Moje prázdninová superprodukce

Tři letní - pro některé slastné - prázdninové měsíce jsou nenávratně fuč. A byla to rozhodně tak či onak pěkná jízda. Pro mě osobně to byl sešup pěkně z kopečka, protože jsem hned z kraje července bůhvíkde chytil nechvalně proslulej totální pokerovej srab a tahle mrcha krom toho, že primárně způsobuje mega-tilt, tak jako side-produkt generuje naprostou nepříjemnost až averzi vůči veškerému hráčovu okolí. Takže rozhodně bylo o zábavu postaráno (každej, kdo prožil, ví o čem je řeč) :-).

Originál jsem měl tedy very tough times, což se především projevilo v tom, že jsem prohrával pětimístné poty v cash games, které jsem rozhodně nebyl po tři roky své poker produkce zvyklej na denní bázi prohrávat, a zároveň jsem přesto dál zkoušel shoty v online/live cash games, kde už přece jen nejde vůči average částkám ve hře zůstat úplně chladným a musíte předvést svou A-game a přitom udržet zrádnej “luck factor“ na uzdě.

Teď s odstupem času tyhle “losing sessions“ hodnotím jako nevyhnutelné a rozhodně jako zocelující velmi drahou zkušenost, a to především po psychické stránce věci. Ono totiž naučit se ve hře prohrávat je (a nejenom v pokeru) minimálně stejně tak důležité, jako umět vyhrávat. Chápu, že to zní super blbě, ale je to známej fakt, kterej rozhodně není z mé hlavy :-). Hodnotu získaných peněz člověk právě pochopí až ve chvíli, kdy je tou samou cestou ztratí. Je tedy tak zrůdně jednoduché peníze prohrát, protože primárně je lidské podvědomí opojeno fata morgánou zisku a až roli pomyslného “sparring partnera“ hrajou zrádná rizika herní variance. Z toho pohledu jenom ti hráči, kteří se dokážou z takovýchto zkušeností a situací poučit, mají předpoklad na solidní výsledky do budoucna.

Začátkem léta King's Casino v Rozvadově začalo v Čechách organizovat věc nevídanou – turnaj na týdenní bázi s garancí skoro půl druhého milionu korun. To už samo o sobě byla super velká lákačka, jelikož na takovéhle prizepooly v Čechách skoro nenarazíte (i když je naivní se domnívat, že by to byly akce primárně organizované pro českou klientelu, protože česky se v pohraničí pomalu už ani nedomluvíte :-)). Navíc má turnaj parádní herní strukturu, takže z mé strany nebylo co řešit.

Další neméně důležitá věc je mezi Čechy známej, leč před našimi západními sousedy vysoce utajovanej skandální fakt, že to „Sie aber originell können es nicht spielen®“. Takže většina lidí, co znám, tam primárně vyrazila z Práglu a okolních “vesnic“ :-) fasovat německá ojra. A byl to masakr :-).

Postupem doby jsme německé “high rollery“ úspěšně přeučili na PLO, protože v jejich chápání jsou 4 karty přece vždycky větší gembl než prachobyčejné dvě, ne :-)? V té době jsem byl na vrcholu blaha, protože PLO je zkrátka moje krev. Donedávna jsem si troufal tvrdit, že v Čechách jsou pouze 2 lidi, co PLO můžou originál hrát na takový úrovni, aniž by další měsíc museli nastoupit do Tesca na ranní směnu. Ale poté, co jsem zhlédnul online produkci pana Péti “Jeldy Jelena Jellyho Jendy Banána“ Jelínka ve WCOOP, tak už si to myslím pouze o sobě… :-))))).

Takže to prostě byly good times, které ale samozřejmě netrvaly dlouho a v rámci mého “ultra srab období“, kdy byly prohry do tří-, dvou-, jedno-ouťáčků můj denní chleba,  jsem si hraním €5/€10 (straddle/restraddle nepsanou povinností) zadělával na pěknej průser. Vrcholem všeho byl asi €7k pot, kdy jsem s Q-Q-x-x držel na turnu A-Q-9-4 v all-inu jasné “ořechy“ paradoxně proti Pepovi Gulášovi, a při zřejmé existenci všech možných draws jsem se modlil ke všem pohanským bohům za spárování boardu - „One fucking time dealer!“ - 9 river!! Hallelujah, praise the Lord!! Ukazuju Queens full, které ale záhy putují do mucku, protože Mr. Guláš vytahuje quads 9s v suchém dresu. Vážně fucking good times! :-)

Pro jistotu jsem si zkusil i pár shotů na místní pražskou 500/1000 parádu, kterou nemám ve zvyku jinak vyhledávat, protože ačkoliv si myslím, že mám v té hře obrovskou edge, tak mi dělá “morální dilema“ nechat tam 300-400.000 v rámci jediné bad session. Což jsou v přepočtu vlastně jen 3-4 směšné buy-iny, protože s 50k se tam z mého pohledu při dobré vůli sednout nedá, jelikož tento váš “vtipnej“ většinou 3bet allin preflop doplatí průměrně 2-3 lidi :-). Proto má můj naprostej obdiv a respekt jeden nejmenovaný kamarád, který se postupem času v téhle hře otrkal a beatuje jí obdivuhodným způsobem.

Monstr turnaji v září (Prague Deepstack Masters; Unibet Open; LiveTip Milliony) jsem se prohnal se zařazenou turbo speed a rád bych na tyto parády zase co nejdříve zapomněl. V Deepstack Masters v Aleks Casinu jsem po matném výkonu v prvních dvou dnech uklohnil final table, kde jsem ale dokázal vyplodit pár naprosto tragických produkcí, což je přesně řečeno “o pár tragických produkcí“ více, než bych si měl v rámci takto prestižního podniku dovolit, a vypadnul jsem po zásluze 4th. Na Unibet Open pořádaném v reprezentativním prostředí pražského hotelu Hilton jsem se ladně “zdržel“ jen přibližně level a půl, kdy jsem přišel o většinu stacku v situaci flush do vyšší flush soupeře. Nebudu to více rozebírat, každopádně to byla hra, které se dalo určitě předejít nebo při nejmenším alespoň minimalizovat ztráty.

Každopádně akcí a zároveň i zklamáním numero uno byly pro mě rozhodně LiveTip Miliony na pražských Příkopech. Povinné kolo 10k live kvalifikace jsem trefil hned na první pokus, což byla super třešnička na dortu, a já se tak až do neděle mohl věnovat šťavnatým PLO cash games v Hiltonu. V neděli večer jsem si to pak naklusal do LiveTip casina, kde v tu chvíli už byla opravdu vypečená sestavička. Morbidně řečeno, kdyby v ten večer dané casino lehnulo popelem, tak by měly fishky v československým rybníku super důvod k radosti :-). Turnaj jsem pojal zodpovědně, což se konkrétně projevilo například v tom, že jsem se dožil první, ba druhé a dokonce i třetí pauzy :-) a zároveň si hned ze začátku vyměnil procenta s méně zesrabenými lidmi s alespoň teoretickou šancí na výhru :-). Tušáka jsem měl naprosto parádního, protože jsem vtipně skončil 15th, když 12 lidí bralo. Samozřejmě, jak už to u mě poslední dobou bývá špatným zvykem, tak to byla situace naprosto marginální a já (BB) “zatočil' s Jirkou “Horynou“ Horáčkem (cutoff) o můj v té době skoro průměrnej stack, přičemž točendo to ani tak nebylo a já byl s TT v konfrontaci s jeho AA “lehkým underdogem“ :-). Skandální je ten fakt, že jsem se odpravil jen z naprosto tristního důvodu - prostě jsem mu to nevěřil, což je v rámci takovéhle almost bublinové situace v tak raritním turnaji strašně ubohé. Nic na tom nemění ani fakt, že flop přišel v pořadí - nejprve spásná srdcová desítka, pod kterou ale vyjuklo negustovní eso :-). Takže by to pravděpodobně dopadlo, v případě že by se akce dostala na flop, naprosto stejně. Tak jako tak to Horyna na mě zahrál včetně teatrálního výstupu skvěle a po zásluze skončil ve 3way dealu. Gratulace.

K mé účasti ve VIP Poker show. Dostal jsem hodně pozitivních, ale i pár negativních reakcí, ale já jsem prostě ze zásady rád i za ně. Jinými slovy mě vskutku baví představa těch trapáků, jak si doma hryžou nehty a zaprodávají svou duši voodoo magii výměnou za můj neúspěch a ztrapnění se :-).

Já to beru v první řadě jako zábavu a taky příležitost přiblížit poker jako “game of skill“ širšímu českému publiku. Myslím si, že pokud ten pořad alespoň z půlky naplní své očekávání, tak z výsledku budeme profitovat my všichni. Zvedne se zájem o turnaje, skomírající cash games a zájem o hru jako celek. To z Česka učiní taky zajímavej trh po marketingové stránce věci a budou se tu konat megalomanské a prestižní mezinárodní akce s železnou pravidelností. Víc snad není ani třeba dodávat a chytrá hlava si udělá vlastní obrázek.

Pravděpodobně je tohle můj úplně poslední blog, protože jestli si banánovej Jelly vyloží tenhle sloupek jako výzvu na HU v no limit omaze 5k/10k (a vyložil by si ho samozřejmě naprosto správně :-)))), tak  já budu do příštího měsíce dead broke. Ale pokud ne, tak do té doby See ya! :-)