S Paulem Phuou do pokerového zákulisí, část druhá

Roku 2004 Paul Phua, hlavní postava našeho dvoudílného seriálu, vyhrál svým způsobem nad spravedlností a po zaplacení soudem určené pokuty zůstal na svobodě. Ano, sice se dostal na seznam hříšníků SOCA (Soccer Online Gambling) organizace Interpol, nicméně svoje aktivity mohl i nadále rozvíjet bez ztráty kytičky. A jeho pozornost si pomalu začalo získávat prudce rostoucí – a pokerovým fanouškům tak dobře známé - čínské Macau.

Budeme si hrát

První kasino s americkým vlastníkem, Las Vegas Sands, otevřelo v Macau své brány roku 2004. Další se začala přidávat a protože s jídlem roste chuť, poptávka po gamblingu všech forem byla v Macau téměř neuspokojitelná. Jelikož svět kurzového sázení a kasinových her spolu byl vždy provázán a žil v symbiotickém vztahu, Phua se do budování herního impéria taktéž zapojil: kasinům začal za podíl ze zisků dodávat hráče. Nejprve do Las Vegas Sands, poté i do resortu Wynn, jenž například Phuovi nabídnul za jeho služby podíl 1,2 %.

Objem peněz protočených v kasinech v Macau se rok od roku zvyšoval tak moc, až jeho velikost praštila do očí i americkou vládu a ta se o původ peněz z čínského herního centra začala zajímat. Phua mezitím na poloostrov skrze zájezdy vozil další a další hráče... v roce 2013 dosáhl objem příjmů herní oázy více než 45 miliard dolarů; objem herních příjmů Las Vegas ve stejném roce vystoupal „pouze“ nad 11 miliard dolarů.

Ne, v Macau v první řadě rozhodně nešlo o poker. Co se karet týče, asijskou hrou číslo jedna byl baccarat. Hra staví do pozadí strategické rozhodování a větší důraz je kladen na prvek štěstěny – tak blízký čínskému hernímu publiku. I proto si sem celosvětový fenomén pokeru našel cestu až poměrně pozdě – první pokerový stůl byl v Macau otevřen až v roce 2008. Stalo se tak s přispěním Toma Halla, dalšího z řady hráčů, které můžeme znát ze záznamů světových super high rollerů. Hall vlastnil podíl ve firmě AsianLogic a právě ona vzala pod svá ochranná křídla seriál Asian Poker Tour a započala s pokerovým boomem na asijském kontinentu.

Sám Hall svoji misionářskou misi vysvětlil tím, že v dvojici Phua & Yong viděl „dvě největší velryby světa“. Multimilionáři za stoly baccaratu utráceli desítky milionů dolarů ročně, proto jim Hall představil poker – v němž mohli peníze kolovat mezi jednotlivými hráči a nikoli do pokladen kasin. Phuu poker očaroval, nicméně v celém Macau nebyl v podstatě nikdo, kdo by nově zapáleným amatérům dokázal předávat strategické rady. Po dobu prvního roku, kdy se u stolu v macauském kasinu scházeli bohatí byznysmeni a učili se základy i pokročilejší stragie, například platilo pravidlo ukázané: kdokoli vyhrál handu, musel svoji kombinaci ukázat soupeřům. Objevení Ameriky mělo tedy v tomto případě podobu pochopení bluffu.

Netrvalo dlouho a byznysmeni se odhodlali vyslat světu jasný signál: jsme připraveni poměřit své síly. Hall při návštěve Las Vegas odchytil mimo jiné dva rodáky z New Jersey; Phila Iveyho a Toma Dwana. Zvěsti o tajemném stolu plném hráčů s minimální znalostí hry – ale o to nabitější peněženkou – dokázaly samy o sobě zabookovat dvěma z nejznámějších hráčů světa letenky do daleké země.

Rozvoj pokeru v Macau výborně korespondoval s nechvalně proslulým Černým pátkem. Američtí hráči, kteří si zvykli bojovat za online stoly o ty největší poty na světě, se rázem ocitli před těžkou volbou: buď je čekal nucený exil do internetové hře zaslíbenějších destinací, nebo nucený přesun pozornosti ke hře živé (pokud nezvolili třetí variantu a neopustili pokerové prostředí úplně).

Zatímco online poker se dočkal v USA stopky, živá varianta získávala v mnoha státech zelenou. Hráči tím pádem svoji pozornost rozdělili mezi více kasin, poty se rozmělnily a americká kasina přišla o výhodu těch největších her světa. Kdo mohl, balil si kufry: všichni nebyli v Mexiku, nýbrž v Macau. Dle příspěvku ostříleného turnajového ředitele Matta Savage na diskuzním fóru 2+2 se například v jednu chvíli na stole nacházelo čtyřicet milionů dolarů v žetonech... někdy se z hry vyřadily blindy a na stůl hráči pokládali pouze $13.000 v ante. „I ta nejmenší hra, kterou jsem viděl ve Wynn kasinu, byla dvaapůlkrát větší, než ta největší v Las Vegas. Museli jste si s sebou vzít minimálně $200.000“, okomentoval své zážitky z cesty na východ Greg Merson, šampion Main Eventu WSOP 2012.

I jedna kapka může rozlít oceán

Rok 2012 přinesl historický milník: Guy Laliberté pod záštitou World Series of Poker uspořádal první turnaj s buy-inem ve výši jednoho milionu dolarů. The Big One for One Drop naplnila herní publikum fantastickým očekáváním. Výčet přihlášených hráčů na sebe strhoval pozornost a krom známých jmen pokerové scény na něm bylo k nalezení i pár neznámých: když mediální oddělení WSOP vymýšlelo průvodní označení přihlášených odvážlivců, ke jménům Paul Phua a Richard Yong muselo napsat: asijští softwaroví vývojáři. Byť Phuovi se turnaj příliš nevydařil, Yong se dokázal proti všem předpokladům probojovat až k finálovému stolu: osmým místem vzkázal pokerové komunitě, že se s novou enklávou asijských hráčů bude muset počítat.

Spíše než finální umístění ovlivnila pokerový svět samotná účast námi sledované dvojice: turnaj s takto vysokým buy-inem, který se stal novým měřítkem monstróznosti, vyžadoval pro řadu i těch nejlepších hráčů backing. Phua jim ho rád poskytl; pod jeho záštitou za stoly Big One zasednul například Tom Dwan. Charitativní turnaj zároveň odstartoval nový trend: kdo mohl, snažil se hnát vstupné turnajů až do nebes. High rollery a super high rollery spolu s existencí přebohaté cash game v Macau změnily dynamiku pokerové ekonomiky: nyní byla právě macauská cash game příležitostí pro „velkou trefu“, dříve tak vyhledávanou v turnajích.

Ty tedy musely své buy-iny chtě nechtě hnát až do nebes, aby udržely krok s dobou a zároveň přílákali nové hráče. Ti zase museli začít více prodávat svoji akci, jejich backeři se stali přirozenou součástí hry a každý se snažil uloupnout pro sebe procento z budoucích potenciálních vítězů. Začarovaný kruh, jehož součástí je nezbytně i Paul Phua. S radostí pumpující do hráčů peníze ze svých téměř bezedných kapes. Pumpující s takovou vehemencí, až se americké úřady musely začít zajímat o jejich původ. Americká kasina přece nemohla být zavalena penězmi s nejasným rodným listem: spekulace o původu v nelegálních aktivitách mafiánských Triád nedala nejednomu speciálnímu agentovi spát.

Viva Las Vegas

Phua si hru pokeru oblíbil natolik, že do určité míry začal cestovat po světovém okruhu; jeho největší trefou je 6. místo ze Super High Rolleru monackého finále European Poker Tour v roce 2014. A turnaje obstaraly samozřejmě jen zlomek z celkového objemu Phuových herních aktivit. Kam se pohnul, tam byla k vidění vydatná cash game akce. „Phua je největším světovým vítězem“, prohlásil Tom Hall. „Ve hře se dokázal natolik zlepšit, takže jeho zisk roste a roste“. S příchodem léta 2014 tedy v doprovodu spolupracovníků a syna Darrena odjíždí Phua pokusit své štěstí na další letní dostaveníčko pokerového světa, lasvegaskou WSOP. Souběžně se slavnou turnajovou sérií se v Brazílii odehrává fotbalové Mistrovství světa...

V budově Caesar's Palace si Phuova družina pronajala dohromady tři luxusní apartmány (v souvislosti s pověrčivostí začíná označení všech tří pokojů součíslím 888) s vybavením v hodnotě desítek milionů dolarů. Jeden pro Phuu se synem, další pro Yonga s dvoučlenným doprovodem a třetí pro další čtyři hosty. Nejluxusnější vybavení, kterým kasino častuje ty nejmajetnější návštěvníky, není Phuovi dostatečné: po hotelovém personálu požaduje dovybavit jeden z apartmánů počítači, laptopy a televzními obrazovkami. Proč ne, v seznamu výstředností místních návštěvníků se nejedná o největší výstřelek.

O pár dnů později ovšem Phua odlétá do Macau a zde je opět zatčen místní policií: historie se opakuje, kvůli podezřejní z přijímání nelegálních sázek na právě probíhající fotbalový šampionát v prostorách „domovského“ kasina Wynn je Phua spolu s dalšími 21 lidmi spoután a odvezen k výslechu. Z něj ovšem odchází opět neposkvrněn: výměnou za přibližně $500.000, dle odhadů FBI. „Zdá se, že všechno jde dohodnout“, píše v textové zprávě Tomu Dwanovi. Čínská půda je pro Phuu příliš horká, je čas vrátit se do Las Vegas.

Sem se Phua vrací 23. června a usedá za pokerové stoly – přestože se odhlásil z druhého vydání monstrózního Big One for One Drop, zahrál si v bočním $100.000 turnaji v Bellagiu a hlavní porci času strávil za stoly štědré cash game. Pobyt v apartmánech si nechal prodloužit až do 14. července. Toho dne se jedna sestavila November Nine pro rok 2014 a shodou okolností den předtím poznal svět nového fotbalového šampiona pro příští čtyři roky.

Mezitím se zaměstnanec Caesar's Palace zodpovědný za kontrolu luxusního vybavení apartmánů rozhodne podělit o své poznatky s nadřízeným: dodané počítače se propojily v síť a obydlí se změnilo v podezřele vypadající „doupě“. Stopa byla žhavá; Phuu jeho pověst předcházela. FBI byla v obraze velmi rychle a dění v prostorách apartmánů začala monitorovat.

5. července, v době konání čtvrtfinále FIFA World Cupu (co se kurzového sázení týče největší události roku) mezi Argentinou a Belgií, FBI rozjela svoji akci: po vzoru svých malajských kolegů přerušili internetové připojení „počítačového“ apartmánu. Vzniklou paniku vyrazili řešit dva agenti FBI v přestrojení za počítačové techniky. Uvnitř zahlédli Phuu i jeho syna Darrena a na monitorech jejich laptopů stránky sázkových kanceláří. Již nebylo třeba pochyb.

9. července se ke slovu již dostalo ozbrojené komando: to do apartmánu vtrhlo v době přípravy na semifinálový zápas mezi Argentinou a Nizozemím. Obvinění se dočkala mimo jiných i obě rodinná dua ve složení otec a syn: Phuovi i Yongovi. Paul Phua vypověděl, že pouze sledoval vývoj kurzů na fotbalová utkání, nicméně prozkoumání jeho laptopů odhalilo více: dle odhadů FBI se měl objem ilegálních sázek během fotbalového mistrovství pohybovat v řádech stovek milionů dolarů!

Soudný den

Zatčení se Phua dočkal 13. července, nicméně byl propuštěn na kauci; krom zástavy jeho soukromého letadla v hodnotě cca $48.000.000 se museli složit Phil Ivey a Andrew Robl na doplatek v hodnotě dvou milionů dolarů. Phua se začal připravovat na svůj životní souboj a na svou stranu získal mocného spojence: právníka Davida Chesnoffa, který se zastupováním prominentních klientů v nejroztodivnějších případech (Mike Tyson, Britney Spears, Phil Ivey) zabýval. 

Ještě před započetím hlavního líčení ovšem přišla pro žalující stranu těžká rána: soudce Andrew Gordon označil zákrok FBI za protiústavní! Vytvářením situací, kdy si podezřelá osoba musí do svého obydlí přizvat třetí stranu, by získala americká vláda možnost prohledávat drtivou většinu rezidencí na svém území a pokud by Phuův případ postoupil až k soudnímu líčení, byl by tím vytvořen nebezpečný precedent. I přes veškerou snahu obžaloby o dotažení případu ke zdárnému cíli nezbylo Gordonovi nic jiného, než 1. června 2015 Phuu osvobodit.

Byť na sobě nese Phua stigma obžaloby a neustupující podezření ze spojení s triádami, byť musel ve stínu sázkařského skandálu přejmenovat svoji kancelář (což je u podniku takového rozsahu nevídané) a byť nebude vítanou osobou v mnoha kasinech celého světa, Paul Phua je svobodný muž. V lednu se zúčastnil dvousettisícového Super High Rolleru série World Poker Tour National na Filipínách, kde nový kalendářní rok přivítal sedmým místem a cashoutem v hodnotě $401.600 (turnaj ovládl Fedor Holz).

Zda bude i nadále rozšiřovat svoji sbírku placených umístění ukáže čas, nicméně svým vlivem na velikost pokerových her má místo v historii jisté. Na hvězdu na pokerovém chodníku slávy to sice zřejmě nebude,  ale Phuův příběh je tak fascinující, že by jistě zasloužil zvěčnění ve filmovém formátu. Málokdy je poker tak napínavý, jako když je v sázce i spravedlnost samotná. Přejeme vám spoustu příjemných pokerových zážitků.