Pokerman.cz - Průvodce světem pokeruHome
váš průvodce světem pokeru


Marek Ohnisko: Velikost The Colossus jsem si vůbec nepřipouštěl

Během přestávky flightu 1b Main Eventu Olomouc Poker Festivalu si na nás udělal čas Marek Ohnisko, pátý muž monstrózního $565 The Colossus WSOP eventu. Řeč se stočila k úrovni hry v Las Vegas, k životu ve vile obývané partou kamarádů a došlo i na budoucí plány mladého talentovaného hráče.


Během přestávky flightu 1b Main Eventu Olomouc Poker Festivalu si na nás udělal čas Marek Ohnisko, pátý muž monstrózního $565 The Colossus WSOP eventu. Řeč se stočila k úrovni hry v Las Vegas, k životu ve vile obývané partou kamarádů a došlo i na budoucí plány mladého talentovaného hráče.

S Markem si povídáme během přestávky flightu 1b olomouckého Main Eventu a je třeba říci, že jde spíše o monolog. Ale rozhodně v dobrém slova smyslu; Marek se snaží podělit o všechny své dojmy a zážitky z životní cesty za oceán. Trefa, která se mu na úvod WSOP povedla, se už nemusí nikdy opakovat - ne snad, že by Marek neměl potřebný talent. Svoji budoucnost nicméně vidí spíše v cash games. Marek kolem sebe šíří dobrou náladu a člověk mu prostě nemůže nepřát úspěch.

Ahoj Marku, děkuji, že jsi přijal naši žádost o rozhovor. Hrozně se těším a jsem zvědavý na nějaké vyprávění, protože ty jsi skončil pátý v druhém největším turnaji všech dob. To nezní vůbec špatně, viď?

V celém jeho průběhu jsem si vůbec neuvědomoval, že to je až tak velký turnaj. Když jsme třeba šli na final, vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo sledovat tolik lidí. Až pak zpětně jsem si uvědomil, že to je docela úspěch. Ale v tom turnaji jsem to tak nevnímal, prostě jsem se soustředil na hru. Hodně lidí se mě i ptalo, jestli jsem byl nervózní. Ale já jsem docela flegmatik, tak to na mě nějak moc nedoléhalo.

Potom když už jsem seděl na tom fajnlu, tak během některých těch hand jsem byl nervózní víc než normálně. Ale vesměs jsem s tím finalem spokojenej. Předtím na dvou třech stolech jsem udělal nějaké chyby. Ale hrál jsem, jako bych hrál jakýkoli jiný turnaj – třeba tady dole (v olomouckém Go4games, pozn.red). 

Pro osvěžení paměti jsem se podíval na tvůj postup turnajem: z úvodního flightu jsi postoupil na čtrnáctém místě, ve druhém dni jsi skončil osmý mezi 78 postupujícími a do finále jsi nastupoval na pátém místě…

Od druhého dne jsem se pořád pohyboval okolo Top 10. V průběhu celého Colossusu jsem měl obrovský štěstí na stoly. Nedokážu si představit, že by někdo měl lehčí stoly než já. V celém průběhu.

A v popředí chipcountů se k tobě přidal Desmo…

Jo. Pak jsme se tam pohybovali oba dva a hlavně jsme to chtěli dotáhnout do heads-upu. Aby to bylo legendární, super příběh. Škoda, že se to nepovedlo (smích).

Na plánovaný heads-up nedošlo, ironií osudu to byl právě Desmo, kdo Marka z Colossusu vyřadil.

I lidi, kteří se o poker moc nezajímají, vám drželi palce a věděli o vás. Hned na začátek WSOP jste přichystali příběh jak hrom…

Hlavně okolo mě udělali takový strašně americký příběh – kvůli tomu, že jsem tu nechal práce, vzal všechny našetřené peníze a odletěl.

Já jsem se o tom popravdě dozvěděl až ve chvíli, kdy Filip Novák začal dělat živou reportáž z vašeho finálového dne a napsal do ní „Marek Ohnisko dal all-in ještě před svým odletem do Vegas“.

Nebylo to přesně tak, jak se o tom mluví. Já jsem dal výpověď v práci, ale nevěděl jsem, že poletím. Že vyrazím do Las Vegas jsem se rozhodl čtrnáct dní předtím, protože se se mnou rozešla moje přítelkyně a s Honzou Nakládalem jsme se jednou bavili o tom, že by mě vzal. Já jsem si tak nějak šetřil peníze a hrál menší turnaje – třeba pětistovkové freezouty, hodně hraju cashovky. Především cashovky. Tak jsem si tady hrával a říkal si, že našetřené peníze by mohly pokrýt náklady. Řekl jsem si: co mě tady drží? Všichni mí kamarádi – známe se odtud z Olomouce – budou v Las Vegas, tak co tu jako budu měsíc a půl dělat? Taky jsem v tom viděl velkou finanční příležitost.

Jaký byl tvůj plán? Co všechno jsi tam chtěl odehrát? Počítal jsi i s náramkovými eventy?

My jsme nic neplánovali. Primárně jsme tam hráli sitka, točí se tam hrozně moc peněz. Honza (Nakládal, pozn.red.) nám řekl, že budeme hrát sitka - $175, $275 – a že odehrajeme cca 3 MTTčka. Ale bylo jasné, že budeme hrát The Colossus, ten byl za relativně malý buy-in a s obří garancí. Do toho jsme nastoupili všichni.  A po tom úspěchu byl Honza namlsanej, už by ho neuspokojovalo vydělávat dlouhodobě jen na sitkách, tak nás nechal hrát víc MTTček. Odehráli jsme jich všichni v průměru patnáct. Já jich odehrál 20, Desmo jich odehrál podle mě přes třicet.

A nejenom náramkové…

Ne, i jiné. Hodně jsme hráli v jiných kasinech.

Jak by se dala porovnat úroveň hráčů v sitkách a v turnajích? Hrají v sitkách špičkoví hráči, kteří třeba ještě nemají bankroll na pěti- a desetitisícové turnaje, nebo spíše fishky?

Dělí se to na dvě skupiny. Jsou tam týmy, které jezdí na ta sitka a vydělávají tím peníze. To jsou regové a hrají na našich stakes – pětikila už jsou docela zaregovaná. A pak je tam druhá skupina a to jsou rekreační hráči. Ti přijedou na wsopéčko a chtěli by si zahrát nějaký náramkáč za patnáct set a tohle je pro ně příležitost, jak se do takového turnaje dostat. Takže vesměs rekreační hráči a ti, co to tam jezdí hrát jako my. Takových stájí tam bylo víc; jenom z České republiky tam odjely tak tři týmy. Ale stejně byla ta sitka lehká.

Marek musel svým postupem do finále Colossusu řádně vyškolit reportéry WSOP. Ti ho až do finále měli za "Ohnisca".

Ale úplně nejlehčí ze všeho je cashovka. Na $1/$3 úplně, tam sedí třeba tři babičky, pět dědečků a to není tak, že by přijeli na WSOP. Oni tam přijedou jen tak, třeba fandí Iveymu a jen tak si sednou na cashku, aby si zahráli a užili si ten pocit, že hráli v Riu.

A ty ses ke cashovce ve Vegas dostal?

Já jsem hrál cashovku asi dvakrát, ale jenom chvíli a na sebe. Honza chtěl, ať na něj hrajeme turnaje a měli jsme vlastně zakázané hrát cokoli na sebe. A ještě jsme hráli hodně home games na vile.

Vila: jak to na ní vypadalo poté, co dva její obyvatelé hráli finále The Colossus. To muselo být velký, jak vypadala oslava?

My jsme přijeli na vilu a všichni čekali, že bude nějaká obří party. Nás tam bylo docela dost, jestě Vojta Růžička a Artur (Rudziankov, pozn.red), Milan Šimko…nevím přesně, kdo tam jel, ale bylo nás tam fakt hodně a všichni čekali, že bude party. Měli jsme tam nachystané jídlo, alkohol… jenže Desmo byl strašně zklamanej, já byl taky strašně zklamanej – protože jsem mu to hodně přál a ještě jsem s ním měl vyměněná nějaká procenta, o to víc jsem mu fandil. Po tom, co jsem vypadl, jsem začal pít a už jsem byl nepoužitelný, taky se mi chtělo hodně spát. Takže jsme ani jeden neměli náladu něco slavit a víceméně se žádná party nekonala, byl to večer jako každej jinej… hráli jsme ping pong a něco popili, ale nic velkého.

Únava to zbrzdila?

Jo, ta únava je brutální. Čtyři dny po sobě. A to si nedokážu představit Main Event, ten musí být úplně hroznej. Sedm dní v kuse… I ty čtyři byly brutální.

Vojtěch Růžička v jednom rozhovoru prohlásil, že je tak rád, že se Main Event nedohrává hned. Všichni jsou za to rádi, nikdo by nechtěl v tom fyzickém stavu pokračovat. Pro všechny je to dobře ve všech ohledech.

Určitě.

A když je řeč o Vojtovi: potkávali jste se přes léto ve Vegas?

Ano, i jsme se bavili o nějakých mých handách a beru to jako obří zkušenost. Já jsem hrozně rád za to, že tam kolem mě byli samí dobří hráči, jedni z nejlepších na světě. Ať už jde o Honzu, Jirku, byl tam Artur, Vojta. I s nima jsem taky rozebíral nějaký handy a za tu zkušenost jsem hrozně rád. Když hraju tady v Olomouci, tak se s nikým o svých handách neradím, nerozebírám je. Za tu dobu, co jsem tam strávil, mě hodně naučili.

Jan Nakládal si do své stáje umí vybrat pořádné koně.

Vzděláváš se nějak pokerově? Třeba i tím bavením se o handách, dejme tomu s Honzou Nakládalem?

Honza mě nikdy nekoučoval. Ale probírali jsme nějaký handy. Měli jsme skupinu, kterou jsme na to měli určenou - když někdo nevěděl, jestli něco zahrál dobře a jak se má zachovat v určité situaci. Takže jsme to hodně rozebírali. Já se nikdy speciálně nevzdělával, vždycky jen s kamarádama kolem sebe. S těma, co jsme byli ve Vegas. S Honzou moc ne, protože ten hraje online a je zavřenej. Ale třeba s Mirkem Bursteinem a s Filipem Hanuskem, tak s těma se běžně bavím. Ale jinak nijak speciálně. A to bych chtěl možná zlepšit.

To je jedna věc do budoucna, a co dál? Co máš v plánu? Budeš se držet u pokeru? Tady v Olomouci, kde je rozpis turnajů i mimo festival úplně špičkový? Nebo se hodláš rozletět do světa? Evropa?

Já jsem s kamarádem přemýšlel nad třema destinacema, ale vůbec nevím, jak to dopadne. Z těch, co byli na vile, jeden bývá často na Kostarice, jeden v LA. Tak jsme přemýšleli o těchto místech. Já bych se chtěl živit hraním live cash games, protože ty mně přijdou jako nejlepší. Já nerad hraju online. Když hraju online, tak vesměs jenom kvalifikace na nějaké živé turnaje, jinak jsem nic moc online neodehrál. A živé turnaje jsou strašně varianční, úplně brutálně. Takže já ze všeho nejraději hraju živou cashku a chtěl bych se jí živit, ale nevím, jestli je to v Olomouci úplně reálný. Třeba v tom LA by to šlo, na Kostarice moc ne. Rád bych se někam odstěhoval. Hlavně můžu bydlet čtvrt roku někde, čtvrt roku někde jinde. Miluju cestování, chtěl bych vidět celej svět, takže určitě dám nějaké peníze do cestování.

Ale především to budu mít na hraní. Ještě jsem přemýšlel o tom, že bych si koupil byt. Ale kdybych chtěl cestovat, tak by se mi o něj nechtělo starat, takže to zatím nechám být. Žádnou investici zatím nehodlám udělat. Ještě si to nechám projít hlavou, je to čerstvý. Navíc ty peníze ještě ani nemám :)

Je to čerstvé – 18. července jsem viděl na FCB fotku z letiště…

To bylo minulé pondělí, to jsme odlétali.

Takže jste se akorát kryli s Main Eventem a postupem Vojtěch Růžičky do November Nine.

Tak to bylo, protože první noc po příletu jsem trávil sledováním Vojty. Milan Šimko dával na Facebook živé vysílání, takže jsem ho takhle na dálku sledoval.

Hrál jsi Main Event?

Nehrál. Hodně lidí se mě ptalo, proč jsem ho nezapl – zvlášť, když jsem tam takhle vyhrál. Ale tou trefou jsem si vybral veškeré štěstí. Moc se mi tam nedařilo, na sitkách jsem byl něco málo v plusu, ale v turnajích jsem vesměs prohrával. A taky jsme si říkali, že někam pojedeme a nic jsme nestíhali, furt jsme jenom hráli a já jsem se chtěl už někam podívat. Tak jsem odjel s kamarádama na trip po národních parcích a do San Francisca. Asi čtyřdenní to bylo, takže jsem si musel vybrat mezi Main Eventem nebo cestováním. A Main Event by mě stejně Honza nenechal hrát pod ním, musel bych ho hrát na sebe. Ale mám v plánu si ho někdy v budoucnu zahrát. Jen mi to přijde jako hodně peněz, musel bych prodat hodně procent a moc se mi to ani nechtělo řešit. Radši jsem si řekl, že si to užiju a pojedu na výlet.

San Francisco, Golden Gate, Marek Ohnisko.


Zasloužený odpočinek. Ale do Vegas se tedy plánuješ někdy v budoucnu vrátit? 

Mám v plánu tam jezdit každý rok. Já to tam fakt miluju, jsem z toho nadšenej. Měsíc a půl tam je ale hodně dlouhá doba.

Když sis nezahrál Main Event v Las Vegas, hraješ ho tady v Olomouci. Ty jsi tady na Festivalu hrozně aktivní, hraješ všechno možný nemožný. Jaký z toho máš pocit, jak se ti festival líbí?

Já jsem si říkal, že přijedu a stanu se hráčem festivalu. Že potvrdím, že to nebyla náhoda. Ale zatím to tady hrozně dotuju, vůbec se mi nedaří. Hraju každý flight, v Moravia cupu jsem na několikátý náboj konečně postoupil do druhýho dne, ale tam jsem vypadl na koně do es – Romana Papáčka. Chtěl jsem tady vyhrát nějaké peníze, ale zatím mi to moc nevychází. Tak snad ještě ten Main Event.

Přesně tak, to nejlepší je teprve před námi. Moc děkujeme, že sis udělal čas. A chtěl bys na závěr ještě vzkázat něco našim čtenářům?

Všem, kteří mi drželi palce, mockrát děkuju za podporu – jenom na FCB mi psalo hrozně moc lidí. Telefon jsem nepoužíval, takže ani nevím, kdo všechno mi na něj psal; nedoručené zprávy se po nějaké době vymažou. Tak se zpětně omlouvám všem, kterým jsem neodepsal. Prostě jsem o tom nevěděl. Vlastně ani nevím, jestli mi třeba nepsala babička, tak i jí chci takhle na dálku poděkovat, kdyby četla Pokerman (smích).

Co vlastně říká tvoje rodina na tvé nové povolání?

Třeba moje maminka z toho původně nebyla vůbec nadšená. Je hrozně slušná a má ráda svoje zaměstnání, svoje jistoty. Nedokázala by třeba podnikat. Třeba deset let dozadu mě od pokeru hodně odrazovala, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že poker je dovednostní hra, že hráči hrají proti sobě a ne proti kasinu a můžou to dlouhodobě porážet. Teď už je to snad lepší, ale pořád mi radí, ať toho nechám a když už jsem vyhrál nějaké peníze, ať si za ně třeba koupím byt.

Předpokládám, že jste spolu během Colossusu byli nějakým způsobem v kontaktu.

Samozřejmě. Každé ráno třeba chodila běhat a koukala na moje výsledky a hrozně to prožívala a na dálku mi fandila.

Poznámka pod čarou: I když si po našem rozhovoru Marek dokráčel v Main Eventu pro postup do druhého herního dne, až do ITM fáze nepostoupil. Po dvou dnech sledujeme Markovo počínání v olomouckém High Rolleru. I zde postupuje do druhého dne, v něm ovšem končí těsně před sestavením finálového stolu. Mnoho lidí to rozesmutnilo - na Marka v místním kasinu nedají dopustit. Ani já teď už ne. Marek si moc dobře uvědomuje varianci pokerových turnajů a z relativního chvilkového neúspěchu si nedělá hlavu. A to navíc závěr festivalu provázely čajíky zahánějící chřipku. Ta pohoda je rozhodně nakažlivá. Markova maminka může být na svého syna určitě pyšná.

Sdílet tento článek na Facebooku
8.8.2016 | Autor: Ondřej Balíček, foto: Tomáš Stacha, wsop.com, FB Marka Ohniska

Diskuse k článku

Přidat komentář - celkem: 0
Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte být přihlášeni. Přihlásit se můžete zde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.


 

Spolupracujeme:

Forbes Casino