Jakub Dobiáš: Kdysi mi možná chyběla pokora

Jakub Dobiáš, čtyřiadvacetiletý rodák z východočeské Sloupnice, se v uplynulých letech zařadil mezi jedny z nejvýraznějších tváří tuzemských turnajových vod. Patří do vlny mladých a velice schopných hráčů, kteří české scéně začali udávat tempo na přelomu let 2010 a 2011. Dobiášův nástup do světa pokeru byl bleskový. Již o rok později si zkusil pražské podniky European Poker Tour a World Poker Tour, několik měsíců nato se stal členem české výpravy na World Series of Poker a byl vůbec prvním svěřencem do té doby neoblomného Ondřeje Vinklárka. V poslední době zaujal například druhým místem v Mistrovství ČR 6max na listopadovém Czech Poker Festivalu.

Pokud se k nim neváže nějaká výjimečná historka, tak vynecháme tvé úplné pokerové začátky a vrhneme se do období, kdy ses po ukončení střední školy rozhodl zkusit poker jako zdroj obživy. Jak bys tohle období, řekněme druhou polovinu roku 2010, popsal?

Jako velmi šťastné. A měl jsem to štěstí spolupracovat a diskutovat s celou tou skupinou kolem pokergamingu, jako byli Tomáš Junek, Milan Šimko, Karel Kratochvíl, Viktor Čelikovský, Martin Baláž a spoustou dalších, kteří patří k české špičce a dodnes je považuji za dobré kamarády. Také to bylo období, kdy jsem nejvíc pracoval, věnoval všechen svůj čas pokeru a hodně dřel na své hře. Místo filmů byla videa z cardrunners, dovolená byl výlet na živý turnaj. Žil jsem pokerem každou minutou.

Když jsem si rekapituloval tvoji kariéru, jako její zlomové období se mi jeví hned následující rok. Jeho průběh předznamenalo zahájení dlouhodobé spolupráce mezi tebou a Ondřejem Vinklárkem. To byl na začátečníka dost husarský kousek. Jak se ti to povedlo?

Byl jsem hrozně drzej. Pořád jsem hledal nové metody, jak se zlepšit, a k tomu patřilo diskutovat s těmi nejlepšími, ke kterým tenkrát Vinkyy patřil. Tak jsem mu napsal na Facebook, jestli by neměl zájem coachovat. Neměl. Ale přidal si mně na Skype, tak jsem se ho ptal co dva měsíce. Nakonec kývnul, že to i pro něj bude dobré zpestření.

Ten vědomostní progres musel být zpočátku nesmírně rychlý. Vzpomeneš si ještě, co nejvíce změnilo tvůj pohled na hru? Něco, čím ti hodně usnadnil ten začátečnický proces pokusů a omylů.

Těch myšlenek, které mě ovlivnily, bylo moc. A dnes už bych se zase se spoustou z nich neztotožnil. Dřív se třeba říkalo, že každý +EV spot se musí vzít. Dneska už hru vidím jako daleko širší obrázek a s tou větou nesouhlasím. Určitě bych ale našel nějakou diskuzi, jak za to bojuju do krve.

Postupně se k tobě začali přidávat také další studenti. Jakou podobu tahle skupina postupem času dostala?

Začínali jsme já a Míra Hurta. Pak se přidal Tomáš Junek. Dohoda byla vždy na rok spolupráce, což jsem absolvoval dvakrát.

O pár měsíců později přišla dvacetitisícová trefa v jednom z nedělních DNG. Mám ale dojem, že jsem pak v nějakém tvém blogu četl, že jsi o její výraznou část přišel v důsledku shotování turnajů květnového SCOOP. Tohle rozhodnutí jste udělali společně s Vinkyym?

Nepřišel, tenkrát jsem na to prodal procenta s MU 1,4, což vzbudilo docela poprask. Obzvlášť, když se to prodalo za 3 hodiny a to od 2 hodin do 5 do rána. Tenkrát jsem byl navíc tak arogantní, že jsem byl přesvědčenej, že to fakt tak budu porážet.

Takže ten mark-up byl neadekvátní?

V podstatě rok, co jsem hrál poker, jsem prodával na $265 KO SCOOP s 1,4. Hrál jsem dobře, ale takhle moc jsem to fakt necrushoval...

Průběh druhé poloviny toho roku byl jako na houpačce - nejdříve úspěšné letní měsíce, pak podzimní downswing s následným rebuildem a skvělá tečka v podobě dealu ve vánočním Sunday Stormu a zisku $55.000. Nakonec z toho byl v tomhle "nováčkovském roce" celkový profit $83k s ROI 65. Vybavíš si, jakým způsobem tenhle svůj rychlý vstup na scénu vnímal? Nezatočila se ti z toho trochu hlava?

Nejdřív bych si vzpomněl na jeden rozhovor, který jsi vedl s Tomášem Cibákem. Chtěl jsi znát jeho názor na tehdejší nadějné hráče. MadCibekova odpověď byla: „Všechny je prověří až první pořádnej swing!“ Tenkrát jsem neměl pokoru. Zlepšoval jsem se až moc skokově, než abych si to ve 20 letech mohl uvědomit. Dostat se z freerollů na velký bankroll nebyla jen ta hromada práce, ale měl jsem i hodně štěstí, ať už na lidi kolem sebe, tak na upswingy.

V tomhle období sis navíc vyzkoušel dva velké mezinárodní turnaje, a sice Main Eventy pražských zastávek European Poker Tour a World Poker Tour. To je něco, na co většina hráčů čeká dlouhé roky, většina se nedočká vůbec. Ty sis tu podporu backerů vysloužil hodně rychle - čím si myslíš, že to bylo?

S know-how jsem na tom byl tenkrát poměrně dobře. Navíc se k tomu přidaly ty dobré výsledky.

Řadu vzpomínek vyvolá zejména tradiční předvánoční událost v Hiltonu, kde sis po prvním dni jako nejúspěšnější z Čechů zabalil vysoce nadprůměrných 113.400 v žetonech a přestože jsi v turnaji skončil hned o den později, průběh to byl hodně zábavný. Co se ti vybaví, když si na svoji první EPT vzpomeneš?

Jak jsem tam hrozně vlétnul. Velká výhoda vysokého sebevědomí. Přesně jsem věděl, co mám hrát. Byl jsem trpělivý, agresivní ve správný moment. Dobře jsem četl, kdy na mně regové budou chtít zatlačit a i když jsem dostal v průběhu velkej setup a spadnul na short, vypracoval jsem se zpátky. Zpětně hodnoceno se mi můj styl tenkrát líbil nejvíce a asi jsem hrál nejlépe v porovnání s polem.

Jak už jsi řekl, hrou jsi tenkrát žil a hltal vlastně všechno, co se kolem známých hráčů dělo. Najednou ses s nimi sám potkal za stolem a ten výčet byl skutečně zajímavý - Mohsin Charania, Ami Barer, Jude Ainsworth a nakonec i největší z legend, Brit Chris Moorman. Jak se člověk v tu chvíli cítí?

Rok předtím jsem sledoval EPT stream při grindění desetidolarových turnajů, najednou jsem tam s nimi seděl. Určitě jsem cítil velké zadostiučinění za všechen čas a práci, které jsem pokeru věnoval. 

Z turnaje tě nakonec vyprovodil již zmíněný Jude Ainsworth v potu, jehož zisk by znamenal chiplead v turnaji. Jak velkou roli hrála v tom vyřazení tvoje nezkušenost?

Dneska bych to neudělal. Teď si ale uvědomuju, jak velká šance ten turnaj byla. Tenkrát se o tom hodně diskutovalo a názory na to byly rozpolcené. A ani dnes ten spot nepovažuju za chybu, na chipy to asi i vyjde. To ale nebrání Tomáši Pandovi Broklovi trollovat a ptát se po vypadnutí z nějakého turnaje, jestli jsem zase náhodou neuměl foldnout kvéčka.

Trochu klišovitá otázka, ale nabízí se tu - když sis teď tohle období připomněl, co bys na základě svých vlastních zkušeností začínajícím hráčům poradil? Na co se zaměřit a čeho se naopak vyvarovat?

Nepřestat pracovat na teorii. I dneska to hodně lidí podceňuje a pracují málo, měla by to být aspoň třetina času. Nikdy se nespokojit s svým knowhow a pořád se chtít zlepšovat. A držet přísný bankroll management!

Krátce jsi zabrousil i do vod coachingu - vybavuji si nějaké pokusy se studijní skupinou na pokergamingu nebo deal s PokerStrategy, ale v nic většího a dlouhodobějšího to nakonec nikdy nepřerostlo. Proč?

Já diskutoval hodně zdarma. Měl jsem i nějaké coaching dealy, ale ty mi přišly vyjma toho posledního hodně jednosměrné. Knowhow a své myšlenky jsem vždycky sdílel s lidmi vedle sebe a dostával na ně feedback, který jsem respektoval.

Třeba v souvislosti s NHL se říká, že sezóna, která následuje po úspěšné nováčkovské, je pro hráče tou nejtěžší zkouškou. Když to přirovnáme k tvé pokerové kariéře, hned v roce 2012 ses vrátil zpět do reality a musel strávit nejméně polovinu roku na downswingu. Na jaké hodnotě se zastavil?

V peaku něco jako $35k, tedy 800 buy-inů. Dneska je to už úplně běžný swing na těch stakes. Ty swingy, kterými jsem si prošel, se mi tenkrát zdály mimořádné, teď mi přijdou běžné. Když jsem začínal, radili ti na pokerových fórech 100BI bankroll. Jak se pole zkvalitňují, někteří hráči teď mají i 1200 BI swingy. Zmírnit se daly určitě dřívějším přechodem na evropské herny a také menším shotováním.

Když pomineme finanční otázku, jak výrazně ti tohle uškodilo co se mindsetu týče?

Poker se stal z vášně prací. Postupně jsem přestal pracovat na hře. Hrál se špatným mindsetem nebo radši nehrál. Po dosud hodně skokovém vývoji jsem se sám zlepšoval pomalu a ani druhá spolupráce s Vinkyym to nezlepšila.

Takže ten downswing byl moment, kdy se tak nějak všechno zlomilo?

Nebyl žádný zlomový moment. A důvodů proto bylo spousty. Zjistil jsem, že nikdy nebudu nejlepší na světě. Chtěl jsem mít lepší životní režim. Z velké části mně přestalo bavit studium. Ztratil jsem zkrátka chuť hrát.

Ať už by ses cítil jakkoliv, v červnu přišla událost, která rozzáří svět každého pokerového hráče. Vypravil ses na slavnou World Series of Poker do Las Vegas a nakonec to stálo za to, zejména díky závěru v podobě TJayova vítězství, z něhož profitovala celá skupina. Můžeš už teď prozradit s jakým celkovým ziskem jsi odlétal domů?

To bych si nechal raději pro sebe, ale byl to jasně jeden z nejlepších zážitků v životě, za který Tjayovi vděčím i díky té sladké tečce. Bylo to úžasný! Rok a půl předtím jsme u nás shotovali $11 Superstack, najednou hrajeme World Series of Poker, kterou jsme sledovali v TV. A navíc to Tjay trefil. Ty emoce a euforie, že to jeden z nás dokázal, ani nejdou popsat! Jinak ta atmosféra WSOP je skvělá, ale to město se mi nelíbí. Je hrozně kýčovité. Pyramida, hrad, hned vedle malá Socha svobody, všechno namačkané na sebe. Navíc je tam strašný horko. Nic pro mě.

Dostal jsi po návratu znovu větší chuť hrát online?

Právě naopak...

Takže už to směřovalo k tomu, že poker odsuneš na vedlejší kolej, nebo to rozhodnutí přišlo neplánovaně?

Vždycky jsem věděl, že poker není to, co bych chtěl dělat celý život. Rozhodnutí přišlo s příležitostí. Nabídka Nano Energies odpovídala tomu, co jsem si ve vakuu vysnil dělat dál. Navíc jsem k tradování v začátcích mohl stíhal i grindit.

K tomu se ještě později dostaneme. Předloni jsi ale ještě hrál poměrně intenzivně. Pokud se nepletu, přesunul ses z PokerStars na menší herny, je to tak?

Na menších hernách jsem hrál kvůli varianci už i celý rok 2012. Menší a lehčí pole.

Bylo i nějaké období, kdy jsi hrál pod nějakou z tuzemských stájí?

Nebylo.

Když se na to teď podíváš s odstupem, udělal jsi během těch let nějaké rozhodnutí, které třeba tu kariéru posunulo špatným směrem?

Určitě jsem těch rozhodnutí pár udělal. Ale dostaly mě tam, kde jsem teď a s tím jsem spokojen.
 
Jaká konkrétně?

Přístup k shotování. Myslel jsem, že poker je o tom trefit nějakou velkou ránu a ne vydělávat pravidelně, takže v shotování jsem byl až moc agresivní. A určitě v tom, že jsem přestal v průběhu swingu počítat a zaměřovat se na teorii.

Ve druhé části rozhovoru Jakub poodhalí, v čem spočívá jeho zaměstnání tradera, jaké má vztahy s Janem Škampou a Martinem Kabrhelem, co stálo za jeho nedávnou razantní změnou vizáže a nebudou chybět ani další oblíbená témata, jako jsou propbety nebo úsměvné historky ze zákulisí.