Ukradený festival - 5 věcí, které nám budou na Pardubicích chybět

Pokud zrovna čtete tyto řádky, pak existuje dost slušná šance, že jste na Poker Festival Pardubice sami někdy v minulosti zavítali (vždyť jen vloni prošlo recepcí paláce Afi 7 tisícovek návštěvníků), a tak tímto článkem tak trochu sypeme sůl do stále otevřené rány. Konání akce, která byla s letním děním na tuzemské turnajové scéně nerozlučně spjata po dlouhých osm let, letos znemožnila nepřehledná legislativní situace v České republice.

"Momentálně je hazardní byznys vedle nejasností v zákonné úpravě drcen i městskými a magistrátními vyhláškami, které do celé situace vnášejí další právní nejistotu a znamenají nejasný právní výhled i pro samotné Card Casino Prague. To není v současné situaci schopno zajistit legální statut Poker Festivalu Pardubice, jehož provoz zajišťuje nejen produkčně, ale i právně. Mrzí nás to o to více, že jsme byli připraveni udělat znovu větší a lepší festival, než vloni,“ vysvětlil generální manažer pořádajícího kasina Václav Rychtařík v květnovém tiskovém prohlášení, jehož zveřejnění mělo pro hráče vzhledem k tradici festivalu pořádně hořkou pachuť.

Pohled do historie PFP už máme za sebou, a tak jsme se nyní rozhodli vyjmenovat několik důvodů, proč nás absence letošního ročníku vlastně tolik mrzí.

Jediný týmový turnaj, který fungoval

Absence letošní edice PFP pro hráče kromě jiného znamená ztrátu efektivně jediného turnaje týmů, který by stál za řeč. Mimo Pardubice totiž takový typ turnaje nikdy neměl na růžích ustláno. Ojedinělým úkazem byl v roce 2010 turnaj čtyřčlenných sestav v rámci Prague Poker Festival, kdy byla v Card Casinu Prague naplněna přesně polovina z kapacity 48 týmů a protože taková účast byla na vybrání garantovaného prize poolu málo, rozhodl se Václav Rychtařík v dalších letech již své štěstí nepokoušet. A pokud se poker v kooperativní podobě někdy poté hrál i na jiných místech, zřejmě to nebylo nijak zajímavé.

Svůj odmítavý postoj k pořádání takových eventů Rychtařík později zdůvodnil v jednom z rozhovorů pro českou mutaci magazínu CardPlayer. Poker je v jeho očích výrazně individuální disciplínou a týmové turnaje proto vnímá jako něco, co zkrátka není v souladu s povahou hry. Jednu výjimku byl ale přece jen ochoten udělat.

Šampionát tříčlenných týmů v Pardubicích se na rozdíl od jiných pokusů stal ikonickou záležitostí. Hrál se již v dobách Ideonu (v roce 2009 byl dokonce zcela vyprodán) a vzhledem k povaze festivalu zafungoval na jedničku. Mezi hráči měl pověst svižného a zábavného eventu, jehož hlavní premisou byla uvolněná, ale přesto dostatečně soutěživá atmosféra. Současně se vždy jednalo o jeden z nejlépe obsazených turnajů v kalendáři, a tak se i přes jeho odlehčenost nenudili ani čtenáři u živých reportáží.

Chytrým tahem pořadatelů bylo jeho tradiční zasazení do jednoho z úvodních hracích dnů festivalu. Zbýval totiž ještě dostatek elánu na velkou uvítací party.

Pro úplnost dodáme, že rekordní účastí se mohl týmový šampionát pochlubit v roce 2013, kdy bylo sestaveno rovných 40 mužstev. V loňském roce jejich počet nepatrně klesl na 37.

Main Event, který jste museli hrát

Přestože faktorů, které rozhodují o úspěšnosti pokerového festivalu, by se dala vyjmenovat dlouhá řada, hlavním ukazatelem zpravidla bývá kondice jeho vlajkové lodi. Cílem pořadatelů je proto napnout plachty Main Eventu co možná nejvíce tak, aby se každým rokem zase o něco posunula historická maxima.

Zatímco buy-in se v Pardubicích při snaze o co největší dostupnost mezi širokým spektrem hráčů měnil v průběhu let jen nepatrně a osciloval někde mezi dvěma až třemi tisíci korun, garance stoupala strmě vzhůru. Z rovného milionu se v průběhu posledních tří ročníků staly dokonce tři.

Takový posun byl možný i díky přítomnosti online satelitů, které každoročně vygenerovaly několik stovek kvalifikantů. Což byl ostatně důvod, proč turnaj tolik zajímal i zkušenější hráče - kromě vidiny vysoké výhry lákal i na výrazně hratelnější pole, než tomu bývá u jiných tuzemských turnajů. Zkrátka, ať už se na Main Event podíváte pohledem začátečníka, rekreačního hráče nebo profesionála, vždy spadal do kategorie "must play".

Unikátní prostředí a atmosféra

Přesun PFP do kongresového sálu nákupního centra Afi Palace byl trefou do černého. Při vstupu do světlých prostor na návštěvníky skutečně dýchla atmosféra ryze pokerové akce bez blikajících automatů nebo rulety, a jedinou vzdálenou vzpomínkou na prostředí klasických kasin byly tři stoly živé hry (Ultimate Hold'em) v cash game sekci. Festival, který svojí atmosférou do značné míry opravdu připomínal World Series of Poker, byť samozřejmě pouze v její několikanásobně zmenšené verzi, už v Česku nikde jinde nenajdete.

Nikdy to nebylo jen o pokeru

Z pokerového hlediska musel být každý návštěvník festivalu nadmíru spokojený. K dispozici byly v průměru 3 eventy denně, několik stolů cash game nebo aréna pro SNG turnaje. Přesto to nikdy nebylo jen o pokeru. Na neutrální půdě se setkali hráči ze všech koutů České republiky, Slovenska, ale také Polska (počet polských hráčů byl v loňském roce v porovnání s těmi slovenskými téměř trojnásobný) a členové nejrůznějších pokerových webů, komunit a diskusních fór. Poker proto v Afi často ustupoval do pozadí a obsazenost stolů kavárny v předsálí většinou zdatně sekundovala beznadějně naplněným kapacitám jednotlivých eventů. Vyřazení z turnaje zde většinou rychle přebolelo.

Nepokerové historky

(zdroj: Card Player Czech & Slovak)

Historie PFP je tvořena také spoustou vděčných historek, které toho mají s pokerem společného jen pramálo. Hlavní roli v nich samozřejmě hraje démon alkohol. Kde jinde byste mohli být svědky toho, že společensky unavený hráč po zásahu floormana ohlásí na policii krádež stacku, být svědkem jízdy na vypůjčeném stavebním stroji uprostřed hlavní pardubické třídy (v pravé poledne!), potyček s městskými strážníky nebo ochrankou Afi Palace a nejrůznějších dalších eskapád.

Nechápejte nás zle, rozhodně to není nic, na co by člověk měl být obzvláště pyšný, ale k festivalu to tak nějak patřilo a i pořadatelé nad podobnými výstřelky často přivírali obě oči. Do paměti se vryjí také noci v přilehlém baru s příznačným názvem Bellagio nebo třeba devadesátiminutový výpadek elektřiny během dne 1B Main Eventu z roku 2013. Na co nejraději vzpomínáte vy?