Příběh Dana Smithe, jednoho z nejlepších mladých hráčů současného pokeru I.

O profesionální kariéře

"Je pár věcí, které mi na pokeru vadí, ale v zásadě si neumím představit, že bych dělal něco jiného," říká Smith o hře, která mu jen v živých turnajích vydělala již přes šest milionů amerických dolarů.

Mluví rychle. Umí konverzovat, rychle reaguje na otázky a je vidět, že přemýšlí vždy o pár kroků napřed. Stejně jako v pokeru.

"Jsem rád za příležitosti, které mi poskytl a těším se na to, co mi ještě v nadcházejících letech přinese. Protože se mi aktuálně poměrně daří, nejsem nucen hrát ve chvílích, kdy se na to necítím. Například během World Series of Poker jsem cítil jako povinnost odehrát každý holdemový event s buy-inem $1.500. Spočítal jsem si svoji hodinovku a zhodnotil to jako dobrou investici, ale přitom jsem tyhle turnaje nesnášel," říká Smith.

S velkým zájmem se rozpovídal o problému, o kterém jeho souputníci příliš často nemluví, alespoň tedy ne nahlas. "Vnímám to tak, že je v tom poli spoustu idiotů, což mě frustruje. Pokud například někomu třikrát v řadě raisneš blind, tak místo toho, aby se tomu přizpůsobil a začal hrát lepší poker, ti začne nadávat. Vždycky jim říkám 'Je to hra, není důvod si to brát osobně'. Probíral jsem tohle téma s několika německými profesionály a rozhodl se, že pokud se na to nebudu cítit, tyhle eventy už hrát nebudu."

Je všeobecně známo, že skupina známých německých profesionálů ke hře přistupuje trochu jinak a soustředí se zejména na turnaje s vysokými buy-iny. V průběhu let se výraznými postavami Super High Rollerů stali hráči jako Phillipp Gruissem, Igor Kurganov, Tobias Reinkemeier nebo Fabian Quoss a Smithe tato filozofie zaujala.

"Je hloupost stavět budoucí spokojenost před tou aktuální,' říkali mi Němci, a protože hraní těchto turnajů mi žádnou radost už nepřináší, asi je v pořádku je vynechat. Díky tomu mám pocit, že v důležitých turnajích hraji poker na vyšší úrovni. Tedy tam, kde na tom záleží."

A hned pokračuje ve výčtu dalších zvláštností, které mu na živých turnajích nevyhovují - velký odpor má k live 10-handed eventům.

"Už je prostě nehraju," říká. "Nedokážu říct proč přesně, ale 10-handed hra mi není vůbec příjemná. Vadí mi, že nemám místo na nohy. Necítím se kvůli tomu u stolu dobře. Navíc je mezi 9 a 10-handed hrou značný rozdíl v rychlosti. Když ve hře nejsou ante, musíte být ještě o dost více tight, a to náladu také nezvedne. Pokud hrajete proti špatným hráčům, znamená to také, že musíte vyhrávat v showdownu. Především mi ale jde o ten osobní prostor."

Sebevědomí před velkou trefou

Jednou z věcí, která pomáhá vytvoření více osobního prostoru, jsou deep runy v turnajích. Ty nejsou Smithovi vůbec cizí, protože se mu povedlo zvítězit na WPT Five Diamond, €50.000 EPT Barcelona Super High Roller a $100.000 Challenge na Aussie Millions 2012. Na rozdíl o takového Mika McDonalda, jenž vyhrál hned své první EPT, si musel Smith na úspěchy na živém poli chvíli počkat. Na úspěchy, o nichž vždy věděl, že je jich schopen.

"Vždy jsem se za live stoly cítil velice dobře a konkurenceschopně. Sebevědomí mi nechybělo. To je hlavní důvod, proč už jsem v minulosti hrával £20.000 High Roller eventy, i když se na základě mých dosavadních výsledků mohlo zdát, že na ně ještě nejsem dostatečně připravený. Měl jsem tehdy ale hodně finančně nezodpovědného backera. V jednu chvíli si vzal 40% z eventu s buy-inem $100.000 a jen o pár týdnů později už chtěl jenom 50% z $8.000 eventu. Tahle nestálost byla dost frustrující."

"Vždy jsem rád hrál turnaje a před těmi svými úspěchy jsem si neustále počítal, jakou asi mám ROI. Zjišťoval jsem si, jakou hodinovku bych v těch turnajích měl mít a šlo mi samozřejmě i o ten faktor slávy a trofeje. Když jsem se díval na úroveň hry v nich, říkal jsem si pro sebe 'Myslím si, že jsem jeden z nejlepších hráčů v poli, tak proč je nehrát?' Variance v tak obrovských polích je sice dost přísná, ale své umění jsem nikdy nezpochybňoval, a to i předtím, než se mi začalo dařit výsledkově."

Magický rok 2012

Smithův nejlepší rok, a jeden z nejlepších roků, jaký kdy nějaký pokerový hráč v historii měl, byl 2012. V tom následujícím ale vše nevycházelo zcela ideálně. Na konci roku se ovšem mladému hráči povedlo nepříznivý běh událostí zvrátit a zvítězit na WPT Five Diamond, což mu vyneslo více než milion dolarů. Zajímalo nás, jestli špatný průběh roku 2013 rychle smyl radost z toho předcházejícího a jak se s downswingem vyrovnával.

"Rád si myslím, že po výhrách nejsem namyšlený a naopak z delšího ztrátového období si nic nedělám. Vím, že lidé při online session doslova házejí věcmi, ale já mám poměrně mírnou povahu. Tyhle pro ostatní bolestivé prohry mě příliš neovlivňují, ale je pravda, že když den za dnem neustále prohráváte, nějakým způsobem vás to zasáhne."

"Navzdory tomu, že jsem vedl dobře vybalancovaný životní styl, ke konci roku 2013 jsem už zhoršení nálady začínal pociťovat. Snažil jsem si svůj život uspořádat tak, abych měl kolem sebe důvody k radosti mimo poker a mou náladu neovlivňovalo jen to, zda zrovna vyhrávám nebo prohrávám. Nový rekord v tělocvičně nebo nový koníček vám udělá radost, ale když procházíte velkým downswingem, stejně vás to jednou dožene. Nějak se stalo, že od mého prosincového návratu z Vegas mám ale hodně dobrou náladu," říká Smith s potutelným úsměvem v narážce na svůj velký výsledek, na který dosáhl na sklonku loňského roku.

Po krátké odmlce pokračuje. "Rozhodně u mě převládají chvíle, kdy si užívám vítězství nad těmi, kdy se užírám prohrami. Až na pár výjimek jsem obvykle spokojený se svojí hrou, a z toho mám radost. Právě to je na vyhrávání skvělé - spojí se v něm ta radost ze samotné výhry s pocitem, že jste hráli dobře."

Před trefou na WPT Five Diamond měl Smith na svém kontě už dvě velké trefy ze Super High Roller eventů. Five Diamond byl ale zvláštní tím, že si mnohem více uvědomoval rozsah svého úspěchu.

Výsledek, který zachránil rok 2013

"Když hraju turnaj s buy-inem $250.000, je opravdu obtížné si uvědomit, co ty peníze ve skutečnosti znamenají. Došlo mi, že mi pořádně nedochází ten skutečný rozsah rizika. Zatímco když hraju $10.000 event v Bellagiu, dojde mi, že je to hodně peněz a zisk 100 buy-inů je snazší uchopit, než když vyhrajete čtyři buy-iny v Super High Rolleru," vysvětluje Smith.

"Nechopnuli jsme to, protože jsem měl chiplead v poměru 7:1 a věřil si," říká o heads-upu s Garym Bensonem.

"Myslím si, že jsem dost dobře schopen hrát svoji hru a nenechat se rozhodit výší peněz, o které se hraje, ale v živých turnajích se z finálového stolu dělá velká show. Na WPT v Bellagiu vyskládali na stůl milion dolarů a musel jsem se na přenos dostavit s předstihem, aby mě stihli nalíčit. Já se přitom chtěl soustředit jen na hru. Bylo to trochu rozptylující, ale nenechal jsem se tím příliš rozhodit. V tom jsem, myslím, dobrý."

"Deal jsem ale už párkrát v životě uzavřel. V Barceloně jsem skončil v heads-upu s velice dobře hrajícím JC Alvaradem. To byla situace, kdy ani jeden z nás nechtěl hrát o tak velkou procentuální část svého bankrollu, takže jsme se rozhodli zahrát si o €100.000 místo €250.000. Zato v Austrálii to byl jiný příběh. Mikhaila Smirnova peníze vůbec nezajímaly a prozradil mi, že ten den prohrál mnohem větší sumu, když si vsadil na zápas mezi San Francisco 49ers a New York Giants. Pokračovali jsme bez dealu a náš vzájemný souboj trval pět hodin. Po celou dobu jsem se snažil hrát co nejméně variančně, limpoval jsem většinu buttonů a nakonec ho udolal," vzpomíná Smith na úspěšný heads-up o $400.000, díky němuž si připsal v lednu roku 2012 svůj první velký výsledek.

WPT Five Diamond bylo televizním eventem a Smith se již nemůže dočkat jeho záznamu. Finálový stůl pro něj udělal ještě speciálnější událostí fakt, že u něj byl přítomen člen jeho rodiny.

"Byla u toho má sestra. Poker sleduje s nadšením, i když o něm příliš neví. To samé se dá řít i o mé matce. Můj otec měl poker rád hodně, ale zemřel, když mi bylo 18 let. Před několika lety jsem se dostal na finálový stůl turnaje s buy-inem $5.000 a rozhodl jsem se sestru zavolat, protože jsem z toho byl dost vykulený. Tenkrát se to ale příliš nepovedlo a skončil jsem desátý, což mě hodně zklamalo. Sestra zná pár mých přátel z pokeru, třeba Andrewa "LuckyChewy" Lichtenbergera nebo Steva "Zugwat" Silvermana, se kterými jsem před šesti lety bydlel. Takže se dá říci, že je na zvláštnosti pokeru celkem zvyklá. Třeba na naši zvláštní mluvu nebo $20.000 povalujících se na kuchyňské lince."

Staking a gambling

Jak jsme již zmínili na předchozích řádcích, vítězství na WPT zachránilo Smithův do té doby mrzutý rok, který ale nebyl způsoben pouze špatnými výsledky. Rovněž se na něm projevil staking hráčů a kupování procent. Smith koupil akci ze zhruba 200 balíčků do turnajů World Series of Poker, nicméně si nemyslí, že se jednalo o špatnou investici.

"Především jsem měl v tomto směru opravdu příšerný run, protože i kdyby to byli slabí hráči, stejně by bylo jen málo pravděpodobné takhle často ty turnaje prostřelovat. Možná jsem se až moc soustředil na dobré online hráče, protože - a nerad to říkám - živé a online turnaje jsou hodně rozdílné disciplíny. V mých očích byly turnaje World Series of Poker tak jednoduché, že jsem se do $1,5k eventů snažil nasadit co nejvíce lidí to šlo. Sice mají obrovská pole a tomu odpovídající vysokou varianci, ale věřil jsem, že ta edge je tam obrovská. V současné době se přikláním k názoru, že velká část prize poolu skončí u elitních hráčů, ale stejně to bude pořád dobrá investice. Nikomu jsem neplatil velký mark up a jen těžko si lze představit, že by dobrý hráč vyhrával v méně než 20% těch v $1.500 No Limit Hold’em eventů."

V současné době už Smith investuje selektivně. "Snažím se nebýt result oriented, ale pokud bych byl tehdy úspěšnější, asi bych se tomu věnoval více. Nějaké hráče stále stakuju, ale musím si být jistý, že jsou opravdu kvalitní. Tenkrát jsem prostě jen otevřel TwoPlusTwo, zahlédl někoho, kdo napsal nějaký rozumný příspěvek v high stakes MTT sekci a hned jsem koupil 20% z jejich balíčku," chytá se za hlavu a evidentně svých tehdejších rozhodnutí lituje.

"Ke gamblu vás to táhne vždycky," pokračuje. "Nebo alespoň já osobně si vždy najdu dobrý důvod, proč hrát drahý turnaj. 'Vždyť je to WSOP' nebo "Vždyť je to GuangDang Millions' řeknu si a pak si to už nějak odůvodním.

"Přikláním se k názoru, že jako profesionální hráč byste měli věřit v sama sebe a být se svým bankrollem rozumně agresivní. I kdyby se něco po*ralo, pořád jsem poměrně mladý, takže jestli mám někdy investovat agresivně, tak právě teď je ten správný čas. Třeba za deset let už tak velké swingy nebudu chtít podstupovat," přemýšlí.