Vanessa Selbst: Boj s tiltem, odhodlání a úspěch!

Na letošní World Series of Poker jsem přijížděla s pocitem nespokojenosti se svými výsledky. Myšleno jak s výkony na předcházející WSOP, tak s těmi, které jsem předváděla v uplynulých měsících.

Vloni jsem si poprvé od roku 2008 naložila kompletní rozvrh turnajů a nepřizpůsobila se tak, jak by se to mělo před WSOP správně dělat. Struktura těchto turnajů je mnohem rychlejší a já se nemohla dostat do správného tempa. Běžně jsem vynechávala dobré spoty, protože jsem si chtěla počkat na lepší, což je luxus, který si sice můžete dovolit na EPT a WPT chlubících se lepší strukturou, ale ne na WSOP. V menších eventech tahle strategie totiž vede k tomu, že se rychle dostanete na short a nevyhnete se nějakému tomu flipu o turnajový život, což je situace, kterým se vždy snažím vyhýbat.

V dalším turnaji jsem si pak uvědomila svoji chybu a snažila se ji nesmyslně kompenzovat opačným přístupem. Vyhledávala jsem spoty, které neexistovaly a odpalovala turnaje v marginálních spotech nebo na nějaké hrozné bluffy. Do správného tempa jsem se dostala až v závěru série, ale to už bylo příliš pozdě.

Několik měsíců před WSOP jsem řekněme podprůměrně zahrála několik spotů s vysokou equity, což mě stálo hodně. Udělala jsem několik fakt špatných callů v obrovských potech během Premier League a ve vídeňském High Rolleru. Důsledkem pošramoceného sebevědomí jsem pak v Monte Carlu naopak nebyla schopna ve skvělých spotech zatlačit na pilu. Svoji hru bychom měli vždy určitým způsobem zpochybňovat, ale někdy prostě zapomeneme nebo se dostaví pocit uspokojení a lenost to udělat.

Když udělám chybu v nějakém spotu s velkou equity, nutí mě to si celou situaci podrobně rozebrat - co jsem udělala z technického hlediska špatně a jak vše provést lépe? Udělala jsem pár změn ve způsobu, jakým hraji určité spoty, což trochu pomohlo, ale přesto mi bylo jasné, že tohle není ta správná odpověď. Nevím z jakého důvodu, ale někdy prostě ignoruji své instinkty a udělám nějakou špatnou play. Já sice cítím, že je špatná, ale stejně to udělám. V Premier League si dokáži vybavit dva velké poty, kde jsem si říkala, že bych měla foldnout turn respektive river, ale v obou případech jsem ten plán ignorovala a udělala calldown až do riveru. Proč? Je to určitá forma tiltu - prostě si říkám, že ty poty nechci prohrát a nechám se unést emocemi.

Jakmile mi došlo, že občas něco zahraju špatně kvůli tiltu, byla to hodně hořká pilulka. Je totiž mnohem jednodušší odstraňovat chyby technického rázu, než ty pramenící z nějakého psychologického problému. Tenhle tilt se mnohem hůře projevoval, když jsem nehrála tak často. Chtěla jsem dohnat předchozí ztráty a často věci uspěchávala, což vedlo k opravdu hrozným výkonům. Jakmile jsem začala znovu hrát profesionálně, tak se to zmírnilo. Věděla jsem, že za týden budu mít zase možnost něco vyhrát. Stejně však bylo nutné ten problém nějak řešit.

Myslela jsem si, že toho dosáhnu dvěma způsoby - zaprvé přestat během turnaje myslet na svůj "peak" chipcount. Někdy, když se zamyslím, kolik jsem už měla, začnu být netrpělivá a dělám unáhlená rozhodnutí, abych měla zase zpátky tolik žetonů. Mentální odolnost v sobě zahrnuje také ochotu bojovat, vždy dělat ta nejlepší rozhodnutí a určitě se při tom neohlížet do minulosti. Na to bych si měla dávat v budoucnu větší pozor. Druhým řešením je prostě si jen být vědoma toho problému v situacích, kdy v handě tankuju a rozhoduju se mezi mozkem a intuicí. Jsem racionálně založený člověk a pokud si uvědomím, že právě tohle je jeden z těch mnoha momentů, které škodí mým výkonům, tak tyhle blbosti přestanu dělat.

Na a tím se dostáváme k letošnímu WSOP. Před jeho začátkem jsem si řekla, že podniknu nějaké kroky, které by zlepšily moji hru. Zaprvé, pořádně se zamyslet nad strukturou, aby mi bylo jasné, kdy můžu gamblit a kdy se naopak stáhnout a počkat na spot. Zadruhé, soustředit se na to, abych vždy dělala správná rozhodnutí. Myslím si, že když hraji svoji A-Game, tak jsem absolutně nezastavitelná a nezáleží na kartách, které dostávám. Vidím zcela jasně každý spot a pokaždé ho zahraji správně. Bohužel, tohle se stává tak v 10% případů. Nikdo nedokáže hrát svoji A-Game příliš často. Vyžaduje totiž ohromnou porci soustředění, než která je v dlouhém časovém období zvládnutelná. Takže mým cílem bylo v létě hrát v 80-90 procentech času hrát alespoň B+ nebo A- poker a dosáhnout na A+ level v deep fázích turnaje, kdy už o něco jde. Chtěla jsem se vyhnout všem těmhle tilt momentům, kdy se z toho stala D a F hra. To pak totiž nemám šanci něco vyhrát.

Svůj první deep run jsem udělala naštěstí hned v prvním eventu. Hned zkraje jsem tak mohla pochopit, jak se mění struktura v určitých fázích turnaje a také to, jakým způsobem se v jeho průběhu soupeři chovají. Spokojena jsem byla i se svou sebekontrolou. Hned v prvním levelu jsem spadla ze starting stacku 4.500 až na 1.300 v žetonech. Na 1.800 jsem dokonce spadla v handě, kdy jsem zahazovala 86 na 883hh boardu ve 5-way potu, kdy někdo vsadil, já raisnula a někdo další ten flop cold 3betnul. Přestože jsem měla dobré odds a věděla, že existuje dobrá šance na chop, pokud budu horší, stejně jsem zahodila. Budu tady tak často behind, že si tu handu prostě neobhájím.

Myslím, že pokud bych se do téhle handy dostala vloni, tak bych to přemýšlení vzdala a prostě se v ni stackoffnula. Letos jsem si ale řekla, že budu bojovat až do konce. Nevím sice, jestli to byl správný fold, ale vím, že jsem se z těch 1.300 v žetonech dostala na 4. místo a získala $160.000. Ten comeback mě utvrdil v tom, že pokud děláme vždy správná rozhodnutí, může to vést k velkým odměnám. (Když už mluvíme o velkých comebacích, mohu uvést několik dalších příkladů z letošní WSOP. Brent Hanks z jednoho big blindu vyhrál event #2, Matt Matros dostal v posledních osmi lidech obrovskej bad beat, spadl na shortstack, ale stejně turnaj vyhrál a Greg Merson spadl v pátém hracím dni Main Eventu na 50k v žetonech (pár blindů pozn. red.) a teď nastoupí na finálový stůl jako druhý na chipech. Určitě jsem ještě na nějaké příklady zapomněla).

Zbytek WSOP mi vyšel úžasně. Hrála jsem svoji B+ hru tak v 85% případů a dokázala se soustředit vždy, když to bylo potřeba. V Ladies eventu jsem po deseti minutách prohrála TPTK do setu a spadla z 3.000 na 100. Pak jsem se vyšplhala ještě na 11.000, ale bustla dlouho před penězi. Ten comeback byl stejně sám o sobě, a hlavně pro mě, úspěch. Udělala jsem pár chyb v $2.500 NL a Main Eventu, ale nebylo to nic hrozivého a poučila jsem se z nich. Kromě jednoho eventu, kdy jsem se poroučela v prvním levelu ($3k shootout) jsem dala do hry všechno v každém turnaji. Samozřejmě jsem měla i dost dobrej run a na sklonku série vyhrála náramek. Vše jsem završila deep runem v Main Eventu. Jsem se svými výsledky extrémně spokojena, ale ještě více s tím, že jsem se dokázala soustředit na vytyčené cíle a především jich dosáhla. Chci v tom pokračovat i po zbytek tohoto roku - hrát nejlépe jak umím i ve chvílích, kdy vám moc nepomáhají karty a je tak všechno mnohem těžší.