Rok 2013 z pohledu Chrise Moormana, část první

V letošním roce si stěžovat opravdu nemohu. Dosáhl jsem na řadu svých osobních cílů - titul z FTOPS, první finálový stůl European Poker Tour, navíc doma v Londýně, a další finálový stůl WSOP. Mezi jeden z těch nejdůležitějších ale považuji protnutí kýžené desetimilionové hranice. Samozřejmě mám na mysli celkové turnajové výhry v online turnajích. Jsem opravdu velmi hrdý na to, že se mi to podaří jako prvnímu na světě.

Ptáte se, co mi letošní rok přinesl kromě pokerových výsledků? No, snažil jsem se být aktivní také mimo stoly.

Nový kalendářní rok jsem zahájil výletem na bahamské PCA, kde jsem si i v lednu užil pěkné slunečné počasí. Během turnajů jsme si našel čas i na pár oddechových chvilek, jako třeba plavání s trnuchami a delfíny společně s mými přáteli Samem Chartierem a Trishelle Cannatelou. Nemohla samozřejmě chybět ani tradiční divoká party s ostatními Brity.

Z Baham jsem zamířil do Las Vegas, abych se zde zúčastnil televizního turnaje NBC Heads Up Invitational. Pozvánka mě ohromně potěšila a byl jsem odhodlaný ukázat, že ačkoliv v turnajích obsazuji spíše druhá místa, nejsem v heads-upech zase tak špatný. V prvním kole jsem po dobrém výkonu vyřadil legendárního Carlose Mortensena, ale los toho druhého ke mně bohužel nebyl vůbec příznivý a usedl jsem tak proti Danielu Catesovi. Krátce po zahájení našeho zápasu jsem dostal cooler ve 3betnutém potu a v turnaji skončil. I tak to ale hodnotím jako parádní výlet a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Myslím si, že tato událost prokazuje pokeru jako celku opravdu dobrou službu.

Většinu února jsem strávil prozkoumáváním mexické Playa del Carmen. Na úvod bych chtěl zdůraznit, že pokud jste toto místo ještě nenavštívili, neváhejte ani chvíli! Je zkrátka úžasné - nádherná pláž, skvělí lidé a báječná atmosféra. Je pravdou, že se mi někdy nedaří zkombinovat poker a život mimo něj, ale tentokrát jsem si dal za úkol vidět co nejvíce památek a zajímavých míst. Dostali jsme se třeba na Chichen Itza, což je jeden ze sedmi divů světa, a ziplinovali v džungli.

V březnu jsem se vrátil domů do Londýna, kde jsem se zúčastnil další zastávky série European Poker Tour, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí. Během úvodního hracího dne jsem si nejprve rychle vybudoval velký stack a přečkal i kritický okamžik, kdy jsem do extrémně agresivního soupeře 6bet shovenul Q-Ts, bohužel ale do jeho queen. Na turnu jsem naštěstí trefil flush a od té chvíle bez problémů proplouval turnajem. Mohu s klidným svědomím říci, že jsem hrál opravdu svoji A game.

Komplikace přišly až v předposledním hracím dni, kdy jsem prohrál několik obrovských hand a na finálový stůl nastoupil s pouhými 20 big blindy. Rychlý double up se mi nepovedl - prohrál jsem flip do Thea Jorgensena a skončil osmý (£57.000 pozn. red.). I tak to byl ale skvělý zážitek, protože mě přímo na místě podporovala rodina a několik mých blízkých přátel.

V dubnu jsem se vypravil na EPT do Berlína, kde jsem chtěl navázat na vydařený Londýn. Tohle město mám opravdu rád a vyvolává ve mně báječné vzpomínky, protože jsme toho tady s kamarády v průběhu minulých let zažili opravdu hodně (opomenout samozřejmě nesmím ani druhé místo z loňského High Rolleru). I když se mi Main Event vůbec nepovedl a vypadl jsem v průběhu úvodních levelů dne 1, tak jsem na Berlín rozhodně nezanevřel. Chuť jsem si totiž spravil druhým místem v side eventu s buy-inem €2k (€72.900).

V druhé části se bude Moorman věnovat květnovému grindu turnajů SCOOP a především letní World Series of Poker.