Čeky bloguje: Lesk a bída slovenského pokeru aneb pokerové historky z podsvětí

• Sledujte také Čekyho Instagram a blog cekypoker.sk

Část první: Unibet Ambassador aneb jak mě Unibet ubytoval v bordelu

Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se rozprostírá kouzelná země a jen ilustrativně si ji nazvěme Slovensko. V této kouzelné zemi se každý, kdo má nějakou vazbu na „našeho člověka“, má intergalakticky dobře a úředníkům hází kosti za to, že se chvíli nedívají tam, kam by měli. V této kouzelné zemi v době temna před x lety, kdy po zemi ještě běhali dinosauři, když jsi potřeboval dát loďku do přístavu, koláč do trouby nebo ruku do rukávu, tak jsi prostě vzal pěknou holku kyjem po hlavě a odvlekl ji do jeskyně.

Nu a v těchto dávných a bohem zapomenutých časech Čeky objevil poker. Žádnou romantiku ale nečekejte. Večer jsem si vítězoslavně nainstaloval hernu a vybavený znalostmi z filmu Maverick s Melem Gibsonem jsem se pustil do boje. Jak asi tušíte, po pár hodinách intenzivního hraní jsem vyluxoval celý svůj účet v herně v hodnotě cca 100.000 Kč. Ta vítězoslavná nálada mě tedy přešla...

Protože jsem ale člověk hravý, sečtělý a tvrdohlavý, tak jsem hned pochopil dvě věci. Ta první byla, že hraji proti skutečným lidem z celého světa a ne proti sytému, který nejde porazit, jako například ruleta. A ta druhá, že poctivým vzděláváním se, četbou odborné literatury a seberozvojem bych se měl dopracovat na úroveň, ze které bude porážet ostatní hráče u stolu. A najednou - budiž světlo! Samozřejmě velmi zjednodušeně a jak to tak v životě bývá, tak když makáš, snažíš se, tak i to pověstné české štěstíčko si tě najde. A proč české? Protože po skoro celou moji kariéru jsem měl tu čest spolupracovat s top lidmi na trhnu jako například Laďa W. (Unibet), Ondřej D. (PokerStars), Pavel Novotný (šéfredaktor Blesku, dělník bulváru, starosta městské části Praha - Řeporyje, ten, co dostane Máru do basy, když se mu bude chtít, a jeho jméno se potom bude vyslovovat jenom šeptem) a Václav R. (legendární ředitel v Card Casino Praha).

Trošku jsem ale odbočil, pojďme zpět k Unibetu. Unibet jako švédská dravá firma, která byla a stále je mezi TOP 5 na světě, se správně rozhodla svézt na celosvětovém boomu zvaném poker a na rozdíl od konkurence byla schopná udělat i něco víc, než si zaplatit předražený banner na cz/sk pokerových webech a najala si skutečně špičkového cz/sk country managera. Současně přišla s projektem Unibet Ambassador. V každé zemi, v níž měli zájem, si našli svého Unibet Ambassadora a ten si potom sestavil svůj tým.

No a rovnou takhle z hlavy ti řeknu, že to byl božský projekt. 4, slovem čtyři roky se o mě starali jako slečna státní poradkyně s umělejma kozama o pana premiéra. Platili mi 4krát do roka Unibet Open s buy-inem €1.650, 4 noci v hotelu Hilton, 2 letenky pro mě a ex-přítelkyni, snídaně, obědy, večeře, €500 kapesné, abych měl na malinovku a mohl si v kasinu zahrát doplňkové sporty, no a samozřejmě také měsíční plat. Pouze když jsem si jednou usmyslel, že bych chtěl na turnaje létat soukromým tryskáčem jako king Leon a v společnosti mažoretek jako Vlk z Wall Street, tak ze Stockholmu přišlo po pár dnech určitě těžkého rozmýšlení rezolutní NO PETER! :)

Destinace jako Barcelona, Praha, Milán, Campione atd. též nebyly k zahození. Hlavně tedy pro ex-přítelkyni, která mě vždy ráno vzbudila po asi hodinové spánku, za ruku polomrtvého odvedla na snídani a potom mě s mapou v ruce neomylně vodila po místních památkách a zajímavých místech. Nejraději jsem vždy měl Barcelonu, protože když přestala dávat pozor, tak se mi vždy podařilo osvěžit hrdlo zmořeného poutníka nějakou tou sangrií. Upřímně ale musím napsat, že i když jsem hudral jako Janko Bendík na dealery, tak jsem si to užíval a bavilo mě to, protože mám rád umění a historii. Tento projekt byl po pár letech ukončen, protože nadmíru úspěšně splnil svůj účel, a to brandbuilding značky Unibet. Legenda ze Stockholmu vypráví, že když si CEO Unibetu, hlava pomazaná a z boží vůle severský gambling král, dal po letech vypracovat finanční audit a viděl ta červená čísla, jeho zoufalý výkřik bylo slyšet přes moře až do Finska. :)

Unibet párty

Součástí každého Unibet Open byla Unibet players party. Hráči, jejich dlouhonohý doprovod a šťastlivci, kteří se tam načerno prosmýkli, se ocitli v alkoholovém ráji a alkohol se aplikoval, jako by měl za hodinu přijít konec světa. Unibet nám ve své dobročinnosti nechal na baru vždy otevřený účet ve výši €10.000 s tím, že by to mělo vydržet do rána a když by se to náhodou propilo dřív, tak už se potom drinky platily na baru. To ale zjevně nepočítali s tím, že síly spojí latentní alkoholici z východní Evropy a vikingové ze severní Evropy.

Nebudu vás napínat. Rekord jsme udělali v Budapešti, kdy jsme €10.000 propili za 47 minut. :) Mimochodem mě z té párty PRÝ odvedla ochranka, na hotel eskortovala maďarská policie, ráno mě vzbudil hurónský smích. Ležím na hotelové chodbě před naším pokojem na rohožce jako nějaký psík, po uši zabalený v bundě, několik japonských turistů si mě zuřivě fotí a v pozadí se tomu směje můj tehdejší člen týmu pan Jurga.

Jen pro ilustraci to byl hotel Sofitel v centru, kde noc stála €300, dole v lobby visel originální dvojplošník z 1. světové války a při snídani měl každý stůl osobního kuchaře! V ledové drti byly zapíchnuté flašky s francouzským šampaňským. Asi je zbytečné psát, že když se na snídani dovalila ta naše vikingsko-východoevropská sebranka, tak ten šampus v našich hrdlech zmizel dřív, než stihneš dočíst tenhle blog. Bohužel s ohledem na soukromí mých tehdejších souputníků jsou další příhody nepublikovatelné.

Jak mě Unibet ubytoval v bordelu aneb časy rusko-ukrajinského přátelství

Pojďme k nejlegendárnější příhodě ze všech. Jedno Unibet Open se konalo v Campione di Italia. Je to bezcelní zóna, malá vesnička s monstrózním, gigantickým kasínem. Když jsme to viděli poprvé, všem nám spadla čelist. Soukromá parkoviště, kde stála samá Lamba, Ferrari a Rolls Royce byla samozřejmostí. Protože přímo ve vesničce je ubytování velmi omezené, Unibet nám našel hotel v Luganu, což bylo pár kilometrů vzdušnou čarou, avšak přes Lago di Lugano, tedy přes velké jezero. A koukal jsem jako puk, když nám panáček za pár minut naúčtoval €50 za vodní taxík.

Tak si jednoho pěkného slunečného dne s tou svou česko-slovenskou sebrankou dorazíme do hotelu. Byla to historická budova v centru města, asi čtyřposchoďová. Pasy jsme na recepci dali pánovi, kterému bylo asi 128 let a zrovna rychlost nebyla jeho silnou stránkou. V tom jsem si všimnul nenápadných dveří a nad nimi nápisu night bar. Zavelím, že jdeme na drink, než ta živá mumie udělá check-in.

Vletíme tam, usadíme se a v tom se podíváme na bar, kde se na nás usmívá asi tak 25 blonďatých supermodelek ve spodním prádle. Bum Čeky, dobrý večer, právě mi nějaký skřítek rozsvítil v mozku a dal jsem jsi dohromady nápis night bar a 25 andělů na baru. Přišla číšnice, objednali jsme si 4krát Jacka a potom mi skřítek v hlavě rozsvítil podruhé. Čeky, podívej se ty můj zlatý do ceníku. 0,04 Jacka stálo příjemných 28 swiss franků. Když se číšnice optala, zda chceme něco objednat i slečnám, tak z úst mých souputníků se sborově ozvalo: „NÉÉÉÉÉ, PRO BOHA!“ :) Takže jsme zaplatili a šli spát.

V turnaji jsem byl klasicky zasmolený a vypadnul jsem myslím okolo 16. místa, což bylo něco okolo €5.500. Víc se nám ale dařilo na místní high stakes cash game. Když se místní milionáři doslechli, že jsme chlapci z exotické východní Evropy, z nějakého Československa, tak se rozhodli hrát s otočenými kartami, abychom je viděli. Udělali jsme s nimi krátký proces. Když jim to asi začalo lézt do peněz a chtěli hrát „normálně“, tak jsme se zvedli, popřáli pěkný večer a rychlostí Speedyho Gonzalese jsme se přesunuli do night baru, že to musíme oslavit. Když jsme vrchní oznámili, že oslavujeme velké výhry v kasínu a dáme si na rozběh láhev šampaňského, jen se jí rozzářila očička.

Když přinášela další flašku, zeptala se, jestli objednáme něco i dámám a pokud ano, tak kterým. Posíleni kurevsky drahými bublinkami jsme si vybrali partnerky na zdvořilostní konverzaci. Zjistil jsem, že všech 25 dam na baru byly Rusky nebo Ukrajinky. A když nám už po pár flaškách šampusu a jedné Jacka jedna Ruska a jedna Ukrajinka předvedly, jak vypadá pravé ukrajinsko-ruské dámské přátelství, tak jedno oko nezůstalo dojetím suché. :) Velmi rychle jsme ale vystřízlivěli, když dorazil účet za alkohol - něco přes 3.500 CHF... Ale co, bankovky byly ještě teplé z cash game od milionářů, tak jsme je pouze v rámci ekonomiky posunuli dál. Rozloučili jsme se a šli spát. Každý, kdo tvrdí něco jiného, je hnusný lhář, podvodník, hloupý trpaslík a do rána ať mu narostou žábry. :)

Není všechno zlato, co se třpytí

Samozřejmě si toto čtyřleté turbulentní období vybralo i svoji negativní daň. Tak 30kg nadváhy, velmi vřelý vztah k alkoholu a tak dále. Čtyři roky jsem se po téhle životní jízdě dával do kupy. Ale víš ty co? Nelituji ani jediné sekundy z těch čtyř let, protože tyto intergalaktické zážitky mi zůstanou na celý život.

Poděkování

Rád bych využil této příležitosti a opět ještě jednou a tentokrát veřejně poděkoval firmě Unibet za toto úžasné životní období, neuvěřitelně milému a fundovanému staffu z firmy Unibet na Unibet Opens a tehdejšímu Unibet country managerovi Láďovi Wiedermannovi. Velmi děkuji z celého srdce.

• Sledujte také Čekyho Instagram a blog cekypoker.sk