Tomáš Kvapil a Petr Rychlý: V Čechách si 90% lidí hraje na profíky

Jednu z mediálně nejsledovanějších a divácky nejvděčnějších dvojic, Petra Rychlého a Tomáše "Bejzbolku" Kvapila, jsem odchytl o dinner breaku na Pokerman Million a samozřejmě se nemohla točit řeč o ničem jiném, než o aktuálních informacích jejich spolupráce a Bejzbolově rozvadovské hauptrefě.

Od vašeho posledního rozhovoru pro Pokerman TV se stalo hned několik změn, z nichž jedna byla nejzásadnější především pro tebe Tomáši - vítězství ve FOKS. Jak to celé vzniklo?

V pátek se hrála poslední kvalda v Cardu, ve středu mi volal tady mistr (Speedy, pozn. red.) a říká mi "hele, co víš o tom turnaji na Rozvadově? To je nějakej divnej formát...". A já mu říkám "to je nějaká kravina, to vůbec jako nechoď hrát...". A Speedy teda "tak jó, budu doma s rodinou, paní bude mít radost". No a samozřejmě jsem se rozmyslel v pátek odpoledne s Petrem Peškem a s Mariem Pechou, že to pudem hrát. 

Nakonec jsem teda postoupil sám, Petr Peško vypadl na bublině a jelo se na Rozvadov. Fajnovej vejlet...

A s čím jsi tam jel? Přeci jen jsi měl mincash jistý, tak jel sis klasicky na hranice pro €750 a odjezd? Přeci jen ten formát je neobvyklý...

No, to se mi na tom právě nelíbilo, přišlo mi to jako divný. Hraješ prostě turnaj a ten formát je takovej, že je to defacto klasickej satelit, ale zabalenej do klasickýho turnaje ve více lidech. To taky není normální že jo, když hraješ satelit, tak taky nemáš jistý peníze. A tady jsi měl jistý minimálně 3 buy-iny.

A to se mi moc nelíbilo že jo, říkám si že mi to první den super půjde, budu mít nesmysl v žetonech a přijedu na Rozvadov se stejným stackem jako Milan Stojka, kterej postoupil se čtyřma blindama.

A co na to Speedy, kterého jsi z toho takticky vyhnal?

No, dostával jsem výhružný SMS od různejch lidí (smích). Já jsem samozřejmě slušně vychovanej, takže jsem se bonznul a omluvil jsem se, že jsem mu tenhle turnaj rozmluvil.

Speedy: "Jo, poslal jsem mu SMS 'good luck ty hajzle' (smích)"

A já jsem na to reagoval tou nejdražší SMS co jsem kdy poslal - "když to trefim, tak máš u mě doživotní coaching zdarma". Naštěstí je Speedy starší, takže to nebude snad trvat tak dlouho (smích).

Takže jedeme na Rozvadov - co první dojmy?

Ten turnaj byl nakonec super - určitě turnaj o nejvíc peněz v nejlehčím poli, co jsem kdy hrál. Těch kvalifikantů bylo strašně moc špatnejch, fakt hodně špatnejch. Třeba v Cardu postoupil pán, kterej to hrál podruhý v životě. Pak mě taky překvapilo, že tam seděli lidi, který to hrajou roky a na bublině toho satelitu vůbec nevěděli, co hrát. Podle toho, co tam předváděli, tak neměli vůbec ponětí o tom, jak se hraje satelit.    

No a první den toho turnaje byl super, hrálo to 214 lidí a fakt polovina z nich rekreační hráči. Celej turnaj to nicméně bylo takový nějaký nijaký, furt jsem nějak postupoval nejdřív do padesáti, pak do 36 lidí a ty payjumpy byly obrovský.

Ten první den jsem byl celej den švorc, furt jsem měl 15 blindů, 20 blindů, pak mi tam posadili ještě Vítka Peštu s nesmyslem, pak někde ve 40 lidech vedle mě Petra Šubíka, taky s nesmyslem, takže ten stůl se dost zhoršil. Do finále jsem teda postoupil s nějakejma 12 blindama.

Takže jsi měl asi klidný spánek?

Já jsem jel hlavně na noc do Prahy s tím, že budu spát asi jen 5 hodin a pojedu tam a zpátky na 12 blindů, takže žádný veselí nebylo, protože roztočit 12 blindů se ti nepovede tak často. No ale jedeme, Martin Pecha mě vezl, ve 13:15 vyrážíme z Dejvic, že to tam trvá hodinu dvacet. No jo, ale přijedeme do Rudný, osmej kilometr a bouračka kamionů. Nejde to ani doprava, doleva, dozadu, prostě nikam. Na internetu jsme našli hlášku "dálnice uzavřena do 16:00 hodin".

Tak to je super, mám 12 blindů, to nemusim ani jezdit. Volal jsem ještě Petrovi Šubíkovi, jestli by mohli ten turnaj o chviličku, třeba 20 minut, pozdržet, že je bouračka na dálnici. Nezlob se, bez šance, ačkoliv první den v těch 200 lidech začal místo ve 13 hodin, kdy já jsem seděl na stole, ve 13:25. To nikomu nevadilo.

Druhej den, kdy se pak hraje v nějakejch 20 lidech a někomu se stane něco podobnýho, tak by se podle mě mohlo začít trochu pozdějš. NE, prostě na minutu přesně.

Takže co jste dělali?

Naštěstí se dálnice nějakým zázrakem rozjela, takže my jsme jeli ve dvacet let starý Astře chvílema 190 km/h. Tak jsem se držel toho madla a fakt jsem se jako bál. Od 60. kilometru navíc plnej močák, chtělo se mi fakt hrozně čůrat, ale fakt takový to jak tě to fakt bolí. Tak jsem si představoval, jak zastavíme na Rozvadově a hned vyletim na záchod.

Přijedem na Rozvadov, já samozřejmě letim k tomu stolu, dosednu, dobrý, zmeškal jsem jen 5 hand. Utírám pot z čela, zahodim, utírám druhou rukou pot z čela a najdu osmičky. 10 blindů, co s tím máš dělat, posílám, fold, fold, na small blindu se frajer spotil a poslal all-in. Tak říkám "Martine, zruš to kafe, jedeme zpátky".

Frajer naštěstí ukázal nejlepší kartu pro mě - A-K - vytočil jsem, během toho orbitu jsem měl třikrát nějakou super handu, devítky, A-Q, chodilo to, sebral jsem další chipy a najednou přede mnou 750.000, 30 blindů, a už se hrálo líp.

Průběh finálového stolu jsme pak už sledovali, ale nejvíc mě zaujal ten finální deal, kdy jste ani nedohrávali. Jak k tomu došlo?

V posledních šesti lidech na tom stole seděla jedna obrovská ryba, nějakej ukrajinsko-albánec, no prostě cizinec, kterej mluvil nějakou hatmatilkou a to byly jako mrtvý prachy. On byl fakt jako hodně špatnej hráč. Já měl v tu dobu chiplead, nějaký 4 miliony v chipech a vedle mě seděl Martin Bartoš a byl v tu chvíli myslím pátej na chipech. A já mu říkám u kafe, že se můžem pobavit o dealu, ale budu fakt jako přísnej kvůli tý rybě.

Tak jsme přišli zpátky ke stolu a dohadujem se o dealu. Ta ryba, tý to bylo paradoxně všechno úplně jedno. Tý nejdřív řekli "budete brát €27.000" - a on "jojojo, jasný, super, dejte mi to já jedu". Já jsem to nějak zamít, takže nový čísla. "Budete brát €22.000" - "jasně, nevadí, beru". Nakonec frajer dostal asi €19.000 a všichni byli spokojený (smích).

A ta dohrávka?

Chtěl jsem ještě dohrávat s těma žetonama, co jsme měli, ryba chtěla odjet, tak že bychom v pěti lidech dohrávalo o €5.000, ale Bartoš tam brečel, že nemá odvoz do Brna, tak mi dali každej €200 a jeli jsme domů. Asi bych mohl ještě uhádat i něco navíc, bejt na mým místě třeba Jelly, tak by si asi víc uhádal, ale my jsme byli tak unavený a adrenalin pracoval, že jsme jeli domů.

...už pomalejš teda (smích).

A jaké máš teď plány? Budeš hrát víc živé turnaje, když se tak zadařilo?

Spíš plánuju hrát víc online, protože jsem to od začátku roku dost flákal a mám co dohánět. Ale na živý turnaje chodit budeme, jestli to tady mistra nepřestane bavit. Před chvílí teda říkal že asi jo, že na to asi se*e.

Speedy (rezolutně): "Nepřestane..." 

A cítíš Speedy nějaké zlepšení hry po té spolupráci tady s Bejzbolem?

Bbl: Já si tedy myslím, že spoustu věcí pochopil, ale není to jako p*del. Zaprvý se ho nikdy nikdo nenaučíme dobře a zadruhý to může někomu trvat roky, než se naučí nějaký základní principy.

Speedy: Ono je to takový dvousečný, já začal hrát líp strategicky, víc raisuju, víc c-betuju a podobný věci. Měl jsem třeba hru s Rosťou Paletou, o kterým vím, že do toho dost buší, tak jsem ho na flopu přetočil a on zalez. Hlídám si víc pozice, třeba z UTG už daleko víc zahazuju.

Bbl:  On začal hodně hrát pozice, předtím vůbec nevěděl, co je to poziční hra. A těch věcí je tolik, co se musíš naučit, to víš sám..."

A studujete i nějaké další zdroje - online, videa, knížky?

Speedy: Problém je v tom, že Bejzbolka chce online a já chci hrát živý turnaje. Tak jsme našli kompromis, že hraju ty půldolarový 180-ky na Stárech, který se vlastně hodně blížej těm turnajům. Ale bohužel mám hodně práce, takže to jde pomalu a trochu vyprchalo to moje úvodní nadšení...

Bbl: U něj je problém, že potřebuje odehrát nějakej vzorek a určitě nehorozí, že by v následujících letech odehrál nějaký desetitisíce turnajů, aby měl nějakej adekvátní počet turnajů. I co se týče jeho nervový soustavy (smích). Takže nejlepší jsou pro něj hrát tyhle živý turnaje v Cardu.

A děláte spolu i na psychologické stránce? Myslím tím klasické zvládnutí tiltu...

Bbl: To je hrozně těžký, i mně to trvalo roky, já byl fakt psychopat...

Speedy: Jedinej posun v tomhle je, že když prohraju u stolu, tak nedělám scény, podám soupeři ruku a odejdu. Nicméně si furt pamatuju svou první prohru, to bylo hrozný...

Bbl: Jo, to bylo výborný, celým Cardem znělo 'Petr Rychlý - seat open (smích)...'"

Speedy: Já jsem taková povaha, že se trestám vnitřně za svoji chybu. Já jsem vždycky nas*anej ne na ty protihráče, ale na sebe...

Bbl: Jo, tuhle přijel na coaching s boulí na čele, vypad z turnaje a celou cestu ke mně bouchal hlavou o volant... (smích).

Speedy: To si zas dělá srandu, ale když jsem prohrál ve finálovým dnu ČPT 200.000 pot, tak to mě teda bolelo 3 dny. Vždycky to bolí, nikdo nechce prohrávat...

Bbl: Největší problém je ale nastavení v hlavě. Já znám třeba spoustu lidí i za starý školy, co hrajou stejně dlouho jako já, a ty ať vypadli v jakýmkoliv turnaji na cokoliv, tak to vždycky byla chyba v dealerovi, nebo v tom kreténovi, co hrál proti nim. Nikdy tu chybu nehledali u sebe, nikdy nic nezahráli špatně a to už je základní špatný nastavení.

To je další věc, špatné nastavení. V poslední době mi přijde, že se z pokeru vytratila ta zábava, kterou jsme měli kdysi, když jsme začínali za pár stovek a hráli do rána. Dnes spolu ty lidi nemluví, všichni mají sluchátka a hraje se čistě jen o peníze.

Bbl: To jsme přesně říkali v Pokerman TV, kde Petr říkal, že ten poker má jako relax, ale já úplně chápu, že ho to brzy začne s*át, protože bude sedět na stolech, kde ty lidi to neberou jako relax, ale kde 90% z těch lidí si hraje na profíky, ačkoliv chodí normálně do práce. Maj sluchátka, maj kapucu, tvářej se jakoby sežrali všechnu moudrost světa a vůbec se nebavěj. A v tom případě to pro Petra nemůže bejt vůbec relax....

Speedy: Pro mě je to zatím zábava, i když se se mnou nikdo nebaví. Já si tu zábavu najdu v těch kombinacích, nebo sleduju ostatní hráče i když zahodím...

Bbl: To jo, ale ta hra je místama úplně hluchá, to je raise, fold, fold. Teď ty lidi taky nemaj už dost peněz, spousta z nich tam sedí staknutá a pro spoustu lidí to je třeba 20.000 Kč obrovskej peníz, takže jako chápu, že se tam nejdou úplně pobavit. Oni chtěj prostě vyhrát ty obrovský peníze. Já je jako taky chci vyhrát, ale jdu se na ten turnaj primárně bavit. Práci mám někde jinde, doma u počítače a tam se tím teda moc nebavím, co si budeme povídat...

Speedy: Ono je to taky tím, že se hraje moc často, vem si, že se hrajou furt každej den turnaje, kdyby se hráli třeba jednou za čas, tak by si ty lidi povídali víc.

Každopádně díky za rozhovor, break v turnaji končí, tak hodně štěstí do dalšícho průběhu.

Speedy, Bbl: Díky no, to budem potřebovat (smích)