Steven Gee: Od alkoholu a kancelářské práce až k splněnému snu

"Jako spousta dětí v Americe jsem začal hrát karty už třeba ve dvanácti. Takové ty klasické hry o pěťáky a deseticenty. V těch se mi vždycky dařilo. Někdy jsem vyhrál $1,6, jindy $2,45, byl jsem takový postrach home games," vypráví se smíchem. "Od těch mých dvanácti jsme pak hráli celou základní školu, pak pokračovali na střední a univerzitě."

Gee ovšem nebyl zrovna studijním typem. I přes určité nadání strávil na washingtonské Whitman College pouhých pár měsíců. Následovalo stěhování zpět do rodného Sacramenta a divoké životní období, jenž položilo základy jeho pokerové kariéře.

"No, jestli máte nějaký zažitý stereotyp o Asiatech, tak to jsem přesně nebyl já. Studia mě opravdu nelákala. Věnoval jsem se atletice a dokonce na Whitman College dostal jako sportovec nějaký finanční balíček, ale dopadlo to tak, že jsem na běžeckou dráhu ani nevkročil.

Už po semestru se začalo mi stýskat po domově, chodil jsem za školu a nakonec jsem ji úplně opustil a vrátil se do Sacramenta. Doma to byla jedna velká party. Poflakoval jsem se s přáteli, pil jsem a užíval si. Každou noc," vzpomíná.

Jako nezletilý zabrousil do sacramentského kasina, které se na pár let stalo jeho druhým domovem. Místní lowballové hry mu po nějaké době začaly být malé, a Gee se proto musel vydat na cesty.

"Ve 22 letech jsem už hrával ty největší lowballové hry na světě. V Oaks Clubu jsme hráli $120 limit. Jak víte, poker nebyl v té době tolik populární a mladých hráčů bylo jako šafránu. U stolu byli všichni tak o 20-30 let starší než já. Ale byl jsem to já, kdo vyhrával nejvíce peněz."

Jeho pokerová kariéra však již neměla mít dlouhého trvání. Finančně náročný životní styl a mladická nerozvážnost si vybraly svoji daň.

"Nedokázal jsem se na poker pořádně soustředit. Dělal jsem to, co mladí dělávají. Pil a užíval si život. A užíval jsem si ho do té míry, že jsem byl najednou ve 27 na mizině. Vyhrál jsem opravdu hodně, ale o vše jsem přišel. Neměl jsem žádné peníze ani práci a musel se rozhodnout, co dál."

Gee se nakonec vrátil ke studiím, úspěšně odpromoval v účetnictví a našel si slušně placenou práci. Stal se z něj firemní zaměstnanec s klasickou osmihodinovou pracovní dobou. V roce 2008, téměř po třech dekádách, se ovšem rozhodl tuto životní kapitolu uzavřít. A vrátil se tam, kde vše začalo.

"Steve, vždyť máš skvělou práci. Na pozici projektového manažera stojí frontu stovky lidí a ty chceš odejít kvůli kartám? Zbláznil ses?" slýchával od svých nejbližších přátel a rodiny. Na tyto názory ovšem nebral ohled a začal se znovu naplno věnovat pokeru.

Jako cash games hráči se mu sice přílišného uznání od okolí nedostávalo, ovšem o dva roky později přišel zisk zlatého náramku, kterým o svých schopnostech řadu pochybovačů přesvědčil. A svým finálovým stolem letošního Main Eventu pravděpodobně i poslední zbytky z nich.

"Nemohu uvěřit tomu, co se mi povedlo. Každý hrací den jsem musel hodně bojovat. Nikdy jsem před sebou neměl nějakou horu žetonů a často jsem měl pochybnosti, zda se vůbec podívám do dalšího hracího dne," popsal médiím Gee své čerstvé pocity po dosažení October Nine.

I s potřebnou dávkou štěstí se mu povedlo to, po čem touží snad každý pokerový hráč. Do hry v říjnu nastoupí jako pátý muž průběžného pořadí a může jen překvapit.