Call, call, caaaaaaaaaall!!!

První nejlepší angličtinář Jaroslav Tuček nemá čas (finalizuje svou třetí pokerovou knihu a teď ji musí - na základě materiálu, který budete níže číst – celou přepisovat) a druhý nejlepší angličtinář ve firmě Jaroslav Vajgl sedí od okamžiku obdržení manuálu ohledně nových postupů v Texas hold´em v hospodě U Jagušky na pražské Palmovce a stále nemůže uvěřit tomu, co se dočetl. S občasnými nářky typu „Kdybych to věděl, nehrál bych to roky jako nýmand“ se upíjí k smrti a i kdyby se mu to nepodařilo, stejně zvažuje ukončení (již tak velmi tristní a nezajímavé) hráčské kariéry.

Zpracování textu a jeho připomínkování si tak vzal na starosti outsider redakce a věčný otloukánek, který v těchto dnech zažívá velkou teoreticko/hráčskou satisfakci, neboť se ukázalo, že jím roky propagovaný herní styl v současnosti zcela ovládl pokerové dění na planetě.

Gró textu, který jsme obdrželi a na jehož základě vznikl tento článek, mělo jen v USA na svědomí přes šest desítek sebevražd pokerových hráčů. Takže: umyjte si ruce a připravte se na šok, protože stejně jako si každý člověk pamatuje, co dělal 11. září 2001 či (v případě starců Tučka a Vajgla) při okupaci v srpnu ´68 (Tuček pamatuje dokonce vítání Rudé armády v květnu ´45), bude si každý z vás pamatovat okamžik, kdy dočetl text o revolučním fenoménu v pokerové hře, totiž o tzv. C A L L U!

Takže popořádku.  Call je v době nástupu agresivních herních stylů, které přišly s internetem a on-line hrou, prakticky zapomenutý herní prvek. Dorovnání sázky předchozího soupeře nebo soupeřů se naposledy jakž takž používalo v první polovině devadesátých let a až dosud se mělo za to, že call používají více méně začátečníci. Tedy až do současné pokerové revoluce. Doposud každý začínající nováček po úvodním několikaměsíčním oťukávání, kdy má VPIP 40% a calluje kdejakou krávovinu, postupně přechází na jiný styl hry, stává se pokročilým, VPIP upraví na 20 procent a silné i slabé karty prostě raisuje či folduje. Callů je minimum. Tedy, vlastně bylo minimum, ale k tomu dojdeme.

Někteří exoti dokonce ve své posedlosti rádoby dobrou hrou call nepoužívají prakticky vůbec! Například Miky Kabrhel alias Košiláč (známý v pražských casinech tím, že pokud přetáčí váš bet, máte 70% šanci, že bluffuje) přiznává, že call nepoužil několik let!!! Sám nám k tomu řekl: „Naposledy jsem hlásil call 6. února 2002, když se ještě hrálo nahoře v Duplexu. Ale jednalo se o omyl. Objednával jsem si nahlas colu a nezkušený dealer měl pocit, že se domáhám callu, který mi také byl učiněn. Nechal jsem to být a neremcal jsem, přestože jsem držel kombinaci J3o, kterou běžně přetáčím.“

Ale abychom se konečně dostali k věci, před několika měsíci se ve Finsku a v USA souběžně událo něco, co navždy mění zavedené taktické postupy. Až do letošního roku bylo obvyklé, že při běžné hře zkušený hráč slabou handu buďto zahazuje, nebo bluffem raisuje, případně dává all-in. Tento šedesát let neměnný řád je nyní v troskách, na nichž se rodí nový věk - věk CALLU!

Co se vlastně stalo? V dubnu tohoto roku uveřejnil známý severský pokerový časopis Poker Haista vittu stať známého finského profesionála Ville Wahlbecka s názvem Bölsiä hevon lerrpu call kylpä (v USA překládáno jako:  If you raise, I always call any two), v překladu „Pokud raisneš, calluju, ať mám v ruce cokoli".

Wahlbeck ve své práci odhalil naprosto šokující skutečnost. Totiž, že i v případě, že preflop callujete slabou kombinaci karet na špatné pozici, může vám to přijít!!!

Po Villeho odhalení nezůstal v severském pokerovém dění kámen na kameni. Kdekdo se začal novým trendem řídit a začaly se dít neuvěřitelné věci. Drtivé většině hráčů stouplo VPIP, jednotlivé handy začali vyhrávat hráči se špatnými kombinacemi, hráčská spička se rozšířila a helsinská kasína s nadšením zaznamenala enormně narůstající počet rebuyů u hráčů, kteří callnuli soupeřům all-in s nesmyslem a bohužel jim to nepřišlo. Celkově vzato ale na novém trendu profitují naprosto všichni, herny, slabší hráči a dokonce i pokeroví profesionálové, kteří dobrým callem ušetří zhruba polovinu žetonů, které by ve stejné situaci utratili při případném bluff raisu.

Senzace byla na světě, mor se začal šířit a za měsíc se mělo hrát WSOP, kde se TO stalo. Main Event, day 11 a v turnaji posledních 32 hráčů, z nichž jen devět mělo postoupit do listopadového finále. Phil Ivey (který nakonec dva dny nato postoupil na final table i přes to, že do jedenáctého dne nastupoval s minimálním stackem), nejuznávanější pokerový hráč současnosti a expert na řešení preflop situací se středními páry, se nacházel až na průběžné 27. pozici. Stack 340 000, blinds 20000/40000 a Ivey myslí na rychlý double up, nebo konec v turnaji. Ivey na BB, v ruce 66, UTG raise na 120.500, série foldů, hi jack call, sb fold a Ivey… CALL! Ano, CALL! CALL! CALL! V sále si revolučního okamžiku v dějinách Texas Hold´em nikdo nevšiml, přestože Ivey seděl u stolu, který natáčela televize (ta celou handu totiž odvysílala až za týden ve speciálním vydání pořadu Poker After Dark). Celá situace vypadala pro diváky v sále naprosto běžně, jen z přenosového vozu před Casinem Rio, kde obsluhující technický personál televize viděl handy celého stolu, se ozval výkřik: „Fuck! Did you see that, Jeremy? He called it!“ Šestka sice nakonec Iveymu na flop nepřišla a mistr odhodil třetinu stacku, ale nakonec se ze šlamastiky vyhrabal a díky několika dobrým callům nebude na finálovém stole WSOP chybět. A co víc? Celá handa je od té doby označována jako „Hand, that has changed everything“, tedy jako hra, která změnila vše.

Nové nákaze už tak nestálo a nestojí nic v cestě. Celý severoamerický kontinent, Asie a po finském boomu i severní Evropa přecházejí na nový styl hry, kdy call je doménou mistrů a naopak bluff raise cejchem zpátečníků.

Poslední překážkou call boomu, jak je současná callovací horečka nazývána ve Státech, bylo podezření, že se díky nadměrnému callování otáčí Benny Binion, po Stu Ungarovi největší pokerová legenda všech dob, v hrobě. Na nátlak hráčské asociace byl tedy exhumován Binionův hrob a poté, co se ukázalo, že Bennyho kostra v klidu leží na zádech a nejeví známky rozrušení, bylo definitivně jasno, že proti callu, tomuto znovuobjevenému nástroji vítězů, nemá nikdo nic ani v pokerovém nebi.

Fenomén callu si pomalu nachází cestu i do ostatních evropských zemí, kam jej přinesli tuzemští profesionálové a hráči, kteří sledují zahraniční pokerové servery. A dochází přitom k úsměvným situacím. Honza „Upmax“ Škampa popsal nedávné dění na WPT na Kypru, kde hájil české barvy společně s Mikym Kabrhelem. Zatímco celá světová špička na turnaji již zvesela callovala handy, které do té doby hrál jen Kabrhel, tento vyhlášený šibal propadal naprostému zoufalství, neboť jeho vyhlášené bluffy celý stůl hromadně dorovnával a k tomu mu nějaký posměváček přestřihnul šňůru od prodlužovačky (mimochodem, v turecké části Kypru smí mít prodlužovačka jen 20 metrů, což Mikyho už tak zkoušenou pohodu v turnaji značně limitovalo). Zoufalý Kabrhel, zvyklý i na mezinárodní scéně na respekt, si ještě tři měsíce po celosvětové rehabilitaci callu odmítal připustit, že jeho herní styl je passé. „Choval se jako naprostý šílenec“, vypráví Škampa a pokračuje: „Po svém vyřazení ve druhém levelu běhal po casinu a vykřikoval, že Ivey je kokot a že si tohle někdo odskáče. Potom už jsem ho neviděl“, uzavírá Škampa. Vzhledem k tomu, že se Kabrhel týden nato neobjevil na pražském turnaji Deepstack Masters, jehož byl spolupořadatelem a hlavní tváří, panují obavy, že se v zoufalství z nových pokerových pořádků vrhnul se svým laptopem v náručí z jedné vyhlášené skály v Limassolu do vln Středozemního moře  

Jinou velmi úsměvnou historku, tentokrát z rakouských pokerových luhů a hájů, kam call došel až nedávno, popisuje Paštika. Ten dorazil, informován o aktuální situaci, do proslulého vídeňského casina Concord na tradiční prázdninový Österechische poker festival, jehož Main Event s buy-inem €2.000 se zde hrál poslední víkend v srpnu. Paštika, věren novým trendům, zde u finálového stolu dvakrát callnul třetinu svého stacku preflop s kombinací 63o. Zatímco poprvé nic nepřišlo, napodruhé flopnul trips šestek a díky dalším dvěma pozdějším vydařeným callům ze SB skončil v turnaji druhý! Celou situaci neunesli (tehdy ještě nepoučení) soupeři a Paštika musel být na odchodu hlídán vídeňskou ochranou, která ho prý ale moc nehlídala a ještě na něj dělala za jeho hru ksichty. Situace nečekaně dramaticky vyvrcholila před Concordem, kde si Paštika na terase ve druhém patře protější restaurace objednal schnitzel a přepočítával vyhraná éčka. Na ulici pod ním se vytvořil dav z účastníků finálového stolu, kteří na Paštiku za jeho podivné cally pokřikovali, že je kretén. Ten se ovšem nenechal zahanbit a jako zdatný němčinář křičel do davu pod sebou: „Sie, hier in Östereich, aber originell können es nicht spielen.“ (Vy to tady v Rakousku ale originál nemůžete hrát.)

Jaký to kontrast proti tomu, co se v Concordu událo po čtrnácti dnech, minulý týden. Vlna callování došla i pod Alpy, celá Vídeň calluje jako divá a Paštika, který přijel na středeční €200 rebuy raději s ochrankou, se nestačil divit, když mu na uvítanou  Jurgen Scheissemacher, florman zdejšího casina, předával za potlesku všech hráčů zlatou plaketu s nápisem: „Pastete – Der Call Apostel“ (Paštika, apoštol callu).

Taková je tedy pravda!

Epilog:

Velké zadostiučinění zažívá v těchto týdnech i autor tohoto textu, který byl roky vysmíván a přezdíván „Station“. Teď je to naopak on, k jehož bustě se doma klaní Questionové, Götzové, Bulířové, Škampové a další zaslepenci, kteří v předzvěsti nového pokerového věku pálí veškerou pokerovou literaturu, mažou historii svých hand na PokerStars.com a oslavují Pavla Novotného, člověka a velkého hráče, který jako jediný věděl vše už vloni. Ten bere vše s nadhledem a pro speciální callovací přílohu časopisu Card Player, která vyjde v říjnu, poznamenal: „Já se nezlobím, doma není nikdo prorokem,“ a s omluvou, že už na víc nemá teď čas, šel něco někam callovat.

Jedna éra končí a nová začíná. Přeji všem při callování hodně štěstí. Věřte mi, budete ho potřebovat.