Řezník z Badenu a tři, vlastně čtyři zářezy na pažbě

Protože pravidelně čtu vaše reporty z podobných akcí – a vždycky vám nefalšovanou českou závistí závidím vyhrané zážitky – rozhodl jsem se v rámci svého blogu vám náš výlet popsat.

Jak jsem již napsal, dostali jsme oba s Jardou vstupenky a Betfair nám navíc poslal slušný obnos na cestu, za který by se dala dokonce pořídit letenka. Protože jsme ale spořiví a pro Jardu navíc představuje let nepředstavitelný stres (v dětství se poblinkal na řetízkovém kolotoči a má blok), rozhodli jsme se jet vozem. Nabízím, že vezmu auto a jelikož nechci před proslulým casinem ve Wiener Neustadt parkovat svou deset let starou oktávku (mám okýnka na kličku, ale má dívka se mi nesměje, protože mě miluje a navíc ví, že brzy budu Poker Pro a pak budu mít jistě elektrická), nabízí mi přítelkyně, která jede s námi zúčastnit se ladies eventu, že vezme svůj luxusní Peugeot (jelikož se jedná o třílitr benzín, stojí nás nakonec cesta víc než business class v letadle), ve kterém je už po cestě veliká švanda.

Hned na Jižní spojce totiž vyprávím Jardovi sen, který se mi zdál v noci před odjezdem a který jsem hned ráno zpocený vyprávěl své dívce: Sedím s Jardou na cash game Omaha (naprostá utopie, Jarda totiž neumí Omahu) a z nějakého důvodu jsme s Jardou all-in preflop. Domlouváme se na showdownu a já ukazuji čtyři desítky a Kinga (ano, vím, že je to v Omaze nic moc kombinace a já bych neměl být v all-inu, ale prostě se mi to tak zdálo). Vajgl kontruje a ukazuje zelenou flush a šíleně se raduje, že je lepší (samozřejmě, že je ve skutečnosti horší, ale snům neporučíš). A jdeme na flop, na kterém se k Jardově šoku objevuje pátá desítka (!!!). Teď pro změnu slavím já a Vajgl nadává, že dealer je kretén a že jediné, co ho poráželo, bylo five of a kind a mně to musí dojít….

Jarda, pobaven mým snem, přidává k lepšímu, že se mu onehdá zdálo, jak s Lukášem „Paštikou“ Dydkem nejprve opékali na poli buřty a pak šli na cashovku, kterou si ale vůbec neužili, protože na ně celou dobu mířili samopaly jacísi esesáci a do toho ještě dostal Paštika alergický záchvat (zda byl záchvat způsoben přítomností okupantů, nebo Jardovou hrou, to prý ve snu nebylo, ale já soukromě tipuji to druhé)…

Celý výklad o snech uzavírá moje přítelkyně Veronika konstatováním, že sice neví, co s Jardou před spaním fetujeme, ale že toho chce za dva tisíce a já se ještě chvíli držím tématu a uvažuji, že by – při současném souběžném boomu pokerové a okultní literatury – vůbec nebylo od věci vydat pokerový snář. Něco jako „Dominiku Mesarošovou ve snu viděti – zítra na turnaji ti přijdou dvě pětky.“ a podobně.

Cestou si ještě uvědomuji, že s námi měl jet v autě náš kamarád Martin Provazník a chci se pro něj vracet do Luckerova Městce, nebo kde to bydlí, ale Jarda mě uklidňuje, že Martin si za své nedávné druhé místo v Sunday Milionu koupil bavoráka (hajzl jeden :-)) a chce se nám s ním přijet do Vídně pochlubit. Chvilku na to téma žertuji, aniž bych tušil, že mě druhý den Provazníkovo auto zachrání před jistou smrtí v nehostinné rakouské pustině.

Po příjemné zastávce v jisté znojemské reasturaci (kde jsem s Jardou i svým děvčetem nespravedlivě obviněn z obžerství jen proto, že jsem si dal dršťkovou polévku, bochník chleba se sádlem a řízek XXL s hranolkami a dvojitou tatarkou)...

...přijíždíme na hranice a veškerá sranda jde stranou, neboť začínáme spřádat plány na turnaj. Zatímco Jarda je skromný (povaha jeho hry mu ani nic jiného neumožňuje), já létám v oblacích a házím do placu přání dostat se v Maint Eventu do druhého dne a neskromně přidávám touhu vyřadit z turnaje alespoň jednoho Rakušáka.

Než se Jarda stihne dosmát mé dětské naivitě, přijíždíme do Badenu, kde jsou v luxusním zámeckém hotelu s - pro nás bezplatně přístupnou - wellness zónou ubytování majitelé nejdražších Betfaiřích balíčků. Hotel je sice nějakých pětadvacet kilometrů od kasina v Neustadtu, v jehož okolí je ubytována většina hráčů, ale když večer vidím rozchlastanou finskou výpravu, jsem rád, že bydlím na opačném konci okresu. Protože se v Badenu stal nedávno mistrem Evropy Miky Kabrhel, zvažuji, že poprosím recepční, aby mi pro štěstí dala stejný pokoj, jako měl „Košiláč“, ale vzápětí si to rozmýšlím, protože dostávám strach, že z něj nedávno „někdo“ odcizil oba dřevěné noční stolečky.

Po ubytování se Jarda nabízí, že poprosí na recepci o radu, jak se nejlépe dostat do Neustadtu, což odmítám a oznamuji, že můj dědeček byl vídeňský Žid a já kdysi běhával orientační běh, takže se v místním terénu jistě vyznám, a vyrážíme bez mapy k patnáct minut vzdálenému kasinu. Po hodinové zmatečné jízdě, kdy nechtěně navštívíme dvě krajská města, čtyřikrát špatně sjedeme z dálnice a jedeme tři kilometry v protisměru, konečně nacházím cíl, kde na nás již čeká další část české výpravy ve složení Láďa Míka, Tomáš Táborský a Pavel Dvořák, což jsou všechno pohodáři, které rád vidím, tedy až do chvíle, než zjistím, že si se mnou nechce nikdo vyměnit procenta, ani když potupně nabízím svých deset za něčích pět. Jediný, kdo nakonec vymění, je Jarda Vajgl, který tak ale činí jen z čistého soucitu, nikoli snad proto, že by směnu považoval za výhodnou. Předstírám, že jsem nad věcí, připíjíme si šampaňským za sto éček, kterým se blýsknul Pavel Dvořák (zakázal mi to sem psát, že mu prý pak stará nadává kvůli rozhazovačnosti, ale stejně to sem píšu a naopak zatajuji jeho zacallování dalších šesti lahví) a jde se na to.

V turnaji s buy-inem €220 je nakonec Čechů cca patnáct (celkem má Main Event 492 účastníků) a krom řady krajanů okolo nás potěší také 20.000 chipů starting stack. Ani ten mi však neumožňuje realizovat tajný plán profoldování se do druhého dne, protože ve čtvrtém levelu, který je 250/500, mi docvakne, že turnaj se sice tváří jako deepstack, ale má k němu hodně daleko.

(POZOR! VAROVÁNÍ! DALŠÍ ODSTAVEC NENÍ URČEN NEKUŘÁKŮM, KTERÉ DŮRAZNĚ ŽÁDÁM, ABY JEJ PŘESKOČILI, NEBOŤ NEJSEM ZVĚDAVÝ NA NĚJAKÉ MENTORSKÉ VÝLEVY V DISKUSI POD ČLÁNKEM, DĚKUJI A UZNÁVÁM, ŽE KOUŘENÍ OBTĚŽUJE OKOLÍ A ŠKODÍ ZDRAVÍ)

Jestli mě na turnaji naopak něco potěšilo (Hej! Teď jsem říkal, že nekuřáci mají přeskočit odstavec a vy čtete dál! Poslední varování!), tak to byl přístup ke kuřákům. Poslední, co bych čekal od tak prudérní země jako je Rakousko, byl fakt, že se mě u check inu hosteska zeptá, zda kouřím a vzápětí mě nasměruje k turnajovému stolu, který je kuřácký. Nevěřím vlastním očím, že v turnaji se u dvou třetin stolů normálně hulí. Paráda, konečně země, kde se ke kuřákům nechovají jako k lovné zvěři a kde nejsem neustále obtěžován nekuřáckou menšinou, která mě buzeruje a vytěsňuje do kuřáren, případně na záchod (nekuřáci nerozčilujte se, dvakrát jsem vás varoval). Celý první level turnaje bafám labužnicky lehká máčka a přemýšlím o tom, jak budou selekci na kuřáky a nekuřáky pořadatelé řešit v pozdější fázi turnaje. Jaké příjemné překvapení mě čeká, když po dvou hodinách zjišťuji, že věc je vyřešena tak, že od třetího levelu už se hulí naprosto všude, haleluja!

Na začátku tohoto odstavce bych rád přivítal všechny nekuřáky, kteří přeskočili ten předchozí. Nebojte, o nic jste nepřišli, jen jsem psal, jaké je kouření zlo a že by se kuřáci měli střílet a nechtěl jsem vás tím unavovat.

No nic, zpět do turnaje. V tom se mi v prvních levelech sice moc nedaří, ale díky několika dobrým callům se ještě večer zuby nehty držím, což o sobě nemůže říct Jarda, který vypadl a zbytek večera se rozhodl strávit tak, že za mnou bude po deseti Heinekenech postávat a negativně hodnotit moji hru.

Tato jeho produkce vrcholí na konci prvního dne. Hraje se poslední level a já mám před sebou mizerných patnáct BB. Jsem v klasické pushovací fázi a třikrát posílám plnou v touze se zdublovat nebo čestně vypadnout. Postupně vysílám plnou s A-8, A-9 a nakonec s osmičkami, ale nikdo nereaguje a já jen sbírám blindy. Do této mé snahy aktivně hrát mě neustále Jarda prudí s domněnkou, že se jen snažím přežít do druhého dne a měl bych pushovat mnohem víc hand. V tu chvíli dostávám na butonu Q-6s (11bb) a přestože bych ve své situaci pushnul i T-9s, tuto kombinaci zahazuji s tím, že do konce levelu a dne jsou ještě dva orbity a počkám si na lepší kombinaci. Bohužel můj list vidí Jarda a příšerně mi nadává, že jsem nýmand a „že by to dal každý“, o čemž pochybuji a vyzývám tímto k diskusi pod článkem.

Samozřejmě je mi jasné, že mi Jarda jen závidí blížící se přežití do druhého dne a nenechávám se vyvést z míry. V posledním orbitu ještě vysílám pětky, ale opět bez reakce a za pár minut si již užívám příjemný pocit, že jsem na svém prvním mezinárodním turnaji v životě přežil do druhého dne, aniž bych hrál pasivně. V euforické náladě si hned začínám říkat „Řezník z Badenu“ podle místa našeho ubytování, ale vzápětí si uvědomuji, že jsem to Q-6 měl možná poslat. Chraň Bůh, že by to byl dobrý move, ale druhý den turnaj pokračuje ve 14:00, zatímco ladies event, na který se chystá mé děvče, startuje v šest a side event (€50+€5) až v sedm, takže namísto abych se válel odpoledne s přítelkyní v sauně, budu to muset jet do kasina poslat.

Celou cestu do auta se ale chválím, posmívám se Jardovi, že už nehraje hlavní turnaj a Martinovi Provazníkovi, který se nabízí, že pojede první, říkám, ať jede za mnou, že když jsem nakonec s obtížemi trefil sem, určitě dojedu bez chyb na hotel. Naše kolona vyráží. Cesta se trochu nezdá Provazníkovi, který na mě neustále zezadu bliká dálkovými světly, a také přítelkyni, která neustále sejčkuje, že tudy jsme určitě nejeli a Vídeň je na sever, zatímco my evidentně jedeme na jih. Uzemňuji ji, že můj táta jel kdysi jako navigátor Dakar, o čemž napsal knížku a já jsem po otci podědil nejen ksicht a pupek, ale i brilantní navigátorské schopnosti. Za půl hodiny už bezradně civíme u jakéhosi seníku na rakousko-maďarském pomezí, kde končí silnice a vzadu u pařezu se krčí liška, která nám chce dát dobrou noc. Nadávky přítelkyně a posměch Jardy utínám nářky nad nepřehledným a chaotickým značením rakouských silnic a jdu poníženě prosit Martina, zdali by mi neukázal, jak funguje jeho navigace zabudovaná v autě od PokerStars. Hodný Martin zadává adresu hotelu a jen díky němu za chvíli se svou dívkou ulehám. Usínání si „zpříjemňuji“ sledování hokejového utkání Česko-Lotyšsko. Naši sice vedou po pěti minutách 3:0, ale když na konci druhé třetiny nechají naši pitomci snížit Lotyše na 4:2, usínám s velkými obavami a konstatováním, že kdyby vzal Růža na olympiádu více hráčů HC Slavia Praha, nemuseli bychom se takhle nervovat a jistě bychom hráli lépe, což se nakonec ukazuje v dalším průběhu olympijského turnaje.

No nic, mě zajímá turnaj jiný, a tak na druhý den vyrážím se svou ekipou zpět do centra dění, abych si poslal all-in a následně se vrátil na hotel a dal si před side eventem saunu. Po příjezdu do kasina zjišťuji, že při nových blindech 750/1.500 a ante 250 mám při 15.000 v žetonech o pět blindů méně, než když jsem včera odjížděl, a myslím na rychlý double up nebo loučení, se kterým jsem víceméně smířen (a na které se těší Jarda).

Začnou se ale dít věci a na konci levelu je vše jinak. Nejprve jako naprostý idiot vysílám plnou s A-2 do plného rybníka a nikdo se nečapne. Za chvíli najdu na BB Kingy, pán ze Slovenska naproti raisne na střední pozici, tak to posílám znovu, v klidu točím proti devítkám a mám 27 tisíc. Přestože mám de facto 18 BB a měl bych tedy zůstat v pushovací fázi, uvědomuji si, že jeden malý, bezvýznamný callíček, který neuvidí nikdo z české výpravy, mě nezabije. Než se ale k němu odhodlám, tak na pozici pošlu plný knedlík s K-Qo a dostanu call od toho samého pána, co měl devítky, s T-Js a tento spot ustojím. Za chvíli po mé pravé na buttonu sedí pán z Rakouska, typ důchodce kverulant, který před akcí tři minuty přemýslí, evidentně nad navýšením preflop. Nakonec jen dorovnává a já si na butonu za chvíli nenápadně callnu A-4s a koukám, zda to odněkud nepozoruje zlý Jarda Vajgl. Není tomu tak a flop 4-9-4 mě velmi těší. Checkuji, kverulant bet 20k a pohled „jestli to dáš, klidně ti to tam pošlu“. Takže call a po turnu J opět chekuji. Pánovi zbývá na čárou 32k a trochu nelogicky posílá do potu jen další dvacku a ne celý stack. Můžu mu dát klidně plnou, ale když vidím, jak si chce vychutnat all-in na riveru, nechávám ho. Poté, co se tak po mém checku stane, ukazuje 6-6, přeje mi znechuceně „Viel glück“, mrmlá něco o callu A-4 mimo pozici a jde si domů pustit Doktora z hor na RTL.

No a já mám najednou přes sto litrů, posílám domů dva ultrashortstacky a pokračuji v krasojízdě, během které začnou vypadávat zbývající Češi v sále. Po třech dalších hodinách opouští turnaj Láďa Míka v těšném závěsu za Davidem Táborským a já, nebohý limper z Prahy-Řeporyjí, jsem nejúspěšnějším Čechem v turnaji. Co mě ale zajímá víc, je fakt, že zbývá posledních 65 hráčů, peníze bere 48 a já jsem se stackem cca 190.000 při blindech 5k/10k/1k tak jednu, dvě akce od toho dostat se do peněz (poslední bral 500 éček, vítěz cca padesát tisíc). Do toho přichází Míka a říká „Tak já tu výměnu procent teda beru“, kterýmžto žertem mi dělá radost, protože cítím morální vítězství. A vůbec, shlukuje se okolo mě skupinka kamarádů, kteří si celou situaci fotí, protože tohle by jim prý v Cardu nikdo nevěřil.

Smrt si ale pro Řezníka z Badenu přichází velice rychle. Vědom si toho, že musím být aktivní a sebrat buď jeden pořádný pot, nebo udělat dvě čórky preflop a mám klid, navyšuji na butonu s A-Qs a záhy čelím all-inu. Zahodit to neumím, rovnám a prohrávám s A-Ko. S devadesáti tisíci v chipech jsou všechny mé úvahy na téma „Co se dá vše dělat s 50k v eurech“ ty tam a já čekám na jednu z dvaceti osmi kombinací, které jsem s devíti BB připraven okamžitě poslat. Jako ideální na důstojný odchod se jeví A-9s, se kterou se neomylně trefuji do A-K stejného pána. Za bouřlivých ovací celé české výpravy se loučím s turnajem, který jsem nevyhrál jen dílem smůly, krádeže chipů a manipulace s kartami protičesky naladěných dealerů. Nicméně, vymetl jsem tři Rakušáky a velmi úspěšně navázal na předchozí badenský úspěch Mikiho Kabrhela, jehož titul neoficiálního mistra Evropy je jen odvárkem proti mému řádění na Betfair Live.

Koukám, že článek už je dosti dlouhý, nemohu si přesto odpustit jednu cash historku. Normálně cashovku nehraji, je pro mě hranicí mezi zábavou a hazardem a hlavně jsem v ní tak dobrý, že je mi fakt trapné ožebračovat různé Matrimy, Jardy Vajgly, pány Tabule a další nitky v Cardu.

Nicméně ve Vídni mě Táborský, Míka a po třiceti Jägermeistrech a šesti lahvích šáňa řádně upravený Dvořák přesvědčí o tom, že prý mám „hot run“ a mám ho jít zúročit na cash game. Představa, že bych mohl v hospodě U Žbánků v Řeporyjích vyprávět, že jsem cashoutoval v Reichu, je tak lákavá, že jdu na to, usedám ke stolu s blindy €1/€1, vyměňuji si padesát euro a přichází taškařice, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Hned druhou hru přísná konfrontace. Nacházím černé střechy, navyšuji na €5 a dostanu call od pána naproti (typ Trautenberg, evidentně místní malopodnikatel: bankovky zabalené do pětiseteurovky, aby jako všichni viděli. Několikrát si k němu někdo přišel půjčit stovku). Na totálně srdcovém flopu 8-9-Q nahazuje pán deset a já ve strachu z barvy jen rovnám. Turn srdcová dvojka a pán vysílá all-in, který mě spolehlivě kryje. Po delším námyslu rovnám, říkám si, že mám smůlu a že život je boj. Po černé čtyřce na riveru ale pán otáčí jen 9d-Td a když vidí moje esa, spustí dvouminutovou salvu nadávek. Hovoří o mém kreténismu, o tom, že přeci nemůžu callnout černá esa na srdcovém boardu a že jsem nýmand atd. Rozumím mu každé slovo (maminka je učitelka němčiny) a v průběhu jeho dlouhého proslovu přemýšlím, jak si ho vychutnat. Nabízí se tři možnosti, jak ho nasrat:

1. říct mu, že to především on tu hru zahrál jako kretén a za svůj pokus o čórku byl po zásluze ztrestán

2. poznamenat, že jsem nedávno četl, že polovina dozorců v koncentrácích byli Rakušané

3. (nejlákavější varianta, tzv. „dvojí náser“) předstírat, že nerozumím a anglicky ho požádat, zda by mi to mohl říct v angličtině (jednak ho shodím tím, že na mě mluvil dvě minuty zbytečně, a dále se ukáže, že neumí slovo anglicky)

Volím možnost č. 3, vše se odehraje podle scénáře a pán má na mě pifku. Neuběhne ani deset minut, Trautenberg sedí na BB a pán po jeho levici sází do potu €2 nelogicky rovnou jedenáct (?). Dostane dva cally (???) od někoho na středu a já nacházím Jacky. Samozřejmě bych to měl raisnout, ale můžu si to dovolit v této situaci? Nemůžu, a tak tasím svou tradiční zbraň – smrtící call! To už neunese pitomeček a posílá 42 éček plnou. Všichni tři přede mnou zához (?????) a mně je jasné, že jsem se trefil do nějakého monsteru a asi to nemůžu dát. Pak mě ale zláká představa trefit dva outy nebo se dostat do flipu s A-Ks nebo něčím takovým a rovnám. Trautenberg na nic nečeká a aniž by se ptal, zda dáme hru s ukázanými kartami, otáčí dvě desítky :-). Když otočím Jacky a jemu nic nedojde, odchází si, přestože je stůl kuřácký, dát za roh dvě tvrdé Davidoffky a ostentativně se rozhlíží po jiném stole. Já mám před sebou skoro dvě stě eur a už vím, že budu cashoutovat. Předtím ale zasazuji pánovi smrtící ránu. Ocitnu se s A-9 na ace high flopu, jenomže hrajeme v pěti lidech, já se nechci dostat do konfliktu se dvěma vysokými stacky, a tak to zahraji hrozně slow a moronsky, prostě se spolu s pěti protihráči, včetně vašnosty, procheckujeme až na river. Na boardu 3-A-8-K-5 se už chystám nahodit €5 bet pot, když Trauteberg zničeho nic hodí doprostřed stolu €30 nához (??????????????). Začnu se mu smát a on mi šílenou poloangličtinou řekne, že „když tedy nikdo nechce hrát, tak on si to tedy tímto crazy betem ukradne a že neví, čemu se směju“. Plynulou němčinou (přestože jsem předtím tvrdil, že neumím ani slovo) mu vysvětluji, že jsem takhle kreténský pokus o nalákání do hry ještě nezažil, a to jsem hrál i s Jardou Vajglem, ukazuji pánovi, že mám eso a zahazuji. Na to Trautenberg vytočeně otáčí (ač nemusí) dvě pětky, jako že chytil na riveru set (vím, neměl jsem to dopustit, ale za tu prdel to stálo, uznejte) si bere bundičku a s konstatováním, že jsem moron z Čech, odchází. Přestože nejde o turnaj, považuji jeho odchod skoro za čtvrté vyřazovací zaúřadování Řezníka z Badenu, cashoutuji 150 éček a jdu vyprávět Míkovi, Táborskému a Dvořákovi, jaká že je v Rakousku ta cashgame legrační.

Více vás nebudu zdržovat, večer ještě Jarda Vajgl zázrakem velmi slušně zabojoval v side eventu, v noci jsme jeli hodinu a půl na hotel, protože před námi nejel nikdo s navigací a když jsme druhý den na přechodu Hatě vjížděli zpět do ČR, bylo mi smutno, protože v Rakousku už znají krom Mikiho Kabrhela a Tondy Panenky třetího Čecha (mě, ne Jardu!), ale na Smíchově budu zase nitka. Ale co, jak jsem tuhle na Pokerman.cz napsal v jiné souvislosti, doma není nikdo Prorokem!

Přeji dobrou kartu a co nejvíc úspěšných callů :-).