Las Vegas 09, 2.-5. června

Mise Las Vegas 2009 pro mě začala v úterý 2. 6. ve 4 ráno, kdy jsem musel vstávat na bus do Prahy po neplánovaně krátkém, cca dvouhodinovém, mírně alkoholickém spánku. Ale tak titul spolužačky z gymplu se musel zapít :)

V Praze jsme se sešli s Honzou Škampou a vyjeli směr letiště. Tam na nás už čekal Andrej (LooserSR) ve frontě na odbavení zavazadel, kde nás čekalo první menší pobavení v podobě minivýslechu ohledně účelu naší cesty. Nejprve jsem musel vysvětlit, jak je možné, že se mi všechno vešlo do relativně malého zavazadla, což slečna nepovažovala za možné a zavolala na to supervisora. Ten pak pokračoval sérii otázek, a když zjistil, že jedu hrát poker, tak se mě zeptal, jestli mám s sebou karty a po mojí záporné odpovědi se nejprve dožadoval vysvětlení a poté mě začal zkoušet z názvu amerických i českých kasin. Když jsem vyjmenoval asi 15, tak mně konečně dali zelenou nálepku na pas a zavazadlo značící, že nejsem potenciální hrozba, a mohl jsem jít dál. Andrej dopadl ještě hůř, nevím sice, jaké měl otázky, ale každopádně nálepka na jeho pasu měla barvu červenou, což při každé další letištní kontrole znamenalo zvýšenou pozornost celého personálu a jednou i speciál treatment v podobě prohledání zavazadla :) Dále už probíhala cesta víceméně hladce, moje absence spánku v noci se ukázala býti poměrně výhodnou a já tak docela bez problémů prospal zhruba 80% letu.

Po cca 17 hodinách cesty jsme tedy konečně v 7 večer místního času vystoupili v Las Vegas. Vyzvednutí zavazadel trvalo ve Vegas podezřele dlouho, což jsme ze začátku považovali za menší smůlu, ale později nám došlo, že to nejspíš bude záměr, aby cestující při krácení si čekání stihli utratit aspoň prvních pár dolárků na všudypřítomných slot machines. Pak jsme tedy vzali taxi a po menším zádrhelu, kdy se zjistilo, že adresa našeho domů není Milkbrookshire way, ale Millbrookshire way, dojeli v pořádku na místo. Tam nás čekal poslední zádrhel v podobě zamčených dveří a nefunkčnosti udaného kódu na otevření. Po dobrých 20 minutách zkoušení různých číselných kombinaci si Honza vzpomněl, že vstupovat do domů se podle instrukcí nemá předními dveřmi, ale garáží. Tam kód samozřejmě ihned fungoval, čímž jsme konečně ukončili naši cestu. Asi 5 vteřin po našem vstupu do domu přifrčeli autem Jelly a Marty, kteří přijeli do Vegas asi týden před námi. Naše příhoda s dobýváním se dovnitř je samozřejmě docela pobavila.

Poté co jsme se ubytovali a zjistili co a jak v domě, přijel pro nás Martyho kámoš Dominik žijící v Las Vegas a jeli jsme všichni do Ria zaregistrovat se na středeční wsop turnaj $1,500 NLHE 6-max. Po návratu domů už nezbývalo moc sil, tak jsme šli brzo spát, abychom byli ready na první turnaj. Turnaje WSOP začínají ve 12, takže jsme si objednali velkého taxíka pro nás všechny na půl dvanáctou. Bohužel se ukázalo, že taxislužba ve Vegas není zcela dokonalá a přijelo pro nás snad jedno z nejmenších aut, co vůbec v USA jezdí. No bohužel už nebyl čas čekat na další, takže jsme se dovnitř i tak všichni nějak naskládali, a i když Andrej musel částečně stát částečně viset za úchytku u dveří, tak jsme se nakonec zdárně dostali do Ria všichni a včas. Ještě než jsme se rozešli, tak jsme domluvili hromadný swap každý s každým 5%, popřáli si navzájem good luck a šli zasednout ke strojům.

Turnaj se začínal se 4,500 žetony - na wsop je zvykem, že turnaje se začínají vždy s trojnásobkem buy-inu v chipech. Nevím jak u ostatních, ale můj stůl byl poměrně dobrý, mimo mě 3 průměrní regulaři, pak nějaký live nit středního věku a jedna super fishka v podobě cca 28letého Američana rapperského vzezření s řetězem na krku, kšiltovkou dozadu a kalhotami majícími rozkrok pod koleny. Hrál cca stylem 80/5 a 1-pair handy v podstatě nebyl schopen složit, což mu ale ze začátku poměrně neslo ovoce, protože vycalloval asi 3 two-barrell bluffy a rázem byl jasným chipleaderem u stolu. Když jsem se o tom později bavil s ostatními a dali jsme naše pozorování podobných hráčů dohromady, tak jsme došli na pravidlo ohledně tohoto typu hráčů, že kšiltovka dozadu = +5% vpip, řetěz na krku +15% vpip a pokud se k tomu ještě pohupuje v rapovém rytmu a něco si brouká, tak dalších +20% vpip. Každopádně i navzdory přítomnosti tohoto hráče pro mě turnaj skončil do první přestávky, kdy mi nejprve došlo KK a nevydrželo proti QJo popisovaného pána a později QJs, které sice flopnulo double gutshot, ale jeden z regularů nebyl ochoten položit svůj top pair, a tak jsem skončil v all-inu a po showdownu i v turnaji. Očekával jsem, že budu nejspíš první z naší skupiny venku, ale bohužel opak byl téměř pravdou - Marty i Jelly byli venku ještě dřív a Honza přišel asi 5 minut po mně. Jediný, kdo se jakžtakž držel, byl Andrej, ale i ten byl celou dobu více či méně na shortstacku a po cca 6 hodinách dopadl stejně jako všichni ostatní.

Mezitím co Andrej ještě hrál se Jelly rozhodl vylepšit svoji bilanci na několika sit and go turnajích, což se bohužel ukázalo jako kontraproduktivní a Jelly si po návratu domů znechucen zakázal hraní live pokeru nejméně na další den. Já, Marty a Honza jsme na další poker už náladu neměli, tak jsme se vydali nakupovat. Nejprve jsme prohlédli místní módu ve Fashion Show Mall a poté jsme pokračovali do Wall-Martu nakoupit vybavení naší ledničky a spíže na příštích pár dní. Po necelé hodince projíždění regálů byly naše 2 nákupní vozíky po okraj plné a my jsme se mohli vydat na cestu domů. Tu nám znovu zkomplikovala taxislužba, která omylem vyslala taxi k Wall-Martu na druhém konci města. To nám trošku zkomplikovalo můj  a Martyho plán hrát nějaké online turnaje, ale díky late registraci jsme to naštěstí tak tak stihli. Online hraní byla poměrně pohodička, protože jsme si ho zpříjemnili množstvím nakoupených pochutin a pivka. Žádná velká trefa se nekonala, ale skončili jsme plusoví, když já nejprve trefil mincash ve $320 freezeoutu a Marty pak vyhrál $100 heads up turnaj s 38 hráči. Mezitím přišli domů postupně i Andrej a Jelly, povyprávěli nám své příběhy a přidali se k nám na poslední online turnájek dne - $100 super turbo na PS, což je podle Martyho a Jellyho super turnaj. Hráli jsme všichni, tak jsme, jak už je tady zvykem, prohodili každý s každým 5%. Ačkoliv jsme měli k dispozici Honzovu unikátní pushovací tabulku, která např. říká, že J5s je dobrej open push z buttonu až do výše stacku 40bb a tudíž jsme byli allin všichni víceméně pořád, tak se nám nikomu nepodařilo proflipovat se až do peněz. Aspoň jsme se tak mohli v klidu pustit do ugrilovaných kuřecích křidélek, které Jelly mezitím zkušeně připravil.

Protože nás nálada gamblit pro ten den ještě nepřešla a chtěli jsme si všichni spravit chuť, tak jsme se dohodli, že zahrajeme homegame. Jako hra byla zvolena pro tento účel ideální Pot Limit Omaha s blindy $1-$1 a pokutou $1 za 2 záhozy preflop po sobě. Hrálo se velmi zdravě, já, jako správný homegame profesionál, vyhrál první 4 ruce v řadě a udělal z $60 usd asi $320. Chtěl jsem ale udělat radost i ostatním, takže jsem postupně pouštěl peníze zpět do oběhu. Nakonec hra skončila drtivým vítězstvím Martyho, já byl v plusu pár dolarů a ostatní těžce dole. Každopádně se těším na pokračování :)

Ve čtvrtek byly plány posádky našeho domů různé. Já, Honza a Andrej jsme se vydali do Ria na $2,500 turnaj, zatímco Marty s Jellym zůstali doma a strávili den zčásti odpočinkem a zčásti online pokerem. V turnaji jsme já a Andrej skončili opět poměrně rychle na badbeaty, zato ale Honzovi se dařilo slušně. Skončil první den s 1.5 násobkem average stacku při zbývajících cca 240 lidech, 171 bralo peníze. Já pak ještě hrál live cash games, kde jsem si aspoň mírně spravil chuť na NL 10-25. Hra byla ze začátku velmi dobrá, 3 stáří pánové víceméně klasické fishky, k tomu 3 dobří regs a já. Bohužel starší pánové vydrželi hrát jen chvíli a po jejich odchodu už mi value hry nepřipadala zajímavá, tak jsem session ukončil, dokud jsem byl v plusu. Po návratu domů jsme se potkali s dalším obyvatelem našeho domu Dagem Palovicem, ale po krátkém pokecu šli hned spát. Jednak už bylo pozdě a druhak jsme plánovali další den zase od 12 hrát.

V pátek jsme měli zase plány rozrůzněné - Honza šel hrát den 2 v $2k turnaji, ve kterém jsme mu samozřejmě všichni drželi palce (nejen proto, že jsme u něj měli procenta ;) ), já a Dag jsme se vydali na páteční wsop turnaj $2,500 NLHE, Andrej šel také do Ria, ale rovnou na cashku, Jelly jel tuším do Caesars na $500 freezeout a Marty zůstal doma a grindil online turnaje. Mně se v turnaji již potřetí za sebou nezadařilo, sice jsem tentokrát vydržel poměrně dlouho a docela to vypadalo i nadějně, ale jen do té doby, než jsem byl nucen vyhrát showdowny - samozřejmě jsem nevyhrál ani jeden a nakonec jsem vypadl po cca 8 hodinách klasicky na AK do TT. U Honzy to dlouho vypadalo nadějné, aspoň co se ITM umístění týče, ale bohužel nakonec vypadl asi 5 míst před bublinou, když si naběhl s AJ do JJ a překvapivě ani on tento allin nevyhrál. Mezitím se ukázal i Jelly s podobným příběhem ze Caesars. Čest naší výpravy v turnajích tak v pátek zachránil jen Dag, kterému se docela dařilo a prošel do druhého dne s above average stackem a je nyní v podobně situaci jako byl Honza po čtvrtku. Já a Andrej jsme pak hráli ještě cash games, kde se nám oběma dost dařilo, Andrej na 2-5 NL proti americkým babičkám vyhrál asi $1,500 a já si spravil chuť na NL 5-10-20 (povinný button straddle), převážně pak na jednom černém pánovi středního věku s řetězem na krku. Kromě toho jsme byli v pátek svědky předávání 6. wsop náramku Phillu Iveymu, který vyhrál NL Deuce to Seven Lowball event (vůbec netuším, o co go v té hře). Zajímavým gestem Phila bylo, že celou svoji výhru dal jako tips dealerům. Ačkoliv se to může zdát absurdní, Phil díky vyhranému náramku získal na prop betech mnohonásobně vyšší sumu od svých high stakes známých - později jsem viděl, jak mu tam Barry Greenstein předává u stolu několik pěkně tlustých paklů stodolarovek, poměrně úsměvné :)

To je prozatím vše, doufám, že se časem zase donutím napsat pokračování a že vám v něm přinesu již nějaké pozitivní zprávy z našeho turnajového snažení tady ve Vegas.