Scott „URnotINdanger2“ Palmer, dřímající superstar - závěrečná část

Těsně před Černým Pátkem jsi ztratil poměrně malou částku v Isildur1 Challenge v herně PokerStars. Jaký z toho máš s odstupem času pocit?

Byl jsem naštvaný, že jsem do toho šel. Běžela $100/$200 PLO, ale já se do ní kvůli té challenge nemohl zapojit. Upřímně řečeno, bylo zajímavé hrát, ale neměl jsem pro to žádný rozumný důvod. Předtím jsme spolu na Full Tiltu odehráli asi 50.000 hand, takže vážně nebylo proč to dělat. Bylo v tom něco jako: „Kdo vyhraje, ukáže druhému, že je lepší.“. Pro mě to byla jen výzva a řekl jsem si, proč ne. Ale podle mého názoru to ode mě nebylo moc chytré. Běželo celkem sedm dobrých $100/$200 PLO her. Způsob, kterým se Challenge hrála, mi znemožnil se těchto her zúčastnit. O samotné hře mohu říct jen to, že protivník hrál, jak má obvykle ve zvyku. Připadalo mi, že má větší štěstí než já, ale zároveň hrál také o něco lépe než já.

Kdybys z Full Tiltu dostal své peníze zpět, zvažoval bys nějakou podobnou nebo třeba i větší výzvu, když je teď v profesionálním týmu herny?

Pravděpodobně ne. K mání je spousta jednodušších her, na druhou stranu by mi to ale nevadilo, protože hrát s ním je opravdu zábavné. Má to všechno na háku a je to fakt závislák, což se mi líbí. Pokud hraje v dobrém rozpoložení, je to pro mě ale zároveň velice těžké. Neznamená to, že se proti němu snažím hrát jen když je v tiltu nebo nějakém špatném rozpoložení, ale pokud proti němu v takovém rozpoložení budu moci hrát, je to pro mě samozřejmě mnohem lepší.

Mluvíš teď o tom, co jsi nakousl v jednom z dřívějších rozhovorů, tedy že úspěch u pokerového stolu závisí hned na několika věcech?

Ano. Nikdy například nebudete hrát proti Philu Galfondovi, když nehraje svou A-hru. Teď zrovna to nemusí být pravda, protože se učí mnoho mixed games, ale když jsem s ním hrával dřív, vždycky byl naprosto svěží, soustředěný a vše dostatečně promýšlel. Pokud budete hrát šest až osm hodin v kuse, nebo i déle, je velice jednoduché přejít na autopilota a moc nepřemýšlet. Když je ale někdo tak dobrý hráč jako Isildur1, může si dovolit i trochu toho autopilotování. Je chyba nehrát vždy svou A-hru, ale vždycky bude mít velkou výhodu nad spoustou lidí, proti kterým hraje.

Myslíš že A-hra Isidura1 je lepší než tvoje A-hra?

V současné době určitě je. V dobách, kdy jsem konzistentně vyhrával ve všem kromě Omahy asi ne.

Požádal bys někdy Junglemana na řešení handy ještě v jejím průběhu nebo je to něco, co by ti nedovolilo svědomí?

Během hry jsem se ho na nic neptal, většinou na to přišlo až později. Ale samozřejmě jsem se ho občas zeptal hned po odehrání dané handy. Myslím si, že to asi není úplně správné, protože kdybych hrál třeba heads-up, ta jeho rada by nezněla "odehraj to takhle a takhle", ale spíše „on hraje takhle a dělá tohle a takhle tě vidí, takže ty bys měl hrát tímhle způsobem“

Myslím, že během heads-up je špatné vyptávat se, ale obecně to bylo víc ze zvědavosti, než kvůli tomu, abych získal nějakou edge. Nemyslím si, že má nějaký velký dopad rada třeba ve chvíli, kdy hraji čtyři stoly současně. Nejvíce jsme si povídali po hře, jelikož správné přemýšlet přímo při hře je dost obtížné. Myslím si, že právě takhle získáte nejvíc, pokud se už pohybujete na té nejvyšší úrovni. Jakmile hrajete, nemůžete se 100% soustředit tak, jako když jste mimo dění a koukáte se na dané handy bez zaujatosti a s odstupem, díky kterému vidíte, jakých chyb jste se dopustili.

Co si myslíš o aféře Isildur1 vs. Brian Hastings?

Lidem se pravděpodobně nebude líbit to, co teď řeknu, ale myslím, že to byla jeho vlastní chyba. Vždycky byste měli počítat s tím, že se něco takového stane. Pokud neočekával, že si jeho hand history budou sdílet, je mnohem hloupější, než jsem si myslel. Ptáte se na to, zdali si myslím, že je špatné sdílet historii hand? Opravdu nevím. Mezi hráči je sdílení hand něco zcela normálního. Sdílení velké spousty hand jednoho konkrétního hráče, proti kterému hrajete jen na vysokých limitech, je asi něco trochu jiného, ale podle mého měl vědět, co se děje. Myslím, že Isildur1 byl prostě jen přesvědčen, že nad nimi má edge, nezávisle na tom, co se děje. Jenže je dost těžké porazit tři lidi, kteří vaši hru do hloubky rozeberou.

Pustil by ses se svými přáteli někdy do něčeho podobného?

Asi ne. Raději bych se pokusil toho hráče porazit sám. Když jsem hrával s Junglemanem, věděli jsme, jak určití protivníci reagují. Říkali jsme si o chybách, které jsme u nich vypozorovali. To je úplně normální. Když hrajete o tolik peněz, tak to má svoji logiku. Ale určitě jsem nikdy neseděl a nepozoroval jednoho hráče a o jeho chybách pak neříkal všem ostatním. Raději bych si to nechal pro sebe a pokusil se ho porazit sám.

V 2 + 2 Pokerpodcastu jsi uvedl, že poté co jsi skočil na $25/$50 PLO, opravdu rychle sis tam zvykl. Myslíš, že PLO je pro někoho s tvými No Limit Hold´em dovednostmi jednoduchá?

V té době byla naštěstí úroveň hry na PLO extrémně nízká. Když jsem hrál poprvé $25/$50 můj plán byl hrát opatrně a sledovat, jak hrají dobří hráči. Nevím, jak jsem to věděl, ale v podstatě každý hrál tenkrát špatně. Myslím, že jsem už měl nějaké znalosti té hry a pokud k tomu znáte jednoduché matematické výpočty, můžete zjistit, že lidé dělají skutečně velké chyby.

Byly pro tebe vysoké PLO větší zábava?

Mnohem raději hraji high stakes No Limit, protože je tam mnohem méně variance. Když jsem hrával High Stakes No Limit, byly to téměř vždy heads-upy, které mám úplně nejradši. V high stakes PLO většinou běžely 6-max hry. Je to ale zábavná varianta, to jo. Taky si myslím, že je to o něco složitější hra, ale to ještě neznamená, že se mi to kvůli tomu bude líbit více, než No Limit. V Omaze musíte dávat mnohem větší pozor a je potřeba rychleji pochopit, co lidí dělají. Více než o strategii je to o tom, jak se přizpůsobíte.

Takže říkáš, že podobný typ soupeřů se může v PLO lišit session od session mnohem více než v No Limit Hold´emu?

Určitě. I kdybych se hře nějakou delší dobu nevěnoval, tak bych v heads-up holdemu asi jen těžko ztratil nějakou velkou sumu. Stačí se držet určité strategie. V PLO je velice těžké držet se jedné strategie, protože ta hra je mnohem variabilnější.
 
Myslíš, že je možné být dobrým hráčem pokeru, aniž bys byl tak trochu zdegenerovanej člověk?

Myslím, že jo, ale určitě jednou nastane chvíle, kdy se musíš od těch peněz prostě úplně odprostit, jinak bys nemohl vyhrávat. Asi jsem si proti tomu už vybudoval nějakou imunitu, protože jsem pro mě peníze nic moc neznamenají už od mala. Z nějakého důvodu pro mě nebyly příliš důležité. A nikdy jsem nepotkal high stakes hráče, který by si peněz nějak přehnaně vážil. Takže ano, asi je to potřeba.

Udělá z tebe degena poker a rychlé nabytí peněz nebo se nejlepšími hráči stávají lidé, kteří se už s touhle vlastností narodí?

Degen má určitě větší předpoklad k tomu hrát nosebleeds, vždyť se podívejte na Isildura. Je to jeden z největších šílenců na světě, což hraje i proti němu, ovšem také mu to hodně pomáhá.

Zapojil ses třeba někdy do nějakého šíleného propbetu?

Bohužel ne. Žádné šílené sázky o peníze. Pokud jsem se někdy s někým vsázel, nebylo to o peníze, ale o to, že uděláme něco šíleně hloupého.

Dobře, ale řekněme, že by ses teď s Junglemanem vsadil o milion dolarů a on by tvou výzvu přijal. V čem bys s ním chtěl soupeřit?

Pravděpodobně v Super Smash Brothers (smích). V téhle hře máme bohatou historii a vím, že jsem v ní mistr!

Máš nějakou představu o tom, jak by vypadal tvůj běžný život, kdyby ses nedostal k pokeru?

Je to divné, představovat si něco takového, protože celý svůj život jsem se vzdělával doma. Takže stejně nešlo o normální život, bylo to trochu jiné. Kdybych nezačal s pokerem, rozhodně bych žil tradičně, chodil na vysokou a pak do normální práce.

Myslíš, že bys někdy mohl žít tímhle běžným životem, ve kterém bys od devíti do pěti chodil do práce?

Abych byl upřímný, bylo by to pro mě hodně těžké. Jsem velmi líný člověk, což je si myslím jakýmsi znakem všech ostatních pokerových hráčů a tento fakt by mi asi dost ztěžoval hledání klasické práce. Naštěstí to nikdy nebudu muset udělat. Namísto stereotypní práce od devíti do pěti si mohu užívat svobodu a dělat si co chci.

Teď už chci jen odjet někam do Evropy nebo někam, kde bych mohl. Jedním z důvodů, proč jsem si od pokeru dál pauzu, bylo to, že jsem byl příliš naivní. Předpokládal jsem, že když lidé v pokeru tolik vydělávají, bude rychle zpět. Brzy se do toho ale znovu pořádně opřu. Je to moje práce a nemohu na tak dlouhou dobu přestat. Byl jsem prostě jen příliš dlouho příliš líný, proč má pauza trvala tak dlouho.

Ve starším rozhovoru jsi uvedl, že prostřednictvím pokeru sis v podstatě splnil všechny své cíle. Existují ještě nějaké cíle, které bys chtěl v příštím roce nebo dvou splnit?

Když jsem to řekl, myslel jsem samozřejmě všechny své pokerové cíle. A ty jsem si skutečně splnil. Udělal jsem všechno, co jsem chtěl udělat. Všechny ty cíle byly velice realistické. Cíle, které mám teď, jsou naopak hodně nereálné. Vlastně to ani nejsou opravdové cíle, prostě jen něco pěkného, co bych si chtěl splnit. Třeba hrát v GLS lize.

Je pro tebe těžké stanovit si reálné cíle?

Celkem jo. Nastavení realistických cílů je lepší, protože jich skutečně můžete dosáhnout. V pokeru už je pro mě velice těžké nastavit si nějaké cíle, které mohu splnit. Obecně by byly příliš vysoké.

Kdyby sis měl pro rok 2013 zvolit jeden realistický a jeden nerealistický cíl, jaké by to byly?

Realistický cíl by asi byl, vrátit se na limity $25/$50 a hrát je dobře a vydělávat něco mezi $200.000 až $500.000. To by se myslím dalo splnit celkem v pohodě. Za nerealistický cíl beru, chytit neskutečnej heater, vyhrát čtyři náramky a Main Event WSOP (smích). Permanentně vyhrávat na nosebleeds je také nereálný cíl, i když by to bylo docela pěkné.

Takže se brzy uvidíme na nosebleeds?

Snad jo. (smích)