Tilt - 2. část

V začátcích, kdy jsem poker zkoumal a hrál o malé sumy, jsem nezažíval emoce v takové pestrosti. Bylo to o prvotním nadšení, radosti z výher a zklamání z proher. Postupně, když jsem pokeru věnoval víc času, jsem začal být frustrovaný, že se nehýbu z místa a bankroll mám +- stejný s nějakými těmi vlnkami. Pak mě začali prohry víc bolet. A to je nutné a potřebné. Pokud nám jsou ztráty i zisky, výhry či prohry víceméně ukradené, buď že hrajeme o příliš malé sumy nebo nemáme žádné ambice, nebude nás nic nutit se vyvíjet a zlepšovat. V tomto období jsem zuřil po badbeatech, hroutil se a skoro brečel po delších downswingech a pohyboval se mezi přehnaně optimistickými nadějemi na zajímavý a snadný přívydělek a pochybami, jestli toho raději nenechat, jestli ty "nervy" za to vůbec stojí.

Je zajímavé, že začátek poloprofesionality a prvních zajímavějších výdělků se kryje s dobou, kdy jsem pochopil, že badbeat není ztráta (dlouhodobě vede daná situace k zisku), ale že ztrátové jsou emocionálně zkažené handy, které po něm následují. Také jsem pochopil, že pokud to myslím vážně, tak si nemohu dovolit hrát unavený nebo duchem nepřítomný, či si pro zábavu zagemblovat apod. Důsledně jsem proto minimalizoval vliv emocí na hru - to znamenalo, že třeba zuřit jsem si mohl, jak chtěl, ale už jsem nenechal emoce ovlivňovat to, jak hraji. Postupně jak jsem různě pracoval na své hře, jsem dokonce začal vnímat badbeaty pozitivně a z "goodbeatů" jsem byl naštvaný. Neuvěřitelné že? Krátké "vytiltování", kdy se mi vymkla kontrola hry z rukou, byli vzácností a dlouhé "tilty" přestali existovat úplně.

Začal jsem se specializovat na online SnG turnaje pro 6 hráčů. Na hru jsem volil vhodný čas a prostor, abych měl klid a mohl se naplno soustředit. Pouštěl jsem si hudbu, která mě k sobě netáhla soustředění, ale spíš trochu ukliďnovala nervy. Manželka se o mě naučila u pokeru příkladně starat. Když měla čas, stávalo se z ní takové "podpůrné vozidlo".

Největší radost jsem zažil, když jsem vyhrál svůj první multiturnaj, i když jsem vyhrál další s mnohem většími výhrami, nikdy už to nebylo takové jako poprvé. Když se daří, je to skvělé a člověk se cítí dobře i mimo poker. Pointa ovšem je nepropadat přehnané euforií, když se daří a nepropadat zoufalství, když ne. Časem po odehrání mnoha a mnoha hands a turnajů člověk tak nějak vystřízlivý z dramatického prožívání každé konkrétní handy a výsledku v turnaji. Už potřebuje nějaké těžší situace, aby se emocionálně chytil. Nejdrsnější zážitek zvládání emocí jsem měl na konci série 6 SnG turnajů, v které jsem získal Jackpot (viz rozhovor). Byl jsem tak blízko - srdce mi bušilo jak o závod. Už z předcházejících zkušeností jsem však věděl, že v takovém stavu to nedokážu, že se musím ovládnout, musím pustit myšlenky na výhru z hlavy a plně se soustředit pouze na hru, což se mi podařilo. 

Právě po této velké výhře pro mě nastal největší problém. Od začátku byl tento Jackpot pro mě motivační motor a usilovně a cíleně jsem na něm pracoval. Po dosažení tohoto cíle u mě došlo k určitému "vyhoření". Hrát o malé peníze se stalo méně zajímavé. Což je druh "tiltu", s kterým doteď bojuji - svůj další zájem o poker zatím postupně buduji. Možná to dopadne tak, že napíšu sérii článku jako stopu svého setkání a zkoumání fenoménu jménem poker a půjdu ve svém životě dál. To se uvidí. V současné době zkouším a zkoumám "cashovky", naučit se je hrát tak, abych dlouhodobě profitoval, je pro mě výzva. U "cashovek" mi téma "tilt" přijde ještě důležitější než u SnG turnajů. Ztráty při nečekaném a prudkém stavu "tilt" mohou být obrovské a rychlé. Pro mě je zde mnohem těžší udržet "profesionalitu", např. u SnG turnajů už prostě nemám sílu se pustit do dalšího, když jsem unavený, kdežto u "cashovek" si říkám "ještě jednu handu", "ještě jednu handu", z čehož se klidně vyvine pěkné ponocování. Hra se mi zatím snáz a častěji rozjíždí od mého standardu. Je také možné, že jsem prostě turnajový hráč a "cashovka" pro mě není to pravé ořechové. Nesedí mi, že nemá žádný rytmus a také že si kdykoliv může kdokoliv odsednout a přisednout. U turnajů mě často přirozeně stimuluje soutěživost, což mi u trochu jednotvárných "cashovek" chybí. Učím se u nich větší trpělivosti a přesnosti, což považuji za nutné pro svůj další pokerový růst.

Multiturnaje, turnaje a "cashovky" mají své zvláštní specifické spouštěče a průběhy "tiltu". Stejně tak online poker a live poker. Byť někdy jsou podobné (např. při online pokeru nám sice nezkazí hru chyba dealera, ale zase může vypadnout nebo zamrznout připojení.)

Příklady možných příznaků začínajícího "tiltu":

- hraní startovacích kombinací, které normálně nehraju
- změna zamýšleného stylu hry
- hra je stále víc postavená na blafování a čtení blafování
- stupňování prožívání (podobné situace vyvolávájí stále silnější emoce)
- emoce ke konkrétnímu protihráči (nenávist, zášť ale třeba i sympatie a náklonnost)
- emoce vznikající způsobem hry soupeře (vztek, vytočení se "jak to může takhle hrát")
- snaha zastrašovat
- snaha nenechat si to líbit
- rozhovor nebo chat se stává důležitější než hra
- hraní se stává příliš bolestivým
- neochota skončit nebo si dát pauzu

Příklady chyb a "tiltových stavů":

- jakákoliv racionalizace emocionálních rozhodnutí - hráč si je vědom v konkrétní situaci, že by tak hrát neměl. Jenomže problém je, že to tak hrát chce. Pokud je toto chtění silné, může si hráč najít cestu v podobě odůvodnění, často sice překombinovaného nebo zcestného, ale zdánlivě racionálního. Toto sebeobelhávání by člověk neměl u sebe trpět, a to nejen v pokeru.

- chatování, pokud mě to rozhazuje - chatovat u online hry není moc profi a většina dobrých hráčů to nedělá nebo jen velmi málo. Pokud to někdo umí využívat ke čtení a manipulaci se soupeřem je to něco jiného. 

- kritizování a útoky na soupeře - jednak je to nechutné a neetické, ale ještě k tomu velmi hloupé a absurdní. Pokud někdo hraje špatně, buďte rádi. Je to "váš zákazník", umožňuje vám dlouhodobý profit a měli byste se k němu podle toho chovat a hýčkat si ho. Urážky ho buď zcela odeženou, nebo se začne víc snažit či minimálně bude hrát pasivněji. Kritizování a útoky na soupeře odvádějí naši pozornost od hry, jsou mrháním energie a často vedou ke zlepšení hry u soupeře. Lépe je snažit se čtení soupeře využít v dalším průběhu. A také je to každého věc, jak hraje.

- přepjatost - všechna ta velká očekávání "jak do toho dneska půjdu a jak budu vyhrávat" vedou rychle k prudkým stavům "tilt", když hráč začne prohrávat

- přílišná uvolněnost - "dneska je mi to jedno","už mám vyděláno","je to jenom hra o nic nejde", málo zaujatá hra rozhodně není ta nejlepší hra, které je daný hráč schopen (Pozn. co se týče napětí, je to velmi individuální. Někdo hraje lépe víc uvolněný, někdo zase potřebuje být hodně napjatý. Je to stejné jako ladění struny u hudebního nástroje.)

- netrpělivost - ve všech formách velmi škodlivá, poker je často jako když šelma loví kořist - nejdřív je potřeba extremní trpělivost, která je následována krátkou a rychlou akcí 

- zbrklost - když už se vhodná kořist objeví, nesmíme se ukvapit a musíme být velmi přesní

- pomsta - "je mi všechno jedno, hlavně musím toho mizeru dostat". Hra zaměřená na konkrétního soupeře, pokud není odůvodněná jeho dobrým čtením, ale touhou po odplatě či emocemi, často povede k velkým ztrátám s ostatními soupeři, na které přestaneme brát zřetel. A také to bude ruinovat naši hru, začneme se soupeřem příliš často "chodit". Profitabilnost ztrácí význam.

- neochota jakkoliv riskovat - hra na jistotu ovládaná strachem a potřebou bezpečí je v pokeru jako běh se svázanýma nohama. Často vznikne po uspěšné sérii či výhře nebo naopak po velkých ztrátách

- pocit převahy - pokud se nám hraje s konkrétními soupeři dobře, nikdy by nás to nemělo ukolébat do stavu "nemůže se mi nic stát"

- snaha sobě nebo druhým něco dokazovat - tahat svoji osobnost a ego do pokeru je samozřejmě kupa problémů navíc

- euforická vlna - pokud se nám nebývale daří, může vést postupně lehkovážnější a lechkovážnější hra, která stále vychází, k úplnému zruinování kvality hry následované povětšinou brzkým nepříjemným vystřízlivěním

- neochota zahodit - pokud je způsobena egem "nenechám se tím pokerovým analfabetem přece vyblafovat" apod. je to velmi drahý "tilt"

- iracionální rozhodnutí - "mám pocit", "něco mi říká" apod. Znáte z hororů. Dát se na tento styl hry je také horor. Intuice založená na předcházející hře soupeře a zkušenosti se dá uznat. Pokud ale o hráči nic nevíme, např. právě přišel ke stolu, je hrát cokoliv jiného než karty krok mimo.

- snaha něco vyhrát za každou cenu - ta cena může být opravdu příliš vysoká

- chytání se kritiky a obhajování se s následným přizpůsobením hry soupeřovým požadavkům - nebuďme ovce na porážku

- nesmyslná nepromyšlená agresivní hra - takový pokerový bersekr asi nebude zrovna profitabilní záležitost

- divoká neuspořádaná hra - nahoru, dolu a zase nahoru a zase dolů, pokud nejde o důmyslný styl, skončí logicky divoká jízda většinou dole

- neúcta k soupeřům - sebevědomí je v pokeru nutné, ale pohrdání soupeři povede k chybám.

- překročení hranice mizérie - při extrémně špatném výsledku například "cashového" odpoledne se může hráč dostat do stavu, kdy už jsou mu další prohry lhostejné. Tento stav je velmi nebezpečný, někteří hráči mají tendenci v tomto stavu sebedestruktivně prohrát celý bankroll. Nikdy není pozdě, aby se situace nedala stabilizovat. Po překročení hranice mizérie je potřeba okamžitě přestat hrát. Dát si delší pauzu, zhodnotit situaci a udělat nové plány.

- závislost - bez nadšení a soustavnějšího zájmu to nejde. Ale pokud jen prohráváme, stáváme se asociální (tj. vyhýbáme se setkáním s přáteli a blízkými lidmi, protože nás okrádají o cenný čas na hraní), nechceme na své hře pracovat a jenom se třeseme na další hraní, jsme na šikmé ploše. Kromě toho, že se ničíme, to nemá žádný zvláštní význam. Závislost je u každého člověka přirozený důsledek jakékoliv opakované činnosti. Tělo a psychika ji začnou vyžadovat. Pro každého hráče je proto dobré občas trénovat vůli tj. vzdorovat a nehrát, i když si to tělo a mysl vyžaduje. Přílišná závislost je extrémní dlouhodobý "tilt", který si hráč nechce většinou připustit, natož pak řešit.

Tak to bylo pár příkladů. Existuje mnohem a mnohem víc druhů těchto chyb. Bez úsilí a ochoty je u sebe najít, můžou zůstat tyto "tilty" skryty celý náš pokerový život, čímž bychom si zbytečně snižovali své šance - životní i pokerové.

Perlička na závěr. "Tilt" se dá předstírat a také se dá samozřejmě těžit z "tilt" stavů soupeřů. To už je na kreativitě každého hráče. Umět dovedně kouzlit s takovými věcmi už patří do repertoáru opravdových pokerových profíků.