Bez titulu, ale ne s prázdnou. Vojtěch Růžička si ve finále vydobyl obdiv a uznání

Pár dní před rozehráním letošního finále Main Eventu WSOP jsme jeden z našich článků o Vojtěchu Růžičkovi zahájili konstatováním, že jen titul je to, co se doopravdy počítá a mediální pozornost doprovázející členy November Nine v brzké budoucnosti v mnoha případech zase vyhasne. Svět si pamatuje pouze vítěze, několik runner upů, zbytek hráčů však rychle sejde z mysli. A nebo ne? Kdo v průběhu posledních pěti dní pozorně sledoval reakce na sociálních sítích a pokerových fórech, možná by našel pěknou řádku důvodů, proč si myslet, že v případě Vojtěcha Růžičky to bude o něco pomalejší proces. Ona pověstná výjimka, která tohle pravidlo potvrdí.

Byť se prokousal o něco dále, než český hráč, nabízí se analogie s takovým Josephem Cheongem, který diváky uchvátil svojí fantastickou hrou v roce 2010 a přestože ho tehdy veřejnost už viděla málem jako vítěze, nakonec z toho bylo v uvozovkách pouze třetí místo. A plíživě neodbytný pocit, že to zkrátka mohlo být ještě lepší. Před šesti lety chtěli lidé vidět více Cheonga. Letos se jim dostalo příliš málo Růžičky.

Takhle mělo vypadat složení heads-upu, myslí si mnozí...

Úvod jako z pohádky, úvod jako ze špatného snu

Ten příval euforie nešlo po úvodním hracím dni zastavit. Růžička uchvátil všechny bez výjimky. Své soupeře, komentátory, analytiky, diváky a ostatní profesionály. Chcete pár jmen? Daniel Negreanu, Phil Hellmuth, Antonio Esfandiari, Griffin Benger nebo Alec Torelli, ti všichni okamžitě českého pasovali na jednoho ze žhavých adeptů na zisk titulu světového šampiona.

Po skvělém úvodu sice Vojtěch v závěru úvodního dne podzimní části přepustil chip lead pozdějšími šampionu Qui Nguyenovi a sám se usadil na třetí příčce průběžného pořadí s minimálním odstupem na v té chvíli druhého Cliffa Josephyho, očekávání jeho dalšího postupu turnajem však nabývala na intenzitě každou minutou, kterou se navazující den blížil.

A když po jeho zahájení získal v prvních dvou rukách oba poty, mnozí měli možná jasno. Tohle bude Růžičkova show, jeho další velká noc. Teď už všichni víme, že nebyla. Vojtěchův odchod způsobila ruka, o které se následně debatovalo stejně živě, jako o jeho předchozí prakticky bezchybné hře. Jak poznamenal jeden z diskutujících na TwoPlusTwo, hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy příliš tenká. Jen bychom asi vynechali slovo šílenství a dosadili místo něj něco více lichotivého.

Zatímco v úvodním dni Vojtěchovi podobná hra, tedy taková, která měla „koule" nebo „srdíčko", jak často zaznívalo z amerického tábora diváků, vyšla na jedničku (check/shove do Kennyho Hallaerta v čase 2:27), 3barell bluff do Gordona Vaya znamenal konec všem nadějím ve skvěle rozehraném turnaji. Na rozbory tu máme Jana Nakládala, sluší se však poznamenat, že ačkoli se názory na správnost zahrání od známých tváří světového okruhu lišily, Vojtěchovu přesvědčení o opodstatněné hře stvrdily osobnosti, jejichž názor byste měli brát na bernou minci. Například Doug „WCG|Rider" Polk, jeden z nejlepších holdemových hráčů současnosti. A pýchou se dmul i jeho coach Max Altergott.

Very reasonable bluff from Ruzicka there. Don't block any clubs, do block AQ/KQ. Would probably prefer some hands like T9ss. #WSOP2016

— gN Doug Polk (@DougPolkPoker) 1. listopadu 2016

@DougPolkPoker Vojtech showed big heart - was he only professional that played good poker.

— max altergott (@AltergottMax) 1. listopadu 2016

Nebo sám Vayo, jehož slova zkrátka nepotřebují žádný další komentář. „Myslím si, že to zahrál naprosto v pořádku, navíc to v daném spotu vyžadovalo hodně odvahy. Mně se to teď mluví, když jsem měl set, že... Fakt je ten, že Vojtěch hrál prostě fenomenálně. Moje ruka se hrála tak nějak sama, protože byla strašně silná, navíc poměr stacku k potu nebyl nijak vysoký, takže mi to stačilo jen odcallovat."

A jak řekl autor dalšího vypůjčeného citátu z 2+2, ztratit Vojtěcha bylo „ranou pro každého, kdo si přál vidět skvělou endgame."

Vojtěch s Maxem „altiFC" Altergottem

Další zastávka? Česká republika, země pokeru zaslíbená

Přejděme ale zpět na pozitivní vlnu. Víte, co je na tom všem skvělé? Zatímco ve tříměsíčním období příprav se o našeho hráče z globálního pohledu nikdo příliš nezajímal (škoda nedotaženého deep runu na EPT13 Barcelona), jeden jediný den paradoxně stačil k tomu, aby měl jeho jméno na jazyku snad každý, kdo finále sledoval.

Z turnajového okruhu se navíc jen tak jednoduše nevytratí. Výhra $1.935.288 (minus daně, minus přibližně polovina akce), není tím jediným, co mu finálová účast přinesla. Životní výkon mu už v červenci zajistil také dlouhodobou smlouvu s rozvadovským kasinem King's, díky níž si například v rámci již zmíněné katalánské zastávky EPT zahrál €50.000 Super High Roller a €25.000 High Roller, v druhém případě dokonce s placeným umístěním. Před sebou má proto světlé zítřky, spoustu cestování a doufejme, že také mnoho dalších výsledků.

Letenky ale zatím zařizovat nemusí, do konce roku se bude pohybovat už nejspíše pouze po trase Rozvadov-Praha-Liberec. Před prosincovými pražskými festivaly se do jeho harmonogramu vklíní právě probíhající WSOP Circuit v King's, jehož součástí je znovu také populární televizní akce Cash King's, mimo jiné s Vojtěchem jako potvrzeným účastníkem. Spolehnout s můžeme pravděpodobně také na jeho vstup do €1.650 Main Eventu a k dispozici je také několik High Rollerů. Ale nepředbíhejme, teď je čas na trochu toho zaslouženého odpočinku.

Leaving Vegas for a little west coast road trip before I am going home. Got so many nice and supportive msgs, thanks! Appreciate that!

— Vojtěch Růžička (@Vojta_R) 3. listopadu 2016