Unibet Open – Jak jsem zase “nedobyl” Varšavu

Stejnou, nebo lépe řečeno velmi podobnou příležitost jsem měl již letos v květnu, kdy jsem se zúčastnil Unibet Open v portugalském Algarve. Tehdy to byl můj třetí větší turnaj a pod tíhou velikosti turnaje spojené s mou velmi zodpovědnou tight nity hrou jsem nakonec se shortstackem skončil v all-inu s bývalým profesionálním finským hokejistou Esou (nebo Esem – otázka je, co je správně, když se pán jmenuje Esa) Tikkanenem, který podpořen lokálním pivem raisuje K , 9  a já nebojácně útočím se svým J , J . Na to bývalý hráč Edmonton Oilers a New York Rangers odpovídá callem (no co taky jiného, když má odds 2:1 a před sebou stack jako celý náš stůl dohromady). King na flopu mě posílá do šaten a z účasti na portugalském Unibet Open se tak rázem stává vcelku příjemná dovolená.

Poučen tímto nezdarem jsem tedy začal spřádat plány, jak to tentokrát ve Varšavě musím pojmout jinak, abych nebyl celou dobu na shortstacku a nakonec nevypadl na nějaký top-ten proti trashi, když už to soupeř prostě bude muset dát. V předvečer odjezdu do Varšavy vyrážím ještě na malý trénink do brněnské Honorie, která je mým „mateřským“ pokerovým klubem. V úterý se hraje turnaj s nízkým buy-inem, zato se ho ale obvykle účastní 40-50 hráčů. To sice není zárukou kvality (někdy je to právě naopak), ale dává to prostor pro hru, a pokud se dostanete v turnaji dál, je to většinou i s dostatkem chipů, takže se „dá hrát“ a není to ještě žádná ruleta. A když ne, tak se člověk aspoň pobaví se známými spoluhráči.

Turnaj se vcelku vydařil, až na můj závěrečný all-in, kdy v 5 lidech (poté, co praskla bublina) posílám s možná příliš velkým divadlem do boje A , K  z UTG, všichni fold, jen na BB pán, který je často v callu, nachází Q , J  a prostě už to musí dát. Je fakt, že můj all-in je jen pět big blindů (průměr na stole je 10BB). Tímto se dostávám do situace cca 65:35, a to prostě nemůžu ustát. Na boardu vedle opuštěného Jacka není žádná karta, která by mi pomohla, a já se tak loučím s turnajem na krásném pátém místě. Vzhledem k rannímu odjezdu do Varšavy to docela vítám a jsa ITM si říkám, že je lepší holub v hrsti, než vrabec na střeše. Před usnutím ještě zpětně procházím důležité momenty turnaje, abych je mohl využít pro strategii ve Varšavě.

V Polsku jsem byl poprvé a naposledy někdy v roce 1979, a proto jsem se docela těšil, že uvidím, jak to tam vypadá po 30 letech. Musím říct, že na mne Polsko velmi dobrý první dojem neudělalo. Tak nějak jsem žil v mylném domnění, že jsou na tom Poláci ekonomicky dobře a očekával jsem v podstatě prostředí srovnatelné s naším. Opak byl pravdou, a kdybych nevěděl, že jsem v Polsku, na první pohled bych tipoval, že jsem na Ukrajině (kam často pracovně jezdím), které je Polsko opravdu velmi podobné.

Po dlouhé cestě šťastně dorážím do hotelu a po check-inu na recepci a na Unibetím welcome desku znaven usínám. Hotel je luxusní, ale to je na Unibet Open standard, jediná nevýhoda je, že mají šíleně měkké postele, ve kterých se příliš dobře nevyspím. Ale co už, že :-).

Čtvrteční ráno začalo bohatou snídaní a mírnou nervozitou spojenou s očekáváním věcí příštích. Pomalu jsem plánoval cestu turnajem minimálně ITM a když Kartibůh dá, tak i na finálový stůl. No, člověk míní, Kartibůh mění, ale k tomu se dostanu. Ve 12 hodin začala registrace do turnaje a na 14:00 bylo plánováno zahájení. Jelikož to všichni nechávali až na poslední chvíli, stála ve tři čtvrtě na dvě fronta u losovacího stolečku a do turnaje se někteří z nás dostali až po zahajovacím „Shuffle-up and deal“. Ale co, při hodinových levelech a počátečnímu 25/50 není kam spěchat. Los mi nebyl příliš nakloněn, vylosoval jsem si pozici č. 3 na stole č. 1, který byl až na konci kasina u pokladen, a ještě jsem seděl čelem ke zdi, takže jsem neměl ani moc přehled o levelu a average chipcountu. Ale co kdyby to bylo znamení, a nalosovaná jednička bude tím final tablem? No nic, zpět na zem. S přihlédnutím k předem vybrané loose strategii a heslu, že dobrým callem nic nezkazím, se pouštím do turnaje.

Strategie ale příliš nevychází. Dostávám se do mnoha spotů, kde díky širší preflop range často trefuji nějakou draw (straight, flush, dokonce i nádhernou straight flush draw), která ale nakonec nepřichází a já jsem tak po čtyřech hodinách hry na 4600 chipech, což je o malinko méně než polovina starting stacku. Během těch čtyř hodin jsem dostal jednou KK, které se změnilo na set na turnu, ale vzhledem k nepříznivému boardu (straight draw, flush draw) jsem z toho moc nedostal.

Těsně před první přestávkou, která byla po 2 hodinách (a 2 levelech), jsem z UTG raisnul A-Qo na 300 při blindech 50/100. Pán na UTG+1 (stack cca 4500) raise 1200, pán na UTG+2, který se do té doby moc neprojevoval, all-in 9500. V této situaci jsem svoje A-Q samozřejmě zahodil. To se sice ukázalo jako dobrý fold, ale díky Q na boardu bych porazil jak 8-8 pána UTG+1, tak A-K pána UTG+2 a měl tak rázem double up s malým bonusem a zase by to asi bylo všechno jinak.

Po čtyřech hodinách a lehké večeři (abych se mohl soustředit na hru) se vracím do turnaje. Se svými 4600 chipy měním strategii a hodlám si počkat na solidní kartu a zdvojnásobit počet svých žetonů. Přesně třetí hru po přestávce nacházím na UTG koníky, protože nemám drobné chipy a nechce se mi to moc řešit, hlásím raise a pokládám před sebe jednotisícový žeton (při blindech 150/300). Při zpětné analýze tento raise hodnotím jako příliš vysoký (což by pravděpodobně odpovídalo nízkému páru), ale na výsledné situaci by to zřejmě vůbec nic nezměnilo, jen by ta hra proběhla jinak. Na můj raise odpovídá pán na MP otázkou, kolik mi zbývá za čarou. Ukazuji mu svůj malý sloupeček čítající celých 3600, ukazuji to ale způsobem, ze kterého je vcelku jasně vidět, že to prostě nezahodím. Zřejmě mu to bylo jedno a dává re-raise na 2600, čímž mě de facto vystavuje all-inu, který s nadšením přijímám a posílám do hry všechny své zbývající chipy. V showdownu otáčím K-K a pán T-T, z čehož mám dobrý pocit, ale podivné tušení. No jasně, Kartibůh dohlíží na pány účastnící se probíhajícího EPT v Praze a do Varšavy je mu to daleko. Dealerka otáčí třetí desítku hned na flopu a já se marně snažím tlačit jednoho ze dvou zbývajících králů. Král se neobjevil, a tak mi nezbývá než opustit turnajové prostory s tím, že příště už to určitě vyjde.

Odebral jsem se do hotelového baru, kde jsem zapíjel neúspěch a čekal na ostatní české hráče, kteří se měli turnaje zúčastnit (Vašek Helebrand, Vašek Jalovecký, Petr Bohuslav). Těšil jsem se, že společně půjdeme na Welcome Drink Party, což je príma taškařice organizovaná Unibetem na každém Unibet Open. Více než taškařice je to vlastně obyčejná párty, která byla ve znamení tak hlasité hudby, že nám nezbývalo než popíjet na účet Unibetu, protože diskutovat se dalo pouze tak, že si s protistranou řvete střídavě do ucha, a to zase není tak úplně super.

Po skončení WDP jsme se vrátili do hotelového baru a dál již v klidnějším prostředí nezávazně konverzovali hlavně o pokeru. Nosným tématem celého večera byla otázka, jak někdo vůbec může hrát on-line cash game bez toho, že by používal Hold’em Manager nebo PokerTracker. V sestavě nám chyběl ještě Standa Lejsek, kterého jsme nikdo z nás neznali a ani jsme ho ten den nenašli. Skončili jsme kolem páté ráno.

Standa Lejsek se nakonec našel sám od sebe, a to tak, že mi v 11:30 volal z recepce a navrhoval, že bychom se mohli sejít. Já jsem ale po probdělé noci měl ještě hlubokou půlnoc a navíc jsem slíbil naší unibetí Princezně Kateřině, že jí udělám nějaké foto z turnaje, protože kromě pokeru mě hodně baví fotografování. Standu jsem tedy s omluvou odmítl, šel se rychle nasnídat, pak ještě hodinku spánku (stejně to pořád nebylo dobré) a pak hurá (no moc hurá ne, ale slib je slib) na turnaj vyfotit naše hráče. Slib jsem splnil a po cca 2 hodinách jsem turnaj zase opustil. Na víc jsem ten den neměl sílu a s vidinou toho, že další den nás čeká Unibet VIP Párty ve Varšavském diskotékovém klubu, jsem zbytek dne strávil on-line turnaji a zaslouženým odpočinkem.

Další den jsem se dozvěděl, že všechna česká želízka jsou z ohně vytažena a naděje na ITM umístění tak vyhasla všem stejně v prvním dni. Tím byl v podstatě předurčen program na celý den, část jsme strávili výletem po Varšavě a částečně nakupováním. Všichni doma slíbili, že dovezou nějaký prezent, i když se ukázalo, že to není zrovna jednoduchý úkol (v okolí hotelu v podstatě nebyla žádná příležitost), ale nakonec i ti méně zdatní ho splnili na výbornou za 5 minut 21 (v obchoďáku měli naštěstí až do devíti večer).

Po večeři jsme trávili čas v Unibet Players Lounge, což je taková místnost pro hráče, kde byl stolní fotbálek, 2x Nintendo Wii a pokerový stůl. Poker už byl obsazen, tak jsme zkusili tenis a kuželky na WII, já jsem se dokonce odhodlal i k boxu, vypadal jsem sice jako blázen, ale nakonec jsem elektronického protivníka porazil na body. Vašek Jalovecký si nechal dát nakládačku od jedné unibetí manažerky ve stolním fotbálku a já s Petrem Bohuslavem jsme se ještě odebrali dolů do kasina, kde jsme dělali interview pro unibetopen.com.

Večer kolem jedenácté jsme se všichni kromě Bohuše přesunuli do diskotékového klubu, kde začínala Unibet VIP party. Bohuš se malinko uvázal na cash game, a tak zbytek večera trávil odvazováním. Párty byla skvělá, ale jak už to tak bývá, úroveň hlasitosti zvuku byla srovnatelná s úrovní hluku startujícího Boeingu. Prostě opět bylo zcela nereálné, že by si člověk mohl s druhým popovídat. A tak jsme seděli a pili a někteří odvážlivci i tancovali. Zvukové vlny měly takovou sílu, že jsem je byl schopen vnímat a měl jsem pocit, že to se mnou normálně mává :-). Vydrželi jsme to asi tři hodiny, což se mi vzhledem k tomu, že jsme měli odjíždět další den domů, jevilo zcela adekvátní. Přesunuli jsme se ve dvě ráno zpět do hotelu. Vzali jsme s sebou i Princeznu Kateřinu, protože ta měla také ráno vstávat na letadlo zpět do Londýna. Ostatní čeští reprezentanti vydrželi až do závěru, takže se do hotelu vrátili kolem osmé ráno, někteří museli poté rovnou na letiště, protože letadlo nepočká.

V neděli ráno (asi tak kolem jedné odpoledne) jsme vyřídili nezbytné formality týkající se check-outu z hotelu, naložili káru a vydali se zpět do naší malé, ale zato milé domoviny. Cesta byla bez komplikací, a přesto, že jsem měl pocit, že nejspíš jedeme jinudy, dorazili jsme kolem osmé večer do Brna, kde jsem ještě honem rychle stihl registraci do kvalifikace na poslední turnaj série UPCT pořádaný v Brně. Po třech hodinách jsem z 35 hráčů skončil 5., když 4 brali lístek na turnaj UPCT. No není to divný? Já push z buttonu s K-4, small blind, který by to měl easy zahodit, call s K , 5 , flop nic – věřím ve split -, turn 4 – vidím double-up – river 5 – klávesnice PC mění svůj tvar v hromádku plastových úlomků (virtuálně, samozřejmě). Nakonec jsem se dozvěděl, že pán hrál mírně pod vlivem a myslel si, že má K-K, tak proto to byl easy call.

Tím pro mne skončil letošní Unibet Open Varšava a v hlavě už se pomalu objevují plány na další dostaveníčko Unibet Open série, tentokrát v Budapešti 4. - 7. 3. 2010.