Philipp Gruissem v I Am High Stakes Poker: Pýcha předchází pád

Po Nicku Schulmanovi se dalším hostem Lee Davyho v sérii rozhovorů I Am High Stakes Poker stal člen úderné německé high stakes letky. Devátý hráč historických tabulek našich západních sousedů, autor $11,5milionových turnajových výher, vítěz desítky turnajů na světovém okruhu, majitel zlatého náramku z WSOP APAC 2013, v posledních letech také ambasador herny partypoker.

Řeč je o Philippu Gruissemovi, 33letém rodákovi ze západoněmeckého 225tisícového města Krefeld. Interview vznikalo během festivalu Triton Poker Super High Roller Series Jeju 2018 a před kameru usedl muž, který byl rozhodně moudřejší než o pár let dříve. Ačkoli si Gruissemovo jméno spojujeme s celou řádkou pokerových úspěchů a pověst německého profesionála je prakticky bez poskvrnky, Philippova kariéra nebyla vždy procházkou růžovým sadem. První část přepisu obsáhlého interview se věnuje právě Gruissemově pádu z výšin - nejprve ale philbort, spoluzakladatel charitativní nadace REG, zavzpomínal na své pokerové počátky. A také na jedno velmi důležité rozhodnutí.

Na velké životní křižovatce měl Phil jasno

Phil vyrůstal ve městě, které má dle jeho slov „své problémy,“ avšak rodiče pro něj vytvořili bezpečný domov. Celé Německo má ostatně svá specifika: „Žádné velké potíže tam nejsou, chudoba nám spíše nic neříká, ale celé to je to takové chladné. Ale v pokeru mi to vlastně pomohlo, v rozohněných situacích dokáži zachovat chladnou hlavu.“ Philipp nastoupil na střední školu s inženýrským zaměřením, matematika a fyzika převládaly nad humanitními předměty. „Myslel jsem si, že se vydám tímhle směrem, ale díky bohu se to nestalo. Takhle zpětně si nedokážu představit, že bych pracoval v kanceláři ve velké společnosti. Jsem opravdu šťastný, že mě život nasměroval na jinou cestu.“

Poker do Gruissemova života vstoupil po nástupu na univerzitu. „Přivydělával jsem si tím trochu peněz. Po dvou letech studia jsem své náklady dokázal pokrýt hraním a to byla první chvíle, kdy jsem si pomyslel: ,OK, když tím můžu zaplatit za studia, tak se tím možná můžu i živit - a to se tomu věnuji jen tak na poloviční úvazek.' Hrával jsem v noci, tak do pěti, do šesti. Pak jsem si skočil do pekařství - každý den pro stejnou věc - a pak jsem vyrazil do školy. Bylo to opravdu těžké, studia jsem takto příliš nezvládal, stejně tak jsem nebyl nijak super úspěšný ani v pokeru. Musel jsem se tak rozhodnout, čemu se budu věnovat naplno: univerzita nebo poker. Vybral jsem si poker, k nepotěše mé maminky - a bylo to. Myslel jsem si, že se tomu budu vážně věnovat jeden, dva roky, ale už po roce mi bylo jasné, že není cesty zpět.“

Tohle velké životní rozhodnutí Philipp učinil v poměrně raném věku; jaké pocity se v o kariéře pokerového hráče uvažujícím mladíkovi honily? „Nenávidím polovičatost při rozhodování. Stojíte před problémem, musíte učinit rozhodnutí - a lidé pak čekají a čekají, je jim z toho mizerně, jsou náladoví, rozkročení napůl. Já jsem tedy to své rozhodnutí, když nastal čas, učinil poměrně rychle. Měl jsem přitom bankroll jen nějakých zhruba 25 tisíc, což v pokerovém světě není zrovna velký odrazový můstek. S tím si nezahrajete žádné velké turnaje, můžete nastoupit tak do těch maximálně za stovku a těmi je zase těžké se dobře živit. Nebyl jsem si tím úplně jistý, možná jsem jen byl na upswingu...ale vždycky jsem si kráčel vlastní cestou a příliš se nestaral o to, co si budou myslet moji věřící rodiče.

Bylo to prostě rychlé rozhodnutí a asi týden po jeho učinění jsem vyrazil na turnaje, vystřelil svůj roll na asi sto tisíc a zavolal mámě: ,Mami, tahle celá věc docela funguje,' a jí z toho bylo mizerně,“ vzpomíná Gruissem se smíchem. V průběhu let Philippova maminka názor změnila a svého syna v jeho neobvyklé kariéře podporovala. A právě této podpory si německý profesionál nesmírně cení: „Svým způsobem je těžké se jim (rodičům) postavit, ale pokud to při těchto rozhodování neuděláte, stejně to váš vztah může zničit. Není to tak, že bych zachránil svůj vztah s mámou tím, že budu dělat, co by si přála ona. Z toho by mi bylo mizerně - a pak by stejně bylo i jí.“

Pýcha předchází pád

Rozhodnutí má za sebou, na důležité křižovatce si Gruissem zvolil poker. Kdy si poprvé řekl, že je v něm opravdu dobrý? „Spíš jsem si pomyslel: ,Ty jo, tohle je opravdu snadné.' Ani jsem si nemyslel, že jsem až tak dobrý, ale viděl jsem, že si tím můžu vydělat opravdu hodně peněz, vždyť během studií jsem neměl skoro žádné náklady. Že jsem dobrý jsem si pomyslel při svém runu v super high rollerech, ale to se obrátilo proti mně. Začal jsem být poněkud arogantní a se sebevědomím to přeháněl. Tohle je bod, v němž musíte začít brzdit, studovat, vrátit se zpátky na zem. Ale zjistil jsem, že stejný problém mám pořád trošku při hraní tenisu; podaří se mi skvělý úder, začnu se v duchu plácat po ramenou a najednou se ke mně ten míček vrací, je celkem snadný - a já ho prošvihnu,“ usmívá se autor $11milionových výher z živých turnajů.

Lee Davy se zdržel u slova arogance. Jak se tato v Gruissemově životě a chování projevovala? „Snažil jsem se nechat si ji pro sebe a příliš ji neukazovat ostatním lidem. Teď už se to hodně zklidnilo. Byla to arogance, která se přeměnila v nejistotu a to je naprosto přirozená cesta; arogantní člověk může hodně snadno padnout.“ Jak Lee poznamenává, projevování arogance pramení z vnitřního nedostatku sebejistoty. „Přesně tak. A pak se to velmi jednoduše může otočit. Stačí, aby se změnily vnější faktory; začal jsem prohrávat, přišel jsem o peníze, už jsem dál nemohl hrát high rollery a začal jsem se ptát: ,Kdo že vlastně jsem?' A to vedlo k té vnitřní nejistotě, snad až paranoii. Hele, tamhle ten chlapík to vždycky má, co s tím mám dělat, dělám něco špatně? Doufám, že teď už jsem na poněkud stabilnějším levelu.“

Některé věci si člověk prostě musí prožít. „Ta nejvznešenější cesta by vedla skrze čtení nebo poslouchání, ale ti, kteří to tak mají a všechno si vyčtou nebo vyposlechnou od dalších lidí, ti prorazí střechu. Většina lidí se bude muset učit prostřednictvím zkušeností a dosahování částečných pokroků. V jednu chvíli vám dojde, že v něčem můžete být dobří - a pak se stanete arogantními a spadnete. Tím se učíte.“

V těchto dobách byl Phil obklopen, jak to sám nazývá, starou německou partou. Fabian Quoss, Tobias Renkemeier, Niklas Heinecker. „Byli v mém okolí, ale nikdo z nich mi nikdy neřekl, že bych to nějak přeháním. Snad nikdy jsem nebyl arogantní na jiné lidi, nechtěl jsem, aby se cítili špatně nebo malí, nebyl jsem zjevně neuctivý. Když se stanete arogantním, zároveň se stanete nepřístupným; kdyby za mnou někdo chtěl přijít s nějakou kritikou, nepochodil by. A to je stále velmi vzácné, jen málo lidí mě kdy kritizovalo. A já bych za to možná byl i rád,“ uvažuje Phil se smíchem. A pak pokračuje: „Jakmile jsem jednou padnul a přišel o všechny peníze a dokonce měl i nějaké dluhy, pak přišli a řekli, že jsem dělal něco špatně. To ale bylo trochu pozdě, vždyť tehdy už mě měli spíš jen utěšovat.“

V tomto okamžiku se se zajímavým povídáním rozloučíme; úspěšného profesionála potkal bankrot, Gruissem přemýšlel nad odchodem z pokerového prostředí, svou osobnost musel znovu zformovat. V jakých výškových táborech se Philipp při cestě zpět zastavil? To si povíme příště, v druhé části přepisu nejnovější epizody I Am High Stakes Poker.

I Am High Stakes Poker: Philipp Gruissem

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.