O čem se v Riu mluví: číslo tři pro Phila Iveyho

World Series of Poker s sebou každoročně přináší několik velkých příběhů. Hrstka hráčů musí mít zákonitě o něco lepší run než ostatní, titul získá několik všem dobře známých tváří, někdy se zlatého náramku dočká hráč, kterému nejcennější pokerová trofej unikala několik dlouhých let a tak dále. Loni jsme tu měli tři druhá místa Phila Hellmutha, skvělou výsledkovou šňůru Bena Lamba, první náramek pro Bertranda Grospelliera a samozřejmě druhé místo Martina Staszka v Main Eventu.

Jedno jméno ale chybělo. Loňský ročník se musel obejít bez Phila Iveyho, který bojkotem nejslavnějšího pokerového festivalu zareagoval na události Černého pátku. To je ale nyní zapomenuto...

Ivey před malou chvílí zasedl ke svému třetímu finálovému stolu v rozmezí pouhého jednoho týdne. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, mu mezi osmičkou nejúspěšnějších hráčů patří pozice chipleadera. Jen čtyři dny poté, co ho v heads-upu $10k PLH eventu překonal komunitou nenáviděný krajan Andy Frankenberger. I dnes mu stojí v cestě za devátým náramkem několik zajímavých tváří. Po jeho levici usedl pětinásobný šampion Scotty Nguyen, na záda mu dýchá nebezpečný Joe Cassidy a v záři světel ESPN stage se objevil také Mike Matusow, jenž si finálový stůl v tomto turnaji vlastně předpověděl.

"Já zase vyhraju ten omaha event, co na to říkáš?" nastínil své plány Philu Hellmuthovi krátce po jeho historickém dvanáctém vítězství. "To jsem měl ale v plánu taky. Ještě se nějak dohodneme,"  reagoval šťastný Hellmut. Zatímco Hellmuth o šanci na vítězství dávno přišel, Matusow bude minimálně hodně blízko.

(pro originální velikost klikněte na obrázek)

Nicméně zpět k Iveymu a epické nedělní noci. Ivey započal svoji bitvu o náramek v téměř totožné chvíli jako Hellmuth a s několika zahraničními novináři jsme se shodli na tom, že to byla možná trochu škoda. Zatímco první z Philů se divákům představil na ESPN stage, Poker Brat se o zápis do pokerové historie pokoušel na vyvýšeném pódiu v sálu Pavilon, což mělo za následek neustálé a nepraktické přebíhání mezi oběma sály. Čert vem, že nás to stálo celkem dost sil - mnohem horší bylo rozdělení pozornosti mezi oba eventy.

Diváci si logicky museli vybrat, koho ze slavné dvojice budou sledovat. Upřímně - přestože je Ivey u široké veřejnosti pravděpodobně oblíbenějším hráčem, lidé v centru samotného dění chtějí vidět emoce.

A těch Hellmuthův souboj sliboval mnohem více a navíc nezávisle na tom, jak heads-up dopadne. Klasická win win situace. Všichni jsme tak hluboce litovali toho, že nezůstal zachován loňský setup, kdy byl sekundární finálový stůl umístěn hned vedle hlavní stage v Amazon roomu. Již tak skvělá atmosféra by dostala zcela nový rozměr.

Nikdo si také moc nepřipouštěl, že by mohl Ivey prohrát. Jak jsem již zmínil v řádcích výše, Frankenberger si během svého působení na pokerové scéně příliš mnoho přátel neudělal. Mnoho světových profesionálů doteď nechápe, jak mohl Američan se svojí, řekněme neortodoxní, hrou dosáhnout na ocenění WPT Player of The Year a výsledků, jenž mu ho vynesly. Několik hodin nehybně sedící Ivey sice do HU vstoupil skvěle a pasivního Frankenbergera postupně připravoval o pot za potem, ale ve velkých hrách se později lépe dařilo jeho soupeři. Sen o devátém náramku se tak rozplynul těsně pod vrcholem. Šanci na reparát nyní dostává jen o pár dní později a veškerá pozornost tentokrát patří pouze jemu.

Phil Ivey je zpět. Hladový po vítězstvích, minimálně stejně nebezpečný, jako v roce 2010 a se zástupem věrných fanoušků za zády. A přesně tohle poker po loňském černém roce potřeboval.