Z historie WSOP: Benny Binion a jeho Podkova - 2. část

Tak například maximální povolená sázka na kostkách nebo blackjacku měla v Binionově podniku limit 500 dolarů - v ostatních lasvegaských kasinech to bylo tehdy jen 50 dolarů na kostkách a 150 dolarů na blackjacku. Tah s kostkami Binionovi dokonale vyšel - kostky jsou totiž nejživější hrou v amerických kasinech a hráči jsou často u vytržení, když se jim daří tzv. šňůra štěstí (streak of luck) neboli úspěšných hodů za sebou. V tom případě začnou sázet systémem, kdy navyšují sázky o předchozí výhry. Když tedy vsadí počátečních deset dolarů a vyhrají deset dolarů, potom jejich následující sázka má hodnotu dvaceti dolarů. Toto pravidelné zvyšování vkladů potom praktikují dále až do sázkového limitu. Jestliže bude mít hráč u tohoto systému sázek limit 50 dolarů, potom může tímto zvyšováním sázek vyhrát včetně sedmé sázky 270 dolarů, tj. jeho sázení zvyšované o předchozí výhru bude zablokováno u čtvrté sázky - pátou, šestou a sedmou sázku bude moci realizovat pouze jako limitní. Binionem povolený sázkový strop 500 dolarů umožňoval při pravidelném zvyšování sázek u sedmé sázky celkovou akumulovanou výhru 1.130 dolarů, což byl podstatný rozdíl oproti stolům se sázkovým limitem 50 dolarů.

Binion se i v průběhu dalších let proslavil tím, že si neváhal udržet pověst velkorysého protivníka hráčů, a jeho podnik se stal v Las Vegas opravdovou Mekkou i těch největších gamblerů. Jeho nabídka byla jednoduchá a fér: přijďte si zahrát - vaše první sázka bude vaším limitem. V praxi to znamenalo, že hráč mohl sázet svoji výši sázky tak dlouho, dokud ji mohl pokrýt svými finančními prostředky.

V roce 1980 se na Biniona obrátil s dotazem muž jménem William Lee Bergstrom, zda by nemohl jednorázově vsadit v jeho podniku milion dolarů. Binion mu bez jakéhokoliv zaváhání odpověděl, že když se mu podaří dát tuto sumu dohromady, bude moci i tuto sumu u něj vsadit. O pár měsíců později přišel Bergstrom do Binionovy Podkovy se dvěma kufry. Jeden byl prázdný a ten druhý obsahoval 777.000 dolarů. Bergstrom se omluvil, že zkrátka na sázku nesehnal více peněz. V Binionově podniku tehdy nikdo neobtěžoval hráče nějakým vyměněním takové peněžní sumy za žetony. Prostě položili Bergstromův kufr přímo na craps stůl a nechali Bergstroma vsadit celou sázku jako „don’t pass“. Bergstrom potom ve třech rolls vyhrál na Binionovi 777.000 dolarů. Dal si je do druhého prázdného kufříku a nechal se eskortovat z kasina. Jak už to ale bývá, hráči se občas vracejí na místo svých smělých činů a ani Bergstrom nebyl žádnou výjimkou. V následujících letech se do Podkovy vrátil ještě několikrát. Nejdříve vsadil 590.000 a vyhrál je. Potom vsadil 190.000 a zase je vyhrál. Jeho poslední vítěznou sázkou u Biniona byla suma 90.000 dolarů.

Potom ale přišel listopad roku 1984, kdy Bergstrom přinesl do Binionova kasina rovný milion dolarů a dal je jako depozitum do kasy. Manažerem kasina byl tehdy Binionův syn Ted, který tuto událost později lapidárně popsal: „Přišel ke stolu a kousek od něj se zastavil. Potom k němu natáhl ruce, opřel se o něj a celkem klidně řekl - jeden milion dolarů na „don’t pass“. Kostky ale byly v tomto případě jiného názoru, takže Bergstrom na svůj tehdejší odchod z kasina nepotřeboval po jediném hodu vůbec ochranku. O tři měsíce později ho našli v jednom z lasvegaských hotelů bez známek života poté, co spáchal sebevraždu. Bergstrom patří do dlouhého zástupu velkých hráčů, jejichž hazardní eskapády se nesmazatelně zapsaly do historie podniku Horseshoe a přispěly tak k jeho slávě.

To samé lze například říci i o řeckém přistěhovalci Archiem Karasovi, jehož mnozí lasvegaští kasinoví pamětníci považují vůbec za největšího hazardního hráče, který se kdy v kasinu Horseshoe a možná i v Las Vegas objevil. Se jménem Archieho Karase je totiž spjata jedna z nejdelších a největších výherních sérií, kterou kdy vůbec poznaly lasvegaské kostkové stoly. Karas přišel do kasina Horseshoe v dubnu 1993, což bylo v době, kdy probíhalo v herně světové mistrovství WSOP v pokeru. Jeho cílem bylo vyzvat větší a solventní hráče k pokerovým hrám Razz a 7 Card Stud hraným jeden proti jednomu (head-to-head) o velké sázky. V průběhu dvou týdnů se mu podařilo hrát celkem s patnácti hráči, mezi nimiž nechyběli ani někteří světoví pokeroví šampioni. Herna Horseshoe, v níž měly běžné pokerové limity hodnoty 25-50 nebo 50-100 dolarů, tehdy zažila bohatýrské hry, které přihlížející publikum ohromily základními limity dosahujícími výše 3.000, 4.000 a v některých případech i 8.000 dolarů. Archie Karas byl v těchto hrách velmi úspěšný a odnesl si z nich více než 2 miliony dolarů.

To ale nebyl jediný počin, kterým Archie Karas proslavil historii herny Horseshoe. Jeho největší hazardní kousky spatřily zdejší stoly na craps (kostky) na začátku léta v roce 1993. Tehdy si nechal od personálu Podkovy vyčlenit ke hře jen pro sebe jeden stůl, na němž začal obklopen ochrankou sázet sumy, které v každém hodu často přesahovaly 100.000 dolarů. Karasovi se v těchto hrách podařilo kostkami „vyházet“ pět famózních výherních šňůr (winning sessions/streaks), v nichž postupně získal 1.600.000, 900.000, 800.000, 1.300.000 a nakonec dokonce 4.000.000 dolarů. Jeho sázky byly v jednu chvíli dokonce tak úspěšné, že vlastnil téměř všechny čokoládové žetony herny, které měly hodnotu 5.000 dolarů. Přestože měl Karas často v kasinu Horseshoe ve svých rukách miliony dolarů, vítězem se nakonec stal, jak již to v podobných případech často bývá, Binionův podnik, který v průběhu asi šesti měsíců dostal zase všechny peníze od Karase i s úroky nazpátek. Do těchto úroků je samozřejmě možné počítat i další věhlas, který podnik Karasovou zásluhou získal.