Teorie „M“ koeficientu v turnajové hře – 2. část

Jak jsme uvedli, tzv. ZELENÁ ZÓNA  s „M“ koeficientem větším nebo rovným číslu 20, je komfortní oblastí hry hráče, v níž si může zvolit širokou škálu herních přístupů. Jestliže ale sklouzne hráčův „M“ koeficient pod číslo 20 (tj. do tak zvané ŽLUTÉ ZÓNY, kde 10 ≤„M“ < 20), potom by měl hráč v rámci korektní hry přijmout 3 herní strategie. V prvé řadě by měl začít hrát agresivněji vysoké páry a vysoké karetní kombinace. Je třeba se po stole pozorně dívat, kdo z hráčů přizpůsobuje svůj styl hry svému koeficientu (který budeme mít u něho spočítaný), takže se dobře díváme na showdowny. Jestliže například jinak konzervativní hráč ukáže eso s desítkou mimo barvu ve hře, kterou otevřel pot z druhé pozice a bude mít „M“ = 13, potom si můžeme být téměř jisti, že modifikuje svoji hru a musíme si dát na něj příště pozor.

Za druhé je třeba si uvědomit, že i když chceme být agresivnější, měli bychom se přece jen chovat konzervativněji, když budeme hrát malé páry (to asi platí obecně pro ŽLUTOU A ORANŽOVOU ZÓNU). Důvodem opatrnosti ve hře s malými páry je absence implied odds vyžadovaných pro tuto kombinaci. Stejný přístup bychom měli mít ke hře malých suited connectors.

Za třetí bychom se v této zóně měli držet tzv. „ smallball“ hry, čili neměli bychom „protahovat“ naši herní konfrontaci s jinými hráči. Je třeba do toho agresivně jít, vyhrát pot, ale stáhnot se, když případně trvá sázková rezistence soupeřů. Opak by mohl být nebezpečný, protože případné neúspěchy by nám vzaly z našeho stacku příliš moc žetonů.

V rámci strategie hry v ORANŽOVÉ ZÓNĚ bychom měli považovat malé páry v prvních pozicích za více nežádoucí startovní kombinace, než by to bylo normálně běžné. To samé by mělo platit pro suited connectors. Důvodem nehraní těchto kombinací  ve ŽLUTÉ A ORANŽOVÉ ZÓNĚ, je úvaha týkající se risku a zisku. Malé páry a suited connectors mají potenciál velkého žetonového zisku, ale to se nestává příliš často, takže s menším množstvím žetonů, než jaký bychom měli v ZELENÉ ZÓNĚ, je třeba si tady dát na hru těchto kombinací pozor. Také již výše zmíněné protahování konfrontace tady není zrovna nejlepším herním přístupem. Naše sázková efektivní hra by měla být ještě kratší. Jinak je ideální stav, když hrajeme v ORANŽOVÉ ZÓNĚ proti oponentům, kteří se z hlediska „M“ koeficientu nacházejí v ZELENÉ ZÓNĚ, protože potřebujeme vyhrát nějaké žetony.

Pokud se hráč ocitne v ČERVENÉ ZÓNĚ (1 ≤ „M“ < 6), je v opravdu kritické situaci, protože zde z hlediska počtu žetonů nemá příliš velký sázkový prostor. Tady platí, že nám sázka ve výši 3 x BB může zlikvidovat i polovinu žetonového hospodářství, což nás tedy zavazuje k potu. Z toho plyne, že existuje zřídka důvod, abychom šli do hry jinak, než akcí all-in. Akce all-in nám typicky nabízí maximální šance získání potu bez případného boje, což by mělo být mimochodem v této zóně naším prvotním cílem. Často může být kladena otázka, jak hrát v této naší zónové situaci super kombinace, jako je AA. Máme dát minimální raise a snažit se nalákat soupeře do potu? Obecně by se dalo říci, že tento přístup ke hře není nejlepší myšlenkou. Jestliže se budete s jinými kombinacemi třeba snažit o all-iny a nyní uděláte jen minimální sázku, potom si možná i ten relaltivně nejhorší hráč u stolu řekne, že tady asi není něco v pořádku. Velkým potěšením v pokeru mimochodem je, když vám po vašich úspěšných all-inech s hroznými kombinacemi soupeři následně naletí třeba na uvedené POCKET ROCKETS. Obecně by se také dalo říci, že chování hráče v ČERVENÉ ZÓNĚ by mělo být v podstatě velmi liberální. Velké páry, střední páry a dvojice karet s obrázky jsou zde prémiovými kombinacemi. Také malé páry a suited connectors zde získávají na hodnotě. Jestliže budete mít dobrou pozici v dané hře (tj. pět šest hráčů před vámi třeba položí karty), měli byste jít all-in i s relativně horší kombinací.

V teorii „M“ koeficientů je dále v literatuře rozpracován koncept, který počítá se zmenšujícími se stoly, což je případ závěrečných fází MTT turnajů. Potom se počítá s tak zvaným „M“ EFEKTIVNÍM KOEFICIENTEM, což je v podstatě koeficient „M“ vynásobený poměrem počtu hráčů a čísla 10, které označuje plnou obsazenost stolu. Například, když bude mít hráč „M“ koeficient u stolu s pěti hráči v hodnotě 9, potom jeho „M“ EFEKTIVNÍ KOEFICIENT je 9 x (5/10) = 4,5. To znamená, že ačkoliv by hráč s normálním koeficientem v hodnotě devět patřil do ORANŽOVÉ ZÓNY, jeho EFEKTIVNÍ „M“ koeficient ho nabádá ke stylu hry, který je strategicky korektní v zóně červené.

Vedle koeficientu „M“ se v turnajové praxi používá také koeficient „Q“, což je v podstatě poměr žetonů hráče a průměrného počtu žetonů v turnaji. Jestliže například budete mít v žetonech 60.000 a průměrný počet žetonů zbývajících hráčů v turnaji bude 15.000, potom má váš deficient Q hodnotu 60.000/15.000 = 4. Koeficient „Q“ nám pomůže změřit naši herní pozici vůči protihráčům. Pokud ho máme vysoký, je to indikátor toho, že můžeme hrát více agresivněji. Při menším Q musíme z této agresivity trochu ubrat. Jestliže se dostanou „Q“ a „M“ koeficienty do konfliktu, měli bychom se držet při strategii hry toho druhého jmenovaného.