Ohlédnutí za historií November Nine: 2013, rok Bestie

K britským ostrovům, do jejich srdce v Londýně, se v těchto dnech upírají zraky celého tenisového světa. Startuje tam další ročník turnaje Wimbledon, nejstaršího a – dle všeobecné shody – i nejprestižnějšího turnaje na této planetě. Obdobou v pokerovém univerzu budiž Main Event WSOP hraný již od sedmdesátých let loňského tisíciletí každé léto v Las Vegas. Jeho vítěz si odnáší zlatý náramek, nejcennější pokerovou trofej. Od roku 2008 je k Main Eventu přidáno jakési play-off: finálový stůl letního turnaje se dohrává pod hlavičkou November Nine na podzim, fanoušci i hráči tak dostávají čas připravit se na vyvrcholení sezony. V našem seriálu jsme si zatím představili prvních pět vydání November Nine, nyní již ustáleného pojmu v pokerových slovnících. Jak si listopadová devítka vedla napošesté? 

Na úvod si musíme s hrdostí připomenout skvělý deep run v podání českého hráče. Do posledního hracího dne letní části WSOP se totiž podíval ve svém prvním ITM umístění na WSOP online MTT specialista Jan Nakládal a po bolestivém setupu QQ vs. AA si v turnaji turnajů připsal krásné 18. místo. Po dvou letech od senzačního výsledku Martina Staszka tak opět česká vlaječka zanechala v kronikách Main Eventu stopu. Jen více takových…

Jan Nakládal

Věk: přibližně dvacet dva a půl let. To není úryvek z policejního pátrání, ale věkový průměr vítězů Main Eventu od zavedení November Nine. Trend je jasně stanoven, mladí hráči s bohatými (nejen) online zkušenostmi vyhrávají Main Event při svých téměř prvních účastech. Dříve by je totiž do kasina v Las Vegas ani nevpustili. Obrazem a odrazem tohoto směřování budiž i složení neoficiálního finálového stolu 2013.

Z původního pole 6352 startujících zbývá posledních deset hráčů (obhájce titulu Greg Merson skončil na sympatickém 167. místě) a nejstarším z nich je 43letý Španěl Carlos Mortensen, vítěz Main Eventu z roku 2001. S výhrou Chrise Moneymakera léta páně 2003 se šampionát rozrostl a nabobtnal do několikanásobně větších rozměrů, dvojnásobný triumf v něm by se tedy v historickém měřítku nedal s ničím jiným poměřovat. A přestože po něm do poslední chvíle prahnul, musel Mortensen – takto reprezentant „staré doby“ – vyklidit cestu mladší pokerové generaci. V post flop sehrávce poslední handy toho dne nestačila Mortensenova nut flush draw na hotovou postupku J.C. Trana a ke smutku španělských fanoušků dala definitivní pečeť na složení tehdejší November Nine. A jaké tehdy bylo?

1. J.C. Tran (USA), 38 milionový stack; $1,843,946 v předchozích 40 cashoutech na WSOP
2. Amir Lehavot (Izrael), 29,7 M; $818,414 / 12
3. Marc McLaughlin (Kanada), 26,5 M; $639,168 / 6
4. Jay Farber (USA), 26M; 0
5. Ryan Riess (USA), 26 M; $30,569 / 3
6. Sylvain Loosli (Francie), 19,5 M; 0
7. Michiel Brummelhuis (Nizozemí), 11M; $174,170 / 7
8. Mark Newhouse (USA), 7M; $152,725 / 6
9. David Benefield (USA), 6M; $455,713 / 12

Světový turnaj si zaslouží mezinárodní finále. Mezi devítkou nejlepších se představili zástupci pěti zemí, přičemž pro Holandsko a Izrael šlo o finálovou premiéru. Na tehdejší November Nine je velmi zajímavé množství zkušeností, které se u jednoho stolu sešlo. Tři náramky z WSOP – dva na rukou chipleadera J.C. Trana (2008 $1.500 NLH, 2009 $2.500 PLO) a jeden v držení Amira Lehavota (2011 $10.000 Pot-Limit Hold’em Championship). Dva tituly z WPT (zásluhou J.C. Trana a Marka Newhouse), miliony výher v online hře, miliony výher v živých turnajích.

Vyjma Jaye Farbera nešlo říci o November Niners jediné amatérské slovo; i nejmladší ze zbývajícího pole, třiadvacetiletý Ryan Riess, za sebou měl již několik ITM umístění a především druhé místo v Main Eventu doprovodné americké turnajové série WSOP Circuit. Finálový stůl tedy sliboval skvělou pokerovou podívanou a pokud si u něj měli fanoušci přát nějakou hvězdu, dostali ji v osobě chipleadera Trana, který by rád napodobil Jonathana Duhamela a stal se teprve druhým chipleaderem November Nine v historii, který by svou výhodu dokázal přetavit ve zlatý náramek. K tomu ovšem měla vést dlouhá cesta...

...a na tu se hráči vydali po 112 dnů trvající pauze 4. listopadu. Shuffle up and deal. Prvním mezníkem této poutě se stala 36. handa večera. V ní doprostřed stolu posunul svých posledních 10 big blindů shortstack Mark Newhouse, jeho pár devítek se pustil do flipu s AK Ryana Riesse a díky králi na flopu si za deváté místo Newhouse připsal 733 tisíc dolarů. Pod milion dolarů se vměstnala ještě částka za osmou pozici a pro tu si nakonec k pokladně došel online cash game profesionál David Benefield pouze o dvě handy později. Jeho push a K2 našel dorovnání v rukou Jay Farbera a jeho AK. Big slick se opět udržel, ba dokonce na turnu vytvořil postupku a zbývající sedmička hráčů se tak mohla těšit na milionový výplatní den.

Mark Newhouse

Příští stanice – 7. příčka a 1,2 milionů bolestného – byla konečnou pro zástupce holandské pokerové školy. Michiel Brummelhuis, dvaatřicetiletý profesionál z Amsterdamu, totiž svůj pár devítek poslal do hry zrovna ve chvíli, kdy Riess – novopečený lovec devítek - našel pod rukama dvě esa a připsal si tak druhý knockout onoho večera. Na pozicí šesté se pak po 157 handách večera umístil přítel Jonathana Duhamela, Kanaďan Marc-Ettienne McLaughlin. Chipy šly v souboji tehdy třetího hráče pořadí s druhým Jayem Farberem doprostřed téměř samy: v obrovském setupu nestačil pár králů na pár es a do Kanady místo druhého titulu z Main Eventu putovalo 1,6 milionu amerických dolarů.

Zatím v přehledu klíčových hand November Nine ani jednou nepadlo jméno J.C. Trana a poprvé a naposled se tak stane díky chvíli, kdy Tranův push s A7 dorovnal s KQ Jay Farber a král na flopu Trana spolu s šekem na částku přes 2 miliony dolarů poslal pro zbytek Main Eventu pouze do railu. Nejzkušenější turnajový hráč z tehdejší devítky nedokázal ze svých zkušeností vytěžit více než páté místo, karty tehdy více přály jeho soupeřům a Tran nemohl oponovat především drtivé formě Farbera s Riessem. Přesto je jeho deep run velkým pokerovým příběhem a Tran si za něj zaslouží respekt.

J.C. Tran

Zmínil jsem se o formě Ryana Riesse: ten si vzápětí po eliminaci Trana připsal další skalp; dorovnal all-in ze shortstacku hrajícího Sylvaina Loosliho a s A10 proti Q7 byl lepší jak před flopem, tak po riveru. Pro Francouze Loosliho, online cash game specialistu, byl tedy v historických kronikách připraven řádek se čtvrtým místem; ve svém teprve třetím živém ITM umístění si na konto připsal fantastických téměř 2,8 milionů amerických dolarů. Mnohem bohatší byl turnajový životopis Amira Lehavota, nicméně druhý náramek z WSOP v tu chvíli na jeho konto nepřibyl. Z pozice shortstacka pushnul pár sedmiček a Riess „The Beast“, povzbuzovaný svým hlasitým railem, neměl díky páru desítek problém připsat si svůj čtvrtý knockout tohoto listopadového večeru.

Zbývají poslední dva hráči, do bagu si na dobrou noc přibalil 20-ti milionový náskok Jay Farber. O ten ovšem přišel už po několika hrách následujícího večera, kdy do pokerového světa letěl přímý přenos heads-up bitvy o světový titul. Ryan Riess, ze kterého čišelo sebevědomí na míle/kilometry daleko, dokázal přetáhnout vedení na svou stranu a postupně ukrajovat z Farbera stacku žeton za žetonem. V 261. handě November Nine poté Farber, v tu chvíli v propastné ztrátě na Riesse, pushnul před flopem Q7 v barvě. Riess s AK neměl nic jistého až do poslední karty. Nicméně board big slick i tentokrát podržel a světem se tak mohla rozlétnout velkolepá zpráva: vítězem Main Eventu WSOP 2013 se stal v erupci emocí Ryan Riess, třiadvacetiletý turnajový profesionál.

Vítěz Main Eventu si minimálně na rok připisuje do svého držení čestný titul „nejlepšího hráče na světě“. Ryan Riess si proti sobě po svém triumfu popudil část pokerové populace, když v rozhovoru prohlásil, že se „cítí být skutečně nejlepším hráčem na světě“. Někteří profesionálové si dovolili vzhledem k Riessově předvedené hře a absenci dlouhodobějších výsledků nesouhlasit, pokerová fóra tímto prohlášením a Riessovým velkým sebevědomím nějakou dobu žila. Nicméně je třeba říct, že bez pevných nervů a víry v sebe sama prostě vítězit nejde a Riess je toho zářným důkazem. A sám Riess si z kritiky rozhodně těžkou hlavu nedělal. Je dost možné, že Riess už na svůj výkon a výhru 8,3M dolarů nikdy nenaváže; ostatně velkou část jeho zlatého cashoutu spolkli investoři a Ryanův bankroll tak možná nikdy nebude mít takovou podobu, jakou by si on přál.

V dalších letech se Riess dál zúčastňoval dění na turnajovém okruhu a např. letos si na WSOP připsal 19. místo v $3.000 No-limit Eventu, ale zdá se, že své nejslavnější okamžiky už má za sebou: budou navždy zvěčněny v podobě fotografií mladého muže ve fotbalovém dresu, jak nad hlavou v transu drží nejcennější pokerovou trofej.

Být ve správnou chvíli na správném místě, o tom Main Event do určité míry také je. Šampion z roku 2013 o tom určitě ví svoje. November Nine tedy dopsala svůj další ročník, své další příběhy. V příštím dílu našeho seriálu, se podíváme blíže na prozatím nejčerstvější listopadové dostavení. Do té doby si užijte spoustu pokerové zábavy.