Unibet open Barcelona - jediný pravdivý blog

Do Barcelony jsme se vypravili takticky o 2 dny dříve, abychom aklimatizovali játra před příjezdem hard core dvojice Brad a Angelina Vajglovi, moravských držácích z rodiny Habalů, ostravským PartyManem a slovenským kníže Rohanem Čekym, který byl indisponován zlomenou rukou po voyerském výletu na bruslích a následném šeredném suckoutu od škarpy.

Po příjezdu nás přivítal další suckout od počasí, které si obsah našich kufrů přebralo po svém a spustilo dvoudenní lijáček a la London. Po menších peripetiích s hotelem jsme se šli projít s deštníkem k moři, což samo o sobě je nuts kombinace. Naštěstí za pouhé 2 dny přestalo pršet a mohli jsme s panem Habalou a Havlíkem naskočit do Day1A. 15k stack a superpomalé levely vypadaly luxusně, proto jsem naplánoval nějakou diskotéku hned zezačátku. Z toho mě vyvedl po chvíli polský hráč Pioter Nutsowski, který si do 4 limpů z buttonu zalimpoval svoje osmičky, aby mě nechal na BB checknout šestky a na flopu x-6-8 se do něj samozřejmě gratulačně odházet o půlku stacku. Když jsem o pár hand později bušil se svým TPDK jak hluchej do vrat fishku s gutshotem a backdoor flushí, která samozřejmě doskákala, stála mě tahle taškařice dalších pár tisíc. S 10 BB jsem už žádnou diskotéku neuhrál a po button allinu jsem našel na BB mladého Španěla, který po 10 minutách tanku, přepočítání chipů celého stolu a modlení se k panence Márii callnul s AKs a bylo vymalováno. Pan Habala našel za celý den jen 6x AA, 4x KK a 3x JJ, takže žádná velká spokojenost v brněnském táboře nepanovala.

Druhý den nastoupil do boje zbytek naší Cimrmanovské minivýpravy a žádná velká díra do Barcelonských pokerových análů se nekonala. Ještě před turnajem jsem vysvětlil taktiku Honzovi Volkovi, který byl potřetí v životě na turnaji a nevěděl, jestli se hraje Kanasta nebo Žolíky. Nejvíc jsem samozřejmě postával u stolu Jardy a Veroniky, kteří si levým losem zajistili místa vedle sebe, protože jim někdo tvrdil, že 13ka bude final table a nechtělo se jim neustále stěhovat zásobu piv. Jarda neustále zdržoval odcházením na záchod, kde měl svého kouče, mistrně zamaskovaného jako hajzlbábu a tajně s ním probíral taktiku. Když se pak nedohodli na procentech, Jarda se naštval a na celé kasino vykřikoval, že ho rozmázne na blogu. Zbytek dne jsem nějakou náhodou strávil komentářem livestreamu supertight stolu, kde nikdo nechtěl hrát, takže bych radši komentoval závod šneků na 2 kilometry s volným startem.

Do třetího dne naskočil jen Rank a Akvarius, kterému jsem mezitím musel slíbit, že Prší si pinkeme až večer na hotelu a že nejdřív musí vydržet tuhle nudnou hru. Rank mi přišel money scared a provedl pár netradičních tahů z pokerového scifi a zaparkoval to těsně před ITM. Akvarius šťastně ztriplil s AK do QQ a 88 a se 100.000 to dotáhl nakonec na super 12. flek. Já mezitím komentoval s Irským ukecánkem další feature table a kopal jsem ho pod stolem vždycky, když řekl „Czechoslovakia“, takže jsem si i začutal a nemusel jsem ani jezdit na Nou Camp.

Další superzážitek mi připravila Vajglovic famílie, která mě nechala koupit buy-in do side eventu Omahy a předala mě svoje vstupenky do Kasina. Jako tradičně se mi ale 15 minut před startem turnaje vybil mobil, proto jsem musel jít před Kasino vyhlížet „imrhit“ páreček, aby se dostali dovnitř. Když už bylo 20 minut po startu turnaje, vzdálený zvuk cinkajících lahví dával najevo, kdo se blíží. Všechno tedy nakonec dopadlo dobře, Jarda si s koučem čel vysvětlit na WC taktiku na Omahu, kterou měl nakoukanou jen z TV a nakonec hitnul i nějaký mincash, se kterým samozřejmě kvapně běžel na hajzlík.

Zbytek výletu se nesl v marné honbě za snídaní, která byla skandálně do půl jedenácté, což drtivá většina CZ-SK výpravy nestíhala. Naštěstí mají pro nás v Barceloně pochopení a po drobném vysvětlení jsme dostali i nějaký ten žvanec. Nakonec jsme stihli i kulturní povinnosti a musím říct, že se bylo rozhodně na co dívat – tím nemyslím nuda pláž, tam Španělsko poněkud pokulhává, ale především turistické památky.

Když nás pak na rozlučku Čeky nechal vyškrábat na největší kopec v Barceloně na shlédnutí zpívající fontány, která samozřejmě zpívá 364 dní v roce, kromě jediného, který jsme samozřejmě trefili, bylo jasné, že na Barcelonu nikdy nezapomeneme a dají-li kvaldy, tak se vrátíme na PPT, nebo EPT. Adios!