Welcome to Las Vegas

Welcome to LAS VEGAS.

Po roce jsem zase viděl nápis, který vhání do žil adrenalin. Ten krásný pocit, že se blíží něco velkého, zajímavé sumy dělí dobrá rozhodnutí od špatných a ještě větší rozdíly ve výsledcích může přinést jediná otočená karta. Ten pocit, který už se mě zmocňuje jen opravdu hluboko v nějakém zajímavém turnaji, se tentokrát dostavil už na letišti.

Byla to tak trochu odměna za den strávený na cestách. Za předešlý den strávený přemýšlením o tom, co všechno si zabalit. Za vstávačku před devátou, což byla po celý květen hodina, kdy jsem se ukládal ke spánku anebo ze všech sil soustředil na final table. 

Začalo to všechno stejně jako loni, Marty mě vyzvedává u mě doma, na letišti přebírá řízení jeho přítelkyně a my se vydáváme vstříc dlouhému letu. Olafova masivní draw na riveru (v podobě pošty, která měla doručit jeho nově vyrobený pas) nepřišla a tak cestujeme ve stejné sestavě. První chybu dělám před flopem v první partii. Na elektronické letence není uvedený terminál, já hlásím, že do Londýna se poletí z jedničky jako do ostatních zemí mimo Schengen, ale pak se nechám zviklat, že to bude spíš nový terminál 2. Jedeme ke dvojce, ale skočím se do haly rychle podívat, jestli jsme dobře. Najdu na tabuli náš let, bleskem se vrátím k autu, že jako můžeme vystupovat, loučíme se a v hale ihned zjišťuju, že na té tabuli bylo červeně napsáno, že letíme z jedničky. Dvě chyby v jedné partii, ale naštěstí je to první level a moc to nestojí. 

Na ranveji čekáme celou věčnost na povolení k odletu. Při klesání nad londýnské Heathrow nás trochu procvičí turbulence a Marty vtipkuje, že jedem po nějakých okreskách. Na zemi se sotva máme čas přesunout na další let, letíme ze stejného terminálu se stejnou společností, ale letiště není zrovna malé. Tentokrát už je to záležitost na deset hodin a tak řešíme, kolik bychom si připlatili za to, kdybychom byli ve Vegas třeba za hodinku. Systém palubní zábavy British Airways však obsahuje relativně slušnou dávku filmů nových i starších a k tomu jeden díl od většiny známých comedy seriálů, takže ve Phoenixu jsem usoudil, že jsem tu částku trochu přestřelil. Po Harvey Milkovi (ten chlap byl frajer, ale film není zas tak úžasný, zvlášť když mu konkuruje Duel Frost/Nixon) a německém filmu Jerichow (žádná velká zápletka nebo originální myšlenka, ale slušná práce v evropském stylu - na takovou cestu vhodná volba) jsem zabrousil do archivu na Casino Roayale (žádný 4-way allin se straight flushí, ale parodie s P.Sellersem ze 60.let) - gamble musí být, loni jsme taky viděli v letadle "21". Na Předčítače už nebyl čas, takže po pár seriálech (u Big Bang Theory nešel smích potlačit - škoda, že jsem se nepodíval na Martyho výraz, když jsem mu vysvětloval, že se tak směju seriálu o fyzicích - když ale můj soused začal provádět něco, co jsem odhadl na muslimskou modlitbu, tak jsem dal friendly pauzu) se už šlo na přistání. To už Mártyho opustil humor z Londýna a použil pytlík, já to jakž takž zvládl, ale divit jsem se mu nemohl.

Ve Phoenixu nás čeká kontrola strýčka Sama. Jak tak stojíme na konci fronty (z letadla jsme expres vyhledali toalety), mého souseda si vyvolali jménem a já přemýšlím, jestli jsem mu měl v letadle půjčovat tužku, nebo jestli mě zatknou rovnou s ním, až na ní najdou jeho otisky prstů. Dáma za přepážkou zatlačí na oslabeného Martyho sérií dotazů, které sníží naši důvěryhodnost na nulu. Nejprve přizná, že je profi poker player, a cestou na WSOP se tváří jako turista, i když je na business trip. Při dotazu na finance místo devíti tisíc bezelstně hlásí deset, načež paní mohutně zakroutí hlavou, škrtne naše "ne" na otázku, zda vezeme víc než 10.000 USD (hlavní téma všech varovných nápisů v celé místnosti - hlaste předem). K mé nesmírné úlevě však zmíněnou částku připíše na formulář tlustým fixem a propouští nás bez problémů k celníkům, kteří nás sice po téhle produkci podrobně vyslechnou, ale ani nechtějí vidět tašky a přejí nám příjemný pobyt v zemi svobody. Inu, i s americkými úředníky je normální řeč (nejméně pokud máte štěstí).

Kvůli čekání na tuhle úřední jízdu se nám zkrátila i druhá přestupní přestávka, takže záhy nasedáme do letadla a domluvíme si s posádkou sedadla hned u toalety. Pohled z okna na město pod námi je úchvatný, kousek od letiště vedle mrakodrapů stojí i hokejová hala a stadion, na němž zřejmě začíná zápas MLB a z letadla je vidět přímo na obří obrazovku. Pak už okamžitě přichází vzpomínka na SimCity, celé město je jedna velká lekce geometrie. Las Vegas je vysloveně za rohem, let netrvá ani hodinu a Martymu se díky spánku udělá lépe - do okamžiku, kdy před přistáním trávíme skoro vteřinu ve stavu beztíže. Pohled na rozsvícené Vegas mě naštěstí přivádí na jiné myšlenky a z ranveje se dívám přímo na Tropicanu, do oken, za nimiž jsem loni pozoroval noční letiště, když jsem se cestou na pokoj stavoval pro kolu v automatu. 

Projednou jsme přiletěli s velkou rezervou a Dominik, kterého si jistě pamatujete z loňského blogu, se kapku zdržel, což nám celkem přišlo vhod kvůli reklamaci poškozeného kufru, pán na baggage desk nejdřív zkouší dost hloupou historku o celnících, kteří otevírají zamčené kufry násilím, ale když vidí, že tudy cesta nevede, ochotně nám dává instrukce, kam si zavolat o náhradu a navrch přidává slevový voucher na budoucí letenku jako omluvu za komplikace, takže to nakonec vypadá, že ta přívětivá tvář Ameriky je pořád stejná. Vzhledem k našemu pocuchanému stavu se s Dominikem stavujeme jen pro nejnutnější zásoby na noc a rovnou jedeme převzít pronajatý dům. První dojem je vskutku kvalitní, sice jsme se nakonec smířili s domem bez bazénu (nepočítám-li nafukovací kotlík na guláš, co stojí na terase, nebo společný bazén přes několik bloků), ale jinak nám zřejmě nebude nic chybět.

Zítra se ještě ke stolům nechystáme, ale už je nejvyšší čas myslet začátek WSOP. První turnaj, ve kterém je možno si koupit procenta, je páteční 1500 FLO8 (jelly). Samozřejmě je v ceně přirážka (tj. 1% z 1500$ eventu nestojí 15$). Vyhrazujeme si právo ceny kdykoli změnit, veškeré inzerované ceny jsou jen informativní. Preferovaný způsob platby je transfer na PokerStars nebo FullTiltu, ale lze se dohodnout i na platbě na český bankovní účet. Komunikovat s námi lze nejlépe přes skype, či email, případně naše U.S. telefony, které se do zítřka objeví v profilech.