Dokonce si ani nepamatuju, jestli jsem vyhrál nebo prohrál. Událo se to ve Fort Worthu, když mi bylo 25 let. Opravdu dobrého hráče odlišuje to, jak dobře dokáže hrát, když je unavený. Myslím, že tohle byla nejenom Chipova přednost, ale také moje.

Největší pot, který jste kdy vyhrál?

Něco přes 700 tisíc dolarů. A to bylo prosím pěkně před 30 lety.

Co byla nejvtipnější věc, se kterou jste se kdy za stoly setkal?

Nejvtipnější asi bylo, když jeden z hráčů vstal a pomočil dealera. Kdysi s námi hrávali také lidé z mafie a mysleli si, že si mohou dělat, co se jim zachce. Tohle byl jeden z nich.

Kolik času věnujete pokeru?

Za posledních 60 let jsem hrál poker vždy alespoň 300 dní v roce.

Myslíte si, že poker je hazard?

Ne. Je to hra umění. Z dlouhodobého hlediska vyhrává vždy nejlepší hráč. Už 60 let jsem neměl ztrátový rok.

Peskovala vás někdy vaše žena za to, že u pokeru trávíte příliš mnoho času?

Ne, jsme svoji už 52 let, ale nikdy mi nevolala do kasina, aby si na něco stěžovala, pokud nešlo o stav absolutní nouze. A starala se o to, aby mě nerušily naše děti. Asi proto jsme spolu 52 let.

Doyle, kdybyste musel všechno absolvovat znovu a měl na výběr mezi kariérou pokerového hráče a profesionála na PGA Tour, jakou cestu bys zvolil a proč?

Vybral bych si golfovou kariéru, protože si neumím představit lepší život.

Kdo vás naučil hrát poker a kolik vám bylo?

Nedá se říci, že by mě někdo přímo učil. Sledoval jsem hráče, kteří byli lepší, než já, a pokoušel se hrát jako oni. To bylo v době, kdy jsem se vydal na profesionální dráhu. Bylo mi třiadvacet.

Jaký je váš nejoblíbenější event na World Series of Poker?

Mým nejoblíbenějším eventem na WSOP je $50k mixed game (Poker Players Championship).

Když hrajete cash games, máte vždy 100% akce nebo něco prodáte? Ta samá otázka i pro WSOP eventy v posledních deseti letech.

Nikdy jsem neměl backera, hraju jen za své vlastní peníze.

Jste šťastnější teď nebo jste měl raději dobu před boomem?

Jsem rád, že nastal a hru tolik rozšířil. Osobně jsem ji měl ale raději před Moneymakerovým vítězstvím, protože komunita byla menší a každý se znal s každým. Je větší zábava, když se s těmi lidmi znáte.

Jaké jsou vaše záliby mimo poker?

Když mi to ještě zdraví dovolilo, byl jsem pořád na golfu. S manželkou často sledujeme filmy, nejvíce mám rád westerny. Jsem velkým fanouškem Johna Wayna a jeho filmů. Mým nejoblíbenějším je Červená řeka.

Když vaše děti vyrůstaly, hrály poker?

Doma jsme o hraní nikdy nemluvili. Nikdy jsem se své ženě nesvěřoval, kolik jsem vyhrál nebo prohrál, protože se s tím neuměla vyrovnat a nenaučila se to dodnes. Z mého syna se sice nakonec stal profesionální pokerový hráč, ale nikdy jsem ho hrát neučil. Poker ho chytl na univerzitě a když přijel domů, oznámil mi, že by se tím chtěl živit, a tak jsem ho vzal na pár her. Hned jsem poznal, že na to má, ale že bych ho nějak povzbuzoval nebo ho od toho naopak odrazoval, to ne. Když začala hrát i Pam, byl jsem ohromen, jak dobře jí to jde. Pár tipů jsem jí dal, ale víte, v pokeru moc dobře nelze dávat nějaké rady. Musíte to mít v sobě. Vlastně nikdy pořádně nevím, co udělám, dokud na tu situaci nepřijde. Takhle to mají i Todd s Pam.

Váš největší zážitek spojený s pokerem?

Když můj syn vyhrál WSOP náramek.

Jak poznáte, že je na čase odsednout od stolu?

Odcházím ve chvíli, kdy je hra už špatná. Nemá to nic společného s tím, jak se mi zrovna daří, jde jen o podmínky u stolu. Pokud například špatný hráč s velkým stackem odejde a ve hře zůstanou pouze dobří hráči, odsednu si. To, zda vyhrávám a prohrávám, nemělo nikdy na mé rozhodnutí skončit vliv.

Hrajete kromě pokeru i jiné hry?

Kdysi jsem hodně hrával bridge. Byl jsem v tom opravdu dobrý. Utkal jsem se s Oswaldem Jacobym, ve své době s jedním z elitních hráčů, a porazil ho. Kasinové hry nehraju, nemusí to dobře dopadnout, zvláště ve Vegas. Mojí slabostí jsou ale sportovní sázky. Sázím v podstatě na všechno. Nejraději však na playoff NBA, které zrovna teď probíhá.

Dobře se ví, že jste zažil ozbrojené přepadení. Kdy a kde se to stalo?

Ve skutečnosti pětkrát - třikrát v Texasu, jednou v Západní Virginii a před čtrnácti lety se mi v Las Vegas vloupali domů. Nějací chlápci mě sledovali domů, protože věděli, že jsem vyhrál turnaj. Hodil jsem jim klíče, oni řekli "jdeme dovnitř" a já začal předstírat infarkt. To je ale nezastavilo. Naštěstí byl spuštěný alarm a já se odhodlal jim dám špatnou kombinaci. Když ten rámus konečně utichl dostal jsem pistolí pořádnou ránu do hlavy. V domě jsem navíc neměl žádné peníze, kromě nějakých $4 nebo $5 tisíc, které jsem našel v kapse. Takže ty jsem jim dal. Ten večer jsem přitom vyhrál Razz eventu na WSOP za nějakých $90 tisíc. Tenhle a další příběhy jsou popsány v mé autobiografické knize Kmotr Pokeru.

Kompletní vlákno naleznete zde.

Přečtěte si také:

• 10 důvodů, proč stále obdivovat legendárního Doyla Brunsona I.
• 10 důvodů, proč stále obdivovat legendárního Doyla Brunsona II.