Mike McDonald: Pravda o Super High Roller eventech

Ještě jednou se dnes na našich stránkách vrátíme ke střípkům z týden starého dílu pořadu Poker Life Podcast, ve kterém Joe Ingram přivítal známého kanadského hráče Mika McDonalda. Kromě témat, s nimiž jste se mohli setkat už během Timexovy návštěvy v rubrice Ask Me Anything na reddit.com, zazněla v průběhu tříhodinového povídání také řada nových témat.

Jedním z těch nejzajímavějších byla současná situace okolo Super High Roller eventů, tedy nejdražších turnajů s buy-iny $50k, $100k či dokonce více, jež do rozvrhů velkých světových festivalů pronikly sice relativně nedávno, ale zejména díky své nesporné mediální atraktivitě se rychle staly pevnou součástí pokerového průmyslu. McDonald během rozhovoru nabídl zajímavou exkurzi do jejich zákulisí. Hodně se mluvilo především o nákupu a prodeji akce a sporech, které v takových případech mohou vyvstat.

Skupinkování a spory na Aussie Millions

"Většinu akce, kterou jsem kdy ze stotisícových super high rollerů koupil, byla za face value (bez přirážky pozn. red.), jen občas s malým mark-upem. Kdybych měl odhadnout nějakou průměrnou výši mark-upu, bylo by to zhruba něco kolem čtyř procent. Záleží samozřejmě turnaj od turnaje," říká McDonald.

"Jde totiž o to, že aby člověk vůbec tyhle turnaje nějak rozumně porážel, musí být v poli dostatek rekreačních hráčů. Takže i když se teď s mark-upem stále prodává, v budoucnu se to může změnit. Stačí, aby si hlavní investoři, na nichž jsou hráči závislí, jednoho dne řekli, že to už za takovou cenu kupovat nebudou. Pamatuji si doby, kdy se prodávalo i za 1,3, ale to už je dávno pryč."

Hodně dusno mělo být za stoly zejména v průběhu letošní Aussie Millions, v rámci níž se odehrály turnaje s buy-iny 25.000, 100.000 a 250.000 australských dolarů.

"V průběhu letošní Aussie Millions se z těch turnajů stala jedna velká masáž ega mezi různými skupinami hráčů. Skupina A si myslí, že skupina B je k h*vnu, a to samé si myslí skupina B o skupině C. A došlo to až do bodu, kdy někteří lidé kontaktovali velké investory z jiných skupin a namlouvali jim věci typu: hele, tihle lidé prodávají s nepřiměřeným mark-upem, kupujte to raději od nás. Takže jim ho takhle vlastně snižovali. Takže jo, trend je asi ten, že MU bude stále klesat."

Němci, Američané a vlci samotáři

"Na Aussie Millions v těch třech turnajích hráli v podstatě stále ti samí lidé, takže vlastně šlo jen o to, že se v průběhu týdne zvyšovaly stakes. Když jsem mluvil o těch třech skupinách, tak jsem měl na mysli Američany okolo Dana Smithe, skupinu Douga "WCGRidera" Polka a samozřejmě Němce. Členové jednotlivých skupin drží při sobě a rádi mluví o tom, jak se budou umisťovat výše, než členové té druhé," popisuje.

Další samostatnou jednotkou jsou podle McDonalda hráči, kteří jednoduše žádné skupinkování zapotřebí nemají, typicky tedy bohatí podnikatelé nebo ti nejúspěšnější hráči. Tedy například Richard Yong či Paul Newey, z profesionálů pak Phil Ivey.

"Vždy mi přišlo zajímavé, že si sedneš ke stolu s kamarádem, hrajete spolu o pot, který efektivně znamená výhru nebo prohru šestimístné sumy a pak spolu v klidu zajdete na večeři. Teď mi přišlo, že si to někteří lidé začali brát příliš osobně. Samozřejmě ne všichni, ale ta atmosféra teď byla rozhodně méně přátelská, než na jakou bývám zvyklý," dodal.

Na přetřes přišlo také téma finančních možností jednotlivých účastníků takových turnajů.

"Pokud se kouknete na pole těchto $250k eventů, určitě tam napočítáte hrstku hráčů, jejichž bankroll je menší, než jeden buy-in do takového turnaje," prozradil a následně sám přiznal, že turnaj odehrál s pouhými 12 procenty své vlastní akce ($30k). Když následně v heads-upu podlehl Philu Iveymu, jeho skutečný zisk činil v přepočtu $148.227.