Rozhovor s Chrisem Moormanem o nové knize a přechodu na živou hru, část druhá

Odlišnosti mezi online a živou hrou

Je těžné se neúčastnit akce většinu času, hrát více stolů a více kombinací, ale pokud se na živém turnaji ocitnete v každé hře, je to něco jiného. Mnoho takových turnajů trvá čyři, pět nebo šest dní. Pokud budete hrát 40% hand, dříve či později turnaj odstřelíte. Během živé hry musíte měnit styl mnohem častěji - nikdo proti vám nemultitabluje, takže si všichni více všímají vaší hry.

Každý má ve svém pokerovém deníčku nějakou sehrávku z kategorie nočních můr. Pro většinu je to handa z domácího prostředí, kde začínali s pokerem. U Moormana šlo o obrovský turnaj, kdy akci přihlíželi bloggeři a s přiostřující se akcí narůstal i rail.

"Bylo to pět šest let zpátky na Aussie Millions. Odstartoval jsem sérií vítězných hand a myslel si, že ten turnaj vyhraju, i když se teprve hrál první den. Otevřel jsem 6-4 off-suit z early pozice a nějaký kluk mě 3betnul. Vypadalo to, že půjde o jediného dalšího agresivního hráče na našem stolu, takže jsem si řekl "ukážu mu, kdo je tady pán" a 4betnul jsem. On mne 5betnul a já jsem mu prostě nějak nevěřil, takže jsem ho 6bet shovenul. On se ponořil do nekonečného tank mode a já si myslel, že to je jenom nějaký Hollywood. Pak dorovnal.

Každý u stolu začal křičet něco jako "Kdo má esa, kdo má krále?" a nikdo z nás nechtěl otočit karty! Pomyslel jsem si "něco mít musí" a zeptal se ho, zda má párů. Odpověděl "jo", ale nepůsobil moc jistě. "Pravděpodobně jsi lepší," řekl jsem mu a otočil 6-4 off-suit, zatímco on ukázal pár sedmiček. Každý jsme měli 150 big blindů! Tuhle handu jsem si zakázal hrát. Dokonce i když jsem na small blindu, tak s tím prostě dávám walk. 6-4 suited je něco jiného, ale off-suited...nikdy."

První velký triumf na živé turnajové scéně

Další prohraná ruka a další případný bustout. Online jenom zaregistrujete další turnaj, nebo klidně další tucet turnajů. Jeden odpálíte, dáte ránu do gauče a hned můžete odpálit další. Jenže na živé turnajové scéně, kde jste pro tisíce hráčů známý jako někdo úspěšný, lze pouze odejít pryč. Před letošním březnem byla výhra velkého živého turnaje v Moomanově deníku prázdnout kapitolou. Když jsme se zeptali, zda ho to trápilo, zahlédli jsme na jeho tváři zkroušený výraz.

"Ano. Několikrát mi to uniklo jen těsně. Vždy jsem hrál heads-up proti dobrým soupeřům, takže jsem neměl pocit, že bych ty příležitosti zahazoval, ale živých turnajů za rok až tolik neodehrajete. Výhra jednoho takového byl nádherný pocit. Nikdy jsem na WPT necashoutoval a když se mi to poprvé podařilo, hned jsem vyhrál."

Málem to opět skončilo těsně před branami

"V posledních čtyřech jsem disponoval polovinou žetonů a přemýšlel nad tím, že jsem nikdy nevyhrál turnaj. Sedím si tam a říkám si "Je to tady", přičemž si v hlavě zároveň zároveň připravuji vítěznou řeč, když najednou udělám několik hloupých chyb. Spletu se v handě, kde otočím karty a místo postupky nemám nic. Z chipleadera najednou padám shortstack a o přestávce mluvím se svojí přitelkyní a přáteli, kteří mi řeknou, že už nemám co ztratit. Naštěstí jsem se později zdvojnásobil a byl jsem schopný odstranit veškeré myšlenky točící se kolem výhry,
což mi opravdu pomohlo."

Vítězství na World Poker Tour’s LA Poker Classic je pro Moormana možná zlomovým momentem, alespoň tedy z hlediska velkého turnajového triumfu, nicméně titul British Poker Awards Best Online Tournament Player získal čtyři roky po sobě. Letos by díky vítězství na WPT mohl útočit také na cenu Best Live Tournament Player or Performance Of The Year, ale tím si sám není příliš jistý.

"Být nominován je opravdu vzrušující. Když jsem vyhrál svůj první velký turnaj, říkal jsem si, že mám skvělou výchozí pozici na zisk toho titulu, ale Vicky Coren triumfovala již na druhém EPT a to je něco opravdu neskutečného!"

Pokračování příště...