Poker u nás bohužel zřejmě nikdy nebude zábavou pro širší veřejnost

Luděk vlastně ve svém podnětném blogu nakousl téma, které je možné rozvinout do širších souvislostí. Televizní poker se ve světě skutečně stal jedním z katalyzátorů pokerového boomu, neboť nejdříve upozornil na velké pokerové peníze a potom i v mnoha podařených televizních show představil širší veřejnosti i pokerové legendy resp. bohaté hráčské celebrity. Z těch talentovanějších se potom v televizi stali pokeroví showmani, kteří tak přispěli k popularitě pokeru. V těchto „starých“ dobách, o nichž píše Luděk, ale rozhodně nebyl přetlak turnajů a o pokerových streamech na webech jsme mohli tak maximálně snít. Z hlediska pokerového marketingu to mělo tu relativní výhodu, že drahé prestižní turnaje hrálo tehdy nesrovnatelně méně hráčů a tak se na obrazovky častěji dostávali známé tváře, což bylo samozřejmě pro diváky zajímavější. V průběhu let počet větších turnajů především díky online pokeru výrazně vzrostl a tak nakonec logicky došlo i k přemnožení méně záživných televizních finálových stolů, na nichž byla zábava také kvůli širší veřejnosti méně známým online frikulínům často jako v márnici. Není tedy divu, že dneska třeba může někdo, kdo byl namlsán minulostí „hollywoodského“ TV pokeru, žehrat na současnou zcela běžnou nezáživnost pokerového vysílání.

Pokud zalovím v naší české pokerové televizní historii, tak na rozdíl od Luďka opravdu nepovažuji za neuvěřitelné že „ČPT za těch několik let vysílání nepomohla objevit ani jednu výraznou osobnost, která by to mohla hrát a zároveň nebyla úplně mimo sociálně.“ Vtip je totiž v tom, že na to, aby někdo mohl dělat zábavu na finálovém stole, musí mít i zkušenosti a v pokeru také i peníze. Ve svém blogu se Luděk zcela po právu zmínil i o pokerovém showmanovi Antanasovi Guogovi, kterého dnes celý pokerový svět zná i pod jménem Tony G. Já znám osobně Tonyho od roku 2003, kdy jsem s ním strávil v Praze tři týdny plné pokeru.Tehdy se jednalo v podstatě o relativně méně známého hráče, do kterého byste nikdy neřekli, že by se z něho mohl vyklubat nějaký televizní showman. Tony měl v tu dobu sice již za sebou pár větších pokerových zkušeností, ale na jeho turnajovém kontě bylo přesto snad jen sto tisíc dolarů. Rozhodně ale nemohl být v té době považován za hráče s nějakým potenciálem celebrity. Již tehdy sice neměl k trash talku u stolů daleko, ale jeho pravé hvězdné televizní chvilky přišly až řekněme tak o rok později, kdy už měl za sebou více zkušeností a také peněz.

Tím jsem chtěl naznačit, že by bylo rozhodně u nás zázrakem, kdyby v minulosti ČPT díky svým finálovým stolům někoho pokerově zábavného objevila. Přece jen, finalistům chyběli TV zkušenosti a na většině byla také znát nervozita resp. svazující snaha o co peněžně nejpřijatelnější výsledek – vždyť ne každý hraje o větší peníze denně. Jinak, ten kdo sleduje českou herní scénu jistě ví, že v ní rozhodně nechybí celkem schopní pokeroví adepti se showmanskými ambicemi – problém je možná většinou právě v tom, že turnaje ČPT jsou již velkými loterijními síty a také, že tato jména nejsou mnohdy na dostatečných finančních orbitech, čili postrádají větší pohodu.

V komentářích pod Luďkovým textem mě zaujala teze, že je například Lubor Dědič, při vší úctě, již věkově mimo dosah cílové skupiny (myšlen tím byl zřejmě online poker a s tím související mediální marketing). To je sice možné, ale pokud se u nás budeme dívat obecně na poker výhradně pod tímto úhlem, tak nám opravdu nezbude než konstatovat, že takový online poker může opravdu zničit naše ambice na špetku větší český pokerový svět. Samozřejmě by to byla také nadsázka, neboť věc je trochu složitější. V unikátní české loterijní megadžungli „mexického“ typu, kdy například za kasinové podniky jsou považovány uliční „trojky“ herna-bazar-zastavárna, můžeme totiž asi těžko jen očekávat, že by se poker synonymicky spjatý s výrazem casino, snad někdy mohl stát populární zábavou s větší televizní atraktivitou. Tady Luďku žádné entertainment televizní value prostě nepomůže už také proto, že český národ navíc ani nemá (na rozdíl od Američanů) na poker historické geny.

Možná že by bodlo, kdyby poker místo online heren začali masivněji sponzorovat Kellnerové, Chrenkové, Babišové nebo Soukupové a posadili se po tréninku ve WSOP akademii za jedním stolem v nějaké highstakes show. Něco takového ale zatím opravdu nehrozí ani v Americe, tak se alespoň v pohodě těšme z toho, co malého pokerového doma máme a doufejme, že někdy nakonec na finálovém stole ČPT přece jen uvidíme alespoň Tonyho G s Honzou Krausem nebo Kájou Šípem.