10 důvodů, proč stále obdivovat legendárního Doyla Brunsona II.

• 10 důvodů, proč stále obdivovat legendárního Doyla Brunsona I.
• Druhá část:

6. Je velkým fanouškem Breaking Bad.

Stejně jako velká spousta uživatelů Twitteru je Doyle velkým fanouškem seriálu Breaking Bad, což dával v minulosti hlasitě najevo. To je v určitém slova smyslu dost legrační, protože je tak trochu jako baltimorští drogoví dealeři, kteří ujíždějí na The Wire. Přeneseně... Uvnitř je Doyle Brunson prostě takový malý Walter White. Muž, jenž byl zdánlivě předurčen pro pestrý a produktivní život, ovšem jen do té doby, než ho zdravotní potíže (v Doylově případě tuny palet, které mu rozdrtily nohu) drasticky donutily změnit plány. Jeho nová kariéra vyžaduje obchodování s podvodníky, drogovými dealery, mafiány a vrahy, tedy jednání, o kterém věděl, že se by se zcela jistě neslučovalo s názorem jeho nejbližších. Takže vše podniká tajně a své snoubence, rodině a přátelům lže o pravém zdroji svých příjmů. (Když se Doyle v roce 1972 v Main Eventu probojoval mezi tři nejlepší hráče, tolik se bál odhalení, že se svým velkým kamarádem Amarillem Slim Prestonem uzavřel unikátní deal a nechal v médiích vyniknout jeho, s čímž si mimochodem Slim poradil na jedničku s hvězdičkou).

Nakonec byl přece jen odhalen - je totiž těžké zůstat v anonymitě, když se dva roky po sobě stanete světovým šampionem, jak se to Doylovi povedlo v letech 76 a 77. A někteří lidé v jeho okolí se cítili být zrazeni: Doyla se i v současnosti straní jeho alma mater - Hardin-Simmonsova univerzita - a to i přesto, že tuto baptistickou univerzitu proslavil svými rekordními sportovními výkony.

Takže je vcelku úsměvné přirovnat Doyla k Walteru Whiteovi, nehledě na to, že se prostě musíte usmívat, když čiperný osmdesátník na Twitteru použije hashtag #YOBITCH.

7. Když nehraje poker, opravdu nehraje poker.

Chip Reese byl nějakou dobu ženatý s ženou pocházející ze Západní Montany, kam jednoho dne Doyla pozvali na návštěvu. Texas Dolly si tamní prostředí okamžitě zamiloval a pořídil si zde 37akrový ranč u jezera, obklopený loďkami, ovocnými stromy a nenechavými černými medvědy.

Jeho návštěvníky uvítá stylová cedule s nápisem "Long way from Longworth" (Longworth je Doylovo rodné město pozn. red.). A je to velká štreka i z Las Vegas - zhruba 16 hodin autem, šance uniknout ruchu města a sledovat jak se poušť postupně mění v hory, pláně a vlnící se kopcovitou krajinu. Příležitost přemítat o své překvapivé a mnohdy hořkosladké životní cestě. Tedy pouze za předpokladu, že se s vámi nevypraví také vaše žena:

"Louise Brunson vystudovala Univerzity of Kentucky a lékárnictví na University of Georgia," napsal Doyle o jedné z takových cest. "Byla nejlepší farmaceutičkou v řetězci 150 lékáren. Porodila naše skvělé čtyři děti a po 46 let mi je úžasnou manželkou a nejbližším člověkem. Říkám to proto, abyste věděli, že to dobré jednoznačně převáží to zlé. Louise mě na dlouhé dva dny uvěznila v autě a snad ani na chvíli nezavřela pusu. Přísahám, málem mi upadly uši. Jak kdybych měl místo bubínků tam-tamy Sedícího Býka, když posílal signály všem svým kmenům. Jsem si jistý, že řada z vás ví, o čem mluvím!"

Jakmile ale dorazí do Montany, dostane se k moci ticho a klid - na zadní straně cedule "Daleko od Longworthu" se vyjímá nápis "Jsem rád, že jste se na mě přijeli podívat," což je věta, kterou s laskavým tónem pronáší v případě, že už má socializování pro dnešek dost.

8. Má pár zajímavých "life leaků".

Přestože pokeroví hráči věnují svůj život honbě za penězi, dost špatně s nimi většinou hospodaří. Doylovou neřestí jsou špatné investice. Opravdu špatné investice. Kromě již zmíněné "celebrití kamery" lze zmínit závody koní, ropné vrty nebo africké smaragdové doly. Má za sebou pokus rozjet křesťanský televizní kanál a velkými sumami společně s "Cadillacem" Jackem Grimmem zafinancoval výzkumné výpravy za Noemovou archou, Jettim a vyzvednutím Titanicu ze dna Atlantického oceánu.

Ne všechny jeho pokusy však skončily fiaskem: Nejprve sice utratil značnou sumu, když se na vlastní pěst rozhodl vydat svoji první knihu How I Made Over $1,000,000 Playing Poker a svoji investici se poté zoufale snažil dohnat tím, že ji prodával za tehdy závratných $100, nicméně se z ní později stala stará známá Super/System, která je i 35 let po svém vydání jedním z pokerových best-sellerů.

9. Je stále ochráncem pokeru.

Po většinu pokerové historie bylo podvádění chápáno jako přirozená součást hry. Původní gambleři, jako legendární Johnny Moss nebo Jack "Treetop" Straus, se drželi kodexu, jenž spojoval osobní zodpovědnost s mlčením - bylo jen a jen vaší zodpovědností odhalit a vyhýbat se podvodníkům a pokud jste na nějakou nepravost sami přišli, prostě jste drželi jazyk za zuby a výtečníky nijak neprovokovali.

Kodex platil až do 80. let, kdy se Doyle - společně s Reesem, Ericem Drachem a Bobbym Baldwinem - rozhodl, že je na čase očistit hru a otevřel Dunes, první kasino, které slibovalo čestnou hru. "Jednoduše jsme odmítli nadále tolerovat podvádění jakéhokoliv druhu, byť se jednalo o drobnosti," řekl Doyle. "A zastavili jsme ho."

Doylův respekt pro integritu hry je i v současnosti stále evidentní. Zvláště se jedná o záležitosti Pokerové síně slávy. Je známý tím, že po organizaci požaduje přijetí transparentnějších a přísnějších standardů.

10. Klasický kovbojský klobouk.

Podívejte se na jakýkoliv obrázek lidí, kteří v roce 1787 přijali americkou ústavu - pokud jste byli v té době uznávaným člověkem, nosili jste paruku.

Podobnou funkci plní v pokerové historii kovbojský klobouk. Představte si skupinku kočovných hráčů, jak na sklonku šedesátých let hrají Hold Me, Darling (předchůdce dnešního Texas Hold'emu pozn. red.). Pravděpodobně budou mít všichni na hlavě klobouky. Je těžké si bez něj představit Doyla, a i proto ho s ním vyobrazuje jeho bronzová podobizna.

Nějaký Američan musel být posledním člověkem, který pravidelně nosil paruku, jež se v určitém bodě přetransformovala z tradiční součásti svátečního oděvu k něčemu, co v současnosti vytáhnete jen na Halloween nebo na Prezidentův den. Stejně tak by měl být Doyle posledním pokerovým hráčem pravidelně nosícím ikonický kovbojský klobouk.

Což si žádá otázku: Kdo po Doylovi zaplní obrovskou díru v našich srdcích? Může vůbec někdo jiný nabídnout tak výrazné spojení kultu osobnosti s pokerovými schopnostmi? V současnosti existují výborní hráči, kteří postrádají výrazné charakterové vlastnosti nebo naopak výrazné osobnosti, jež se ale zároveň neřadí do skupiny těch nejlepších hráčů. Může nás Phil Hellmuth, jenž se v průběhu let stal takovou šedou eminencí pokeru, přimět zapomenout na v minulosti tolik charakteristické výbuchy? Dokáže se Antonio Esfandiari, jenž svým předloňským vítězstvím One Drop výrazně přetvořil svoji image chlapíka, který byl jen ve správný čas na správném místě a vyhrál WPT, stát pokerovou verzi Boba Evanse?

To nám řekne jenom čas. Do té doby budeme mít Doyla. Člověka s aurou jedinečnosti, který ve světě plném podvodníků po dlouhá desetiletí bojuje za čistotu hry. Až jednou odejde, no, jak říká titulek jednoho z jeho blogů: "Nebrečte, protože je konec, smějte se, protože jste to mohli zažít."