Barry Greenstein zpovídá Phila Iveyho: Jak se udržet v mentální kondici?

Tihle dva toho v pokeru dokázali jako málokdo, v nesmírně kompetetivním prostředí se udrželi po celé dekády. Když Barry Greenstein a Phil Ivey hovoří, vyplatí se naslouchat - a tím spíše, když majitelé celkem třinácti zlatých náramků z WSOP hovoří tváří v tvář, jeden na jednoho.

Dvě živoucí legendy se sešly na popud asijského projektu Poker King, jehož je Ivey ambasadorem. 65letý „Robin Hood pokeru“ Greenstein se ujal role tazatele, jeho 43letý krajan odpovídal - a na přetřes během první části uvolněného rozhovoru přišla i otázka, jak se Phil udržuje v co nejlepší mentální kondici. A jak je na tom s čínštinou. A co ho nejvíc udivuje na asijských hráčích, s nimiž se potkává v Macau. A jak ho sám Barry svého času nesmírně motivoval. A...vzhůru do toho, pánové!

Peníze mně byly bohem

Barry Greenstein: Už je to nějaká chvilka, co jsme spolu nebyli. Pamatuješ si na naše poslední setkání? Bylo to v Cabu. (V Mexiku, pozn. red.)

Phil Ivey: No ano. Hráli jsme Pineapple. Vyhrál jsem tehdy?

BG: Dám ti nápovědu: kdybys vyhrál, tak by sis to pamatoval a mluvil o tom. Ale z té cesty do Caba si pamatuji, že jsi tehdy držel opravdu striktní dietu a vzal jsi mě na nějaké cvičení, kde ses mi smál, protože jsem nedokázal udělat ty cviky. Ale byl jsi tehdy v opravdu dobré fyzické kondici, zřejmě nejlepší ve svém životě, co si tak pamatuji.

PI: Jo, tehdy jsem si zrovna najal trenéra.

BG: Pak jsi mi řekl, že se chystáš do Macau, kde se zkusíš dostat do nějakých velkých her. Samozřejmě si řekl, že pro mě pošleš, jakmile se zabydlíš - a já na ten telefonát pořád čekám.

PI: Pořád se zabydluji.

BG: Celý ten čas ses tehdy zabýval svým fyzickým zdravím; takhle zpětně by mě zajímalo, zda ses věnoval i zdraví mentálnímu.

PI: No jo. Řekl bych, že jsem si v životě užil spoustu legrace a svoje mentální zdraví kvůli tomu po dlouhou dobu poněkud zanedbával. Až v posledních několika letech, hlavně pak posledním roce a půl, jsem se na své duševní zdraví začal opravdu soustředit, stal jsem se více uvědomělým. Žiji mnohem zdravějším způsobem, hodně medituji a modlím se, dělám jógu. Přemýšlím nad způsoby, jak pomoci i ostatním lidem - a tak v těchto dnech vypadá můj život.

BG: Částí toho je, a prošli jsme si tím zřejmě všichni, že ve svých mladých dnech jsme se soustředili na vydělávání peněz. Hraní pokeru, podnikání, vydělávání - to bylo ve středu zájmu.

PI: Když jsem byl mladší - v tom máš pravdu, - všechno, nad čím jsem přemýšlel, bylo vydělávání peněz. Staly se mým bohem a myslel jsem, že dosáhnu-li určitého množství peněz a získám určité materiální statky, učiní mě to šťastným. Když to všechno ale máte, stejně si uvědomíte: tak moment, já pořád nejsem šťastný. I když jsem byl úspěšný, nikdy jsem si tak nepřipadal. Musel jsem se postupně vyrovnat se spoustou věcí, na tom pracuji doteď. Byla to skvělá jízda a neměnil bych vůbec nic; upřímně můžu říci, že vůbec ničeho nelituji. V posledním roce a půl se toho ale mnoho změnilo a právě teď jsem na tom dobře.

Tři dny vzhůru? V Macau to umí pět ze šesti

BG: Přebýval jsi v Asii. Hrál jsi tam více živý, nebo online poker?

PI: Hrál jsem tam především živě, v Macau. Občas i online.

BG: A jak jsi na tom s čínštinou?

PI: Skoro nijak. Znám pár nadávek a ty nebudu říkat, ty jsou k zaslechnutí u pokerových stolů. Je to skoro až trapné.

BG: Takže se v čínštině ani nemůžeš zapojit do trash talku?

PI: Můžu jim říct něco sprostého, ale to je asi tak všechno. (Phil dále pokračuje na téma asijských hráčů.) Hrají déle. Jsou silnější, pokud jde o zůstávání vzhůru a hraní na decentní úrovni během všech těch hodin. Je to úžasné. Opravdu úžasné. U stolu se třeba sejde šest chlápků a pět z nich dokáže být vzhůru tři dny a vypadají dobře.

BG: Když jsem já vyhrával nejvíc peněz, bylo to kvůli tomu, že já byl odpočatý a ostatní lidé ne.

PI: Ale tenhle rozhovor přeci není o tobě, viď?

(O chvíli později...) Jednu věc ti ale, ve vší vážnosti, povím. Když jsem poprvé šel do tvého domu v Palo Alto, bylo to pro mě nesmírně motivující. Byl to ten největší dům, ve kterém jsem kdy byl.

BG: To muselo být zajímavé, protože já nežiji v Palo Alto... Jmenuje se to Palos Verdes.

PI: Aha, tak jsem šel do tvého domu v Palos Verdes, pardon. Šli jsme tam s mojí bývalou ženou a byli jsme oba ohromení; nechtělo se mi věřit, že sis na to všechno přišel pokerem, to pro mě bylo velmi, velmi motivující.

BG: Už nejsem tak bystrý, jako jsem kdysi býval a jsem si jistý, že ty mi to připomeneš. A mám pro tebe jednu špatnou zprávu: když je ti 20 nebo 30, tvůj mozek pracuje na plné obrátky a všechno ti dochází rychle. Teď je ti přes čtyřicet a i když si to možná nepřiznáš, zpomaluješ. Ale zase máš zkušenosti, které ti s tím pomáhají.

PI: Ale dobrou zprávou je, a to zase možná nevíš ty, že tuhle ostražitost můžeš znovu získat s pomocí různých cvičení, meditace a práce. Mám-li být upřímný, právě teď se cítím mnohem více ostražitější a uvědomělejší, než kdy dříve.

BG: Jsem zvědavý, co mi řekneš, až ti bude padesát a rychlost tvého uvažování se zpomalí. Řekneš mi pak, že na svém vrcholu jsi byl v 42 letech?

PI: Ale Barry, jde taky o to, že ty nic neděláš, nijak necvičíš...

BG: Ale jo, cvičím. Možná o tom nevíš, ale cvičím s posilovací gumou, ...

PI: ...Smích...

BG: ...začínám běhat. Dobrá, asi necvičím tak tvrdě, jako cvičíš ty. Ale myslím, že na někoho v mém věku jsem vlastně v hodně dobré formě.

PI: Ne, jsi v dobré formě, protože máš dobrou genetiku. Vždycky jsi byl hubený. Ale být ve formě fyzické a být ve formě mentální, to jsou dvě odlišné věci.

BG: Dobrá, uvidíme, jestli ti to vyjde a bude to pro tebe fungovat. Uvidíme, jak dobře na tom budeš v padesáti pěti.

PI: Snad dobře, snad dobře.

Greenstein & Ivey: První část rozhovoru

Táhneme za jeden provaz. Nová facebooková stránka Pokerman CZ / SK světem pokeru provede všechny české i slovenské fanoušky.