Daniel Negreanu o historii a problematice re-entry v super high rollerech

V poslední době toho bylo kolem pokeru napovídáno dost - ať už díky Hachemovým komentářům z Austrálie nebo nedávnému vyjádření Dana Shaka ohledně neomezených re-entries v Super High Rollerech. Na letošních Aussie Millions v Melbourne jsme ovšem nic nového, co se týče high rollerové nabídky, neviděli - už několik let se hrají turnaje jak s buy-inem $100.000, tak $250.000, přičemž oba dva tradičně s rychlou strukturou. Ve skutečnosti nabízel $100k event 30sekundový timebank, o kterém hráči tak často mluvili.

Co ale bylo letos jiné, byla možnost re-entry až do konce prvního dne. Jak už jsem řekl, struktura turnaje byla rychlá, což znamenalo, že spousta hráčů raději riskovala vypadnutí hned od začátku turnaje, a to mělo za následek více registrací, než v typickém super high rolleru bez možnosti re-entry. Většina high rollerů přitom nabízí třídenní turnaje, zatímco v těchto byl konec během dvou krátkých dní.

"Jenom dvoudenní turnaj?"

Tento festival je - pokud vím - jediným, který podobné turnaje nabízí - kombinaci super vysokého buy-inu, rychlé struktury a neomezených re-entries. Je to fenomén, který se děje pouze jednou v roce, a který si určitě svou pozici na trhu zaslouží, neboť počty vstupů v takovém turnaji boří veškeré předchozí rekordy super high rollerů.

Největším důvodem, proč byly tyto turnaje původně vytvořeny, byla přítomnost asijských byznysmenů, kteří si chtěli zahrát nějaký high stakes turnaj, ale nechtěli do něj investovat hodně času. Chtěli hrát turnaj s rychlou strukturou, což jim mimochodem zvyšovalo šanci na nějakou výhru. Tato skupina hráčů byla z větší části zároveň tvořena kasinovými gamblery, takže pro kasino Crown nebyla těžká volba, jak tyto turnaje nastavit. Přitáhlo je to do města, vytvořilo to komunikační podhoubí pro turnaje a přitáhlo top regy, kteří se rádi podobných akcí účastní.

Všechny tyto okolnosti jsou klíčové pro to, proč vůbec byly v první řadě tyto turnaje vytvořeny. V hojné míře se pak používal pojem “dobrý pro poker” a i já se cítím vinen z toho, že tuto frázi využívám častěji, než bych měl. Můj osobní názor je ten, že tyto turnaje nejsou pro poker ani dobré, ani špatné, přičemž výsledný efekt se bude velmi blížit neutrálním hodnotám. Pokud by mi někdo přiložil k hlavě pistoli a já si musel vybrat jednu z možností, vybral bych si tu dobrou.

Daniel Negreanu v letošním $100k high rolleru

Tyto turnaje s sebou nesou spoustu mediálního rozruchu a zájmu a generují televizní produkt, který je jedním z nejlepších na světě. V turnaji s buy-inem $250k bylo placených 6 pozic a na všichny z nich se probojovali hráči, kteří jsou světovými špičkami: Phil Ivey, Isaac Haxton, Mike McDonald, já, Fabian Quoss a Tom Dwan. Jak byla struktura za začátku rychlá, ke konci už byla dost hratelná, takže pro tyto profíky poskytovala spoustu možností na kreativní hru. Argument, že tyto turnaje jsou špatné pro pokerovou ekonomiku, je lichý. Bohatí byznysmeni, kteří nemusejí riskovat cizí peníze ve své hře v těchto turnajích jsou přesně ti, kteří určují hodnotu turnaje a kteří pumpují peníze do pokerové ekonomiky. Spousta pokerových profíků i amatérů v těchto turnajích hrají normálně turnaje s mnohem nižšími buy-iny. Pokud chtějí hrát hráči high stakes cash games nebo turnaje, nevidím žádný logický důvod v tom omezovat jejich investice nebo jim nakazovat, jak mají utrácet své peníze.

Kritika se snesla i na mediální pokrytí, které prý zastínilo Main Event. Pravda je taková, že je to posledních pár let platný argument - pokrytí se vždy řídí poptávkou a jestliže super high rollery generují médiím více návštěvnosti, byli by bláhoví, kdyby jim nevěnovali adekvátní časovou porci. Také si myslím, že pokeroví fanoušci mají rádi známé hráče a v těchto turnajích uvidíte více známých obličejů v porovnání s finálovým stolem Main eventu, kde jen výjimečně znají více než tři hráče.

Veliké nedorozumění je také mylná představa, že late registrace dává určitým hráčům výhodu. Pokud v turnaji umožníte pozdní registraci, je logické, že po tuto dobu je povoleno zároveň možnost re-entry. Jediné místo, kde toto tvrzení není platné, je (pokud vím) WSOP. Za touto značkou je spousta historie a já věřím, že ochraňování prestiže náramků a historie svoji cenu má. Pokud přijmete fakt, že re-entry je vlastně NOVÝ hráč, pak nezáleží na tom, zda byl tento hráč už z turnaje vyřazen, nebo ne. Pokud může hráč využít pozdní registrace až do čtvrtého levelu, potom vypadnuvší hráč, který se tak stane vlastně novým hráčem, by měl mít možnost registrace stejně tak.

Ve světě ale neexistuje žádný hráč, který by si sve re-entry "plánoval". každé rozhodnutí o tom, zda využít tuto možnost, je unikátní - např. já jsem zvolil ve $100k turnaji hned 5 re-entry a moje uvažování přitom bylo následující:

Pokud se na to chcete podívat z jiného pohledu, hrál jsem v podstatně 5 rozdílných turnajů a v jednom z nich se dostal do peněz. Moje buy-iny v těchto pěti turnajích mě stály $500.000 a moje výhry byly $550.000. Skutečnost, že všech těchto pět turnajů bylo odehráno během jediného dne, se nijak neliší od toho, kdybych hrál pět rozdílných turnajů s buy-inem $100k.

Dává vám to smysl?