Scotty Nguyen: prostě to máme v krvi, baby

Jeden den mi totiž Scotty slíbil rozhovor v první přestávce následujícího hracího dne a svůj slib kupodivu dodržel. Scotty mi měl dát znamení, že až ho přejde malý blind, můžeme spolu ještě před koncem hry někam jít. A přesně tak se to stalo – Scotty se před diváky u jednoho z TV stolů zvedl ze židle a do té restaurace jsme spolu zmizeli, ještě předtím, než byla přerušena hra.

Scotty se ukázal při rozhovoru jako příjemný společník, jehož reakce nebyly vůbec strojené a ze stylu jeho odpovědí bylo také cítit, že má o rozhovor docela zájem. Nakonec jsem mu v té přestávce mezi levely stačil dát tucet otázek, na které mi ochotně odpověděl.

Scotty, máš nějaké vlastní vysvětlení pro to, že hráči s vietnamským původem jsou tak velmi úspěšní v pokeru?

Víš, baby, my to máme prostě tak nějak v krvi. Pamatuji si, že když jsem byl malý kluk, tak jsme pořád hráli nějaké karty a neodradilo mě ani to, že mě za to doma otec mnohokrát ztřískal. Ve Vietnamu byl gambling vždycky ilegální, ale to tam nikomu nevadí, protože to nikoho nemůže nikdy od sázení a hry odradit. Prostě my z Vietnamu jsme hráči od narození a s tím už nikdo nic nenadělá.

Jaké jsou podle tebe hlavní vlastnosti, které musí mít pokerový hráč, aby se mohl v této hře výrazně prosadit?

Především je to obrovská trpělivost spolu se schopností naprostého sebeovládání. Nesmíš nikdy ztratit u stolu nad sebou kontrolu a zvláště pak se nenechat vytočit hrou nebo nějakým hráčem. A pak je to také schopnost gamblingu v ten pravý čas. Když tyhle základní tři věci nebudeš mít v krvi, tak nikdy nebudeš úspěšným hráčem.

Scotty, ty jsi v pokeru dosáhnul na největší trofeje. Kdo si myslíš, že z těch nastupujících vietnamských hráčů by tě mohl nejspíše v úspěších následovat?

No, tak především je to Justin Cuong Van Tran. To je kluk, který hraje už teď s pokerovou noblesou, tak jak to má být. J. C.Tran je prostě naprosto skvělým hráčem, který toho má ještě hodně moc před sebou. A pak je tady také samozřejmě Bon „John“ Phan, to je také kluk se skvělými výsledky, které určitě nebudou těmi posledními. Do třetice bych asi jmenoval  Thang „Kido“ Phama, který je už taky hodně dobrý. O těchto třech ještě určitě hodně uslyšíš. A ještě abych nezapomněl na Davida „The Dragon“ Phama, to je taky kluk, který toho už hodně dosáhl a má toho ještě určitě i hodně před sebou.

Když se člověk podívá na jména profesionálních, řekněme vietnamsko- amerických, pokerových hráčů, tak mezi nimi hodně dominuje jméno Nguyen. Pokerových hráčů s tímto příjmením je Americe určitě tak přes dvě stě. Jedná se ve Vietnamu o tak časté jméno, nebo je to čistě náhodná typicky americká pokerová kuriozita?

Ne, tohle je u nás jedno z nejčastějších jmen a také jsme měli určitě tak nejméně čtyři prezidenty tohoto jména. A když se podíváš, tak tady v Americe se třeba skvěle prosadili Nguyenové i v jiné činnosti, než je poker. Příkladem může být třeba Dat Tan Nguyen v NFL nebo šachista Nguyen Ngoc.

Když už jsme se podrobněji dostali k tomu jménu Nguyen, pokerový svět zná mimo tebe ještě další velmi úspěšné hráče – mimo slavného šampióna Men Nguyena je to třeba Anh Van Nguyen z Toronta nebo Minh Nguyen z Bell Gardens. Spojuje vás nějaký příbuzenský vztah?

Vůbec ne, ale třeba s Men Nguyenem se samozřejmě často vidím u pokerových stolů a dá se říci, že jsme přátelé. Vůbec, my z Vietnamu jsme v Americe taková jedna pokerová rodina a třeba Men Nguyen je vyhlášeným pokerovým učitelem, který má hodně dobrých žáků.

Jak jsi vůbec přišel ke jménu Scotty?

Tohle je už hodně stará historie, tak možná 24 let. V podstatě mi takhle začala říkat moje zaměstnavatelka, když jsem ještě nebyl pokerovým profesionálem. Dělal jsem tehdy v restauraci a prostě mi řekla, že budu místo Thuana Scotty, protože se jí to lépe vyslovuje.

Jak rozvětvenou máš vůbec rodinu?

Jo, baby, je nás opravdu hodně. Mám osm bratrů a pět sester a jsme rozhozeni po celém světě. Tak třeba moje matka žije s jedním z mladších bratrů v arizonském Phoenixu. Nejbližší členy rodiny mám dále na Novém Zélandu, v Kanadě, Las Vegas a samozřejmě ve Vietnamu.

Když takhle cestuješ po světových pokerových hernách, je nějaká, o níž by se dalo říci, že je tvým domovským kasinem z hlediska oblíbenosti?

Je to naprosto jasně Bellagio, baby. Tam jsou lidi, se kterými si opravdu rozumím, počínaje od dealerů až po manažery, jako jsou Doug Dalton nebo Jack McClelland. Tam se prostě cítím dobře a mám tam také velmi mnoho přátel.

Kdybychom se, Scotty, vrátili ještě k samotné pokerové hře, položil bych ti velmi frekventovanou otázku – jaký je tvůj názor na poměr štěstí versus skill?

Tak tím bych se vůbec nezabýval. Je jasné, že když budeš dobrý a budeš se učit, tak to štěstí si tě určitě najde. Musíš být ale připravený, abys ho mohl využít.

Která z pokerových variant je podle tvého názoru nejtěžší?

No limit, baby. Tady je toho tolik, co musíš zvládnout, že je to hra na celý život.

Scotty, vím, že tvou oblíbenou pivní značkou je Corona. Pil jsi někdy náš český Pilsner Urquell?

Přiznám se, že ne, ale také ti řeknu, že jsem o téhle značce už slyšel. Určitě jí, když bude příležitost, někdy vyzkouším…

Závěrečná otázka: Po letošní výhře v 50k H.O.R.S.E. se zdá, že jsi už pokerově dosáhnul na všechno – existuje ještě vůbec něco, nějaký cíl, který by tě motivoval?

Já se nato dívám asi takhle, baby – moje cíle jsou takové, že mě zajímá vždycky ten další turnaj, který chci vyhrát. I když se pokerem dneska hlavně bavím, ty cíle tady budou vždycky, ať už se třeba jedná o výhru v Main Eventu WSOPE nebo další výhru v šampionátu v Las Vegas. Ale jak říkám, mám zájem pokerem bavit lidi, protože o tom celém by tato skvělá hra měla být.