Mark Newhouse - muž, který dokázal nemyslitelné

Z pomalého rozjezdu se stala největší senzace letošního ročníku

524.558 ku jedné. Taková je šance na dosažení back to back finálového stolu Main Eventu World Series of Poker v letech 2013 a 2014. Vysoké číslo, pokyvujete pravděpodobně uznale hlavou. Ve skutečnosti je to však ještě šílenější údaj, než si představujete. Šance, že vás během procházky v dešti zasáhne blesk, je dvakrát vyšší. Pravděpodobnost smrti následkem včelího bodnutí dokonce pětkrát a pokud byste se snad zbláznili a vsadili si, že v roce 2018 budete společně s českými fotbalisty na Staroměstském náměstí slavit jejich výhru na Mistrovství světa, pořád to bude osmkrát pravděpodobnější, než to, co před čtyřmi měsíci dokázal Mark Newhouse. Jistě, nebyl prvním. Před ním se ve dvou po sobě následujících ročnících WSOP na finálový stůl podívalo celkem osm hráčů, Doyle Brunson dokonce dvakrát. Naposledy takovým výkonem pokerový svět uchvátil Dan Harrington v letech 2003 a 2004. Dost dobře se však dá předpovědět, že je za současných podmínek (velikost pole, hráčská úroveň), bude tím posledním.

Mezi finálovou devítkou mu navíc patří nadějná třetí pozice průběžného pořadí s 65blindovým stackem, což je v porovnání s loňskou osmou pozicí a následným vyřazením na devátém místě, výrazný krok dopředu. Turnaj se pro něj přitom v samém úvodu nijak oslnivě nevyvíjel a na konci svého startovního flightu si zabalil pouze startovní stack. V následujícím dni ovšem tuto sumu zesedminásobil a mezi vážného adepta na přední pozice se zařadil ve dni dni 5, kdy mu mezi devětasedmdesátkou postupujících hráčů patřila pozice chipleadera.

V porovnání s loňským ročníkem tentokrát probíhaly závěrečné dny ve zcela odlišném duchu. Zatímco tehdy Newhouse o finálovou devítku bojoval se zatnutými zuby jako shortstack a svůj šestiblindový stack zdvojnásobil jen krátce před postupem do podzimní části, letos diktoval tempo hry z předních pozic a nakonec sám rozhodl o složení finále, když z turnaje na desátém místě poslal Luise Veladora. A pohádkový příběh měl rázem další kapitolu.

Hvězdné momenty přišly brzy po zrodu kariéry

Mark Newhouse se narodil před devětadvaceti lety v Severní Karolíně, jako nejmladší ze tří dětí. Jeho otec byl učitelem matematiky na University of North Carolina, ale jablko v tomto případě padlo daleko od stromu a jeho syna matematika nikdy příliš nezajímala. Ve skutečnosti ho nezajímala škola vůbec. Zalíbení však našel v alkoholu, a to natolik, že po byl po třech prohřešcích, které souvisely s jeho nadměrnou konzumací, vyloučen hned v prvním semestru na Apalačské státní. O rok později se ke studiím znovu vrátil, ale výsledek byl stejný. Rozdíl byl pouze v tom, že po nocích místo bujarých oslav věnoval svůj čas online pokeru. V průběhu jednoho měsíce rozmnožil vložených padesát dolarů na $100.000 a když je o měsíc později zdvojnásobil, škola musela jít stranou. Odstěhoval se do Los Angeles, kde se stal cash game regulárem v místním slavném kasinu Commerce. Nejčastěji v té době hrál s menšími výkyvy $300/$600 až $800/$1.600 limit hold'em. V průběhu léta 2006 se poprvé vydal na lasvegaskou World Series of Poker, kde se mu podařilo umístit na pátém místě v $3.000 Limit Hold'em eventu.

"V té době každý cestoval po okruhu World Poker Tour, což znamenalo, že kdekoliv se konal velký turnaj této série, tam taky byly velké cash games," zavzpomínal v rozhovoru pro ESPN. "Takže jsem se jednoho dne vypravil do Atlantic City v Borgatě. Někdy v pět hodin ráno stejného dne, kdy turnaj začínal, se rozpadla $200/$400, kterou jsem hrál. Ještě jsem měl ale gusto a naskočil do satelitu. Vyhrál jsem ho a nevyspalý nastoupil do turnaje."

Přestože se mu v turnaji nadmíru dařilo a rychle si vybudoval vysoký stack, příliš velkou důležitost tomu nepřipisoval a raději se i nadále soustředil na cash games. "Na konci dne 3 běžela skvělá $500/$1.000. Všichni mi říkali, ať jdu spát a připravím se na zítřek, ale já je neposlouchal. Když v turnaji budu mít štěstí, tak vyhraju $20.000, zatímco tady se dá udělat i $50.000, říkal jsem si."

Ani nepříliš ideální fyzická kondice Newhousovi nezabránila v tom, aby celý turnaj vyhrál o získal více než 1,5 milionu amerických dolarů. "Obrovská trefa a pořádná injekce do mého bankrollu. Dostal jsem se na $2 miliony."

Tvrdý pád na dno

Newhouse se stal přes noc hvězdou. Mějte na paměti, že mluvíme o roce 2006 a hysterie, známá jako pokerový boom, v té době na živé turnajové scéně kulminovala. Main Eventu se ten rok zúčastnilo 8.773 hráčů a Jamie Gold za své vítězství obdržel rovných $12 milionů. Poker chtěl hrát každý. A když nemohl, chtěl se na něj dívat alespoň v televizi. Newhouse byl tehdy jedenadvacetiletým mladíkem, kterého na Travel Channelu sledovaly miliony lidí. Život nemohl být lepší.

Sláva a peníze mu však štěstí nepřinesly. Kombinace slabého bankroll managementu, přílišného egoismu, alkoholových radovánek a především úplné ztráty povědomí o hodnotě peněz, měla katastrofické následky.

"Krátce po turnaji všechno vypadalo skvěle. Cestoval jsem a užíval si všechny ty nové možnosti. Postupně jsem ale nad sebou začal ztrácet kontrolu a pálil peníze. Utrácel jsem, chodil jsem na party a především začal hrát hodně vysoko. Hrál jsem všechno a proti komukoliv."

Ze svých původních limitů se přesunul až na $1.000/$2.000 či $1.500/$3.000 a peníze rychle mizely. "Nedokázal jsem přemýšlet o tom, co vlastně dělám. Nehrál jsem vůbec dobře. Prostě jsem hrál tak, jako kdybych gamblil, spíše než se záměrem vydělávat peníze. V jednom bodě už jsem prohrál tolik, že mě zbytek peněz přestal zajímat. Pamatuji si, jak jsem zjistil, že už mám jenom $400.000. Cítil jsem se úplně na mizině. Říkal jsem si, hmm, $400 tisíc, vždyť to je úplně bezcenný. A odpálil jsem někde i ten zbytek," vzpomíná.

O své dva miliony přišel za méně než rok. Tehdy už nešlo zabránit mnohem hlubšímu pádu. Newhouse se točil ve spirále půjček a jejich následného splácení. Když jednu půjčku prohrál, půjčil si od někoho jiného. Pomoc našel až u svých pokerových přátel Joe Cassidyho a Hucka Seeda, kteří ho vytáhli z nejhoršího. Následky svých špatných rozhodnutí si s sebou ale nesl až do roku 2013.

Druhá šance

Ať už byl stav Newhousova bankovního konta jakýkoliv, vždy si našel způsob, jak se zúčastnit Main Eventu WSOP. V roce 2011 skončil v deep runu na 182. místě, když ho z turnaje sprovodil pozdější světový šampion Pius Heinz. Dva roky nato už se v turnaji udržel až do finálového stolu, čímž si zajistil $733.244 a znovuobjevený status pokerové hvězdy. Většinu svých výher použil na splacení dluhů a vydal se na dvouměsíční výlet napříč Evropou. Ihned po návratu do domovského města ho místní noviny požádaly o rozhovor. Byl znovu tou hvězdou, jako o sedm let dříve.

Když však na podzim nastupoval na nejdůležitější finálový stůl své kariéry, jeho bankovní účet byl opět téměř prázdný. A vidina dalšího výdělku se navíc rozplynula už po dvou hodinách hry, kdy se Newhous od stolu zvedal hned jako první. Naděje, že se mu podaří po turnaji uzavřít lukrativní sponzorskou smlouvu, byla ta tam.

Následující měsíce se cítil mizerně. Vzpomínky na Main Event ho neustále pronásledovaly, navíc se přidal downswing na jeho obvyklých stakes $80/$160 a $100/$200 limit hold'em. S blížícím WSOP 2014 se rozhodl, že se do Las Vegas podívá i v tomto roce. Zúčastnil se celkem 17 turnajů, ale na placené pozice se nepodíval ani v jednom z nich.

Přesto do Main Eventu nastoupil s dobrým mindsetem. "V turnajích to sice nestálo za nic, ale dobře se mi vedlo na cash games v Bellagiu, takže jsem se cítil fajn. Byl jsem cca break even. Celá ta letošní zkušenost byla zcela odlišná. Loni jsem se cítil hodně pod tlakem, zatímco letos jsem hrál v pohodě. Když jsem byl deep, snažil jsem se neposlouchat ty hlasy, jak skvělé by to bylo, kdybych udělal back to back. Prostě jsem se bavil hrou. Ostatní hráči kolem mě stále snili o tom, že budou v November Nine. Já už ten pocit znal, takže jsem toho při hře využíval," pokládá velkou důležitost svému předchozímu výsledku.

Jeho zopakování by pro něj ale logicky bylo ztělesněním nejhorších nočních můr. "Nezažil jsem snad nic horšího. Snad i desáté místo by bylo o něco lepší, než deváté. Letos mám šanci na vykoupení. Neřeším však, co bude následovat. Zeptejte se mě až po skončení. Pokud se ale umístím na předních místech, určitě přestanu hrát CG a budu se snažit mít život i mimo poker. Turnaje budu hrát i nadále."

Jisté je teď to, že ať už Newhouse za několik dní skončí na jakémkoliv místě, pozornost o jeho osobu to nijak nesníží. Každá pozice totiž automaticky znamená pokračování jeho příběhu o úspěších a pádech, nabídnuté druhé šanci a finálovém stole, kterým popřel všechny odds. Bude to triumfální zisk titulu světového šampiona, postup mezi nejlepší trojici nebo naopak sled nešťastných událostí a bolestivé zopakování loňského umístění? Na odpověď nebudeme muset čekat dlouho.