Benny Binion: Obávaný gangster se přesouvá do Las Vegas, kde zakládá Horseshoe a WSOP

• Benny Binion: Vzrušující příběh kovboje, gangstera a otce World Series of Poker

Dallas byl pro Biniona medvědí pastí, která hrozila sklapnutím. Političtí kumpáni, včetně šerifa a jeho zástupce, byli odstaveni od moci. Jeden z konkurentů ho obvinil z odpálení bomby v manželčině autě, a poté byl chycen při nakládání provizorních výbušnin do letadla. Prý měl také mapu, na které byl zakroužkován Bennyho dům. Tenhle člověk zemřel o několik let později, když šlápl na nálož zakopanou před svojí poštovní schránkou.

Do horkého Las Vegas dorazil Benny v roce 1946 společně se svými třemi dětmi, manželkou Teddy Jane a Perrym Rosem, dvoumetrovým bodyguardem tmavé pleti, kterého většina lidí znala pod přezdívkou Gold Dollar. V ruce třímal kufřík, jehož obsah by nevadilo vlastnit nikomu z nás.

Sbratřil se s lasvegaským byznysmanem J. Kellem Houssellem Sr. a část hotovosti, která v kufříku byla (někteří říkají, že rozhodně nebyl pouze jeden), použil na nákup podílu v jeho kasinu Las Vegas Club.

"Kell byl v té době největším majitelem pozemků ve Vegas," vysvětlil Binionův syn Jack v knize The Players: The Men Who Made Las Vegas od Jacka Sheenana. "Byl to muž s vážnou tváří, přesný opak mého táty. Měli spolu ale skvělý vztah."

Navzdory podezření z vraždy, podmíněnému trestu a pověsti nebezpečného dallaského gangstera, byla Binionovi udělena kasinová licence. Binion vždy popisoval svůj první lasvegaský podnik s lehkým znechucením, a vzhledem k neshodám s managementem nebylo překvapením, že z projektu po roce vycouval.

"Las Vegas Club nebylo zrovna nejhezčí místo, na které jste mohli ve Vegas narazit. Bylo staré a dost omšelé," řekl roku 1973 v rozhovoru s Marry Ellen Glass pro UNLV.

Jack, Benny a americký senátor Howard Cannon

Pravdou bylo, že ani město jako celek v roce 1947 zrovna neoplývalo velkou krásou. V době otevření Las Vegas Club zde žilo 18.500 obyvatel, kasina byla jednopatrovými barovými podniky topícími se v pilinách, letadlová spojení příliš nefungovala a dokonce i Binion přiznal, že v něm i přes svůj rychlý úspěch neviděl potenciál.

"Víte, hodně jsem přemýšlel o tom, že město opustím. Vůbec jsem nepředpokládal, že z toho vyroste dnešní Vegas. Nemohl jsem tomu uvěřit. Říkal jsem si, že se tady musí postupně všechno zavřít, což se ale nestalo. Díky bohu za to," řekl.

Během tohoto období si Binion koupil ranč v Montaně, kam s Gold Dollarem jezdili v Cadillacu s parohy na kapotě. Měl také neprůstřelná skla. V Dallasu si Benny udělal mnoho nepřátel, takže jeho paranoia nebyla neopodstatněná.

"Zabít mě chtělo hodně lidí, ale nikomu se to nepovedlo."

Přestože smrt jeho úhlavních rivalů vždy provázely záhadné okolnosti, Binionovi spolupracovníci nebyli nikdy obviněni. Sami jakýkoliv podíl na vinně samozřejmě odmítali. Zpochybňováno bylo také rozhodnutí soudu v případu Bena Friedena, kdy Binion údajně jednal v sebeobraně. Někteří říkají, že se do podpaží střelil sám. Benny totiž udržoval přátelské vztahy s opravdu mnoha soudci.

Brzy si měl navíc udělat početný zástup nových nepřátel. V roce 1951 otevřel slavné kasino Horseshoe a limity na sázení zavedl tak vysoké, jak on sám uznal za vhodné.

Horseshoe

Binon koupil kasina Apache a El Dorado, která přestavěl v Horseshoe. Bylo prvním kasinem s koberci, nápoji a občerstvením pro všechny hráče zdarma a tak vysokými limity pro sázky, že ostatní provozovatelé potlačovali nutkání přejít na druhou stranu Fremont street a bez varování mu prohnat kulku hlavou.

Než se Binion ve městě objevil, neměla kasina důvod soupeřit mezi sebou navzájem tím, že by zvyšovala limity nebo nabízela lepší odds. Vlastníci neviděli důvod nechávat hráče sázet vysoké sázky. Rádi si je drželi na uzdě a opačná myšlenka se jim zrovna dvakrát nezamlouvala.

Teorie říká, že čím vyšší limity jsou, tím je byznys zranitelnější. Benny ale nesouhlasil. Když Horseshoe otevřel, nabízel kostky s limitem $500, tedy desetkrát více, než bylo tou dobou ve Vegas standardem. Hráči se okamžitě přesunuli do Horseshoe.

"Do té doby byl ten byznys spíše poklidnější," vzpomíná Bennyho syn Ted.

"Ale otec byl na dealování velkých her zvyklý. Ve 30. a 40. letech jeho lepší podniky rozdávaly na limitech $200 a $400. Jeho nejlepší zákazníci se kvůli tomu rádi vraceli."

Limity byly nakonec nastaveny podle výše první sázky bez ohledu na to, kolik chtěl hráč sázet. Binion možná neměl žádné formální vzdělání, ale rozhodně uměl počítat a měl nervy ze železa. Ty peníze se mu časem vrátily zpět. Tak jako ve všem, do čeho se kdy pustil.

I další lasvegaské standardy se připisují Binionovi - koberce v kasinech (pokladač u něj jednou prohrál $18.000 a Benny ho nechal vykoupit jeho službami), bezplatný servis pro low-stakes hráče ("pokud chcete zbohatnout, dopřejte malým hráčům pocit, že něco znamenají"), vyzvedávání high stakes hráčů limuzínou na letišti a turnajový poker.

Zrovna, když se Horseshoe začalo rozjíždět, doznal se Binion ke čtyřem daňovým únikům z let 1947 a 1948. Ironií bylo, že v té době již nepobýval v Dallasu (stále však odtud inkasoval nějaké peníze).

V prosinci 1953 si odjel za doprovodu Gold Dollara do Dallasu vyslechnout rozsudek. Zaplatil $20.000 jako pokutu a další peníze, o kterých si myslel, že budou jako úplatek soudci stačit. Evidentně se však mýlil a byl odsouzen k pěti letům vězení. Odseděl si 3,5 roku. Aby splatil daně, musel část Horseshoe prodat a kompletní kontrolu nad Horseshoe se mu nad ním opět podařilo převzít až v roce 1964.

Když se během jeho pobytu za mřížemi o Horseshoe starala jeho žena Teddy Jane, běželo jako dobře namazaný stroj. Ve svém profilu zveřejněném na stránkách Texas Monthly’s ji popisoval takto:

"Na Fremont Avenue byla známou postavou. Pohublá starší dáma s odbarvenými vlasy, žmoulající cigaretu ve svých nikotinem obarvených rukou, neustále pendlující mezi kasinem a bankou se stovkami tisíc dolarů v kapsách svého dlouhého baloňáku."

V provozu kasina se brzy začal angažovat také jeho syn Jack, a to hned, jakmile se na konci padesátých let dostal do věku, kdy byl schopen pracovat. V roce 1963 se ve svých 26 letech stal prezidentem Horseshoe.

V té době dvaapadesátiletý Benny postrádal kasinovou licenci, ale on se o takové formality nikdy příliš nezajímal. Jen se zeptejte těch, kteří byli v 60. a 70. letech v kasinu přistiženi při podvodech a ochranka jim jejich prohřešky vysvětlila po svém a bez přítomnosti policie...

World Series of Poker

WSOP se nenarodila jen tak ze dne na den. Je to událost, jejíž vývoj začal v sedmdesátých letech a vyústil ve vznik skutečné oslavy pokeru. Spíše než samotný Benny má podíl na úspěchu série Jack a jeho blízcí spolupracovníci.

První World Series of Poker se uskutečnila v roce 1970, zhruba rok poté, co Benny v Renu navštívil pokerovou party Texas Gamblers Reunion. Na té se bavil takovým způsobem, že si všechny její účastníky později pozval do svého kasina, kde poté několik dní hráli mixed cash games a poté si mezi sebou zvolili nejlepšího hráče. Vyhrál Johnny Moss.

Binion v té době dokonce neměl ani poker room.

Z rozhovoru pro UNLV:

"No, to byl nápad kamaráda Toma Moora, který nás jednou všechny svolal do Rena. Byla to fakt zábava, všichni si to užívali, zkrátka super setkání. Když to Tom odpískal, řekl jsem "Hele, budeme v tom pokračovat," a vzali jsme si to s Jackem na starost. Začali jsme to zlepšovat. Každým rokem to bylo lepší."

Hned v následujícím roce Binion poprvé představil freezeout formát. Šest hráčů v "Main Eventu" složilo $5.000. Uskutečnily se tehdy čtyři eventy. Jack s Bennym, kteří okamžitě odhalili potenciál WSOP, si najali PR agenturu patřící Jimmymu “the Greek” Snyderovi a ten zasadil do hlavy reportérům po celé zemi obrázek pokeru jako sportovního odvětví.

O dva roky později Snyder na WSOP poprvé přivezl kameru a záběry odvysílal na stanici CBS. To byl dobrý začátek.

Benny Binion, jeho dcera Becky a milion amerických dolarů

Článek Edwina Shraka pro Sports Illustrated z roku 1971 hovoří o klání mezi Bennyho dlouholetým kamarádem Johnnym Mossem a slavným gamblerem Nickem “the Greek” Dandolosem. Mělo k němu dojít v roce 1951, přičemž hráči proti sobě šest měsíců soupeřili v mixed games heads-upech. Moss tvrdí, že se vše seběhlo v roce 1949, ale může se mýlit. V té době Horseshoe ještě ani neexistovalo. Neexistují ani žádné písemné záznamy. Ví se jen to, že se Binion přátelil s mocným vegaským novinářem Hankem Greenspunem a Dandalos byl již slavnou osobností. V rozhovoru pro UNLV zápas Binion nezmínil.

Ať už se tedy jedná pouze o smyšlený příběh nebo skutečnou událost, vzájemný souboj údajně vedl k vytvoření WSOP 1970, takže jistě stojí za zmínku. O skutečné důležitosti se bude navždy diskutovat.

Rozhodně se však nebude debatovat o tom, jak výrazně Benny se svým synem ovlivnili turnajový poker. Bez Jackových působivých manažerských schopností, předvídavosti a vášně, by si turnajový poker nacházel své místo na slunci mnohem obtížněji.

V roce 1974 Benny překročil sedmdesátku a celou následující dekádu se snažil přesvědčit senátory, aby mu jeho prohřešky odpustili. To se mu ale nepodařilo a na Štědrý den roku 1989 zemřel s nálepkou zločince.

Na sklonku sedmdesátých let byla na roh Casino Center Boulevard a ogdenské ulice vztyčena jeho socha. Následně byla přesunuta na poblíž South Point Casino, kde se každoročně konají National Finals Rodeo. Ty sem přivedl právě on a zasloužil si tím vstup do rodeové síně slávy.

Binionova rodina ztratila Horseshoe v roce 2004. Bylo prodáno Harrah’s jako exkluzivní značka pro WSOP. O rok později se stal majitelem MTR Gaming a zatím posledním vlastníkem je od roku 2008 společnost TLC Casino Enterprises.

Binionovo jméno na neonovém emblému však stále zůstává.