Zpět do Olomouce. Alespoň na chvíli...

Pracovní povinnosti mě zavedly na druhý konec republiky. Do vod neznámých - trochu po stránce geografické, především pak po stránce pokerové. Olomouc Poker Festival v místním kasinu Go4games v Hodolanech si pro sebe uzmul titul "největší tuzemská pokerová akce léta" a pro organizátory a personál se jednalo o křest ohněm - akce takového rozsahu se v ani ne rok otevřeném kasinu ještě nekonala. Nyní, s odstupem několika dní, je namístě se za Festivalem ohlédnout. A velké "F" používám zcela záměrně - olomoucký karetní svátek si ho zaslouží.

To bylo teda divadlo

Uvítání od kasinového personálu (v čele s věčně usměvavým a velezkušeným manažerem Rhysem Thorpem) zahrnovalo prohlídku areálu kasina. Oči mi přecházely - doslova. Nevěděl jsem, kam se podívat dřív. Na místě resortu dříve stávalo Hodolanské divadlo, které mělo svá nejlepší léta dávno za sebou a poslední roky už budova pouze chátrala. Paruky, líčidla a rekvizity vystřídaly pokerové žetony; ihned po otevření areálu se olomoučtí (a celá spádová oblast dosahující až za hranice České republiky) dočkali potěšujícícho turnajového rozpisu. Hlavní eventy s názvem Major již od podzimu lákaly na několikamilionové garance, bankomat si z domácích pokerových stolů udělal například místní fantom Roman Papáček. To vše ale byla jen zatěžkávací zkouška před Festivalem.

Tento muž byl v posledních měsících opakovaně spatřen u stolů místního kasina. Trefuje tu jeden turnaj za druhým...

Detaily se dolaďovaly do poslední chvíle, nicméně už při pohledu na areál bylo jasné, že kdo přijede, neprohloupí. Interiér kasina je prostě dechberoucí, místní restaurace Entrée získala hned po svém otevření novinářské ocenění za svůj design. Na parkovišti spojujícím kasino s hotelovou částí areálu vyrostl pokerový stan, škrtlo se sirkou pod grilem. Ani vyhlídka jedenáctidenního pokerového maratonu nekazila personálu náladu, všichni byli pozitivně naladěni a pod společným heslem „to dáme“ i otevřeni případným připomínkám. A dali to, přátelé, dali. Obligátní věta „z případných chyb se poučíme do budoucna“ zde rozhodně nezněla jen tak do větru.
Festival začíná, vše je na svém místě. Snad až na hráče…před kýmkoli jsem v dnech OPF předcházejících nahodil věcnou otázku „Pojedeš?“, odpověď byla stoprocentně kladná.

Ale jo, nakonec dorazili...

Samozřejmě, liduprázdno v Hodolanech nebylo; hned první handy festivalu si nenechala ujít početná polská výprava (v Polsku to hráči pokeru nemají vůbec lehké, buďme rádi za náš stav), desítky domácích hráčů i zástupci například britských ostrovů. Ale například nevybraná garance v úvodním Opening eventu mě čistě lidsky trochu zamrzela. Začátek nicméně bývá vždy nejtěžší; s každým dalším dnem hráčské pole rostlo a kasino v půli týdne již konečně připomínalo správný bzučící úl – jen místo sladkého nektaru se zde sbíraly cashouty, lovily flush draws (ideálně na riveru, jak jinak) a vznikala nová přátelství.

"Kdo je kdo" českého pokeru

Počínaje startem několikadenního Moravia Cupu bylo jasné, že Olomouc Poker Festival nemůže nedopadnout dobře. A hle: potvrzení této myšlenky na sebe nenechá dlouho čekat. Na moje hotelové patro se přistěhuje král ČPT Oldřich Trávníček, Sony mi v lobby u kávy nabízí borůvkovou cigaretu, Arnošt Kopecký se culí od ucha k uchu a prosí, ať o něm v reportáži píšu jen a jen hezky – a to ani zrovna nesedí za stolem. Anebo třeba „kluci ze streamu“; věděl jsem, že se Marek Ohnisko s Jiřím Horákem prostě musí ukázat, přesto bylo jejich zjevení v turnajích potěšující. A nebyli sami, cestu do Olomouce si udělala celá česká pokerová špička. Krásné to okamžiky v srdci Hané.

V Olomouci by bylo krásně i bez pokeru...

Lépe než já nicméně organizátorský úspěch podtrhnou čísla; vlajkové lodi Festivalu, Main Eventu, se zúčastnily stovky unikátních hráčů – celkem 1.368 entries. Wow. Mimo záznam mi jeden z floormanů poodhalil cíl pořadatelů. Konečná účast ho rozmetala na prach. Stejně tak slibovaná garance byla o téměř padesát procent překonána. Já sám cítím obrovské zadostiučinění. A sám jistě nebudu…

Houšť a větší kapky

Festivalu jsem přihlížel od první do poslední handy. A přestože po téměř dvoutýdenním zápřahu moje tělo stávkuje, moje pokerová duše by si klidně naložila další porci. Všem zúčastněným hráčům – díky, že díky vám je český poker naživu. Organizátorům pak patří díky dvakrát podtržené; pozitivní energie z nich po celou dobu jen sálala. Bez debat se jim podařilo křest ohněm přežít se zdravou kůží – a do Olomouce se po skvělém zážitku budou hráči rádi vracet. Snad i dříve, než vypukne Olomouc Poker Festival 2. Hodolanský resort budiž výrazně vyznačen na české (i středoevropské) pokerové mapě.

Filip Bureš (uprostřed vzadu) získal na Festivalu hned dvě trofeje - pro vítěze omahového turnaje a za triumf v soutěži týmů s Vojtou Kratochvílem (druhý zleva) a Robertem Hánou (napravo).

Kdykoli přijedu na nové místo na předem časově ohraničený časový úsek, po vstřebání prvních dojmů se v duchu ptám sám sebe: jaký to asi bude na konci. První den v Olomouci jsem si říkal: to bude dobrý. Mýlil jsem se: bylo to SKVĚLÝ! Ve tři hodiny v noci končící heads-up velkolepého Main Eventu mě vyprovodil na cestu domů a kromě vítězné radosti Jakuba Padýcha budu mít natrvalo zafixovaný pohled na šťastný personál, na novinářské kolegy (jo, Zbyňďo, train draw na peronu jsem chytil) i na akčního Tomáše Stachu, který právě zvěčňoval poslední minuty celé akce.

Pěkně to Desmo vyjádřil, slov netřeba.

Bylo to krásné – a rozhodně toho nebylo dost. S Olomoucí se tedy loučím, rád se ale do hanácké metropole v budoucnu vrátím. Důvodů je dost. Ale nadšení a dobrý pocit brzdí čistá a prostá únava. Nemám v plánu nic jiného, než spát – ideálně až do 30. října, kdy startuje letošní November Nine. Ale na dobrou noc si ještě otevřu Pokerman…a cože? V Rozvadově startuje WPT National? A už za dva týdny se bude hrát EPT v Barceloně? Bože, valí se na nás tolik skvělého pokeru…já snad radostí ani neusnu.