Pokerová literatura - úvod

Jméno Edmond HOYLE je dnes obecně v oboru her karetních a her o peníze (gamblingu) stejně významným pojmem jako například Noah Webster v případě slovníkových prací. Bezpočet pokerových pravidel vydaných knižní formou nese ve svém názvu dodatek „podle Hoyleho”, čímž má být jaksi vyjádřeno, že uvedená publikace je respektovanou a korektní publikací na dané téma.

Velkým paradoxem je ovšem fakt, že onen pan Hoyle (dnes již podle všeho nesmrtelný) o pokerové hře vůbec nikdy neslyšel, nikdy poker na vlastní oči neviděl a neviděl ani většinu z těch mnoha her, které jsou dnes obvykle v knihách s jeho jménem popisovány. Angličan Edmond Hoyle, známý také jako Edmund Hoyle, žil totiž v letech 1672 až 1769, tedy minimálně půl století před obdobím, které historikové považují za období zrození moderní pokerové hry. O větší části jeho životní cesty nejsou přesné záznamy a ví se jen, že ze začátku působil jako právník. Jeho zaměstnání mu otevřelo cestu do vybrané vyšší společnosti, v níž se etabloval jako znalec a učitel karetní hry whist, která tehdy začínala získávat svou velkou popularitu u evropské společenské smetánky. V té době Hoyle napsal o whistu malou a útlou instruktážní knížečku, jejíž neautorizované kopie získaly v Londýně opravdu velkou popularitu. Aby zamezil nekontrolovanému šíření svého dílka a také na něm samozřejmě něco vydělal, vydal Hoyle v roce 1742 oficiální publikaci, která nesla název A Short Treatise on the Game of Whist. Protože bylo toto pojednání o hře twist úspěšné, napsal Hoyle ještě podobná krátká pojednání o hrách backgammon, quadrille, piquet, brag a také o šachové hře. Jako téměř osmdesátiletý džentlmen potom tento muž v roce 1750 vydal o těchto hrách kompendium. Nejpopulárnější Hoyleho kniha o whistu se dočkala ještě za jeho života několika reedicí a způsobila, že se jméno Hoyle stalo v tomto kontextu docela populární. A co víc, dostalo během let historický rozměr, který byl ještě průběžně umocňován známou náchylností britského publika uznávat opravdu jen to, co je tradiční. Hoyleho práce o whistu byla považována za zcela autoritativní více než jedno století až do roku 1864, kdy byla překonána novými pravidly sepsanými Johnem Lorainem Baldwinem.

V Americe byla první kniha o hrách zaštítěná Hoyleho jménem (Hoyle’s Games) vytištěna až dvacet sedm let po jeho smrti, v roce 1796. Poté bylo v průběhu následujících dvou století až do dneška vydáno mnoho a mnoho desítek knih, v jejichž názvu nějakým způsobem jméno Hoyle figuruje. Většinou se jedná o souhrny pravidel karetních her, které ovšem sestavili různí autoři.

První zmínka o hře poker se objevila v americké verzi Hoyle’s Games teprve až v roce 1845, přičemž tato kniha popisovala dvacetikaretní hru a poprvé také blufování. O dva roky později vyšel americký Hoyle již s popisem plné verze, tj. 52 karetní hry, a DRAW POKER včetně vysvětlení ANTE, STRAIGHT a STRAIGHT FLUSH byl popsán v jedné z Hoyleho edic vydané roku 1867. Tyto americké knihy s Hoyleho jménem a potom ještě jedna publikace s názvem Bohn’s Handbook of Games byly mezi lety 1845 až 1871 jedinými tištěnými zdroji informací, které mohla americká veřejnost vůbec o pokerové hře získat. Do konce 19. století vyšlo v Americe ještě asi něco přes padesát knih o pokeru, mezi nimiž samozřejmě nechyběly publikace nesoucí ve svém názvu Hoyleho jméno. To se v průběhu let stalo jakýmsi synonymem pro opravdu respektovanou práci na téma her.

Většinou se jednalo o knihy charkteru encyklopedického, kterým odkaz na Hoyleho dodával punc odbornosti. Hoyle byl prostě takový pojem, že nakonec mohlo dojít i k situaci, že ve své době uznávaný americký bridžový šampion Ely Culbertson (1891-1955), určitě daleko větší expert na karetní hry, než byl Hoyle, vydal v roce 1950 svou vlastní publikaci o hrách pod názvem Culbertson’ s Hoyle. V letech 1956 a 1974 vyšly známé publikace o karetních hrách s názvy The New Complete Hoyle a Hoyle Modern Encyclopedia of Card Games, jež se staly významnou vzpomínkou na Hoyleho. Po vydání té druhé knihy otiskl londýnský Times článek, v němž byla Hoylemu vzdána džentlmenská pocta s konstatováním, že jeho žezlo by měl v názvech podobně zaměřených publikací přece jen převzít John Scarne (1903-1985), jeden z největších novodobých expertů na tomto poli. Američan Scarne patří dnes již mezi legendy herního průmyslu ve Spojených státech. Proslavil se nejen jako vskutku skvělý karetní eskamotér, ale i jako autor publikací o podvádění v různých hrách, poker nevyjímaje. Ačkoliv ho jeho schopnosti předurčovaly k profesionální hře, nestal se nikdy slavným hráčem. Scarne se totiž proslavil jako velmi uznávaná autorita na poli detekce podvodných herních praktik a jako herní expert spolupracoval například s FBI. Pracoval i jako poradce řady velkých kasin a známá je také jeho konzultantská činnost u jednotek americké armády v průběhu 2. světové války, směřující k osvětě mezi vojáky v oblasti herních podvodů. Nespornou zajímavostí také je, že v roce 1973 radil i filmařům při natáčení proslulého filmu Podraz (The Sting), v němž dokonce dubloval ruce Paula Newmana v úchvatných scénách s kartami. První kniha Scarneho o podvádění v kartách, která vyšla v roce 1949 i s fotografickou přílohou, se stala na poli detekce podvodných praktik skutečným novátorským počinem a zajistila autorovi v herních kruzích zaslouženou popularitu. V roce 1979 vydal Scarne průvodce moderním pokerem a o čtyři roky později, v roce 1983, vyšla jeho stěžejní kniha Scarne’s Encyclopedia of Card Games, která má svou nespornou odbornou hodnotu i v současné době.

Ačkoliv určitě více karetních her je v současnosti hráno podle Scarneho pravidel, Hoyle bude v názvech různých publikací žít určitě dál. A určitě nejen v nich, ale i v mysli řady lidí, kteří se ovlivněni nakladatelskými tituly mohou domnívat, že Hoyle je ještě mezi námi.

Nejlepší pokerové knihy současnosti

O historické a unikátní oblibě pokeru v Americe jasně svědčí také počet knih, které zde byly v průběhu let s pokerovou tematikou vydány. Od roku 1674, kdy vyšla první kniha, jich až do konce roku 2005 bylo vydáno celkem neuvěřitelných více než 700 (!). Pokerové knižní šílenství zachvátilo Ameriku zejména po roce 2003, v němž 28 letý vysokoškolsky vzdělaný účetní Chris Moneymaker vyhrál světový šampionát WSOP v pokeru a vyhrál 2,5 miliónu dolarů. Poker začal být extrémně medializován, k čemuž samozřejmě přispěl i fakt, že Moneymaker získal účast na WSOP díky internetovému satelitu, který ho stál pouhých 39 dolarů. Internet přitáhl k pokeru další miliony lidí, čímž samozřejmě také nastala masová poptávka po pokerové literatuře. Intenzivně se to projevilo již v roce 2005, kdy bylo v Americe vydáno více než 70 knih s pokerovou tématikou. Jednou z nich byla i autobiografická publikace samotného Moneymakera, která nesla název Moneymaker: How an Amateur Poker Player Turned $40 into 2,5 Million at the WSOP. Dnešní pokerový knižní trh je doslova přecpán všemožnými tituly. Poker je vděčné téma nejen pro beletrii, ale samozřejmě také pro literaturu faktu resp. literaturu odbornou. Poker je velmi komplexní hrou a tak se o něm z odborného hlediska dá psát ze všech možných i nemožných úhlů. Protože lidé chtějí v pokerové hře také získávat peníze, je tedy i velká poptávka po knihách o pokerových strategiích a obecně po publikacích, které mohou laikům pomoci překonat nešikovnost amatérů. Protože je dnes na trhu nabídka anglických odborných knih o pokeru skutečné obrovská, je při orientaci v nich s ohledem také na jejich cenu každá rada určitě nad zlato. Z tohoto důvodu tedy Pokerman.cz připravil pro angličinu ovládající čtenáře přehled knih, které jsou z této nabídky prověřeně nejlepší.

Pokerman.cz doporučuje 3 nejlepší odborné knihy o pokeru:

HOLD'EM POKER FOR ADVANCED PLAYERS

Jedná se zřejmě o nejoblíbenější knihu mezi pokerovými profesionály. Byla napsána již v roce 1988 autorskou dvojicí David Sklansky a Mason Malmuth. Jedná se opravdu o knihu, v níž z hlediska pokerové taktiky a strategie nechybí nic podstatného. Důkazem tohoto tvrzení může být náhled do obsahu, který přikládáme.

THE THEORY OF POKER

Tato knížka byla na trhu o rok dříve, než předchozí publikace. Jejím autorem je pouze David Sklansky a mezi pokerovými profesionály je pokládána za absolutně fundamentální publikaci o pokerové hře. Pokud nebudete vědět, kterou z těchto knih si pořídit, tak si radši pořiďte obě. Jejich obsahové srovnání je možné, protože také obsah této druhé knížky máme k dispozici.

WINNING LOW LIMIT HOLD'EM

Tuto užitečnou knížku, jejíž obsah také přikládáme napsal Lee Jones v roce 2000. Publikace vychází z fundamentální pokerové teorie již probírané v předchozích knihách a aplikuje ji na typické nízko limitní hry. Jedná se opravdu o knihu, která by neměla chybět v knihovně zejména hráčů, u nichž je předpoklad, že se budou více věnovat právě takto limitně nastaveným hrám.

Další pozoruhodné odborné knihy o pokeru

Pokud někdo dnes píše o pokerové literatuře, nemůže se nezmínit o knížce Super/System: A Course in Power Poker. Jedná se o pokerový bestseller, který dal dohromady již v roce 1978 desetinásobný držitel WSOP náramku a pokerová legenda Doyle Brunson spolu s dalšími významnými hráči. Každá kapitola této knihy je zaměřena na jinou hru a je napsána také hráčským expertem na tuto hru. Sám Brunson napsal úvodní část knihy, která se věnuje obecné strategii hry a je úvodem pro další kapitoly. Na rozdíl od mnoha jiných konzervativních autorů se Brunson soustřeďuje na problematiku agresivity ve hře, která je podle něho základním kamenem úspěchu. To je také pravděpodobně asi největší přínos knihy. První kapitola knížky je věnována specifické hře FIVE-CARD-DRAW a napsal ji další významný autor knih o pokeru Mike Caro. Další probíranou hrou je SEVEN-CARD-STUD a autorem této kapitoly je jeden z nejlepších světových pokerových hráčů David „Chip” Reese. Následnou kapitolu o hře LOWBALL napsal Joey „Howard Hughes” Hawthorne, dnes již zesnulý profesionální hráč z Kalifornie, který se stejně jako pokerová legenda Stu Ungar upsal ďáblu zvanému drogy. Kapitolu o hře RAZZ dostal v Brunsonově knize na starost David Sklansky. Poslední část knihy je věnována hře limit holdem. V ní se nízké hře věnuje bývalý profesionální hráč (čtyřnásobný držitel náramku WSOP) a dnes významný kasinový manažer Bobby Baldwin. Finálovou kapitolu o NO LIMIT hře potom opět napsal Doyle Brunson. Protože v NO LIMIT POKERu jde spíše než o techniku hry o mentální záležitosti, věnuje se Brunson tedy hlavně této problematice, což může být přínosné čtení především pro ty čtenáře, kteří dávají při pokeru přednost chladné kalkulaci.

Mezi odbornějšími knížkami pro pokerově založené matematické fajnšmekry lze v našem výběru jmenovat především čtyři knihy: Winning Poker Systems (1), Gamblig Theory and Other Topics (2), The Mathematics of Poker (3) a Percentage Hold 'em: The Book of Numbers (4).

(1) Autorem této publikace je Norman Zadeh a kniha podává kompletní matematickou analýzu her FIVE-CARD-DRAW, LOWBALL-DRAW, STUD POKER (s pěti, šesti nebo sedmi kartami), RAZZ a HIGH-LOW-FIVE-CARD-DRAW. V každém z těchto případů se autor věnuje také možné aplikaci teorie do praktické hry.

(2) Tato knížka, kterou napsal známý autor odborných pokerových knih a matematik Mason Malmuth je užitečným úvodem do oblasti hlubších teoretických principů pokerové hry. Jedná se v podstatě o soubor esejů, které si vypomáhají vyšší matematikou při ospravedlňování teoretických závěrů. Kniha se zabývá například i variancí, správou peněžních prostředků nebo strategií v pokerových turnajích.

(3) Tuto jednu z nejlepších současných odborných pokerových knih napsala autorská dvojice Chen & Ankenman. Pokud vládnete vysokoškolskou algebrou, můžete číst anglicky psané knihy a máte rádi poker, potom je tato publikace pro vás skvělou volbou. Počíst si ale jistě mohou i další, kteří vládnou alespoň nadprůměrným selským rozumem. Je to jedna z nejlepších knih svého druhu, které kdy byly o pokeru napsány.

(4) Uvedenou publikaci dal dohromady Justin Case alias Will Hyde. Kniha je plná výsledků stovek počítačových simulací týkajících se výherních poměrů startovních kombinací, které jsou aplikovány na různé herní situace. Každý z experimentů byl produkován 500 000x, aby byl zaručen určitý minimální stupeň statistické věrohodnosti. Výsledná čísla byla porovnávána z hlediska pravděpodobností výher a návratnosti investic. Ačkoliv se jedná bezesporu o zajímavé čtení, hodnota práce je trochu sporná, protože tyto počítačové experimenty byly zatíženy celou řadou omezujících předpokladů (např. poloviční výhry-split byly počítány jako výhry celých banků a všichni hráči například srovnávali sázky až do SHOWDOWNu).