Turnaje v Monte Carlu

Sobotní večer byla chvíle, na kterou jsem se dost těšil, jelikož sledování pokerové akce zdálky mě už přestávalo bavit a šance zahrát si s lidma z týmu PokerStars Pro nepřichází každý den. Dvě hodiny před turnajem jsme usedli do „michelinovské“ restaurace přímo v hotelu Monte Carlo Bay, kde se odehrávalo EPT. Po několika výborných chodech jsme vyrazili směrem k branám turnaje. Tam už čekala sestava ve složení Gavin Griffin, Ivan Demidov, Marcin Horecki a Dennis Phillips. Na tyto čtyři hráče byla vypsána bounty 5,000 FPP, stejně jako na čtyři zúčastněné managery PokerStars. Celý turnaj se hrál pouze o FPP body, ovšem za první místo bylo slušných 30,000, za druhé 20,000 a za třetí pak 10,000.

Struktura turnaje odpovídala definici „super turbo“, blindy se totiž zvyšovaly asi každých 10 minut a startovní 2,000 stack k deepstacku taky zrovna nesměřoval :-). Rozesadili jsme se ke stolům (bez losování) a já si samozřejmě zkušeně sedl na místo, kde jsem měl po levici pány Phillipse a Demidova. K samotnému průběhu turnaje – nejprve jsem neomylně odházel půlku stacku při pokusu sebrat pot v bitvě blindů s A-J na netrefeném boardu proti Phillipsovi, dostal se pod hranici 10 BB a začal jsem myslet na rychlý doubleup. Ten naštěstí přišel s mým A-8, když jsem dostal call od Demidova s K-Q a ace high stačilo. Potom jsem se pohyboval těsně nad hranicí startovního stacku, a když jsem pak při blindech 200/400 našel na cutoffu pod rukou Q-J, bylo o all-inu rozhodnuto. Jediným soupeřem se mï stal Ivan Demidov, který s asi dvojnásobným stackem dorovnal z buttonu, blindy složily a já tak měl se svými kartami proti J-9 Demidova slušnou šanci na double-up a zisk blindů. Flop J-2-9 však moje plány hodně rychle zkazil a když mě dáma nepřišla, potřásl jsem si se soupeři rukou a šel fotit :-).

Nejzábavnější na turnaji byl asi Yevgenyi, manager PokerStars pro rusky mluvící země. Live sice hrál asi podruhé v životě, to mu ale nebránilo v opravdu neohrožené hře. Téměř každý pokus někoho z profíků o sebrání jeho blindů neutralizoval all-inem, kdy teatrálně vhodil všechny své žetony doprostřed stolu a toto gesto doprovodil hláškou typu „You think you are pro so I am afraid of you? Than you`re wrong!,“ „This is how we play in Russia!“ nebo „You think you can push me? No, you can`t!.“ Vzhledem k jeho drsňáckému výrazu při hře šlo o opravdu zajímavou podívanou a každý jeho push sklidil u stolu potlesk a uznání :-). Tato strategie pomohla nakonec Yevgenyiovi až na finálový stůl, kde byl ale bohužel brzy vyřazen. Turnaj nakonec vyhrál Polák, který hrál živě poprvé, ovšem díky opatrné hře a dobrým kartám si došel pro zasloužené vítězství.

O den později, v neděli, jsem se přesunul na jednu noc do jiného hotelu, o něco dál od EPT, takže přišly na řadu taxi. Na EPT jsem přišel, když zbývalo v main eventu posledních 5 hráčů a v high rollers poslední tři. Chvíli jsem sledoval high rollers turnaj, protože na něj bylo, na rozdíl od vyvýšeného a hůře přístupného televizního stolu, dobře vidět. Samozřejmě jsem fandil Vanesse Rousso, která nakonec celý turnaj vyhrála a odnesla si tak €720,000. Ještě před koncem turnaje mě zaujal hlasatel, který vyzýval k registraci do €215 a €530 dvoustolových turnajů. Tyto limity jsou sice nad můj live bankroll, ale být v Monte Carlu na EPT a nezahrát si turnaj (teď myslím skutečný, řež s ostatníma affiliates už jsem měl za sebou :-)), by možná nebyl hřích, ale minimálně nesplněný zážitek určitě.

Koupil jsem si tak ticket do levnějšího z turnajů, který se zaplnil asi za dalších 40 minut. Celý turnaj se nesl v uvolněném duchu, ani ne tak ze strany hráčů, většina nás turnaj brala docela vážně, ale spíš ze strany dealerů, kteří se už určitě těšili, až si dají od několikadenního míchání karet a počítání žetonů oddych. Struktura turnaje byla slušná, takže nešlo o super turbo, ale pouze o dost rychlé turbo :-). Složení stolu bylo naprosto různorodé, od dvou klasických 60letých „Italů“, přes dámu z Německa, mladý Supernovy Elite z USA, businessmana v obleku až po Mexičana(?) s horou řetězů na krku. Během hry jsme samozřejmě všichni po očku sledovali dění u finálového stolu main eventu a když se hrací místností rozlehl křik fanoušků šťastného Pietera De Korvera, bylo o vítězi jasno a celou budovou se rozezněl potlesk a sršení ohnivých gejzírů.

Zpátky k mému turnaji: na druhým stole seděl Nelly, se kterým jsem si sesedl až na final tablu. Tam hra kvůli blindům už pomalu přecházela do push/fold fáze a nakonec jsem se ani já nevyhnul preflop showdownu s trojkami proti A-T. Eso na flopu bohužel rozhodlo, a jelikož jsem měl méně žetonů než soupeř, loučil jsem se s turnajem jako pátý, což ve struktuře, která byla nastavena, znamenalo vrácený buy-in, takže aspoň tak. Nelly vypadl jako třetí, tak jsem s ním potom stihl udělat krátký rozhovor (bude brzy zveřejněn).

Po turnaji jsem se pomalu vydal pryč a zavolal si taxi do hotelu (přece jenom to bylo o kus dál než původní a navíc bylo dost hodin). Let zpátky pak byl v pondělí bez jakýchkoliv problémů, na letišti v Nice jsem ještě zahlídl nizozemského vítěze, jak obhlíží všemožné butiky :-). Po návratu a přespání v Praze mě ještě Brňáci vylákali do Vídně do Concordu (kde se moc nedařilo), takže jsem se ani nestihl vrátit domů, ale v noci z úterý na středu se mi to konečně povedlo.

To je tak všechno, nakonec přidávám ještě pár fotek z Monte Carla:

Náš hotel hned u slavné zatáčky po výjezdu z tunelu na trati, kde se na konci května pojede F1 Grand Prix.

Hlavní hrací sál turnajů EPT.

Zleva: přítelkyně Gavina Griffina Kristin, Yevgenyi, já, D. Phillips.

Polák Derek v košili PokerStars v obležení kolegů z Maďarska, úplně vpravo pak Lukasz z PokerStars.

Zleva: affiliate z Ruska, Chris z Pokerstars, Dennis Phillips, Kristin a Gavin.

U stolu rozhoduje „ghost dealer“. Po Levici Phillipse pozdější vítěz celého turnaje, vpravo dole rozmazaný Demidov.

Nelly.

Vanessa Rousso v posledních třech ve €25,000 turnaji.