10 důvodů, proč stále obdivovat legendárního Doyla Brunsona I.

"Život není cesta do hrobu s cílem dorazit do něj bezpečně a v zachovalém těle. Je třeba ho tam dostat zhuntované, strhané a hlasitě volající: Wow, to byla jízda!"

Řádky výše jsou anonymním citátem, který Doyle Brunson použil v předmluvě své autobiografické knihy The Godfather of Poker (Kmotr pokeru). V srpnu minulého roku Doyle oslavil 80. narozeniny, což vedlo pokerový magazín ALL-IN k zamyšlení, co vlastně na žijící legendě této hry lidé obdivují.

1. Je stále naživu.

Poker je hra, ve které hraje svoji podstatnou roli risk. Tady raise, támhle fold, nerozházejte své peníze za alkohol, drogy, prostitutky a další věci, které si nemůžete dovolit a tak dále. Tohle všechno někdy slýcháváte.

Pokerovým hráčům, jenž kvůli své obživě museli cestovat napříč celým Texasem, ale takové problémy případaly spíše jako taková malá nepříjemnost. Risk se tehdy totiž definoval zcela odlišně.

Brunsonova pouť ke slávě začala v divokých dobách, kdy jste se nemohli příliš pozastavovat ani nad něčím takovým, jako je vražda přímo za pokerovými stoly. V průběhu následujících desítek let zažil mnoho krušných chvil, které by vydaly na napínavý filmový příběh. Byl okraden falešnými policisty a zmlácen těmi pravými. S hlavní přiloženou ke spánku byl přímo ve svém domě svědkem loupežného přepadení, které nebylo zdaleka prvním. Při jiném pistoli nahradil nůž, jehož ostří bylo pevně přitisknuto k jeho krku. Nohy mu v mládí rozdrtily doslova tuny padajících palet. Zázrakem překonal nevyléčitelnou formu rakoviny, bypass žaludku a spor s Tonym Spilotrem, obávaným a nebezpečným lasvegaským gangsterem, kterého ztvárnil skvělý Joe Pesci ve Scorseseho veledíle Casino. Přes to všechno Texas Dolly přežil téměř všechny své tehdejší soupeře i kamarády.

2. Stále hraje na nejvyšších stakes.

"Neexistuje mnoho hráčů nad 50 let, kteří mohou ziskově hrát high stakes poker," napsal Doyle ve své autobiografii. "A ještě méně těch, kterým je nad šedesát." Pokeroví hráči nikdy nebudou příkladnou ukázkou důstojného stárnutí. Jejich schopnosti postupně mizí, a to samé často platí i pro jejich jako bankroll. Příkladem může být Johny Moss, historicky prvního šampiona World Series of Poker. Některé, třeba Sailora Robertse, Doylova blízkého přítele a společníka na cestách po Texasu, zničily drogy. A několik z nich se stáří ani nedožilo. Předčasná smrt potkala geniálního Chipa Reese, dalšího z Doylových kamarádů.

Doyle dokázal nejenom oklamat smrt a nepropadnout drogám, ale úspěšně bojuje také s ubývajícími schopnostmi. V 70 letech zvítězil v turnaji World Poker Tour a o rok později získal svůj desátý náramek pro šampiona World Series of Poker. Nedělá mu problém přiznat, že jeho výdrž a koncentrace už dávno nejsou ideální, ale možná ani nutně být nemusí, jak prozradil v jednom ze svých nedávných rozhovorů. "Někdo mi jednou řekl: 'Tvoje hra se určitě zhoršila tak o 10 procent'. Odpověděl jsem mu: 'No jo, naštěstí jsem kdysi byl o 30 procent před všemi ostatními."

3. Stále dokáže slušně bluffovat.

Asi měsíc před zahájením loňské World Series of Poker oznámil Doyle už podruhé za sebou svůj záměr festival zcela vynechat. Důvodem měla být únava, "Právě jsem odehrál desetihodinovou cash game session, kdy jsem v průběhu poslední půlhodiny udělal tři velké chyby, které mne stály stovky tisíc dolarů," napsal na svém blogu. "To si na takové úrovni prostě nemůžete dovolit." Velkou roli v tomto rozhodnutí hrála také jeho manželka Louise. "Je to hodně časově náročné a má žena chodí spát až tehdy, když se objevím ve dveřích," vysvětlil reportérce Kristy Arnett. "Takže jsem se rozhodl, že letošní ročník vynechám," uzavřel.

Doyle nakonec nedokázal odolat silnému emociálnímu aspektu prestižního $50,000 Poker Players Championship, tedy turnaje, který je počínaje rokem 2007 věnován tehdy zesnulému Chipu Reesovi. A jakmile se rozehrál Main Event, pořadatelé neponechali nic náhodě a svého nejmilovanějšího hráče poctili bronzovou bustou v životní velikosti. Když dealeři v turnaji poprvé zamíchali karty, Doyle neseděl u stolu. Sám si totiž vzal na starost slavnostní oznámení shuffle up and deal. O několik minut později ovšem už k zelenému plátnu zamířil. A potvrdil, že...

4. ... je stále schopen udělat deep run.

V posledních letech se Main Event stává záležitostí mladých hráčů. Průměrný věk posledních šesti světových šampionů je pouhých 22,5 let, bezmála polovina věkového průměru pěti hráčů, kteří turnaj vyhráli před nimi. Díky nástupu internetového pokeru v současnosti nízký věk neznamená absenci zkušeností. Užší rozdíly mezi dovednostmi jednotlivých hráčů pomáhají vyniknout takovým herním přednostem, jako jsou agrese nebo schopnost udržet si soustředění po dlouhý časový úsek.

Přesto Doyle překonal 95 procent pole a vyřazen byl až v průběhu čtvrtého hracího dne. Konečné 409. místo většinou není důvod k ovacím ve stoje, ale burácející potlesk Doyla, jenž o berlích pomalu procházel hracím sálem, viditelně potěšil.

5. Tweetuje!

Doyle Brunson miluje Twitter a svých 400.000 followerů v době vzniku tohoto článku obohatil už o více než 5.000 příspěvků. Vypráví vtipy, fušuje do politiky a občas se zmíní o nástrahách svého věku, jako je třeba uklouznutí a následný pád ve sprše. Zveřejnil už spoustu obrázků svých psů, oblíbených jídel nebo třeba fotografii s Paris Hilton. A na chlapíka svého věku - vlastně jakéhokoliv věku - umí pozoruhodně pohotově pracovat s hashtagy.

Doyle se technologií nikdy nebál. Kdysi dávno se snažil vynalézt fotoaparát, který by měl schopnost do obyčejné fotografie zakomponovat obrázek celebrity. Jako jeden z prvních viděl  v souvislosti s pokerem velký potenciál internetu a své jméno spojil s online hernou. Je rovněž velice produktivním blogerem a na své příspěvky láká barvitými nadpisy.

Pokračování příště.