Michal Maryška: Cítím, že jsem se posunul zase o krok dopředu

Čeští hráči jako by nás každoročně schválně napínali a finálové stoly si většinou schovávají na poslední možnou chvíli. Výjimkou nebyl ani letošek. První výrazný výsledek s sebou přinesl až předposlední event celého festivalu, kterým byl šampionát v Pot-Limit Omaze. Do prestižního turnaje poprvé ve své kariéře zasáhl také Michal Maryška a nakonec z toho bylo v těžké konkurenci skvělé osmé místo a výhra $95.361. Atmosféru finálového stolu World Series of Poker si přitom Michal poprvé vyzkoušel již v roce 2013, kdy za třetí místo v PLO $3k získal $154.312. V rozhovoru pro POKERMAN.cz se pouze několik desítek hodin po svém vyřazení rozhovořil o nejzajímavějších momentech turnaje, zanalyzoval pro naše čtenáře klíčové konfrontace na finálovém stole, přidal zhodnocení svých letošních podnikatelských aktivit a mnoho dalšího.

Michal Maryška krátce před dosažením finálového stolu $10k PLO Championship (foto: Pokernews.com)

Ahoj, Michale. Přestože v určitých momentech byla očekávání ještě výraznější, letošní WSOP jsi zakončil finálovou účastí v nejobtížnějším PLO turnaji na světě a jako jediný Čech v historii ses mezi nejlepší devítkou náramkového turnaje ukázal dva roky po sobě, takže gratulace jsou rozhodně na místě. Jak se ti po takovém průběhu turnaje usínalo?

Děkuji. Den po turnaji se mi usínalo dobře, byl jsem totiž nevyspalý z těch předchozích dnů, kdy jsem nemohl po dnu 1 a 2 vůbec zabrat a usnul jsem vždy až ráno. Což bylo způsobeno taky tím, že ve Vegas běžně chodíme spát ráno nebo až dopoledne. Nepřidalo mi ani nachlazení z klimatizace a určitě tam byla i částečná nervozita vždy před dalším dnem.

Ještě než se pustíme do specifičtějších otázek - jak bys už s tím mírným odstupem své vystoupení v turnaji stručně shrnul?

Hrálo se mi super, cítím, že jsem se za ten rok posunul zase o kus dopředu. Soustředil jsem se pouze na to, udělat v každé hře to nejlepší rozhodnutí. Jen před bublinou jsem se výrazněji zatáhnul, protože jsem v té době neměl chipy a nechtěl jsem po dvou dnech snažení odejít s prázdnou. Když jsem nastupoval do třetího dne, tak to bylo s jasným cílem udělat chipy na final table, anebo vypadnout, ale rozhodně jsem nechtěl vyčkávat někde na shortu než přijde další payjump. V průběhu turnaje jsem hrál asi svůj nejlepší Omaha poker, kterého jsem schopen, a až na pár spotů, kdy jsem missnul value, si nejsem vědom žádné větší chyby.

Loni jsem se na ten final protočil ze shortu s velkým kusem štěstí, ale letos jsem šel po malých potech a převážně postupně navyšoval svůj stack. Cítím, že letos jsem si to daleko víc zasloužil svojí hrou, vždyť poprvé o život jsem musel točit až ve finálovém dni.
 
Do hry jsi podle svého facebookového statusu nastoupil v ne zrovna ideální fyzické pohodě. Podařilo se ti únavu rychle setřást nebo jsi v průběhu úvodního dne cítil, že to není úplně ono?

Byl jsem nachlazen a bolelo mě v krku, takže jsem ještě den před turnajem zvažoval svoji účast. Den před turnajem jsem měl i nejhorší session na cash game za dobu, co jsme v Las Vegas. Přece jenom jsem cítil zodpovědnost i k dalším lidem, kteří do toho investovali svoje prostředky. Když nastupujete na třídenní turnaj, měli byste být v optimální pohodě a do té jsem měl den před turnajem daleko. I proto jsem si nezaplatil buy-in do turnaje dopředu, jak to běžně dělám. Nakonec vyhrálo srdce nad rozumem a já nastoupil, ale rozhodl jsem se definitivně asi až dvě hodiny před turnajem.

Hádám, že ti v tomhle směru hodně pomohl velice podařený vstup do turnaje...

Hned od začátku se mi dařilo stack postupně navyšovat a na svém stole jsem měl na začátku jen dva opravdu dobré hráče. Až mě překvapilo, že mám v takovém turnaji tak dobrý seating.

Nejzásadnější momenty druhého a třetího hracího dne lze snadno dohledat, ale právě o té výborné úvodní části turnaje, kterou jsi zakončil postupem na šesté příčce průběžného pořadí, mnoho informací nemáme. Jak den z tvého pohledu probíhal?

Po mém dobrém začátku jsme v průběhu 4. a 5. levelu začali na našem stole vyřazovat shortstacky a přicházeli nový hráči, ale vždy si s sebou přinesli hromadu žetonů, takže v jednu chvilku jsem měl sice stále výrazně nad average, ale na stole jsem byl až 7/9 a nastaly malé komplikace s agresivními hráči. Poslední tři hodiny dne už jsem zas jen navyšoval a klíčová ruka přišla asi 30 minut před koncem, kdy jsem defendoval na small blindu QQ98 single suited, flop šel Qx9c6c a po mém checku se vše podstatné odehrálo ještě předtím, než jsem se dostal opět ke slovu. Už tam byl bet a raise pot a já se rozhodl to zatočit proti proti 90k stacku (měl jsem asi 130k).

Soupeř měl nuts FD a gutshot na osmičku, ale ustál jsem to a dostal se tak mezi chipleadery turnaje. Někdy v takovém spotu můžete stát i proti ruce JT87, která má FD a proti ní jste i s tím top setem dost pozadu (40 na 60), ale to naštěstí nebyl tenhle případ.

Pravděpodobně nejpernější chvíle jsi v turnaji prožíval někde kolem peněžní bubliny, kdy jsi nějakou dobu musel hrát na shortstacku. Jak k tomu propadu došlo a jak se ti následně znovu povedlo dostat k hratelnému stacku?

Asi ve 13. levelu jsme otevřel na buttonu 9887 double suited, dostal jsem 3-bet z BB a na flopu Jc8c6x jsme rychle skončili v all-inu a já točil o chiplead v celém turnaji. Bohužel jsem stál proti QJT8 s flush draw (50 na 50) a další jack na turnu mě pořešil. Po téhle hře jsem spadl asi na 160k (blindy 1,5k/3k). Pak jsem během 2 následujících hodin dostal pětkrát AAxx, ale ani jednou to nebyla vítězná ruka. Naprosto kritická chvíle byla na blindech 2,5k/5k, kdy jsem měl pouhých 81k a došlo ke kuriózní hře těsně před bublinou. Kdy do 3 limpů raisnul Sam Trickett 30k, já jsem poslal all-in z malého blindu a on nakonec asi po 2 minutách zahodil AKQx. Udělal jsem skoro double bez točky.

Všem u stolu se to zdálo jako brutálně špatný zához, ale tu hru jsem si večer analyzoval a pokud neměl barvu od esa a věděl, že v tom potu mám vždy AAxx, tak ten zához nebyl žádnou herní tragedií. Měl jsem dokonce AAxx double suited, ale byl jsem rozhodně radši za chipy zadarmo, než abych musel točit o turnajový život. Po prasknutí bubliny se mi dařilo opět navyšovat postupně stack.

U stolu se Michal setkal i s obávaným Samem Trickettem...

Už loni v $3k eventu byla cesta na finálový stůl v určitých částech turnaje hodně trnitá a občas jsi prožíval hodně perné chvilky. Zmiňuji to teď především v souvislosti s těžkým losem v semifinálovém dni, ten tvůj legendární stůl jsme v našich článcích zmínili v průběhu roku hned několikrát. Jak vypadal tvůj seating v letošním šampionátu?

Tak v úvodu byl velice přívětivý, ale postupem času byl náš stůl výrazně těžší. Velkou část turnaje jsem odehrál Isaacem "westmenloAA" Baronem, který mi přišel, že hrál ze všech soupeřů nejlépe. Ve druhém dni nás brzo doplnili Sam Trickett a taky JC Tran. Ve finálovém dni jsem si pak zahrál na posledních dvou stolech proti Alexu Kravchenkovi, ale protože byl na výrazném shortu, neměl žádnou jinou možnost, než hrát jen push/fold.

Když si vybavíš tu sérii neúspěšných her na finálovém stole, byla mezi nimi nějaká, která byla složitá na rozhodování nebo šlo o vesměs jasné spoty? Mohl bys je postupně zanalyzovat?

Celkem se jednalo o tří klíčové hry, které mě v konečném důsledku stály vyřazení. V té první jsem otevřel a následně callnul do 3-betu Peta Walshe QJT9 single suited, poté na boardu Q , T , 2  on šel bet a já call s plánem raisnout jeho bet na příznivém turnu (no A a 2, no club). Bohužel šlo eso a on betnul skoro pot, což byl jasný fold. Ten turn mě připravil o pozici jasného chipleadera na finálovém stole. Samozřejmě jsem mohl zahrát agresivně už i ten flop, ale po jeho 3betu bez pozice bylo jasné, že stojím proti hodně silné kartě a nechtěl jsem točit v situaci, když jsme byli 1. a 2. na chipech.

V druhé hře otevřel Walsh potem (což udělal poprvé za 4 hodiny co jsme spolu hráli) a já na SB pouze zadefendoval A , A , 8 , 5 . Na flopu 8 , 9 , K  jsem držel over pár a nuts FD + chycenou osmičku. Po mém checku vyslal znovu pot a já jsem šel opět jen call s plánem převzít iniciativu v případě, že se nedotočí některá z karet do postupky, která by jistě zbrzdila celou akci. Na turnu šla 3  a já vsadil 2/3 potu, bohužel jsem dostal all-in, který jsem měl v plánu já dát na riveru. Po tom all-inu jsem byl přesvědčen, že stojím proti setu králů. Následující minuty jsem se jen snažil přesně dopočítat zda mám odds callnout ten all-in. V potu bylo 2,25 milionů a mě za čarou zůstávalo ještě 750 tisíc, což nakonec vyústilo v další fold.

Třetí hra byla nejjednodušší. Na blindech 20k/40k jsem se opět dostal na hratelných 950 tisíc a defendoval BB s kombinací K , K , Q , 4 . Na flopu K , J , 9  pro mě nebylo co řešit, protože i proti nuts QT mám v tu chvíli minimálně 60%. Na flopu jsem se bez pozice rozhodl pro menší check/raise. C-betem jsem nechtěl vyhnat soupeře ze hry, proti nuts jsem byl ochoten se stackoffnout a nějaké draw jsem chtěl dát možnost, ať to může doplatit. Po mém raisu jsem dostal jen call, ale i tak to byl jasný all-in na blank turnu, kde jsem měl pořád 40% šanci na výhru nebo split i proti postupce. Žádný z potřebných outů ale bohužel nepřišel.

Vítězem turnaje se nakonec stal právě Pat Walsh. Získal $923.379...

Hodně mě zajímá srovnání holdemu a omahy v tom směru, jak moc variance ve druhé z variant smazává rozdíly mezi schopnostmi hráčů. Například v deep NL Hold'em eventu s vysokým buy-inem je stůl plný regulárů podstatně větší tragédií, než stejná sestava v $109 turbu na PokerStars, kde je ta variance neporovnatelně vyšší. Jak z takového srovnání vychází turnaje v PLO?

V omaze je variance obrovská, ale oproti holdemovým turnajům na WSOP vidím jednu velikou výhodu. Turnaj v Pot-Limit Omaze hraje i spousta holdemových hráčů, kteří té hře nerozumí. Myslí si, že když hrají špičkově nebo na dobré úrovni holdem, tak zvládnou i PLO, ale to se velmi mýlí a řada z nich hraje opravdu velmi špatně. Nad takovými hráči pak máte obrovskou výhodu, daleko vetší, než nad špatnými hráči v holdemu, protože oni se v těch hrách úplně ztrácejí. Jinak v cash game je variance v PLO obrovská, zvláště pokud se nehraje dostatečně deep. V eventech si hráči cení více turnajového života a nechtějí o něj točit jako za buy-in (100 bb) na cash game. V NLH se značná část akce odehrává preflop, ale v PLO se stěžejní rozhodnutí dělají postflop a hra před vyložením flopu není až tak klíčová.

Na WSOP jsme hrál za poslední dva roky 5 PLO turnajů ve formátu 9-max s těmi nejlepšími hráči na světě a pokud chtějí vstoupit do hry na předních pozicích, tak skoro všichni pouze limpují, a to bez ohledu na sílu startovní kombinace. Negreanu a Phil Hellmuth skoro neraisují preflop vůbec a vstupují do hry i ze zadní pozice často limpem. Což z mého pohledu není úplně dobrá strategie, ale zas jim to umožňuje daleko více chodit na flop, kde pak z pozice své soupeře často přehrávají. 

I letos ses v Las Vegas soustředil především na omahové cash games na limitech $10/20 až $25/50. Jak jsi spokojen se svojí letošní bilancí?

Letošní bilance je nejlepší, jakou jsem jako cash game hráč ve Vegas měl. Hrál jsem převážně hru $5/$10/$25 s 3 povinnými blindy a dvakrát jsem v casinu Wynn naskočil i na šťavnatější hry (největší hru jsem hrál $50/$50/$100), ale na nich jsem moc úspěšný nebyl, a tak jsem raději pravidelně grindil v casinech Rio a Aria limit $10/$25. 

Hodnotit už můžeš také své podnikatelské aktivity. Loňskou CG skupinu jsi vyměnil za tým, který se věnoval SNG satelitům, navíc jsi do projektu vnesl výrazný zahraniční prvek. Jak se nově utvořená spolupráce osvědčila?

No, budu upřímný. Moc se to letos nepovedlo. Kluci se herně trápili a mně nevyhovovalo, že jsem se nemohl se všemi domlouvat napřímo. Oni samozřejmě nemůžou za to, že jsem tatar a do dnes neumím pořádně anglicky, ale protože právě zahraniční hráči byli jasně nejslabším článkem týmu, nebylo to ideální. Herní disciplína ohledně odehraných sitek taky nebyla taková, jakou jsme si s Milanem Burdychem představovali.

Byla to pro všechny v týmu zajímavá zkušenost a mně osobně to hodně pomohlo ujasnit si několik věcí do budoucna. Hodně se dařilo slovenskému regovi Peteru Zolnaiovi, který zachránil výsledek našeho SnG týmu a mě několik stovek tisíc. Samozřejmě si uvědomuji tu velkou varianci v SnG turnajích, kde bere často jen vítěz, ale očekávání byla jinde a bohužel se jim kluci ani nepřiblížili.

Máš už nyní představu, jak projekt pojmeš v příštím roce?

Jsem si poměrně jist, že na tak dlouhou dobu jsem odletěl do Las Vegas naposledy. Hlavně kvůli SnG týmu jsme tu letos byli 6 týdnů (+ 1 týden na výletu), a to i vzhledem ke konečnému výsledku nebylo efektivní. Spíše se budu v budoucnu soustředit víc na svoji hru a nebudu řešit tolik věci kolem. 

Když pominu tvoji finálovou účast, užil sis celkově ten výlet stejně jako v předchozích letech?

Užil jsem si hlavně první týden, kdy jsme cestovali po Kalifornii a následně po národních parcích. Hraní cash game ve Vegas už je pro mě taková rutina a beru to hlavně jako práci, která mě samozřejmě pořád baví, ale hlavně živí. Turnaje jsou spíše zábava a taky cesta, jak se pokusit splnit si pokerový sen. Já se musím na turnaj těšit, jinak mě to strašně nebaví. Já bych nemohl jako Martin Staszko nebo Vojta Růžička každý den zapnout nový turnaj. Odehraji maximálně 12 turnajů do roka a oni to tady zvládnout za 2 týdny. To by moje hlava nepobrala a při skupině to ani není možné, protože mám i jiné povinnosti. Jinak po celý pobyt se o nás moc hezky starala Klára Charvátová, které bych chtěl i touto cestou moc poděkovat, že to s námi vydržela celých šest týdnů.

Mimochodem, pár lidí jsi během šampionátu trochu vystrašil svým zjevem. To už je každoroční rituál?

Já si letos řekl, že pokud neudělám finálový stůl, tak se nebudu holit a ono to vyšlo až v posledním turnaji. Ani jsem nedoufal, že se v průběhu WSOP oholím, ale teď už mám splněno, a tak můžu domů přiletět jako člověk. Zřejmě si nechám tenhle rituál i na další roky.

Už před začátkem festivalu ses rozhodl vynechat Main Event a zabookovat si letenku již na 8. července. Z jakého důvodu?

Main Event mě vyloženě neláká. Já už si ho zahrál v roce 2012, takže si mohu tuhle zkušenost odškrtnout. Pro mě byl takovým osobním Main Eventem ten PLO Championship, který jsem měl v plánu odehrát už od loňského ročníku. Taky už se těším moc na rodinu.

Jak budeš po svém návratu do České republiky relaxovat a kdy se znovu vrátíš ke stolům? Dorazíš už do Pardubic?

V plánu mám odpočívat celé léto a věnovat se dětem, které už mají prázdniny. Těším se hned na nadcházející víkend, kdy jedeme s nejbližšími přáteli sjíždět Berounku. Taky mě čeká skautský tábor s naším berounským oddílem Ještěrek a dvě rodinné dovolené. Jedinou výjimkou v letních měsících budou právě Pardubice, které jsou pro mě srdeční záležitostí. Ve středu 30. července bych rád odehrál turnaj v Pot-Limit Omaze a o den později naskočím asi do High rolleru. Jinak začnu znovu hrát až v září.