Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru
menu


Počátky pokeru

Přesný prapůvod hry poker je zahalen tajemstvím, jelikož neexistují hodnověrné zdroje, které by byly schopny stoprocentně převážit misku vah na tu či onu stranu odborných teorií. Protože se ale poker hraje s kartami, je možné téměř s jistotou konstatovat, že žádná archaická hra s prvky připomínajícími dnešní poker nemohla být v minulosti hrána předtím, než byly vynalezeny karty samotné. Karty podobné těm našim se hodnověrně objevily poprvé v Číně někdy ve 13. století. Nejstarším datem znalosti karetních her v Evropě je rok 1375.


Za první důkaz, že se karty v Evropě opravdu hrály - na rozdíl od pouhého doslechu o nich odjinud nebo na rozdíl od použití slova „carta”, které má mnoho významů - se považují zákazy karbanu vydané italskými městskými obcemi poprvé k roku 1376. Od tohoto data mají historikové již k dispozici soustavnou řadu zmínek v listinách, které umožňují sledovat rychlé šíření karet v Itálii a potom za Alpami v dalších částech Evropy.

Protože se neví přesně, které ze starobylých evropských a asijských karetních her nejvíce přispěly do pokerového ranného rodokmenu, uvádí se v odborné literatuře alespoň seznam těch, u nichž je to nejpravděpodobnější. Hry v tomto seznamu jsou rozděleny na tří karetní, čtyř karetní a pěti karetní. Do první skupiny jsou zařazeny francouzské hry Belle, Flux a Trente-un včetně německého ekvivalentu Dreisatz (17.-18.stol.), anglosaské Post a Pair (17.-18.stol.), Brag (18.stol.), francouzské Brelan (17.-18.stol.) a anglo-francouzské Bouillotte (19.stol.). Druhou skupinu tvoří italská Primiera (16.stol.) s anglickým ekvivalentem Primero, francouzské hry Gilet (16.-18.stol.) a Ambigu (18.stol.) a baskická karetní hry Mus. Třetí skupina pěti karetních her má zastoupení především v německé hře Pochen, v patnáctém století známé jako Bocken, která se hrála také v Anglii jako Gleek a ve Francii nejdříve pod názvem Glic a později jako Bog, resp. Poque.

Uvedené karetní hry doplňuje v roli pravděpodobných pramatek pokeru ještě perská hra Âs-nas, o níž se odborníci domnívají, že možná vůbec největší měrou přispěla k tvorbě rodokmenu pokeru. Prvky této starověké hry se totiž do kolébky novodobého pokeru Ameriky dostaly zřejmě prostřednictvím perských námořníků, kteří byli v kontaktu s francouzskými osadníky v tehdejším vesměs frankofonním teritoriu New Orleans. Zdejší francouzská komunita pravděpodobně absorbovala někdy na přelomu 18. a 19. století některé prvky hry Âs-nas do hry Poque, tedy karetní hry, jež se ve Francii hrála již ke konci 16. století. O názvu poker se usuzuje, že se vyvinul také ve stejné době a lokalitě právě ze slova poque, které bylo v tehdejším herním kontextu synonymem pro sloveso sázet. Jestliže tedy někdo při hře prohlásil „Je poque d’un jeton”, znamenalo to, že sází jeden žeton. Z názvů Âs-nas a Poque vzniklo pro nově upravenou hru nejdříve pojmenování Poqas, později Pokah, které nakonec vlivem americké výslovnosti dostalo konečnou formu POKER.

Začátek gamblingu? 1843
Ve světové literatuře se slovo POKER objevilo poprvé v roce 1836 v americké knize o prvních vojenských taženích do tehdejších západních teritorií s názvem Dragoon Campaigns to the Rocky Mountains. Hra je zde uvedena jako dvacetikaretní (s desítkou, klukem, dámou, králem a esem - to vše ve čtyřech barvách) s pěti pokerovými kombinacemi - jeden pár, dva páry, trojice, full house a poker. Autorství knihy, která si všímá i oblíbenosti hry hlavně v jižních a západních částech země, není přesně známo, ale historikové ho přece jen přisuzují buď Jamesi Hildrethovi, nebo Gordonu Millerovi.

Druhé pojednání o pokeru se objevilo v roce 1843 v knize The Exposure of the Arts and Miseries of Gambling, kterou napsal Jonathan Harrington Green. Tato publikace se stala vůbec první americkou knihou, v jejímž názvu bylo užito slovo GAMBLING čili karban neboli hazard. Historicky třetí a nezávislou zmínku o pokerové hře přinesla záhy poté v roce 1844 knížka anglického herce-komedianta Joea Cowella, která nesla název Thirty Years Passed Among the Players in England and America. Oba autoři popisují stejný druh raného dvacetikaretního pokeru, který se objevil již v Hildrethově knize. Green napsal své dílo dokonce již v roce 1834, ale vydáno bylo až o deset let později. Obě publikace popisují atmosféru pokerové hry hrané na mississippských parnících (steamboats) na konci dvacátých a na začátku třicátých let 19. století. Cowell se zmiňuje o hře, jíž byl svědkem v prosinci roku 1829 na parníku Helen M’Gregor, který plul z Louisville do New Orleans a Green si zase všímá pokerové seance, která se uskutečnila na parníku Mohawk plovoucím v únoru roku 1833 z Vickburgu také do New Orleans.

První pravidla pokeru byla vydána Henrym F. Annersem ve Filadelfii v roce 1845 v knize Hoyle’s Games. Zde již je popisována vedle dvacetikaretní i hra s 52 kartami, které je věnována větší pozornost.

V původním pokeru Straight s neomezenými sázkami se hra začínala dvěma možnými způsoby. Buď na začátku hry vsadil každý z hráčů stejnou sázku, nebo se používala značka zvaná BUCK, která označovala, kdo je na řadě, aby vsadil ANTE za celý stůl. Hrát se začínalo po levici dealera a dokud nikdo nevsadil, mohl hráč na řadě buď pauzírovat (PASS) nebo vsadit jakoukoliv sázku. Když byla učiněna sázka, hráč na řadě mohl položit karty (DROP OUT), dorovnat (CALL) nebo zvýšit o jakoukoliv částku. V tomto pokeru neexistovala výměna karet.

První poker s výměnou karet (draw poker) byl v americké literatuře popsán v knize Henryho B. Bohna, která nesla název Bohn’s New Handbook of Games a byla vydána v roce 1850 ve Filadelfii. Tato kniha se již také zmiňuje o limitním pokeru. Limitní poker byl hrán ve větší míře v Americe již kolem roku 1860 a ve stejném období se začaly objevovat hry s vedlejšími banky (side pots). U limitního pokeru tehdy existovala dvě kola sázek, přičemž pro každé z těchto sázkových kol existovaly různé limity - například $10 před výměnou karet a $20 po výměně karet.

Ve vydání knihy The American Hoyle z roku 1864 se již poprvé objevuje zmínka o postupce (straight), postupce v barvě (straight flush) a o hře Five Card Stud, která se stala v Americe extrémně populární až o zhruba padesát let později, v letech 1920 až 1955. Stud pokeru, nazývaná též STUD-HORSE, vznikla pravděpodobně v kovbojském prostředí někde na území Ohia, Indiany nebo Illinois. Ačkoliv zmínky o postupce se objevily v amerických knihách o pokeru již v šedesátých letech 19. století, tato kombinace byla u americké veřejnosti akceptována až někdy v osmdesátých letech stejného století.

Pokud se nějaká kniha před tímto obdobím zmiňovala o postupce, bylo zdůrazněno, že je vždy před začátkem hry nutné si zjistit, zda je v této hře nejlepší kombinací čtveřice es. Pokud se hrálo s postupkou, potom bylo zřejmé, že se hraje také s postupkou v barvě.

Velký vliv na rozšíření pokerové hry v Americe měla bezesporu občanská válka (1861-1865), protože poker se stal v jejím průběhu oblíbenou kratochvílí sta tisíců vojáků obou válčících stran. V tomto období došlo k zásadní popularizaci draw pokeru, stud pokeru a do popředí zájmu se začínala více dostávat pokerová kombinace straight. Upevnila se také základní pravidla hry a poker se po válce díky přeživším jejím účastníkům dostal více do amerických domácností a rozšířil se jako nejoblíbenější karetní hra po celé zemi.

Velkou zásluhu na standardizaci pokerové hry v Americe měl muž jménem Robert Cummings Schenck. Schenck byl americkým politikem s poměrně pestrou kariérou. Narodil se v Ohiu, vystudoval práva a ve 40. a 60. letech byl členem Kongresu. Mezitím působil v diplomatických službách v Brazílii a v průběhu občanské války byl brigádním generálem ve službách Unie. V letech 1870 až 1876 potom Schenck působil v diplomatických službách v Anglii. V politických kruzích ve Washingtonu si Schenck vydobyl především pověst výborného pokerového hráče, který byl častým účastníkem pokerových seancí s tehdejšími významnými politiky. V pokerových hrách se dokázal tak prosadit, že byl dokonce mnohými považován za vůbec nejlepšího pokerového hráče své doby. Více než tímto se ale jeho jméno dostalo do americké pokerové historie tím, že se stal autorem několika respektovaných knih o pokerové hře. Ta první se jmenovala Rules of Poker, byla vydána v Anglii v roce 1872 a stala se vůbec první knihou, která o pokeru na britských ostrovech vyšla.

V sedmdesátých letech 19. století byl již poker v Americe velmi rozšířenou hrou a tomu faktu odpovídal i vzrůstající počet knih, které byly o této hře vydávány. Pokerová tematika, která začala stále častěji vycházet knižně, již nebyla jen pouhou součástí všeobecných knih o hrách, ale stala se hlavní součástí řady specializovaných knih. Za první knihu vůbec věnovanou pouze pokeru je v Americe většinou považována publikace The Game of Draw Poker autora H. T. Winterblossoma, která vyšla v roce 1875. Někteří historici ale soudí, že publikace s názvem The Complete Poker Player, kterou napsal jiný autor jménem John Blackbridge ve stejném roce, vyšla prakticky souběžně. Uvedená sedmdesátá léta jsou z hlediska historie pokerové hry zajímavá ještě tím, že se v tomto období začala v Americe také hrát varianta pokeru zvaná Jackpots Poker. Jednalo se v podstatě o hru, v níž nemohli otevřít sázení hráči, kteří neměli alespoň minimální kombinaci dvou kluků. Toto pravidlo mělo za účel přinést do hry větší disciplínu, zkvalitnit hru a omezit nesmyslné sázky na zoufalé pokerové kombinace.

Nápad tohoto omezení pokerové hry, který údajně vznikl v Toledu, se u řady autorů pokerových publikací setkal s kritikou, která se odvolávala na to, že se tak z pokeru vytrácí kouzlo blufování, a tedy i jeho charakter. Jackpots Poker si ale mezi americkým publikem našel své místo a stal se velmi populární hrou na desítky let.

Nepostradatelnou součástí americké kultury se pokerová hra stala definitivně v postatě již v průběhu posledních dvaceti let 19. století. Důkazem může být také fakt, že v tomto období byl v Americe vydán neuvěřitelný počet knih, které se věnovaly pouze pokerové tematice. Do konce století jich bylo kolem padesáti a tento trend neustal ani v prvních deseti letech 20. století, kdy bylo vydáno dalších 30 nových publikací. Pozadu nezůstaly ani periodicky publikované časopisy. První z nich s názvem Poker Chips vyšel již v roce 1896 a následovala celá řada dalších. Poker se stal na přelomu století v Americe fenoménem, což se mimo jiné projevilo také tím, že spatřily světlo světa i další jeho varianty, jako je například Lowball Split Poker, který se začal hrát již v roce 1903. Tento poker, v němž dochází k dělbě banku mezi nejnižší a nejvyšší kombinaci, se poprvé objevil v Hoyleho vydání pravidel až v roce 1926.

Dosud byla řeč o dvou základních pokerových hrách, tj. o draw pokeru a stud pokeru. Třetí základní varianta pokeru - poker se společnými kartami - se poprvé objevila v Hoyleho edici v roce 1919 pod názvem Wild Widow. Jednalo se o hru, v níž dealer obrátil jednu společnou kartu před rozdáním páté zavřené karty hráčům. Vítězem byl potom ten účastník hry, který sestavil nejlepší kombinaci z pěti svých zavřených karet a jedné společné karty. Tato hra byla v Hoyleho knize z roku 1926 nahrazena pokerem s názvem Spit In The Ocean, v němž byly hráčům rozdávány pouze čtyři zavřené karty, přičemž jedna otevřená karta na stole byla společná. Zároveň tato otevřená karta tvořila také kartu, která mohla být použita jako divoká, stejně jako další karty stejné hodnoty. Texas Holdem, jak ho známe dnes, byl poprvé hrán někdy na začátku dvacátých let minulého století v jihozápadním Texasu. Sedmikaretní poker (7 Card Stud), který se vyvinul z pětikaretního studu, se stal nejpopulárnější pokerovou hrou Ameriky v období těsně před 2. světovou válkou a svou pozici si udržel téměř čtyřicet let. Poté ho vystřídal TEXASký HOLDEM, který je v současnosti nejen naprosto nejhranější americkou pokerovou hrou, ale i nejhranější pokerovou hrou na světě vůbec.

Pravděpodobně někdy v období 2. světové války se ve světě začaly hrát častěji mnohé pokerové hry se společnými kartami, které se v pokerové terminologii nejčastěji nazývají Community Cards (někdy je možné se setkat také s názvy Shared Cards nebo Widow Cards). Jedná se v podstatě o karty, které dealer v průběhu hry umístí otočené doprostřed stolu a všichni hráči je mohou využít pro svoji hru. V těchto hrách se společnými kartami dostanou hráči i vlastní zavřené karty (Hole Cards), které potom sestavují do svých kompletních pokerových kombinací také s využitím společných karet. Skupina společných karet na hracím stole se nazývá Board nebo také Widow. Obecně se má za to, že průkopnickou hrou se společnými kartami je pravděpodobně poker Texas Holdem.

Dnes je zřejmé, že tato hra, jak již název napovídá, vznikla na území amerického státu Texas někdy v první čtvrtině 20. století. Legendární trojnásobný světový šampion v pokeru Johny Moss se jednou nechal slyšet, že hrál Texas Holdem v Dallasu již v roce 1925. Historici se spolu se starou garniturou texaských hráčů domnívají, že Texas Holdem vznikl v lokalitě dnešního texaského města Robstown někdy v období 1. světové války. Nepřímým důkazem toho, že Texas Holdem dali světu Texasané, je nejen vlastní název hry, ale také fakt, že z Texasu jsou i čtyři z devíti světových pokerových šampionů, kteří šampionát WSOP konaný v této hře v prvních dvanácti letech vyhráli. Jedná se o již zmíněného Johnyho Mosse, který získal titul šampiona v letech 1970, 1971 a 1974, dále o Doylea Brunsona (1976, 1977), Jacka Strausse (1982) a „Amarillo Slim” Prestona, který získal titul pokerového šampiona v roce 1972. Ostatně z Texasu (jak jinak) pocházel i dnes již legendární pokerový podnikatel Benny Binion (1904-1989), majitel a zakladatel slavné lasvegaské herny Horseshoe (Podkova), který jako první vytušil komerční potenciál této hry a postaral se tak o to, že se Texas Holdem dostal ze zapadlých heren až na absolutní kasinové výsluní a stal se všemi respektovanou karetní hrou.

Texas Holdem je spolu se svou variantou Omaha vůbec nejpopulárnější světovou karetní hrou na světě hranou o peníze. Texas Holdem je hlavní hrou všech nejdůležitějších, největších a nejprestižnějších světových turnajů v pokeru (pokud se samozřejmě velký turnaj nekoná hlavně kvůli určité vybrané hře, jako je to například v případě každoročního vídeňského monstrózního šampionátu ve hře 7 Card Stud). Jestliže je řeč o extrémní popularitě holdemu na největších turnajích, myslí se tím hlavně hra no limit, tedy bez omezení sázek. Druhou nejpopulárnější pokerovou hrou na světě je varianta holdemu Omaha Eight or Better (Hight-Low Split). Jestliže vstoupíte do kterékoliv herny (Cardroom) v Kalifornii, pokaždé v ní najdete stoly, na nichž se hraje právě tato varianta Omahy. Omaha se dostala například do Las Vegas z Texasu v roce 1982, o dva roky později se již hrála v Londýně. Dnes je součástí většiny světových i evropských turnajů, v nichž se hraje hlavně jako pot limitní hra.

V evropském žebříčku (European Poker Rankings) profesionálních pokerových hráčů se stanovuje pořadí na základě výsledků v turnajích konaných ve třech pokerových hrách: Seven Card Studu, Holdemu a hře Omaha.

I když dnes hovoříme o Holdemu jako o pravděpodobném historickém počátku her se společnými kartami, stále není stoprocentně jasné, zda to byla právě tato hra, která stála na počátku vývoje těchto her. Variant pokerů se společnými kartami je poměrně dost a některé z nich by pravděpodobně také mohly být považovány za předchůdce těch dnešních nejpopulárnějších. Platí to možná také o hře Spit in The Ocean, což je v podstatě poker s jednou společnou kartou a čtyřmi zakrytými kartami hráčů. Dalšími původními hrami se společnými kartami jsou například PROCTER AND GAMBLE, CINCINNATI, CROSSOVER nebo BEDSPRINGS. Mezi varianty Holdemu pak patří kromě Omahy hry PINEAPPLE, CRAZY PINEAPPLE, TAHOE, DOUBLE-BOARD HOLDEM, MANILA, PINATUBO, EAST VILLAGE, COUNCIL BLUFFS, CHOWAHA, LAME-BRAIN PETE, SIX-PACK, BEL- AIRE nebo TIC TAC TOE.

Sdílet tento článek na Facebooku
3.10.2007 | Autor: Redakce

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 0
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.


 

Spolupracujeme:

Forbes Casino